Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505631/bmid_nikdo-neni-sam-fM0-505631.png
4
1165
1165
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém. Sice nemá příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup. Jenže někdy tohle všechno nestačí. Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky a Veroničina představa spokojeného života se začne rozpadat jako domeček z karet. Jestliže někdo dokáže popsat nedělní oběd, výlet na rozhlednu nebo babiččin pohřeb jako bezohlednou poziční válku, pak je to Petra Soukupová. Její nový román čtenáře okamžitě vtáhne do světa, ve kterém se spolehlivě poznává, aby vzápětí krok za krokem odhaloval absurditu a trapnost rodinných bitev, v nichž nemůže nikdo vyhrát. Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi.... celý text
Přidat komentář
Příběh obyčejné rodiny z pohledů jejích členů. Kdo podobné situace nezažil, nepochopí. Veronika řeší své rodiče, posléze otce, práci v knihovně, problémy s dětmi ve škole, ale naštěstí má oporu v manželovi. Jak vše nejlépe zvládnout a vyřešit...?
Petru Soukupovou mám moc ráda. Zatím jsem od ní nečetla knihu, která by se mi nelíbila. Moc se mi líbí náhled z více stran na stejnou situaci v rodině a za mě se to paní Soukupové opravdu daří. Veronice jsem moc fandila, aby se dokázala matce vzepřít.
ČV 2024: Kniha, jejíž postava pracuje v knihovně.
Nemastné, neslané. Takové motaní se v kruhu. A vlastně konec pro mě neuzavřený..
Knihy p. Soukupové mám moc ráda, vyhovuje mi styl jakým píše, baví mě vyprávění, kdy spisovatelka nabízí pohled na stejnou situaci různými postavami. V této knize byly mé sympatie, veškeré pochopení a soucit věnován hlavní postavě Veronice. Asi je to tím, že jsem stejně jako ona ta sendvičová generace, která má jednak děti i rodiče. I ty přijímačky na střední jsme loni absolvovali. Mě bylo Veroniky tak líto, když se na ní všechno valilo. Její paní matka byla neskutečná, to měl člověk až husímu jak to bylo nepříjemné. Výčitky, obviňování a výčitky, komentáře a výčitky. Přiznám se, že jsem měla celou dobu hrozný strach, že přijde i problém s manželem....ale naštěstí ji spisovatelka ušetřila. Knihu si zařazuji do čtenářské výzvy 2024, kniha, kde postava pracuje v knihovně.
Celkem pěkné čtení, téma pro mě bylo zajímavé, problémy v rodině, úmrtí matky. Psáno klasicky po "Soukupovsku". Hezky se četlo, úplně jsem se sžila s hlavními hrdiny. Typická Soukupová.
Klasická Soukupová, reálne aj znepokojujúce. Trochu mi to svojou tématikou pripomínalo Třeštíkovej Kde jsi, když nejsi, ale tu hlavná hrdinka žije a rozhodla sa konať a žiť, tak ako chce ona a nie ako od nej očakávajú ostatní.
Připadá mi to jako taková podpůrná knížka pro průměrnou českou maminu–v různých obměnách řeší každá svoje troubles. Vlastně mě to nijak neuráží, chápu, že nejsem primární cílovka, ale zároveň se nedá říct, že by to byl příběh na vystřelení z kecek.
.
Btw. Osobně bych ocenila aspoň kapitolku s pohledem manžela. Ta nedořečenost mi tady moc nesedí...
Tenhle příběh je tak syrově reálný, až z toho jde mráz po zádech. Ve všem. Věta "to je ta tvoje výchova" je pro mě památná, při každé návštěvě rodiny slýchaná. Vlastně většina hlášek Veroničiných rodičů prostě sedí. Bavila jsem se. Hlavně tím, že vždycky potěší, když člověk zjistí, že v tom není sám :-D.
No, já nevím, no. Přečetla jsem si pár komentářů, abych zjistila, jak na tom jsem já a fakt nevím. Mně tam něco chybělo. Nějaké napětí, zvědavost, jak to bude dál, akce, děj...Chybělo mi také, že autorka nejde do hloubky, postavy jsou popsané povrchně, nikdo v té rodině pořádně nepřemýšlí, všichni jdou jen po povrchu...
Opět skvělé dílo,příběh je opravdu ze života.Přečteno jedním dechem,střídají se vypravěči,což je dobré-danou situaci každý vypráví po svém.Mohu jen doporučit.
Nevim, kdo ma byt cilova skupina, ale s jistotou vim, ze ja to nejsem. Hrozny blabol - omlouvam se autorce, ale jinak se to napsat neda. Je tam od vseho trochu a vlastne nic. Nicim zajimave, zadny originalni napad...
(SPOILER) Autorka si drží svůj standart. Četlo se jedním dechem. Silný příběh ze života české rodiny. Hlavní postava Veronika je ve fázi života, kdy k výchově dospívajících dětí (s kterou jsem velmi často osobně nesouzněla) přibývá zodpovědnost za ovdovělého rodiče. Je to náročné období a problémy se nabalují. Práci ředitelky knihovny přestává zvládat. Při čtení jsem cítila ty vlny paniky, ten kolotoč života. Podobné čtení jako Nejlepší pro všechny a Věci, na které nastal čas. Ráda bych něco trochu nového od autorky, ale není nač bědovat, našla jsem v knize, co jsem čekala...
Knížka se četla velmi dobře. Hlavní hrdinku jsem litovala, chápala, ale někdy jsem ji nerozuměla /hlavně při výchově dcery/. Její závěrečné rozhodnutí bylo správné, i když vím, že pro ni bylo velmi těžké. Tak trochu si nejsem jistá, že bylo konečné.
Knížka splňuje minimálně bod výzvy 16/2024 a 17/2024. Určitě stojí za přečtení.
Soukupovou miluju. Dokonale napsané rodinné vztahy, zajímavé dialogy, celý příběh je vlastně poměrně jednoduchý, ale přitom je to celé tak hrozně hluboké. Super práce s jazykem. Doufám, že něco od Petry S. bude tak za 15 let v povinné četbě. Ať se taky od Babičky konečně někam posuneme.
Jenom se jako zástupce mladší generace musím trochu ozvat, že postava mladší dcery už byla maličko karikatura. Přijde mi, že si autorka dělala research na twitteru a na novinkách.cz, kde v diskuzi starší generace nadává na "ty děsný dnešní děcka, to my byli jiní, lepší..." a ve výsledku to pak dopadlo trochu neuvěřitelně vypadajícím odstrašujícím příkladem.
Ale jinak jsem naprosto spokojená. Skvělé to bylo.
Moje první kniha od autorky. Líbila se mi. Autorka dokonale popisuje jednotlivé situace. Doporučuji.
Tím, že chyběly uvozovky, jsem měla pocit, že čtu jedno dlouhé souvětí. Ze začátku se to na mě valilo, po čase jsem si zvykla. Autorku mám ráda, přestože nepíše žádnou "odpočinkovou literaturu na lehátko ". Človek se zamýšlí nad sebou a svým životem a jeho postavami.
Tahle knížka nebyl můj šálek kávy. Takový příběh o ničem. Veronika se pořád motala v kruhu, problémy radši zapíjela vínem než, aby je řešila. Chtěla být s každým za dobře a všem ustupovala, až ji to semlelo.
Sonda do takové normální rodiny. Knížka se mi četla dobře, dcerce bych občas jednu plácla, ale i tohle je puberta.
Štítky knihy
rodina rodinné vztahy úmrtí v rodině
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Z mé strany zbytečně dlouho odkládaná kniha. Příběh mě okamžitě vtáhl a jen velmi těžko se mi od něj odcházelo. Myslím, že pokud bych měla čas, dám knihu i na jeden zátah, tak moc mě příběh bavil. Na druhou stranu je velmi smutné si přiznat tu hrozitánskou podobnost se svým vlastním životem a pocity, které občas řeším. Jak říká můj tatínek se smutkem v očích: "Rodiče si hold nevybíráme".
Ač knihu hodnotím 5*, přeci jenom musím podotknou.
Za prvé: hlavní hrdinové mě svým chováním někdy pěkně štvali.
Za druhé: světlo na konci tunelu v samotném závěru knihy je sice krásný konec knihy, ale po předešlém ději by k němu vedla ještě pěkně dlouhá cesta.
Příběh se musí vnitřně dotknou každého, jelikož témata, která se tady řeší jsou ze života. Tato kniha se autorce povedla, doporučuji!