Než natáhnu brka
Antti Tuomainen
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378046/bmid_nez-natahnu-brka-7ey-378046.jpg
4
176
49
Jaakkovi je 37, když mu lékař oznámí, že nemá chřipku, ale umírá na otravu – a nemá už moc času. To člověku na dobré náladě nepřidá. A aby toho nebylo málo, když se z ordinace vrátí domů, přistihne svou ženu, jak si užívá s Petrim, mladým, přitažlivým zaměstnancem jejich společné firmy. Firmy, kterou začíná ohrožovat nebezpečná konkurence. Jaakko se rozhodne vypátrat toho, kdo mu usiluje o život. A taky chce, aby jeho firma prosperovala, až on tady nebude. Obchod s houbami matsutake, které se za vysoké ceny vyvážejí do Japonska, běží výtečně. A ve Finsku rostou ty nejkvalitnější. Ale zbraně nové konkurenční firmy mají skutečně tvrdý kalibr. Je to snad Jaakkova chyba, když začnou umírat její zaměstnanci? Ale copak má čas starat se o jiné lidi? Protože jedno je jasné: se smrtí za zády jde všechno rychleji a je potřeba užít si i využít každou minutu. „Než natáhnu brka“ není obyčejná detektivka, ale mimořádně zajímavá kniha: veselá i tragická, citlivá i podivínská, plná životní moudrosti a vtipu, je to román, který navzdory černému humoru probouzí radost k životu a při jeho čtení si připadáte, jako by vám před očima běžel film Akiho Kaurismäkiho.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , Kniha ZlínOriginální název:
Mies joka kuoli , 2016
více info...
Přidat komentář
Docela vtipná až morbidní detektivka. Má to spád, občas i vtip a hodně dlouho netušíte (vlastně až do poslední chvíle), kdo je ten vrah :)
Zezačátku mi to nepřipadalo ani jako detektivka, ani humorné, spíš trochu filozofické.
Líbí se mi nosná myšlenka - žijte, jako byste zítra měli umřít, resp. žijte, jako byste už umírali.
Ke konci jsem se ale už několikrát smíchy odbourala.
Jo, bavilo mě to.
Vtipné, kdo je "vrah" a proč to udělal je jasné až na konci. Hezké čtení na kratší cestu.
Období detektivek, které jsem v dávných dobách hodně ráda četla, mám už za sebou, ale když jsem viděla anotaci na tuhle, šla jsem si ji půjčit do naší knihovny a přečetla. S chutí. Oceňuji neotřelý námět, dějový spád, akčnost některých až neuvěřitelných situací a také dobrý černý humor. Navíc jsem viděla několik moudrých sentencí, které si vypisuji jako citáty.
hodně divné, lehce paranoidní atmosféra se mi ale líbila. překvapivý a totálně bizarní závěr tomu dal korunu.
Ten ironický finský humor je perfektní. Hlavní postava mi strašně připomínala kultovní finskou postavu Uuna Turhapura.
V současných tropických vedrech i čtenář marně hledá chladné místo, kde by složil své kosti a začetl se. A co takhle pod zem! Zmořená smrtícím horkem a toužící po mrazivém zážitku jsem proto v knihovně sáhla po “románu plném napětí a černého humoru” s rakví na titulce. Kniha zařazená do výběru 20 nejlepších detektivek roku 2017 deníku The Irish Times přece musí stát za to!
Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/jak-by-vypadal-vas-zivot-kdybyste-vedeli-ze-brzy-zemrete/
Podle anotace a nadšených ohlasů na obalu knihy jsem čekala něco jiného, výrazně důraznějšího, než se mi nakonec dostalo. V podstatě je to banální (naštěstí krátký) příběh dnešního podnikatele ve středním věku. Až na to, že je lemován myšlenkami na blížící se smrt.
Černého humoru se nedostává a z běžného každodenního humoru jsem zaznamenala snad jen následující kancelářský (protože to nijak zvlášť nezapadalo do příběhu, vyvolala to zřejmě jen momentální frustrace autora):
"To tiskárny dělávají. Je jim to vlastní. Tisknou, když to člověk nepotřebuje. A když naopak něco vytisknout potřebuje, tak dojde inkoust nebo se vevnitř zaseknou papíry nebo tiskárna oznámí, že spojení se přerušilo a že nepoznává přístroj, z něhož má tisknout. Mně se zdá, že celá idea digitalizace a bezpapírové komunikace vznikla z toho, že tiskárny dohnaly už hromadu lidí k šílenství a sebezničení. Papír je fajn a krásný, nemá žádnou chybu, je příjemný na omak a líp se z něj čte, ale je zatraceně náročný dostat ty malý černý značky na jeho povrch. To je se současnými technologiemi skoro vyloučená věc. Vlastně mám podezření - ne, jsem si jistý -, že světoví výrobci tiskáren uzavřeli tajný komplot s výrobci antidepresiv a léků na uklidnění."
Chybělo mi zejména víc dumání nad životem a smrtí, než nám autor uštědřil, přestože se to víc než nabízelo. Kdybych knihu nečetla, nic by se nestalo. Takže celkový dojem nic moc: 55%
Štítky knihy
detektivní a krimi romány humor finská literatura černý humor severská krimi
Autorovy další knížky
| 2018 |  Než natáhnu brka |
| 2012 | Léčitel |
| 2015 | Moje temné srdce |
| 2016 | Důl |
| 2020 | Malá Sibiř |
Kniha Než natáhnu brka je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 208x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 74x |
| Chystám se číst | 97x |
| Chci si koupit | 19x |
V ich formě. Dobrý nápad na námět, trochu detektivní a my čtenáři se několikát mýlíme. V některých pasážích dost drsné. Trochu tragikomické.
Pěkné, super.
Citát:
"Smrt přijde jednou v životě a možná by se na ni měl klást větší důraz."
"Možná člověk žije, i když umře. Možná tady po něm něco zůstane, vdech nebo myšlenka, něco, alespoň něco."