Vyhlídka na věčnost

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Žijí mezi námi – známe je z televize, z rozhlasu i z novin – mluvčí. Ovšem pouze jeden z nich je pan Mluvčí, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Mluvčí totiž příliš nemluví, pan Mluvčí pouze vyřizuje vzkazy, a když s tím začne, slunce skryje tvář a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz. Trojsměnný....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/51_/51734/vyhlidka-na-vecnost-VJR-51734.jpg 4.51122
Žánr:
Romány, Literatura česká, Sci-fi
Vydáno:, Crew
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (200)

Kniha Vyhlídka na věčnost

Přidat komentář
Lucuschka
12. července

Musím říci, že ačkoliv je to moje první setkání s autorem, tak nejsem nikterak zklamaná a dokonce se mi kniha líbila...
Pomineme-li chodící exživé a nějaké ty démony, ale to k tomu prostě patří, tak jsem byla vtažena do děje a zajímaly mne napřed okolnosti okolo hlavního hrdina a poté, jak tohle může jenom skončit!!!
Jde o vydařený román a rozhodně nelituji, že jsem ho četla a přečetla.

Kočičáci
02. července

Že v peklo nevěříte a jako vůbec se ho nebojíte? Fakt? Tak po přečtení Vyhlídky jisto jistě změníte názor...
Byl to fičák, člově by nevěřil, že se do jedné knížky dá naprat tolika věcí a zajímavých postav - počínaje panem L alias Devlinem, Ádou, všemi strýčky - Hermym, Heinnym i Pepim a jejich wermacht zombie armádou a samozřejmě Janem a zbývajícím Nočním klubem - hlavně díky za romantickou linku se zelenookou Karolínou , ach...
Prostě fantasmagorie každým coulem! Užijte si tuto ďábelsky pekelnou jízdu!

OlafSveinsson
30. června

Naprosto, ale naprosto skvělý. Prostě tam nedokážu najít nějakou část, která by mě nebavila. Hned od začátku je to klasická kulhánkovská zběsilost, ale ten nápad s Božskou komedií jakožto turistickým průvodcem je úplně geniální. A návrat Nočního klubu... Jako návrat ztraceného syna, teda spíš dcery. Na konci pak ten nejhappyedovatější happy end, ne s odchodem do zapadajícího Slunce, ale pod hvězdami. Zelenými a modrými.

Plormo
26. června

Jediný důvod proč jsem knížce dal pět hvězdiček je to Tarantinovské přeskakování mezi minulostí a přítomností. Díky tomu se zdá děj být složitý a tajemný i přes to že jde opravdu o něco tak jednoduchého jako matematika na první stupni základní školy. Vrah je najmut pro zabití Lucifera jenže Adolf ovládne peklo a vrah musí vrátit Luciferovu hlavu zpět do pekla. To je doslova a do písmene celý děj zjednodušeně. Jenže díky přeskakování mezi minulostí a přítomností se z toho stává výborné kulervoucí dílo které se hezky odvíjí a ukazuje všechna tajemství která ze začátku skrývá. Jediná věc kterou bych vytkl je, že bych tu otravnou malou svini Fionu nechal chcípnout.

ijcro
16. června

Na pozadí super akční operace lovu na Lucifera lze vidět i jiný, jak se říká, komornější příběh, který by jistě mohl být vážným adeptem na první level v červené knihovně (byť některé osudy vedlejších aktérů nejsou úplně jasně naznačené). Skoro. Protagonista si libuje ve zvrácené brutalitě, což je možná jen součástí image pana Mluvčího ale v průběhu příběhu se poněkud mění (není jasné, kdo kdy má navrh, jestli pan Hyde nebo pan Jekyll). Dialogy (nejen) hlavního hrdiny jsou téměř jako divadelní repliky, a řekl bych, že dost dobré.
Kapku se člověk ztrácí v pojmenování strýčků (aneb, kdo je kdo), ale jen kapku. Trochu rušivě působí odskod do minulosti, jen kvůli cestě z Hamburgu do Neapole (!), ale jinak... dobrý :)

Masoterian
28. května

89 procent mě docela zaráží, protože v kontextu Kulhánkovy tvorby jde o těžkej podprůměr. Na úvod podotýkám, že jsem autorův velkej fanda, Cestu krve a Divoký a zlý řadim úplně nejvejš, přečetl jsem je nespočetněkrát a vždycky se k nim budu rád vracet. Ale Vyhlídka je taková...podivná. Přišlo mi, jako kdyby Jiří aka vyhlášenej odpůrce vážnejch vztahů na starý kolena vyměk a zatoužil po rodině, což se promítlo i do výslednýho díla :)) Akce, přestože klasicky kvalitní, je dost málo, autorova vize Pekla, byť se hojně cituje Dante, silně evokuje Kopřivův Asfalt, Fiona mě většinu času iritovala - zlatej Jonáš...potěšil snad jenom návrat některých charakterů z NK a jejich dobře zpracovanej vývoj - samozřejmě myslim hlavně Karolínu. Tim celým nechci říct, že je to špatný, pořád je to čtivý a dostatečně zábavný, nicméně v Kulhánkově případě mam laťku nastavenou tak vysoko, že se po vyšumění prvotního nadšení dostavilo zklamání.

tlackacka
28. května

Doporučuju. Rozhodně se k Vyhlídce chci vrátit později, až si přímo předtím přečtu i Noční klub. Řekla bych, že Vyhlídce přímo to nechybělo, ale byla to škoda.
Vyhlídka samotná je skvělá - děj, akce, zvraty a hlavně dialogy a komentáře hlavních postav.

LaCucaracha
27. května

Nejdřív jsem si myslela, že knížka je tak špatná proto, že jsem před ní četla skvělé Krále Wyldu a Santiaga, a to srovnání prostě nemůže snést. Jenže ne, ona by byla špatná, i kdybych před ní četla návod na pračku. Asi nejlépe ji vystihuje slovo "chaos". Celý příběh je chaotický. Možná kdyby psal autor chronologicky, tak by to mohlo být o dost lepší. Jenže on stejně jako mnoho jiných spisovatelů v poslední době podlehl pocitu, že když se bude v čase skákat, dodá to literárnímu dílu hodnotu. Tak omyl - nedodá. Nejdřív je v ději skoro na konci, pak kus zpátky, v tom kusu zpátky se ještě dál vrací zpět (a nezdráhá se to uvést slovy "ach ty vzpomínky"), pak se vrací do méně vzdálené minulosti (kde konečně pochopíte, o čem dosud psal, protože do tohoto okamžiku se vůbec nechytáte - co je kyselina? Slíďák? třetí kruh? ...), aby úplně na konci konečně navázal na začátek - jenže to už jsem si zdaleka nepamatovala, co vše tomu předcházelo a jak to zapadalo do časové linky. Příběh je tak roztříštěný, že se prostě dokonale neposkládá. I samotný styl vyjadřování je často nesouvislý a špatně se to čte.
Jinak sem autor nasázel všechno možné: zombie, upíry, Lucifera, kanibaly, Usámu, ... čím víc, tím líp. To je nějaký poznávací znak české fantasy? Těžko říct, jestli měl Kulhánek v hlavě nějaký ucelený smysluplný příběh. Pokud ano, na papír se mu ho převést nepovedlo. Než aby zapracoval na jeho dobrém odvyprávění, řeší si tu nějaké své utkvělé představy a fascinace, ze kterých má potřebu se vypsat. Evidentně si libuje v násilí, takže je to samý rozprsklý mozek, vnitřnosti, dloubání očí, vytrhávání přirození, upalování zaživa. (Ten člověk musí mít vážně hlavu plnou běsů.) Také ho zdá se vzrušuje představa, že je v jedné posteli s krásnou ženskou, která se o něj smyslně otírá, ale zároveň mu nechce dát. Proto nám servíruje donekonečna tu stejnou scénu ze spacáku - když už tam asi posté omílal "jau! jsi děsná! co... jau! spíme!", myslela jsem, že ty stránky vyrvu. Svým způsobem zajímavá je autorova posedlost funkčním prádlem. Samozřejmě chce prodat i své naučené vědomosti o Japonsku. Nebo nám sdělit svůj názor na křesťany. Ze všeho zkrátka čiší Kulhánek, jenže já spíš ocením, když si autor-beletrista vystačí s fantazií a neprezentuje pořád sám sebe.
Celá knížka navíc vyznívá značně nesourodě. Nejdřív je to temné a depresivní, plné násilí. Pak následuje fantasmagorický výjev z pekla. Nato autor vyplodí nefalšovanou červenou knihovnu říznutou trochou erotiky, kdy hrdina zahoří čistou láskou a nakonec dojde i ukojení, nechybí ani srdceryvný (stokrát omletý) model historky, co hrozného dívka jeho snů zažila jako malá holčička (asi tušíte, že). Pak se z hrdiny stane na chvíli retard a následuje poněkud hluché místo, aby děj přešel do závěrečné třeskuté řachandy, kdy se máme smát ideálně na každé druhé řádce. Styl Zeměplochy je obšlehnutý do mrtě. Díky tomu všemu knížka nemá šanci fungovat uspokojivě jako celek.
No a jinak zlo samozřejmě ztělesňuje Hitler, kdo jiný, třeba takový Stalin byl sice ještě horší, ale nebylo by to tak literárně vděčné. (Dokonce zdá se není ani v pekle.) Lucifer je naopak sympatický chlapík. V FBI jsou blbci, Němci jsou akurátní, Češi byrokrati... takové běžné stereotypy. Zápletka je divná, vše komplikované a ne zcela logické, ale konec jistí happy-end jak prase. Opravdu velká úleva, když jsem knížku konečně dočetla - no, místy spíš přeskákala. Mimochodem napsat knížku, kde furt někdo někoho masí a nestvůra číhá na každém kroku, a přitom je to neuvěřitelně nudné, to je asi také umění.
P.S. Jo a tiskařská čerň se maže, tak pozor na vlhké ruce.