Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406450/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-qcq-406450.jpeg
4
3334
394
Filozoficky výrazně zabarvený román je příběhem českého emigranta, který po roce 1968 odešel ze země a později se zcela impulzivně v době normalizace vrátil a autor v něm detailně zkoumá vztah člověka k realitě a jeho schopnosti vytvářet mýty. První, exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Josefa Istlera navrhla Barbora Munzarová. Grafická úprava Věra Držmíšková.... celý text
Přidat komentář
S ohledem na soukromou situace, ve které jsem se ocitla, mi byla tato kniha doporučena k nalezení řešení. A od začátku mne pohltila, tolik myšlenek a potvrzení mých domněnek jsem nečekala. Sice jsem knihu nečetla jedním dechem, ale spíš tak na etapy kdy se mi zrovna chtělo, ale vždy jsem se k ní ráda vracela. Měla jsem strach a pochybnosti o tom, jak bude kniha čtivá nebo poutavá, ale zbytečně. Příběh Terezy a Tomáše mi hlavně v začátcích pomáhal pochopit mne samotnou, stejně tak Sabinin příběh, který se pak prolíná s Franzovým. Na začátku mi chvilku dělalo problém plně pochopit filozofický přístup věčného návratu a celkově Nietzscheho pohled, ale povedlo se. Stejně tak mne stále mnoho myšlenek z knihy nutí přemýšlet nad životem jako takovým. Chtěla jsem se podívat na film, ale po doslovu autora, kde právě díky tomuto filmu už nikdy nepostoupí práva ke zfilmování svých příběhů, mě chuť film vidět přešla. Zatím mám knihu z knihovny, ale ráda bych si jí koupila a bude to asi první z knih, do kterých budu psát, zvýrazňovat, štítkovat a podobně.
No prostě Kundera. Už na střední mi přišel nesnesitelný, a i přes další uplynulé roky se to moc nezměnilo. Jednu hvězdu za Nietzscheho, byť překrouceného, další za snahu o jakousi muzikální kompozici a poslední dost paradoxně za to, že dovedl napsat knihu, která do sebe zapadá v naprosté přetočenosti a neuvěřitelnosti chování a pohnutek postav.
Kundera patří mezi mé oblíbené spisovatele. Ale spíš jsou mi blízké jeho eseje než romány. Příběh sám byl poměrně zajímavý, postavy propracované, moc se mi líbily filosofické pasáže a části o historickém kontextu, ve kterém se kniha odehrává. Ale moc nechápu, proč Kundera demonstroval myšlenky o lehkosti / těžkosti bytí právě takto a proč tam muselo být tolik erotiky...
Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou, zatím jsem neplánovala Kunderu číst a šla jsem do toho bez jakýchkoliv očekávání, netušila jsem, o čem kniha je. Což byl asi ideální stav, k mému překvapení se z toho vyklubala slušná dávka filozofie a mám nad čím ještě dlouho přemýšlet :) Asi zkusím ještě něco dalšího.
Po Kunderově smrti jsem sáhl po tom nejlepším co napsal. Odhodil jsem předsudky o jeho životě, a užíval si knížku, která je fakt dobrá. A zase je super, že ne jen na české poměry. Rozhodně od něj budu chtít přečíst víc.
Naprostý literární skvost srovnatelný s Čapkem. Vůbec nechápu, jak jsem mohla do teď Kunderu opomíjet. Filosofické, psychologické. Vlastně to nemá úplně děj. Jen je to mlhavým příběhem jaksi tak trochu orámované. Taková báseň vlastně. Není to uspěchané jako dnešní knihy a ráda se k tomuto stylu knih vracím.
Dielo s veľkými, preveľkými filozofickými ambíciami (súdiac podľa úvodu). Lenže asi len ťažko môžete filozofiu aplikovať na postavy, ktorým "vlasy páchnou ženským klínem". Zarážajúco prízemné. Večný návrat spočíva vážne len v tom, aby každý "Jeníček dostal svou Mařenku".
Půjdu proti proudu. Ale toto bylo děsné. Vždy jsem si myslel, že Kundera je těžká literatura. A pak si přečetl Žert a já byl nadšen, bylo to skvělé a rozhodně nijak náročná literatura.
Nesnesitelná lehkost bytí má problém - je o nesnesitelných charakterech, s kterými se nelze ztotožnit. O labilní ženské a děvkařovi. Románová část je hrozná a dal bych 1/5. Tu další hvězdu to má za příběhy na pozadí knihy, za Oidipa a přirovnání s komunismem, Velký pochod apod. Tyto částí, politické, někdy filosofické, se mi líbily.
Právě jsem knihu dočetla v reakci na spisovatelovo úmrtí. Vzpomněla jsem si, že cca před 25 lety jsem četa Žert a moc se mi líbil, měla jsem pocit že jsem ho přijala celý tak jak byl, vstřebala jsem jej. O této knize to říci nemohu. Cením si více filosofických vsuvek, které nutí k zamyšlení a jsou opravdu zajímavé. Příběh samotný je zoufalost sama. Vrcholem je zmíněné úmrtí hlavních hrdinů dlouho před koncem a následné dojití příběhu k tomuto okamžiku - smysl toho mi uniká a vadí mi. Na druhou stranu budu dlouho přemýšlet o zažehnutých tématech, a to je také známka kvality. Třeba téma oddělení fyzické erotiky od citového vztahu nebo nutnost naplnění nějakého poslání pro štěstí člověka. Čiší z toho na mne jakási vykořeněnost lidí - možná vlivem emigrace autora.
Četla jsem před mnoha lety... v pubertě... tehdy určitě zaujalo, ale už si nepamatuji žádné detaily. Dobrý nápad přečíst si ještě jednou.
Tak jsem se konečně dostala k autorovi, kterého jsem nikdy neměla potřebu číst. Kniha se ke mě dostala v audio podobě a bylo to asi dobře. Uplně nevím jestli bych knihu dočetla. Takhle to šlo. Asi nejsem cílová skupina.
Já Vám nevím, vidím to přesně opačně než většina čtenářů zde. Kundera mne bavil okolo dvacítky, když jsem poznávala kvalitní literaturu. Dnes cokoli otevřu (včera Život je jinde, vloni Nesnesitelnou lehkost), tak skoro nedokážu číst. Pro upachtěnost jazyka. Pro překombinovanost šustící papírem. Pro násilná kompoziční řešení. Pro vidění světa, které snad bylo přežité už v šedesátých, z něhož se nikdy nevymanil. Někteří jej nazývají světovým. Netuším v čem. Román-esej je v jeho podání neuvěřitelně krkolomná záležitost (vůbec radši nezmiňuji Nevědění, to je jak špatná slohovka a Slavnost bezvýznamnosti je špatný vtip.) Dle mého názoru je to náš nejpřeceňovanější autor (s možná jednou dvěma lepšími knihami). Kohout, Korner, Hrabal jsou bezesporu vysoko nad ním.
Bojím se znovu otevřít Nesmrtelnost, která mne před zhruba dvaceti lety uchvátila.
Bože, takový kydy o lidech kterým se nic neděje ale furt budou fňágat...to nesnášim.
Ať si jdou žít životy skutečně těžký, pak by je ty melancholie přešly.
Do dolů s něma.
Čili NELÍBILA
Tohle je určitě jedna z nejlepších knih od českého autora, které na trhu jsou. Děj, postavy, atmosféra a především jazyk, jsou vynikající a znát by jí měl každý milovník literatury.
Pamatuji si doby, kdy jsem si mylně myslela, že Kundera je pro pseudointelektuály, jenže hele, ono je to fakt strašně moc dobrý! Abych byla zcela upřímná, zamilovala jsem se do ní natolik, že již několik let patří stabilně mezi mé nejoblíbenější. Nedokážu to absolutně popsat, proč to tak je, co je na ni tak zvláštního a krásného, ale když se mě dnes někdo zeptá na nejoblíbenější knihu, po krátkém zamyšlení řeknu tuhle.
Po čtyřech letech jsem si tuhle knížku vzal opět do ruky a opět jsem v ní našel něco jiného. Vlastně se stala tak mou nejoblíbenější, která mi pomohla se opět nějak v životě posunout. Nemá cenu tady hodnotit jak je kniha psána, nad čím se autor zamýšlí...to udělali už všichni předemnou. Každý si tam najde to své - Kundera je prostě kvalita, která: "Es muss Sein".
První opravdová zkušenost s Kunderou dopadla lépe, než jsem se možná obával. Začátek knihy mě překvapil svojí filozofičností, Kundera však plynule přešel do románového stylu, který je bezpochyby čtenářsky přívětivější. Autorův cynismus mi ohromě vyhovoval, byly pasáže, u kterých jsem se srdečně zasmál, tenhle styl psaní mi vyhovuje. Je až fascinující, jak Kundera skoro až zneužívá postavy svého románu, vystupuje v knize sám za sebe a používá román jako nástroj svých úvah. Je mi líto některých zdejších spolučtenářů, kteří jsou zřejmě slabší povahy a přišel jim tak autorův styl psaní jako příliš drsný. Není to nic než zcela racionální zamýšlení se nad životem ze všech možných úhlů pohledu, bez zbytečné autocenzury. Z tohoto pohledu se mi kniha velice líbila, nicméně politická agitka, přítomná zejména v kapitole 6. mi dojem krapet kazila. Bez těchto velmi čtenářsky náročných pasáží bych hodnotil o hvězdičku lépe. První zkušenost dobrá, určitě se pustím minimálně do Žertu a Směšných lásek.
(SPOILER) Z románu mám rozporuplné pocity. Milan Kundera píše výborně. Stránky mi ubíhaly pod rukama jedna radost, kdykoliv jsem měla na knihu čas. Příběh autor prokládal různými filosofickými úvahami, pár mi jich připadalo skvělých a vypisovala jsem si je. S většinou z nich jsem ale nesouhlasila vůbec. Kunderův drsný cynismus mi k srdci nepřirostl. Tomášův a Sabinin pohled na oddělování lásky tělesné a duševní mne skličoval a nejvíce jsem souzněla s Terezou, které mi bylo celou knihu nesmírně líto...Z toho jak všechny postavy nakonec dopadly je mi velice těžko. V knize se objevuje mnoho různých témat a Kundera nechává čtenáře si vytvářet vlastni názory a domněnky jak postavy budou reagovat na různé situace. Řeší hodně téma kýče a kýč samotný je pro autora nejhorší zločin. Zkrátka témat, z nichž si čtenář může vybírat a filosofovat nad nimi je spousta.
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Nesnesitelná lehkost bytí je v
| Právě čtených | 78x |
| Přečtených | 5 239x |
| Čtenářské výzvě | 655x |
| Doporučených | 437x |
| Knihotéce | 813x |
| Chystám se číst | 1 388x |
| Chci si koupit | 307x |
| dalších seznamech | 31x |
Nebudu se široce rozepisovat, tak jen krátce - nikterak mě to neuchvátilo.