Nejdelší cesta domů
Sabina Zelená
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400888/bmid_nejdelsi-cesta-domu-oY7-400888.png
4
81
38
S dvacetiletou Jindřiškou se život nemazlil. Narodila se jako nechtěné dítě do manželství dvou právníků, kterým zkřížila kariérní plány a později ji vinili ze smrti milovaného mladšího syna, kterého jako dvanáctiletá nedokázala ohlídat před utonutím. Kromě nenávisti svých rodičů tak od té doby trpěla i fobií z vody a jediným blízkým člověkem jí byla teta Zlatka, která žila nedaleko na svém koňském statku. Když náhle zemře i teta, Jindřiška nemá, co by ji doma drželo, a vydává se na cestu za vzpomínkami na tetu. Obejde pěšky velkou část naší republiky, přičemž na cestách zažívá nejen příjemná setkání s lidmi, ale i nástrahy, které otřesou jejím světem a odvahou pokračovat. Najde v sobě sílu se nevzdat? Dokáže vytrvat na své cestě, dál hledat to své doma a vytouženou náruč, do které bude moci patřit?... celý text
Přidat komentář
Nedávno se mi do rukou dostala letošní novinka z nakladatelství Klika autorky Sabiny Zelené s názvem Nejdelší cesta domů. V pořadí druhá kniha české spisovatelky žijící v současnosti v Austrálii se svým tématem dotýká jak nejniternějších pocitů dospívající dívky, tak také myšlenek život pomalu bilancujícího seniora, jenž stále věří ve smysl svého bytí.
Příběh pojednává o právě dvacetileté dívce Jindřišce Vránů, která se chystá na závěrečné zkoušky ve škole, žije s rodiči v krásném domě a brigádně ve svém volnu pracuje v pekárně a vypomáhá své milované tetě Zlatce na ranči s koňmi. Tato zdánlivá idylka má však mnohá temná zákoutí, která celou situaci uvádějí do značně ponuré až tragické roviny. Jindra byla a je dítětem nechtěným, které bránilo rodičům v jejich úspěšně nastartované právnické kariéře. Je podle nich také hlavním strůjcem jejich životního neštěstí, kdy jako dvanáctiletá zapříčinila smrt všemi milovaného čtyřletého bratra Adámka, protože jej nedostatečně hlídala a on nešťastnou náhodou utonul v ledové vodě jezera, když se pod ním probořil tenký led. V pekárně musí pracovat proto, aby si vydělala na úhradu studia, a s rodiči žije v atmosféře stálého mlčení, vzájemné nenávisti, osočování, ignorace a despektu. Jediným světlým bodem jejího života je teta Zlatka, mámina sestra. Ona jediná Jindru za nic neviní, je její důvěrnicí, rádkyní a nejbližším zastáncem až do okamžiku, kdy umírá na předávkování inzulínem. Jindře se hroutí svět, ztrácí pevnou půdu pod nohama a ve chvíli, kdy její matka nabídne k prodeji Zlatčinu farmu i s koňmi, nic ji nenutí zůstat a pod rouškou svítání odchází z domu na dlouhé putování za nejasným cílem. Cestuje pěšky z Třebíče směrem na západ do Čech, cestou si vydělává na živobytí a setkává se s různými lidmi. Někteří jí nabídnou pomoc, přístřeší, práci nebo jídlo, jiní ji zase velmi ublíží a otřesou jejím odhodláním. Nakonec se shodou náhod dostává na statek farmáře Hanuše a jeho synů, kde začne vypomáhat a posléze i trvale pracovat. Ačkoliv neznají její pravý původ ani důvod jejího trápení, které ji k nim přineslo, natolik si ji oblíbí, že se stane členem širší rodiny. A koná se – samozřejmě – i happy end…ale více už prozradí čtenářům jen kniha samotná.
Když jsem útlou knížku v paperbacku poprvé vzala do ruky, popravdě jsem od ní neočekávala žádné velké zázraky. O to větší prozření mě jako čtenářku čekalo po dočtení příběhu. Ačkoliv byl závěr předvídatelný a idealisticky směřoval ke kýženému šťastnému konci, přesto byla cesta k jeho naplnění lemována spoustou odboček a vedlejších příběhů. Často se mi stává, že je „zápletka“ knihy až moc průhledná, příběh předem odhadnutelný a závěr mnohdy tušený už v polovině knihy. Většinou mě to ochudí o napětí, polevím v soustředění, příběh mě přestane pohlcovat a někdy takříkajíc dočítám z povinnosti. Ačkoliv i v tomto případě mi bylo rozuzlení jasné už v průběhu čtení, efekt jakési rezignace se nekonal. Autorka totiž kvalitním zpracováním a vykreslením psychologie postav (zejména Jindřiška a Hanuš) neustále čtenáře utvrzovala v pocitu, ať drží hrdinům v jejich počínání palce až do konce a ať se nic nezvrtne. Určitě to nebyl marně vynaložený čas, způsob psaní mě zaujal a mimo jiné ve mně vyvolal zájem přečíst si i autorčinu prvotinu Tisíc východů slunce.
Jiz druha kniha od teto autorky a opet skvela! Bylo mi hlavni hrdinky Jindrisky strasne lito a celou knihu jsem ji moc prala,aby nasla stesti a takovy ten dusevni klid.To byl muj hnaci motor cist dal,abych zjistila zda se to povede.Musim rict,ze si po precteni mnohem vic si vazim vztahu,ktere mam se svou rodinou a uvedomuji si,ze to rozhodne vzdy nemusi byt samozrejmosti. Autorka vybrala zvlastni jmena postavam,libila by se mi vice vsedni. Ale jinak nemam,co vytknout.Doporucuji!
Knihu jsem přečetla za dva dny, čte se krásně. Ze začátku mi vadila délka kapitol, mám radši kratší, ale to je tak jediná věc, která mi vadila. Líbilo se mi vykreslení postav, vztahy mezi nimi i místo, kde se příběh odehrával. Hlavní hrdinka je sympatická a velmi silná osobnost, život se s ní nemazlí, takže jsem jí fandila od začátku do konce. K srdci mi přirostla i postava Hanuše a myslím, že setkání s Jindřiškou a jejich další osudy nejsou nereálné. Je to mé první setkání s autorkou a velmi příjemné překvapení, určitě si ráda přečtu i její druhou knihu. A abych nezapomněla, moc se mi líbí obálka knihy :)
Od autorky Sabiny Zelené jsem již četla první knížku Tisíc východů slunce. Hodně jsem u ní brečela a doufala jsem, že u druhé knížky
už tolik slz neuroním. Opak byl ale pravdou. S Jindřiškou se osud opravdu nemazlil. Nikdy jsem si nemyslela, že už na šestnácté stránce knížky budu schopna někoho nenávidět tak moc, jako rodiče Jindřišky. S takovou neohleduplností, absencí lásky a absolutní ztráty empatie jsem se nikdy dřív nesetkala. Bylo mi jí strašně líto. Nedivím se, že se rozhodla opustit dosavadní život a vydat se na cesty. Bylo až neuvěřitelné, jaké měla při svém putování štěstí na lidi, které potkala a vlastně i na místa, kde nocovala. Vše jí najednou vycházelo a vlastně až na jeden nepříjemný incident v lese, šlo vše absolutně hladce. Moc jsem jí to přála. Vždyť v životě už prožila tolik bolesti a má přeci nárok na svou dávku štěstí. Měla jsem velmi šťastné dětství a prožívat to, co prožívá Jindříška, bych opravdu nechtěla. Ona se ale se svým životem poprala na jedničku. Během své cesty se z ní stává žena se vším všudy a otevírá se ostatním lidem, což pro ní na začátku příběhu bylo nemyslitelné. Je krásné, co s člověkem udělá láska a laskavý přístup okolí.
Jindříšce místo rodiny pomohli cizí lidé. Změnili jí život, otevřeli svůj domov. Její cesta byla ale dlouhá. Byla to ta Nejdelší cesta domů.
Těším se na další knížku.
Velmi emotivní příběh mladé dívky, která v nefunkční rodině prožila dětství bez lásky. Už svým narozením překazila své matce slibnou právnickou kariéru a ta jí to za celý život neodpustila. Bohužel Jindřišce na bedra spadla i vina za smrt svého mladšího brášky a to její vztah s rodiči zabilo úplně. Naštěstí nachází útočiště u své milované tety Zlatky, která úspěšně její chmury rozhání a snaží se jí vynahradit odpíranou rodičovskou lásku. Ve zlomovém životním okamžiku se vydává na putování, díky kterému doufá, že nalezne novou životní cestu.
Je to citlivý příběh o uzdravení zraněné duše, s velmi sympatickou hrdinkou, kterou si čtenář zamiluje pro její houževnatost, srdečnost a láskyplnost. Jednoduše vás chytí za srdce.
Více v mé první životní recenzi :-)
https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/vytouzena-naruc-11558
Druhá kniha této skvělé autorky.Kniha se mi moc libila,opravdu ze života.Vtáhne vás pěkně do děje a nejde přestat číst,dokud není konec.Těším se moc na další knihy této autorky.
Velmi čtivý příběh mladé ženy, která zkusila opravdu hodně. Sice pochybuju, že v dnešní surové době by někdo nezištně pomáhal druhým tak jako Hanuš Zlatce, ale pokud by knížka k tomu někoho motivovala, bylo by fajn. Příjemné čtení, autorka umí vtáhnout.
Druhá kniha spisovatelky Sabiny Zelené a opět nezklamala. Na začátku knihy nám autorka představuje svou hrdinku Jindřišku a její vztahy s rodiči a tetou. Toto není spoiler - po smrti její tety Zlatky ji doma již nic nedrží a Jindřiška se vydává na pouť po Čechách s batohem a stanem. Chce navštívit místa, která kdysi navštívila s tetou, nebo chtěly spolu navštívit. Ale také místa, která navštívila její teta, coby mladá slečna. Musím přiznat, že autorka Jindřišce naložila požehnaně. Až mi bylo Jindřišky líto. A o tom to je - postavy se chovají uvěřitelně, nebylo nic, nad čím bych kroutila hlavou, naopak. A na konci, když... jo, to by byl spoiler, tak na konci, mi i slzička ukápla. :) A abych nezapomněla, oceňuji, že Jindřiška byla i v mých rodných Karlových Varech. To bylo příjemné číst o městě, ve kterém žiju. No a já už jen doplním, že se těším na třetí knihu autorky.
Bravo, bravo, bravo. Nejdelší cesta domů je naprosto úžasný, čtivý a velmi emotivní příběh nejen o životě v nefunkční rodině, dětství bez lásky, velkých ztrátách, ale také o hledání a nalézání sama sebe a nových životních cest...
Hlavní hrdinka Jindřiška mi byla od začátku velmi sympatická a moc jsem jí fandila, aby se i na ni, po všech prožitých tragédiích a nelehkém dětství, konečně usmálo štěstí. Hrozně se mi líbilo její psychologické vykreslení, kdy se díky lásce a laskavému zacházení milých lidí postupně měnila z opuštěné, zlomené a uzavřené dívky v otevřeného a společenského človíčka. Je až neuvěřitelné, jak pouhá špetka lásky a víra v danou osobu z ní dokáže udělat lepšího člověka...
Musím napsat, že mě Nejdelší cesta domů opravdu mile překvapila a nemám jí co vytknout. Trochu jsem se obávala, aby mě nezklamal závěr, stejně jako tomu bylo u autorčina předchozího titulu Tisíc východů slunce, kdy se mi příběh také líbil, dokonce mi byl i bližší částí svého námětu, ale příliš růžový a sladký konec mi celkový dojem z knihy pak zkazil. Tentokrát byl ale naštěstí konec tak akorát, takže mi nezbývá než zatleskat za povedené dílo a doufat, že už se v šuplíku chystá něco dalšího...
Jindřišku budete milovat a obdivovat. Budete kroutit hlavou nad tím, co všechno jí život naházel pod nohy, a přát jí, aby našla to, co hledá. Její osud vás nenechá chladnými, tohle autorka umí skvěle. Vykreslit bohatý příběh plný komplikací a uvěřitelných emocí. Stejně jako u Tisíce východů slunce, i zde si příznivci ženské literatury jednoznačně přijdou na své. Jen tak dál! :-)
Jindřiška při své cestě projde opravdu velkou část naší republiky. A vy s ní tuto cestu prožijete a budete jí neskutečně fandit. Protože, i když dvacetiletá Jindřiška vyrůstala jen s láskou a podporou své tety stal se z ní skvělý člověk. Jindřiška je nenáročná, pracovitá, dobrosrdečná a váží si i drobných laskavostí.
Autorka dokázala velmi věrohodně popsat těžký životní osud mladé dívky. Poutavě popsat její cestu po republice. Její hledání lásky a její touhu někam patřit. U knížky se budete s Jindřiškou radovat, ale i plakat. Zažijete s ní pěkné, ale i těžké chvíle. Příběh vás chytí za srdce od první do poslední stránky.
Kniha Nejdelší cesta domů mě velice mile překvapila, je velmi čtivě a poutavě napsaná, s citem a laskavostí. Dokázala ve mně vyvolat spoustu různých emocí.
Knížka je spíše oddechová určená především pro ženy a dívky, ale rozhodně stojí za přečtení. A určitě se zařadí mezi příběhy, ke kterým se budu ještě někdy v budoucnu ráda vracet.
Já knihy od Sabiny Zelené jednoznačně miluji. Otevřu knihu a hned první stránka mě vtáhne do děje a nemůžu se od knihy odtrhnout. Nejdelší cesta domů je po dvou dnech u konce a mě je líto, že se musím rozloučit se Zlatkou a Hanušem. Příběh i postavy mi přirostli k srdci. Zařazuji knížku na čestné místo v knihovně hned vedle tisíc východů slunce
Kniha mne vtáhla hned prvními větami. Bylo mi neskutečně líto Jindřišky, co všechno musela zažít. Smrt brášky, nezájem rodičů a pak i úmrtí tety a kamarádky v jednom. S tetou ji zemřela poslední bytost, které na ní záleželo. Rodičům byla lhostejná od narození a později ji dávali za vinu smrt syna.
Jindřiška jen s minimem věcí utíká z domu, aby našla štěstí a samu sebe.
Čtení mne hodně bolelo, protože mám syna téměř stejně starého jako je "Zlatka" a nedokážu si představit, že bych ho nepodporovala a nemilovala. Některé pasáže se mi četly hodně těžce.
Tleskám autorce, skvěle se s příběhem poprala. Vytvořila Jindříšku-holku, která se dokázala poprat s nepříznivým osudem a přitom být sympatická a myslící na druhé.
Hrozně moc jsem "Zlatce" držela palce, aby našla štěstí v kruhu rodiny, kterou nikdy neměla. ❤️
Skvělé čtení! Díky!
Nejdelší cesta domů je u konce a já jsem nesmírně ráda za to, že jsem od autorky Sabina Zelená dostala tu šanci se ji jako jedna z mála zúčastnit. Příběh Jindřišky mě vtahnul do svého světa již v prvních řádcích jejího světa. Je to krásný román, který vtáhne čtenarky do děje a nenechá je knihu odložit. V mém případě se to povedlo a ještě se mi nikdy nestalo, abych knihu přečetla za den. U knihy jsem se přistihla, že se jistým situacím lehce pousmivam i zamačkávám slzu. Proto jako oddechové čtení mohu jen doporučit.
Při čtení knihy se mi střídaly emoce a ke konci jsem měla skoro permanentně slzy v očích, jak mě některé scénky dojímaly. V knize také nechybí napětí, při kterém jsem si říkala, že má hlavní hrdinka Jindřiška více štěstí než rozumu... Nevím, jak to ti spisovatelé dělají, ale je to pro mě jako nějaké kouzlo, ale i v tomto případě, jsem si připadala, jako bych byla přímým účastníkem a to se mi nestává moc často. Do děje jsem vplula ani nevím jak, kniha se četla tak nějak sama...
Příběh dvacetileté Jindřišky, který vás chytí za srdce. I když se hlavní hrdinka potýká s nelehkým životním údělem, působí kniha až laskavě, je napsaná jednoduše a bez zbytečných odboček. Svým pojetím se kniha bude beze sporu líbit čtenářkám dívčích románů a románů pro ženy, které hledají v příběhu cit, přívětivost a sympatickou hrdinku.
Štítky knihy
rodinné vztahy vina noční můry
Autorovy další knížky
| 2017 |  Tisíc východů slunce |
| 2020 | Dívka s labutí |
| 2019 | Nejdelší cesta domů |
| 2019 | Stmívá se dřív |
| 2022 | Dám ti noční nebe |
Kniha Nejdelší cesta domů je v
| Přečtených | 86x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 76x |
| Chystám se číst | 87x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 1x |
Dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale autorka psala stylem, který mám ráda a já jsem doufala, že se vyplatí vydržet. Naštěstí jsem se nemýlila. Asi od šedesáté stránky se to rozjelo a tempo vydrželo až do konce. Jako někdo, kdo pochází z pohodové rodiny, jsem mela trochu problém, představit si, jak se Jindřiška cítí, ale autorka vylíčila emoce tak dobře, že jsem brzy všechno prožívala společně s hrdinkou. Popisy, ač někdy zdlouhavé, jsou tak důkladné, že máte pocit, že všechna ta místa důvěrně znáte. Polovinu knihy jsem přemýšlela, zda jde vůbec o fikci. Knihu rozhodně doporučuji.