Nikdykde
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1179/bmid_nikdykde-IY0-1179.jpg
4
2261
386
Hlavním hrdinou je obyčejný mladý muž Richard Mayhew, který se potácí svým spořádaným, nudným životem. Jednoho dne ovšem na ulici pomůže otrhané dívce, která ho zavede do tajného světa o němž se mu nikdy ani nesnilo. Jedná se o Podlondýn, jakési město naruby, jehož pravidla se řídí podle sítě londýnského metra. V tomto světě se Richard setkává s velikými inteligentními krysami, tajemným markýzem de Carabas či padlým andělem, který uprchl ze zničené Atlantidy. Londýnské podzemí se převrací v úžasnou zemi se spletitou mytologií a kde ani ty nejobyčejnější věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdají. Nové, autorem doplněné vydání.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , PolarisOriginální název:
Neverwhere , 1998
více info...
Přidat komentář
Poprvé u nějaké autorovy knihy cítím pochybnosti a vnímám nedotaženosti, taky je to jedna z jeho dřívějších, a tak je to možná tím. Přímo zklamání to nebylo, ale (jindy) obvyklé uchvácení taky ne.
Zajímavá to kniha! Nikdykde je od ostatních fantasy knih hodně odlišná, rozhodně ale ne špatná. Určitě vás bude bavit tak jako mě.
(čteno v angličtině)
Zpočátku jsem se cítila podobně jako hlavní hrdina a se stejným pocitem, jako má hlavní hrdina na konci, jsem to i zakončila. Povídka o plášti markýze v závěru byla taková třešnička na dortu. Stále žasnu nad Gaimanovou představivostí, která se mi vždy strefí do vkusu.
Posloucháno na CD v autě. Krásně načtené Matoušem Rumlem. Vím, že je Gaiman velmi vtipný a tentokrát mi to ukázal již v předmluvě (doufám, že jste ji nepřeskočili!). Příběh je prostě skvělý, svět Podlondýna je promyšlený a propracovaný a postavy jsou skutečné, osobně jsem kvitovala s povděkem, že byly lidské. Celé to bylo správně vypointované a já si poslech báječně užila.
Knihu jsem četla před 20 lety a tenkrát mě nadchla. Teď jsem se k ní vrátila a spokojenost přetrvává. Zručně napsaný fantastický příběh s úžasnými nápady pořád baví a může vést k zamyšlení, co vlastně člověk od života chce.
Styl mi připomínal Pratchetta, což je můj šálek kávy. Toto bylo mé první setkání s Gaimanem, příliš jsem toho o něm nevěděla, knihu jsem popadla tak nějak nazdařbůh a tentokrát se tento náhodný výběr povedl :)
Byla tu akce, napětí, trochu "detektivka", zajímavý pohled na svět (Podlondýn) a fantaskní prvky, ve kterých není třeba (ani radno) hledat logiku.
Přesto nemohu dát plný počet hvězd. Proč? Záporáci jsou příliš "dokonalí a geniální a mocní", zatímco hlavní hrdinové/klaďasové jsou takové utopené myši, co potřebují spoustu pomoci.. Protože některé skoky už byly na můj vkus příliš velké a postrádala jsem v některých chvílích větší návaznost. Prostě se hrdinové někde najednou objevili a já nevěděla, jak se tam vlastně ocitli, což bylo matoucí a štvalo mě to. Jinak kvituji barevnost (ne-černo-bílost) několika postav (př. markýz) a vtáhnutí do děje, byť pozdější a přerušované těmi (pro mě) divnými skoky..
P.S. krásná obálka pro audioknihu ;)
Kniha, která mi byla předhazována půl roku a připomínána pořád dokola, jak si ji musím přečíst a jak je skvělá. No...od autora je to má první...mnohem víc se těším na Oceán na konci uličky, doufám, že nezklame, ale z pět k Nikdykde. Jako jo, je to hezký, ale "odvařená" jsem z toho nebyla. Až s 200 stránkou jsem začínala knihu hltat (což je až poslední 1/3 knihy). Když čtu fantasy, očekávám od příběhu, že mě pohltí a nic mě od něj neodtrhne. Že se tam přesunu a začnu ten příběh žít a to se zde dělo až dost pozdě, tak proto méně hvězd. Jinak příběh jsem si nakonec zamilovala i přes to všechno bahno, smrad, splašky a tmu. Můj oblíbenec byl Starý Bailey.
Jinak myšlenka dobrá, ne originální, ale pravdivá. Život má smysl především když o něco jde, štěstí nespočívá v konzumu a světských kravinách. I když Podlondýn nebyl nejkrásnější a byl celkem drsný, konečně tam Richard opravdu žil, protože se zabýval smysluplnými věcmi...
Krásně vystavěný a vypointovaný příběh, živé a sympatické postavy (mým favoritem je markýz), s nimiž jsem se nerada loučila, nesmírně čtivá kniha. Na plný počet to ale není. Na můj vkus to bylo příliš násilné, krvavé, slizké a chvílemi nechutné. Britskou frustraci dickensovským Londýnem taky nemusím. Ale především nesnáším nepoměr sil mezi všehoschopnými, vševědoucími, nesmrtelnými padouchy a zcela normálními hrdiny, kteří krvácejí, potřebují jíst a spát a k informacím se dostávají obtížně.
Bolo to zvláštne, skôr rozprávka, určená viac fanúšikom HP, či Fanatagíro, ale o to viac ma to bavilo a dobre som si pri tom oddýchol .
Do této knihy jsem se úplně zamilovala. Styl psaní, příběh, prostě všechno. Velmi napínavý a hlavně originální děj. Těším se, až si od Gaimana zase něco přečtu.
Tohle byla první knížka od Gaimana a byla to bomba z čistého nebe. Na střední škole jsem se nemohl od Nikdykde odtrhnout, jak to bylo napínavé. Když jsem už fakt jako musel jít spát, tak jsem před usnutím přemýšlel, jak rozečtené kapitoly dopadnou. A strašně se těšil na druhý den.
Po letech jsem do toho šel znovu, to jsem přečetl i comics, který mě zas tak nevzal. A i po letech knížka je.. bomba. Hlavne pan Croup a pan Vandemar, moji nejoblíbenější záporáci.
Jen je škoda, že další vydání bylo poněkud cenzurováno (tuším pro U.S. trh) a dost v knize ubylo na syrové brutalitě.
S Gaimanem to mám trošku složité. Na jedné straně jsou jeho knihy zábavné, vtipné, plné výborných nápadů a na druhé straně neváhá uvrtat svoje hrdiny do vážně hnusných situací a hodně jim ubližovat. Vlastně se divím, že z toho nikdo nakonec nevyšel natrvalo zmrzačen (jako třeba v jeho mnohem lehčí "pohádce" Stardust).
Všechny hlavní postavy jsou dobře napsané, ke všem je snadné si vytvořit vztah (ať už pozitivní nebo negativní). Příběh je svižný, sledování více linek najednou posouvá děj rychleji dopředu, autor čtenáři připraví i pár nehezkých překvapení. Ale protože je to Gaiman, tak to všechno více méně dobře dopadne. Jedinou výtku mám k úplnému konci, ten se mi zdál trochu zbytečně utahaný. Ale vzhledem k Richardově povaze asi dával smysl.
Na tomhle super příběhu, který jsem zhltla jedním dechem za dva dny, je mi hrozně líto jedna věc. A to, že neznám jeho pozadí. Příběhy autorů typu Gaiman nebo Pratchett si totiž nejvíc užijete, když znáte prostředí a konotace, ze kterých autor vycházel. Jejich knihy obsahují spoustu odkazů a "easter eggs", které čtenáře pobaví a potěší, ale musí jim rozumět. Takže bych řekla, že na čtenáře nelondýnského, resp. neznalého prostředí působí kniha polovičním dojmem, než by mohla a to je škoda.
Začátek byl pro mě trochu složitější. Četl jsem jako e-knihu staženou z netu a kdosi zapomněl dělat mezery mez jednotlivými příběhy. Tudíž na jedné stránce s Dvířka snažila otevřít dveře do podzemí a na další řádce pan Croup pracoval s nějakým nebožákem.
Nakonec sem se do toho zateč a užil si tu jízdu.
Posledních asi 30% knih už se tolik příběhy neprolínají a pak už to byla pecka.
No a na závěr mi i ukápla slza, když sem si představil co všechno Richard v závěru knihy musel prožít, hlavně po psychický stránce.
Skvěla kniha !
Že toto niekto vymyslí - žasnem! Úžasná kniha, ktorej zápletka nie je jasná ani priehľadná, až do samého konca - a ten je čerešnička na torte. Skvelé fantasy, ktoré mám rada, ale dlho sa mi nedostalo pod ruku - takže tento darček vyšiel na plnej čiare :) Šla by som sa pozrieť do tohto Londýna.
"Násilí je posledním útočištěm neschopných a výhrůžky azylem hlupáků."
Neil Gaiman zatial nenapísal zlé dielo, a to sa týka aj tochto príbehu,aj keď som jednu hviezdu ubral a to v dôsledku dlhého rozbehu a povahy hlavného hrdiny. Richard Mayhew mi celý čas trochu škrípal zubami. Neznášam, keď sa hlavna postava pol knihy opúšťa, nič nerobí a fňuká, že chce ísť domov. Naopak, postava markýza Carabasa mi tento príbeh zachránila. Od začiatku nebolo isté na akú stranu hrá a ani nejdem viac písať, aby som neprezradil nejakú dôležitú informáciu, ktorá by mohla pokaziť čítanie. Čo sa týka nápadu spodného Londýna pre mňa to bolo niečo nové, preto som bojoval až do samého konca, čo odporúčam samozrejme každému kto sa chce dosťať k samotnému vyvrcholeniu príbehu, ktorý stojí za prečítanie.
Můj nejmilejší Gaiman. Zvláštní náhoda (akce v knihovně „Rande naslepo s knihou“) mě přiměla si přečíst Nikdykde podruhé. A znovu nad ní žasnu. Zapomněla jsem na všechno, ponořila se do života Podlondýna a plula na vlnách fantazie. ….Stará láska nerezaví.
Přečteno opět..a názor neměním, možná bych i pár procent přidala..asi tak +10 :). Úžasný nápad, vtipné i smutné.. DOPORUČUJI!!! Má oblíbená..
Kniha mimo můj styl. Svět i postavy působí zajímavě, ale máme příliš málo informací o praktickém fungování a zákonitostech. Prví polovina mi přišla docela nudná, právě kvůli tahu příběhu bez nějakého hlubšího podkladu. Zápletka pak příliš nepřekvapila ani neurazila. Konec pak trochu ano. Tohle klišé si mohl autor odpustit.
Kniha má zajímavý potenciál a dokázal bych se do větší série i zamilovat, ale takhle jako jedno kus se z toho dostat i něco lepšího. Méně je někdy více a tady toho bylo příliš moc. Dal bych 2,5 hvězdy, ale to bohužel nejde, takže dávám 3.
Poutavé a úsměvné fantaskní vyprávění nesourodé skupinky poutníků za ... čím vlastně? Pochopením? Vlastní záchranou? Podivná stvoření - s příznačným britským humorem a jemnou ironií - odhalují člověčí nitra, hodnoty a špatnosti, nebo aspoň představy o nich. Podlondýn mi připomínal Londýn z dob románových příběhů Charlese Dickense postavený do kontrastu Londýna dnešního - svět nebezpečný, temný a špinavý kontra svět bezpečný, povrchní a nudný. Souboj dobra a zla je zřejmý, i když jejich vymezení už tak zřejmé není. Tak trochu trouba Richard, ale s dobrým srdcem, to má někdy vážně dost těžké, nejenom se zabijáky podivně vybraných způsobů, pány Croupou a Vandemarem. Originální, tak trochu bizarní příběh, který mě okouzlil svou temnou zvláštností, hravostí a lehkostí jazyka.
Štítky knihy
Londýn nadpřirozené bytosti tajemství městská (urban) fantasy metro zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2007 | Koralina |
Upřímně mě to mrzí, ale jsem z knížky zklamaná. Strašně jsem se na příběh těšila, začátek vyprávění mě bavil, líbil se mi ten „krysí“ koncept. Držáci pro mě byly postavy pana Croupa a Vandemara, ti dva mě bavili po celou dobu. Byl tam takový skvělý potenciál, ale přijde mi, že nebyl využitý ani z poloviny. Měla jsem problém u knížky dávat pozor, hodně často jsem stránkami jen prolétala, abych za nějakou chvíli zjistila, že vlastně vůbec nevím, co jsem četla. Obecně nemám problém se povznést nad znalost chodu našeho světa a přesunout se do jiné dimenze a přijmout jejich zákonitosti. Tady mi ale přišlo, že ani autor pořádně nevěděl, jak co funguje.