Opustené dievčatko
Roxanne Veletzos
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397087/bmid_opustene-dievcatko-bBz-397087.JPG
4
205
80
Je rok 1941, Rumunsko sa stalo spojencom nacistického Nemecka a Židov v krajine prenasledujú. V mrazivý januárový večer sa na schodoch obytného domu objaví opustené dievčatko. Umiestnia ho v sirotinci, no zakrátko ho adoptuje majetná rodina, ktorá túži po dieťati. Natalia má bezstarostné detstvo, adoptívni rodičia ju zo všetkých síl chránia pred vojnou, ktorá zúri vôkol nich. Po vojne sa k moci dostanú komunisti, ktorí Nataliinu novú rodinu pripravia o všetko, a tak roky dospievania trávi v bezútešnom svete za železnou oponou. Hrou na klavíri uniká pred krutou realitou a zaľúbi sa do otcovho dlhoročného priateľa Victora, ktorý po zmene režimu zastáva dôležitú funkciu. Jej rodičov označia za nepriateľov štátu, a hoci im Victor pomôže, vzápätí z ich životov zmizne na dlhých desať rokov. Po rokoch sa Natalia a Victor náhodne stretnú a zakrátko sa jej naskytne jedinečná možnosť opustiť krajinu a začať nový život v New Yorku. Ako sa rozhodne? Opustí svojich milovaných adoptívnych rodičov a Victora?... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2018 , Fortuna Libri (SK)Originální název:
The girl they left behind , 2018
více info...
Přidat komentář
Pěkný román z válečné a poválečné doby v Rumunsku. Zaujalo mě především poválečné zabrání Ruskem a nástup komunismu, zabavování majetku a znárodňování, protože je to téma nám velmi blízké. Kniha se dobře četla a je doplněna fotografiemi, protože má reálný základ. Asi jsem už četla lepší knihy z doby války, ale tato mi přiblížila a připomenula zase jiné části historie.
Ke knize jsem se vyloženě nutila. Autorka chtěla až příliš často navodit dojem dramatické atmosféry, přičemž už jsem se ani neorientovala, kolik je vlastně hlavní hrdince zrovna let. Ještě, že už je to za mnou...
Bohužel anotace knihy mě nadchla více něž kniha samotná. Pořád jsem čekala, že se něco začne dít, že se to pohne, začne gradovat... Pro mě to bohužel bylo nudné, nezáživné...nutila jsem se do čtení a poslední stránky i přeskakovala :-(
Dojemný a silný příběh inspirovaný skutečnými událostmi mě chytil za srdce.
Už to, že mám skoro stejně starou dcerku, a představa se jí vzdát, ač člověk věděl v té době, že jiná šance na záchranu není, si neumím vůbec představit.
Jaké štěstí v neštěstí ji potkalo, ač jen do doby válčení v Bukurešti.
Poznala i lásku, ač jen chvíli, která byla silná, ale v té době muselo tolik věcí jít stranou, vzdát se, když měl člověk šanci odejít někam a začít žít bez strachu..
Zaujaly mě i na závěr fotografie hrdinů z knihy.
Knihu mám již přečtenou asi týden a zjistila jsem,že jsem k ní nenapsala ani komentář. Za mě tedy musím napsat, že jsem se musela do knihy ze začátku dost nutit a v jednu chvíli jsem ji chtěla odložit, ale jelikož to nedělám tak jsem ji dočetla. Toto děvče mělo v podstatě velké štěstí , že se dostalo do bohaté a především milující rodiny a nemusela si během války vytrpět tolik hrůzy a bídy s jídlem a se vším okolo co válka přinesla. Od půlky se kniha četla lépe, ale z mého pohledu je to běžný společenský román ,který nenadchne a ani neurazí. Kniha je na konci doplněna fotografiemi, což je velmi pěkné.
Krásná knížka. Překvapilo mě na konci, že se v podstatě jedná o autobiografickou knihu - o matce spisovatelky, příběh upravený, aby byl pro čtenáře zajímavější a s dobrým koncem. Z knížky mám pocit, že padesátá léta v Rumunsku byly ještě mnohem horší než u nás, i když nemůžu hodnotit z vlastní zkušenosti. To se ani člověk nediví, že Ceausescu dopadl, jak dopadl. Za druhé světové války se Rumuni taky zrovna nevyznamenali.
Příběh židovské dívky napsaný podle skutečné události a proto je tak působivý.Příběh začíná v Rumunsku během druhé světové války,tříletou dívenku museli rodiče opustit , byli pronásledováni a doufali ,že ji tak ochrání a opravdu se tak stalo.Holčičku si adoptoval bezdětný, majetný pár Anton a Despina a pojmenovali ji Natalia ,stali se jí opravdu milujícími rodiči.Tento příběh je plný lásky a pochopení. Na konci knihy najdeme fotografie skutečné holčičky a jejích adoptivních rodičů.
"To díky tobě jsem měla opravdu krásný život"řekla ji večer matka a Natalia si uvědomila , že je to něco co si má uchovat v e svém srdci už navždy ,jako perlu.
Nevím, pořád jsem čekala, že se něco bude dít, ale nedočkala jsem se. Dočetla jsem, ale nebavilo mně to.
Čekala jsem dojemný příběh z války, příběh ztracené židovské dívenky, ale už jsem četla knihy, které mě oslovily víc. Tady jsem si říkala, proč to vlastně čtu. Zatímco jinde umíraly statisíce lidí, tohle děvče mělo ohromné štěstí, že se dostalo do milionářské rodiny, které se válka vůbec nedotkla. Vlastně ano, dvakrát. Jednou při leteckém bombardování přišli o letní vilu, podruhé, pár měsíců předtím, na Velký pátek byla zavřena luxusní prodejna křišťálu a rodina měla doma jen deset stejných křišťálových sklenic. Ostatní byly rozbité při rodinném setkání. Drama. Neustále předhazování bohatství a luxusu učinilo z adoptivní matky postavu, kterou jsem si nemohla oblíbit. A protože první polovina knihy byla právě jen o té matce, neoslovilo mě to. Druhá část knihy byla mnohem čtivější, poutavější.
Vzhledem k tomu, že z rumunských dějin znám jen Vlada Napichovače a Ceausescovi, říkala jsem si, že mi kniha může být něčím přínosná. Ale z mého pohledu běžný společenský román.
Holčička, kterou tam nechali....další velice krásný příběh s válečnou a poválečnou tématikou....měla jsem místy opravdu husí kůži a celou knihu jsem prožívala Nataliin příběh. Těchto knih je poslední dobou víc a víc, ale tato patří mezi ty opravdu krásné..ikdyž tento příběh vlastně nemůže být krásný....važme si doby ve které žijeme, máme to ulehčené :-) !
Velmi čtivý a velmi dojemný příběh, který nechává smutek na duši. Natalia má smůlu na dobu, do které se narodila, ale zároveň má štěstí, že má dvoje milující rodiče, kteří se raději vzdají toho nejcennějšího, co mají, aby se ona mohla mít lépe.
No, četla jsem tedy v českém podání - Holčička, kterou tam nechali, smutný příběh...
Tak tato knížka mi zůstane dlouho v paměti. Od začátku do konce napínavá, čtivá a hlavně dojemná. Kolik bolesti a oběti dokáže unést rodičovská láska...
Dojemný příběh s otřesnou syrovostí té doby, to vše v knize, která mi zůstane v srdci, doporučuji!
Nádherná kniha,úplně mě uchvátila.Příběh plný citu,strachu a obav o život těch ,které milujeme.Příběh,který je založen na skutečných událostech,což vše ještě umocnuje.Krásně,čtivě napsáno,pěkná obálka,prostě není,co vytknout.
Kniha je skvěle zpracovaná, na posledních stránkách jsou fotografie skutečné Holčičky a její adoptivní rodiny, vysvětlený jejich skutečný příběh a fotografie z dob jejího mládí od roku 1941 až do osmdesátých let dvacátého století.
Holčička, kterou tam nechali je román o hluboké rodičovské lásce, o zvolení vlastních priorit a o volbě vzdát se někoho v jeho prospěch. Je plný lásky, pochopení, ale také bolesti.
Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Veľmi pekne a zaujímavo napísaná kniha. Prečítala som ju rýchlo a jednoducho.Stale sa tam niečo dialo a páčila sa mi aj autorkina reč na záver. knihu určite odporúčam.
Štítky knihy
Židé děti útěk komunismus Rumunsko poválečná doba děti a válka
Kniha Opustené dievčatko je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 266x |
| Čtenářské výzvě | 34x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 142x |
| Chystám se číst | 241x |
| Chci si koupit | 60x |
| dalších seznamech | 2x |
Hodně silný příběh.
Thalia, kterou rodiče v dobré víře a v naději na záchranu nechali samotnou, aby se zachránila. A jak nakonec všichni rodiče dělali všechno proto, aby Thalia žila šťastný a spokojený život.
Rodičovská láska je nezměrná a nepřemůže ji ani nacismus ani komunismus. Který režim je horší?
Komunisté vzali Thaliiným adoptivním rodičům vše. Nikdy jsem nepochopila-z čeho vlastně žili? Přišli o živnost, o bydlení, o dítě, o hrdost...
Neskutečná doba. Nedokážu si představit Thalii, jak jí muselo být, když se dostala do Mnichova a viděla to, co za celý život nikdy...
Kniha se dobře četla, život v Rumunsku po válce byl v mnohém podobný naší republice, ale docela mne zaráželo, jak si v Rumunsku i za války žili docela dobře... Alespoň zpočátku tedy.