Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25040/bmid_osamelost-prvocisel-mKd-25040.jpg
4
1414
1414
Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , OdeonOriginální název:
La solitudine dei numeri primi , 2008
více info...
Přidat komentář
Připravte se na to, že v Osamělosti prvočísel nenajdete ani jednu šťastnou postavu. Ani jednu jedinou. Nejde jen o hlavní postavy Alici a Mattia, každý, kdo se v příběhu mihne, má nějaké své trápení. Bohužel příběh u žádné z postav nedospěje do bodu, kdy se vše zlomí, a my bychom si mohli říct, že svět není tak depresivní. Řešení při tom autor několikrát naznačuje – stačilo by se otevřít a se svým trápením se svěřit.
Ráda bych dala více hvězdiček. Tato kniha by si to zasloužila. Jedna z nejlepších, co jsem četla.
Příběh Alice a Mattia mě úplně pohltil. Knih o osudu dvou lidí, kdy nás zajímá, jestli spolu nakonec skončí, nebo ne, je nespočet. Ale Osamělost prvočísel? Tomuto dílu nemůžu nic vytknout. Autor popisuje a nechává vyplynout překážky a křižovatky v životě v příběhu tak, že to nepůsobí, jako uměle vykonstruovaná demonstrace zmíněných motivů. Postavy mají hlubší charakter a nejsou reprezentací jen jednoho určitého problému, na základě čehož bychom byli schopni odhadnou jejich reakce a další rozhodnutí. Proto ani samotný závěr nelze dopředu spolehlivě odvodit. Opravdu povedené, čtivé. Jedno z děl, které ve mně po přečtení stále rezonuje.
Bohužel nesdílím nadšení ostatních. Vlastně ani nevím, jak knihu ohodnotit. Alici jsem vůbec nepochopila. Rozumím tomu, že špatné rozhodnutí může vést život jiným směrem, ale vždycky je hůř a pak zase líp. Tady bylo všechno špatně a naděje žádná. Pro mě rychle zapomenutelný příběh.
Osamělost prvočísel je vážná. Nenazvala bych ji smutnou, vážnost a stísněnost ji vystihují lépe. Je to kniha nejen o špatných rozhodnutích, ale i o spoustě nevyřčených slov. Slova visí ve vzduchu a nikdy nespadnou - a osamělost a tíseň pokračují... Alice s Mattiou mi kromě prvočísel připomínali také dva stejné magnety - přiblíží se k sobě blízko, ale nikdy ne úplně k sobě.
Mattia pomáhající si utříbit situace, ve kterých se cítil nesvůj pomocí matematiky, kde se cítí jako doma...to byl velmi zajímavý a osvěžující prvek. Knihy s psychologickým přesahem nejsou žádná novinka, ale psychologicko-matematická kniha....signore Giordano, to klobouk dolů.
Určitě doporučuji nejen samotářům.
...."on odmítaje svět a ona s pocitem, že ji svět odmítá.“
Krásná kniha. Dokonale ukazuje, jaké následky mohou mít naše rozhodnutí a jak mohou rodiče svým přehnaným očekáváním poznamenat život svým dětem. Opět zde neschopnost komunikace ničí život všem.
V knize je vše vylíčeno velmi uvěřitelně a, i když se jedná o román o mladých, líbí se mi, že je psán spisovným jazykem.
Knihu doporučuji.
Krásný jazyk. Zajímaví hrdinové, které bych označila jako nejpodivnější z podivných, ale rádi je mít budete. Byli krásně propracovaní a strašně strašně uvěřitelní. Atmosféra jejich životů vás pohltí a budete se s nimi radovat (sice málo) i plakat.
Jen nevím, jestli jsem spokojená s tím koncem. :D Ještě jsem se prostě nerozhodla.
Skvěle vykreslená atmosféra, zoufalost, osamělost a vlastní světy obou hrdinů. Hlavní bomba přijde na začátku a pak by mohl být příběh nutný, ale autor dokáže ze zápletky vytěžit maximum.
Pro mě svým způsobem výjimečná kniha. Četla jsem ji jako náctiletá a moc se mi líbila, pak jsem na ni úplně zapomněla, v hlavě mi utkvělo jen pár myšlenek, o kterých jsem ale nevěděla, odkud pochází. Letos se ke mně Osamělost prvočísel dostala podruhé, pomalu a s rozvahou jsem ji přečetla, byla trošku skeptická, ale zbytečně, opět mě zasáhla. Byť jsou obě hlavní postavy na facku, napsané je to skvěle.
Osamělost prvočísel. Příběh dvou mladých lidí, kteří jako děti učiní banální impulzivní rozhodnutí. Rozhodnutí, která se jim v danou chvíli zdála jako neškodná, ale bohužel skončila tragedií. A oba hlavní hrdinové si fatální následky svých dětských pochybení nesou po celé své životy. Platí za ně neschopností navazovat či udržet vztahy, osamělostí, šikanou nebo třeba anorexií. Tísnivé čtení to bylo, ani optimistická záložka a čokoláda nepomohly. Ale je to skvělá kniha, stručná, přímá, intenzivní. Můžu ji vřele doporučit i těm kdo mají z Odeonek respekt, jako ideální první knihu.
Silny pribeh a skvele napsana kniha, ale nezasahla me, jak jsem ocekavala. Prisla jsem si spis jako nezavisly pozorovatel, pred kterym se nekde v dalce odehrava dej, ale ja nejsem jeho soucasti.
Tohle bylo opravdu brilantně napsaný! Fakt po dlouhé době jsem si styl psaní opravdu užila. Použitá přirovnání, volba slov, skladba věty. To byla radost číst. Menší radost jsem měla z příběhu a tím mám na mysli osud hlavních hrdinů. Byla to fakt depka. Ale já si nemůžu pomoct, příběhy o labilních lidech, introvertech, mě prostě baví. Je to zajímavý pohled do mysli člověka. Za mě super kniha. Tak trochu o ničem, ale vlastně o všem. Viděla jsem po knize i film a ten je tedy otřesnej! Musela jsem si ho vymlátit z hlavy, aby mi nepoznamenal názor na knihu.
Nemám slov... před chvílí dočteno a zatím na to nemůžu přestat myslet. Cítím smutek, strach, úzkost a bezmocnost a přemýšlím nad osudy hlavních hrdinů. Jak si byli tak blízko a přitom tak daleko. Na jejich bezútěšné dětství, které je poznamenalo na roky dopředu a na to, jak jejich neschopnost spolu komunikovat jim vypalovala díru do srdcí. Bezkonkurenčně je tohle jedna z nejlepších knih, které jsem kdy přečetla.
Napadla mě analogie s prvočísly. Jsou osamělá proto, že s nimi ostatní čísla „nekamarádí“? Nejsou některá prvočísla sebestřední sobci? Třeba takové číslo 23, na 22 s dvěma děliteli se možná dívá se shovívavou útrpností, ale co dvacet čtyřka, Závidí jí 23 tolik dělitelů nebo se na ni dívá jako na promiskuitní děvku, která se nechá dělit kdekým? Nebo se jen tváří že jí opovrhuje a v skrytu závidí?
S oběma hlavními hrdiny mám trochu problém. Chápu, že jsou poznamenáni traumaty z dětství a rodinou, hlavně matka Mattia a otec Alice mají máslo na hlavě.
Mattia i Alice je mi opravdu líto. Na můj vkus se ale opravdu příliš zabývají sami sebou. Alice ublížila hlavně sama sobě, o něco jako cit se alespoň snaží. Mattia provází pocit viny, pravděpodobně trpí něčím jako Aspergův syndrom a opravdové lásky ani není schopen.
SPOILER souhlasím s názorem, že romantický happy end by byl na škodu příběhu a působil by nereálně
Kniha ako celok bola krásna a osamelosť prvočísel je výstižný názov. Čakala som že na začiatku po alicinom a mattiovom "chybnom rozhodnutí" dá autor postavám ešte nejaký čas na to aby sa nám nejako predstavili alebo povedali ako sa cítia no potom už máme len pohľad o niekoľko rokov neskôr. Na autorov debut veľmi kvalitná kniha ktorú určite doporučujem.
Jsem na rozpacích, co o knize napsat. Určitě na ni jen tak nezapomenu, ale znovu bych do ní nešla.
Táto kniha má veľmi trefný názov, po ktorom nasleduje 250 dobre popísaných strán o osamelosti, zúfalých pokusoch o priblíženie, osudových zlyhaniach...
" Mattia získal pocit, že on s Alice sú presne takí, prvočíselné dvojčatá, sami a stratení, blízko, a predsa nie tak, aby sa mohli dotknúť. Nikdy jej to nepovedal."
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno italská literatura dětství matematika verbální (slovní) komunikace samota vztahy psychická traumata mezilidské vztahy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Osamělost prvočísel |
| 2020 | Dobývání nebe |
| 2013 | Tělo |
| 2015 |  Čerň a stříbro |
| 2023 | Tasmánia |
Naprosto jedinečná knížka, řadila bych mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla, a že jsem jich četla za svůj život fakt hodně .... po jejím dočtení jsem si říkala, co to bylo?? způsob, jakým pan Giordano vystihnul fakt, že každý je v sobě vlastně sám, ať už má nebo nemá nějakého kostlivce ve skříni, ať už udělal dobrá nebo špatná rozhodnutí a vláčí s sebou nějaké tajemství, je dechberoucí... situaci jen tak lehce nahodí, pár jednoduchými větami a člověk se do ní vžije způsobem, že uvnitř vlastně ví a cítí, jak to dopadne, alespoň mě se tohle při čtení dělo :-) .... místy mi to způsobem psaní připomínalo Cunninghamovi Hodiny ... Alici i Mattiu jsem velmi dobře chápala, pro někoho je nepřekonatelně těžké vyřknout slova, která by říci asi měl, ale je to opravdu tak, měl by? je to přece jeho rozhodnutí, že vše v sobě uzavře a city nedává najevo, prostě asi ví, že je to pro něj lepší...jinak naprosto souhlasím s komentářem indyka, krásně vystiženo...