Než vzpomínky vyblednou
Tošikazu Kawaguči
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491233/bmid_nez-vzpominky-vyblednou-4kh-491233.jpg
4
127
127
Funiculi funicula série
< 3. díl >
Tokijská kavárna Funiculi funicula není jediným podnikem v Japonsku, kde lze cestovat časem. V kavárně Dona dona ve městě Hakodate, kterou provozuje matka majitele tokijské kavárny Nagareho, je také možné vrátit se do minulosti nebo navštívit budoucnost. Pravidla tu platí stejná: do jiné doby můžete jen na tak dlouho, než vystydne káva. Ani tentokrát čtyři protagonisté realitu změnit nedokážou, mohou ale změnit svůj pohled na život – a tím i vlastní budoucnost. Příběh první Dcera, která nedokázala říct K čertu s vámi! Příběh druhý Komik, který se nedokázal zeptat Jsi šťastná? Příběh třetí Mladší sestra, která nedokázala říct Promiň. Příběh čtvrtý Mladík, který nedokázal říct Mám tě rád. Kdybyste se mohli vrátit do minulosti, s kým byste se chtěli setkat vy?... celý text
Literatura světová Novely Sci-fi
Vydáno:
2022
,
Kniha Zlín
Originální název:
思い出が消えないうちに (Omoide ga kienai uči ni) , 2018
více info...
Přidat komentář
Zajímalo by mě, kolik prakticky stejných knížek na jedno téma autor ještě vypotí...
Moje nadšení opadá a kouzlo příběhů už na mě tolik nepůsobí...
Trochu jsem z toho zklamaná a raději nebudu hodnotit.
Ztratilo to magii a překvapení prvního dílu. Recyklace nad recyklaci. Úplně se bojím kolik knih o kavárně ještě autor napíše. Škoda.
Série má jasně sestupnou tendenci. První díl se mi líbil hodně, druhý už o trochu míň.
Než vzpomínky vyblednou, zopakujeme si to ještě potřetí... Na čtvrtý díl už nebudu natěšeně čekat. Už mi to připadá nějak vyčpělé. Možná by bylo bývalo lepší v nejlepším skončit (prvním nebo druhým dílem).
Jedním z předpokladů dobré knihy je jedinečnost událostí, které se v ní odehrávají. Jinak řečeno, pokud jako autor a chcete, aby vaše knihy byly úspěšné, nestačí jen do nekonečna recyklovat zavedené schéma, ale je třeba také vymyslet něco nového.
Kniha Než vzpomínky vyblednou je stále tím poklidně plynoucím melancholickým čtivem, ve které se klišé setkává s ještě větším klišé, ale nikomu to příliš nevadí, protože uvnitř vlastně všichni tak nějak chceme věřit, že láska nakonec překoná smrt.
To co však výborně fungovalo poprvé a stále bylo zajímavé podruhé, potřetí už tolik nebaví. Celkově koncept spíš stagnuje, než by se rozvíjel a žádné velké překvapení, nebo zlom ke konci trilogie se nedostaví.
Sněhovým vločkám, snášejících se z čisté oblohy, se prý hovorově říká květy větru, protože připomínají okvětní lístky poletující ve větru, což zní malebně. Kéž bych stejně mohl chválit knihu samu. Dojem mi kazí především opakující se vzorce jednotlivých příběhů a obecně časté opakování pravidel pro cestování. Na druhou stranu, pokud bych nečetl předchozí díly, hodnotil bych knihu rozhodně líp.
Recyklace původního nápadu už ve třetí knížce za sebou... nic nového, pořád dokola to samé
Jak jsem se těšila na pokračování: Dona dona? Hurá, svět tajemných kaváren se rozšiřuje!
Ale ouha. Začátek byl jak číst mangu bez obrázků. Každý příběh omílá předchozí děj dokola, i když jsou spolu v jedné knize. Namísto odpovědí přibývá otázek. A jen nepřítomná majitelka Jukari ex machina sem tam pošle nějaké rozuzlení.
A ta klišé!? Co předtím vypadalo dojemně a lidsky, se tu tolikrát protočí, až je to absurdní. (Máte nějaký neduh? Tak v téhle knize umřete. To je jasný.)
Na Goodreads se zdá, že autor napsal další pokračování. A já jsem pořád zvědavá: Povede to někam?
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Než vystydne káva |
| 2020 |  Než pravda vyjde najevo |
| 2022 | Než vzpomínky vyblednou |
| 2023 | Než se stihnu rozloučit |
Začátkem jsem se trošku prokousávala, ale pak se první příběh rozběhl a knížku jsem nakonec zvládla přečíst za jedno odpoledne. Možná byla výhoda, že jsem předchozí díl četla před víc než rokem, takže už si nepamatuji jednotlivé příběhy, jen pravidla, ta se opakovala v prvním díle tak často, že se nedají zapomenout :-). Mám ráda atmosféru japonské kavárny a japonský přístup k životu mě neustále fascinuje, jen bych knihu zvládla i s menším počtem sirotků a zemřelých. Možná je to nynější situací, ale tentokrát to na mě působilo dost depresivně.