Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/898/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-Y9O-898.jpg
4
3377
3377
Slavný román Milana Kundery vychází poprvé v České republice; s obvyklou Poznámkou autora a s doslovem Květoslava Chvatíka. Poprvé vyšel ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo ze ptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“ ISBN 978-80-7108-281-1 (4. dotisk, 2007)... celý text
Přidat komentář
Knihu tohoto autora jsem četl prvně a přistupoval jsem k ní obezřetně. Ano, autor psát umí, ale za mě je tahle kniha trochu přeceněná. Ale je to můj názor.
Celkový styl psaní mi seděl, děj vcelku jednoduchý, postavy obyčejné, místy trochu spíš otravné. Ale celkově to sedělo dohromady. Jediné, co mi vadilo byly ty úvahy o Bohu.
Kniha poskytuje podnety k monogamií/polygamií, večných návratoch, neznesiteľnej ľahkosti bytia, rutine, o riskovaní, zrade a konformite.. demonštruje to na postavách Tomáša , Terezy, Sabiny, Franza.. vcelku zaujímavé, ale nechalo ma to dosť chladným.
Sebeckosť Tomáša, naivita a nereálnosť postavy Terezy ma skôr rozčuľovala a skôr to na mňa pôsobilo umelo zromantizované.. mám radšej knihy o uveriteľnejších postavách z mäsa a kostí a nie vykonštruovaných figúrkach. Vôbec sa ma to nedotklo, problém bol aj to, že ma kniha od začiatku nevtiahla do deja a čítať som sa skôr nútil a chcel som to mať už za sebou.
3 hviezdy za už zmienené zaujímavé podnety.
Kundera ma proste svuj styl, bud vam sedi nebo ne. Mne bavi to, ze jsou knihy uplne jine nez od jinych autoru.
Po několika letech znovu. Asi to bude věkem, ale když jsem měla Nesnesitelnou lehkost v rukou ve dvaceti, vnímala jsem ji jinak. Hltala jsem stránky. Nyní se spoustou myšlenek v duchu polemizuji. Cynický Tomáš mě provokuje, stejně jako mužské postavy ve Směšných láskách. Lehkost dějin ve smyslu einmal ist keinmal je pro mě nepřijatelná.
Dobový kontext autor zachytil srozumitelně. "Pronesl nad ní projev o básníkově lásce k Sovětskému svazu. Snad chtěl tou nehorázností Hrubína probudit. Ale svět byl tak ošklivý, že se nikomu nechtělo vstávat z mrtvých."
Dost sporné je následující: "Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování."
Vlastně mě četba opět potěšila a příště vyprovokuje a pobaví zase.
První setkání s autorem, ale i tak jsem čekala víc. Jediná Sabina mi byla sympatická, dva hlavní aktéři už ne.
Když jde člověk číst knihu od takového velkého jména, jakým je Milan Kundera, má velká očekávání, která ale byla splněna. Řekl bych, že v tomto díle si každý najde myšlenku, která ho osloví.
To byla nádhera. Po Nesmrtelnosti, Žertu a Směšných láskách jsem se musel už jen z principu vrhnout i na Nesnesitelnou lehkost bytí. Musím ji hodnotit jako dosavadně nejlepší Kunderovo dílo, které jsem zatím stihl přečíst. Tím nechci snižovat hodnotu děl předešlých, tohle ovšem bylo výjimečné. Výjimečně krásné. Krásné z hlediska filozofického, milostného a lidského. Krásné zároveň i ve směru historickém, protože atmosféra tehdejší doby zde byla popsána dosti detailně. Za podobné historické vstupy jsem jakožto ročník 2001 neskutečně rád, protože mám možnost na dobu tzv. Pražského jara zase nahlédnout z jiného pohledu. Mockrát děkuji za podobný estetický zážitek, pane Kundero.
PS: Když jsem poslouchal na YouTube Beethovenovu Muss es sein, dopálilo mě, jak velké má Milan Kundera uznání v zahraničí. Bylo tam nespočet komentářů lidí z jiných zemí, jak je tento autor svým dílem upoutal, žádný z nich ovšem nebyl český. Je zajímavé uvažovat nad tím, že ani jednoho z největších evropských autorů druhé poloviny 20. století si český národ nedokáže plně vážit. Já však budu Kunderu a jeho tvorbu hájit přede všemi, kteří mi řeknou, že stojí za starou belu!
Po patnácti letech jsem knihu znovu otevřela a vnímala ji jiným pohledem než tenkrát, kdy nečíst Kunderu rovnalo se být barbarem ve společnosti "naší" literární kavárny. A taky jsem samozřejmě chtěla nasbírat body kvůli svému bohémskému profesoru filosofie.. Bytí bylo lehké. A v mém případě i značně povrchní. Ačkoliv bych se cítila silně dotčená, kdyby mě někdo před tuto skutečnost postavil.
Dnes jsem si čtení užila, nespěchala jsem jako tehdy. Koupala jsem se ve větách, které byly předpokojem pro myšlenky nesoucí skutečný obsah. Neznamená to, že bych se ztotožňovala s některou z postav. Snad jsem trochu záviděla Franzovi jeho nově nabytou svobodu a Sabině její nevyčerpatelnou energii jít stále dál. Ale nebylo mým přáním prožít jejich životy.
To, co bylo pro mě v této knize maximálně uspokojující byla plnost, fakta, přemítání, pravda, objektivní pohled i vnitřní znalost národa, nesoucího trauma ruské invaze.
Díky, pane Kundero. ♡
Prečítala som ju vďaka čitateľskej výzve. Som rada, že som ju prečítala, bolo tam veľa myšlienok, nad ktorými som sa zamyslela, ale nebolo to pre mňa waw.
Neměla jsem žádná očekávání, a tak mě kniha v mnohém mile překvapila a v něčem zklamala.
Lehoučce vím, co to obnáší, ale už je to dávno, co jsem to četla.
Jen vím, že to bylo krásný.
Jo! A také jsem viděla film.
Nesnesitelná lehkost bytí - anebo planeta nezkušenosti a neopakovatelnosti .....
Ke knize se vracím po 30 letech - a můj náhled je zcela jiný ....
Autor nepředkládá dogmata - on přemýšlí a uvažuje - o smyslu života, o odkazu Parmenida o dvojím vidění světa , o našem rozdělení na počátku a hledání své druhé půle ....o vztahu mezi mužem a ženou a jejich rozdílném vnímání ....
Mne zaujala kapitola " nepochopená slova" - obraz rozličného chápání každého z nás ....
A v závěru dojemná kapitola Kareninův úsměv - zde mi Tereza byla velmi blízko ve své nezištné lásce k fence , když se s ní loučí ....
" byl to pohled strašlivé, nesnesitelné důvěřivosti .... Tereza věděla, že TAKTO už se na ni nikdo nepodívá ..."
Kniha zůstává v mé knihovně a možná, že další setkání s ní objeví opět něco nového ....
Skvělá kniha. Je tak podivně realistická, tak podivně krásná a smutná. Určitě doporučuji, k tomu všemu se i dobře čte.
Nesnesitelná lehkost bytí je výborná mnohovrstevnatá kniha s jedinečnou filosofií. K této knize a vůbec celé Kunderově tvorbě bylo napsáno takové množství studií, že například já jsem strávil čtením o tomto románu snad delší dobu než čtením románu. Rád bych ve svém komentáři citoval Helenu Koskovou, která vystihuje základ a východisko mého vlastního pohledu na Nesnesitelnou lehkost bytí:
"Tak jako Kafka kdysy používal civilní, střízlivý jazykový projev k vystižení hloubky, která leží pod povrchem reality, tak Kundera pracuje stavebně s příběhem ne pro zápletku samotnou (která je často banální), ale aby ho postavil pod ustavičnou palbu filozofických reflektorů, aby ho komentoval, myšlenkově interpretoval, relativizoval a dobýral se jeho pravého smyslu. Hledání pravého smyslu příběhu a jeho myšlenková interpretace je pro autora samotného i pro čtenáře současně zábavná intelektuální hra a vážný filozoficko-noetický proces ústící v nekonečnu."
(Helena Kosková: Hledání ztracené generace)
Doporučuji přečíst dálkový výslech Václava Havla, kde na pár stránkách popisuje V.H. svůj pohled na podepsání dle Kundery zbytečných petic. Dálkový výslech ovlivnil celý můj pohled na Nesnesitelnou lehkost bytí.
Milan Kundera se mi představil opravdu skvěle. Na čtení téhle knížky budu vzpomínat ještě hodně dlouho, a to ne proto, že byla v němčině, nýbrž díky obsahu, který má zřejmě ve všech jazycích stejné kouzlo. Příběh Tomáše a Terezy, jejich psa Karenin (což je holka a na což jsem v průběhu příběhu vlastně úplně zapomněla), Tomášovy přítelkyně Sabiny a jejího milence Franze. Příběh protkaný osudovostí, lehkostí a těžkostí. Otázkami, na které se těžko hledají odpovědi a životními stavy, v nichž občas můžeme poznat sami sebe. Žárlivost, touha, strach. Kýč. Myslím, že název Nesnesitelná lehkost bytí naprosto odpovídá celému románu.
U některých pasáží jsem se musela hodně nutit, abych pokračovala. V mém případě neustálé filozofování a rozebírání nesmyslností rozhodně není přidaná hodnota. Spíše naopak.
Já věděla, proč se té povinné četbě vyhýbám. I když možná na mladý naivky to funguje. Socialistický vlhký sny
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
tahle kniha mě hodně bavila a přečetlx jsem ji celkem rychle, to ale muže bejt tím že mi dává polygamie smysl a je mi dvacet no, je na tom znát že to rozhodně neni pro každýho a chápu že někoho sere ten styl psaní, ale se všema postavama jsem mělx takovej love-hate vztah a tak moc jsem prožívalx všechny špatný věci co se jim děly že asi nemužu dát míň než pět hvězdiček:D plus mam tu knihu spojenou s dvěma dost důležitejma lidma v životě a zrovna dost řešim vztah s mámou a bavili jsme se s přítelem o mýtu o Oidipovi takže mi občas přišlo že to je až moc jako ze života no