Zkamenělá krev
Johan Theorin
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137412/bmid_oland-zkamenela-krev-6ib-137412.jpg
4
403
96
Vápencem na pobřeží Ölandu probíhá krvavá žíla, sytě rudá vrstva, o níž se dříve tvrdilo, že je zkamenělou krví, jež byla prolita v boji mezi skalními troly a vílami z planin. Všechny tyto pověsti zná také Per Mörner, který přijíždí do Stenviku oslavit se svými dětmi Velikonoce. Proti svým původním plánům sem nakonec přiveze i svého problematického otce Jerryho, který je později zavražděn. Zdá se, že ho zabil někdo, koho znal. Kdo ho ale mohl tak strašlivě nenávidět? Pera Mörnera nenechává tato otázka v klidu. A to, co vypátrá, jím naprosto otřese? Třetí, netrpělivě očekávaný román z ostrova Öland od nositele prestižních literárních cen, víc než důstojného pokračovatele Stiega Larssona!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2012 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Blodläge , 2010
více info...
Přidat komentář
Mám Theorina celkem ráda, těším se na jeho další knihu, která sice vyšla, ale já ji ještě doma nemám. tato byla zajímavá a líbilo se mi, že tu byli obyčejní lidé propletení s legendami o vílách a trollech, takže to mělo trošku nádech nadpřirozena :)
Po Smršti, která mě trochu zklamala, je to opět knížka, u které jsem se opět ujistila, že severskou literaturu mám ráda. Děj má však jednu slabinu - proč se vrah začne chovat nelogicky a proč se mu nepodaří zabít poslední obět?
I další příběh od Johana Theorina mě zaujal a líbil se mi. Píše velice osobitým stylem, buduje vedle sebe několik dějových linií, které se většinou propojí až v samotném závěru a často působí velice protichůdně. Věřím, že by se z jeho knih dalo klidně vypustit i sto stran a přesto by příběh stále dával smysl. Mě však osobně tento pomalý styl psaní vyhovuje a dokonale se podle mě hodí k ölandské krajině. Co se týká samotné zápletky, tak mě přece jen více oslovila první a druhá Theorinova kniha, ale i přesto jsem se od čtení dokázala jen těžko odtrhnout.
Zkamenělá krev - to je typický Theorin. Kriminální zápletka zde sice je, ale nosnou linii tvoří osudy několika lidí, kde opět velkou roli hraje jejich spjatost s prostředím, minulostí a pověrami.
Je to má již třetí přečtená kniha od autora - oblíbila jsem si ho, je báječný vypravěč. Ale vím, že po jeho díle nesáhnu, když mám chuť přečíst si detektivku.
Mám moc rád skandinávskou kinematografii. Je často dost brutální a ze života a občas je prostě fajn vědět, že jiní jsou na tom hůř než já. Časem jsem si všiml, že se skandinávští autoři u nás začali prosazovat knižně a tak jsem se do některých pustil. Setkání s Johanem Theorinem je pro mě novinkou, jelikož jsem knihu dostal od přítelkyně k Vánocům a musím říct, že tohle první setkání se opravdu povedlo. Pomalý způsob vyprávění mi naprosto sedl. Není to tím stylem, že Vám autor během chvíle řekne podstatu příběhu. Tady prostě stránka po stránce probíhají životy několika lidí a samotný vývoj příběhu se promění prakticky až ve druhé půlce knihy. Pokud se ale pod pokličku problému rádi dostáváte postupně, určitě budete spokojeni. Tahle kniha má 400 stránek a každá stránka ubíhá jako ubíhá každý den mého života. Postupně a o to víc je smutnější závěr. Závěr je také jediný důvod, u kterého bych měl trošku výtku. Nadpřirozeno podle mě bylo tak trošku zbytečné, ale je pravda, že to udělalo zase určitý nádech, který mi u této knihy zůstane.
Vcelku slušné čtení, ale jako detektivka to zas tak moc není, ta detektivní zápletka je docela odfláknutá. Vedlejší postavy mají zajímavé příběhy, i když trochu depresivní.
Kniha se mi velice libila. Sice trva nez se clovek zacte, je to depresivni, pomaly dej, celkem nevhodne nadprirozeno, spatne pochopitelne rozuzleni, ale presto davam 5 hvezdicek. Moc se mi to libilo. To je proste styl autora a nemuzu se dockat dalsi knihy - Skrys.
Tahle knížka se mi nelíbila. Byla celá pochmurná, šedá, depresivní. Nadpřirozeno, byť se pak vše vysvětlilo, mi do toho moc nesedělo a zbytečně to prodlužovalo už tak dost rozvláčný děj. Za mě pouze jednu hvězdičku.
Teprve na sté stránce se konečně srovnávám s pomalým časem příběhu. Ano, ne sté stránce jste stále na začátku a na stránce dvousté se pohnete o krůček dál. V dněšní době rychlých thrillerů, blikajících filmových střihů a tvrdých úderů je tato kniha tak trochu zjevením. Na Olandu tancují víly, trolové postávají u skal a počasí je - jak jinak - pošmourné.
J.T. umí splétat osudy jednotlivých hráčů trpělivě a s překvapivou pointou, to ovšem nestačí je-li sám příběh nevypointován. A to je - dle mého základní vadou této knihy. Vzhledem k tomu, že se řadí do kategorie detektivky, tak očekáváte detektivku. Ale nakonec zjistíte, že motiv ústředního zločinu je značně vágní, rádoby akční závěr do knihy vůbec nezapadá a tak celkové vyznění je nakonec mírné zklamání.
Přesto knize dám tři hvězdičky a to proto, že celý příběh bez detektivní zápletky a malinko jinak postaven by byl velmi dobrý. Autor si umí vyhrát s dějovou a časovou linkou, s propletenými osudy, umí nahlédnout do duší svých postav a řádně se v nich ponípat.
V prom rade si treba ujasniť, že toto je detektívka iba s privretím oboch očí. Je to skôr psychologický príbeh s detektívnou zápletkou. Od začiatku sa príbeh odvíja v troch líniach. K starému známemu Gerlofovi z prvých dvoch kníh, pribudol príbeh Pera a Venduly. Prvé 2/3 knihy sú o postupnom odkrývaní ich detských traum, ktoré ovplyvnili celý ich život. Ani si nepamätám, kedy sa udalosť uvedená v anotácii knihy stane až na konci jej druhej tretiny (vražda Jerryho).
Netvrdím že tá kniha je zlá, ale určite nedosahuje kvalitu prvých dvoch kníh.
Štítky knihy
Velikonoce ostrovy severská krimi švédské detektivky
Kniha Zkamenělá krev je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 601x |
| Čtenářské výzvě | 40x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 348x |
| Chystám se číst | 126x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 3x |
Tato kniha je mou druhou od Johana Theorina (tou první byla Smršť) a mohu říci, že mé očekávání dost zklamala. Ikdyž je deklarována jako detektivní román, spíše by se dala nazvat Žití a vzpomínání na Ölandu prostřednictvím několika hlavních hrdinů a neb nemáme to jednoduché. Spíše psychologická sonda, kde detektivní zápletečka je jen jakýmsi malým zpestřením.
Románu schází akce, dominuje jen jedna až velmi jednoduchá zápletka, hlavní vražedný motiv, který je důvodem k činům, je hodně slabý, celkové vyznění je velmi ponuré, příběh prolínají životní osudy osob, které s hlavním tématem knihy moc nesouvisí a na jeho děj nemají žádný přímý vliv.
Prostřednictvím několika postav a časových rovin líčí autor současný i minulý život na tomto švédském ostrově. Vedle starého vysloužilého námořníka Gerlofa, který se navrací na své rodné sídlo z domova důchodců, aby bilancoval svůj život a odhalil poslední nijak záhadné tajemství své zemřelé manželky, je to žena středního věku Vendela, která se oklikou vrátila do kraje svého dětství a vzpomínání na něj není zrovna radostné, a pak hlavní postava Pera, která se do kraje dostává náhodně, jako dědic nemovitosti zde stojící a která si prožívá svá rodinná traumata kolem manželství či vážné nemoci své dcery.
Skrytým žolíkem je postava Perova otce a osob kolem jeho minulosti, jehož život a podnikání v oblasti pornografických aktivit dává vznik hlavní zápletky. Jerry, Perův otec, je na sklonku svého života postižen výpadky paměti, za dramatických okolností je zničeno jeho studio, sám Jerry posléze cíleně zabit. Pery, jeho syn, se vydává po stopách jeho minulých aktivit spíše z povinnosti, neb vztah k otci je veskrze negativní, a toto se mu stane málem osudným.
A pak jsou zde víly a trollové a mýty kolem nich, téma, které českému čtenáři není zas tak blízké a tradiční, ale které sehrávají v životě hlavních hrdinů nemalou roli.
Čtete knihu o rozsahu téměř 450 stran a na 250 straně se stále nic neděje. Jste seznamováni s životy hlavních hrdinů, spousta informací položených na papír nemá na samotný děj žádný přímý vliv. Prolíná se současnost s minulostí, nejvíce brousíte v dětství Vendely, která si prožila opravdu krušné roky svého dospívání vedle chudého otce společně s postiženým bratrem, bez matky a kamarádek. Její jedinou nadějí jsou víly a trollové, kterým Vendela přičítá přehnanou řadu zásahů do svého života, aby na konci příběhu prozřela a odhalila svůj omyl. Vše je ponuré, pesimistické až přehnaně traumatizující, přičemž hlavní motiv vražd je velmi velmi slabý a ani odhalení motivů vedoucích k vražedným činům na konci knihy Vás nemůže nijak přesvědčit, natož tak nadchnout.
Čekal jsem pod vlivem reklamních sdělení mnohem více, kniha mne zklamala, možná pro ta celkem velká očekávání a image severské detektivky, se kterými má český čtenář poslední dobu jen ty nejlepší zkušenosti.
Toto dílko Johana Theorina je dle mého názoru mnohem horší, než Smršť, i když i tato kniha není žádným trhákem. Prostě mne autor nepřesvědčil a nezískal. Celková pochmurná atmosféra díla se slabým dějem Vás těžko donutí si knihu zapamatovat či sáhnout po znovupřečtení.
Dle uvedených hodnocení jiných čtenářů je vidět, že Theorinům styl psaní má své obdivovatele i odpůrce, záleží jen na Vás, ke kterým se zařadíte. Pokud od knihy čekáte perfektní detektivní čtení nesené na severské vlně, tak to Vás kniha asi zklame, pokud spíše hloubáte na filosofickými úvahami o bytí či nebytí, možná Theorin zaboduje. Je to jen na Vás . . .
PS:
Teprve později po napsání komentáře odhaluji, že Gerlof vystupuje i v předchozích knihách, takže mne možná něco uteklo, ale věřte, že moje chyba to není. Návaznost není nikde deklarována, za znalce díla pana Theorina se nepovažuji.