Nebojte se tmy

04.07.2021

Nemám zrovna ve zvyku komentovat Osha, protože je to obtížné. Ale tady udělám výjimku. Čte se to skvěle. Celou řadu témat mi dokázal osvětlit, doslova naň vrhnout světlo. Musel jsem si dávat pauzy a knihu po pár stránkách na chvíli odkládat abych to strávil a hlouběji pochopil, což se k mé veliké radosti docela dobře dařilo. Formulace jsou maximálně výstižné a trefné, moje porozumění textu bylo plynulé a bez překážek typu nepochopení myšlenky, což přičítám Oshovu neslýchanému talentu vysvětlovat. Znovu a opět jsem se musel podivovat autorově neobyčejné schopnosti vnést triviální pravdu do komplikovaných problematik. Kromě elementární otázky světla a strachu ze tmy autor řeší i problematiku utrpení, hledání, snění, víry a pochopitelně taky meditace. Kořením se stalo vyprávění řady pozoruhodných příběhů dokladujících autorův pohled na svět plný moudrosti a porozumění. Škoda, že někteří rádobyčtenáři považují Osha za šarlatána. Fňuk. Knihu bych doporučil úplně každému i jako vhodný podklad ke zkvalitňování emoční inteligence. Tady je malá ochutnávka: " Nejniternější bytí je blaženost. Ale je obklopena mraky utrpení. Prožívá jen samé trápení a úplně zapomněla, kým je. Lidé se ztotožnili se svými zážitky natolik, že si říkají: Tohle jsem já a tamto jsem já! Jak se tomu mohu vyhnout? Jak před tím mohu utéct? Jak se toho zbavím? Mám se modlit? Nebo pít alkohol? Kam mám jít? Mám spáchat sebevraždu, nebo mám žít dál? Co mám dělat? Mám stát na nohou, nebo na hlavě? Můžete dělat cokoli, ale dokud věříte představě, že jste utrpením, jež je všude kolem, budete mít pořád velký problém. Člověk se musí od této představy oprostit a začít zkoumat samotné utrpení. Kde je? Kdo jsem já a kde jsem? Jakmile člověk začne zkoumat, vznikne mezi ním a utrpením určitá vzdálenost. A okamžitě dojde k transformaci. Člověk dospěje k pochopení a řekne si: Tamhle je utrpení a tady jsem já. Utrpení je tamto a já jsem tohle. Utrpení je to, co je prožívané, a já jsem ten, kdo prožívá. Utrpení je to, co je pozorováno, a já jsem ten, kdo pozoruje. Utrpení je to, co je poznávané, a já jsem ten, kdo poznává. Jsem mimo ně. Nejsem nešťastný. Netvořím s utrpením jeden celek. Jakmile to pochopí, začne se v centru jeho bytí hromadit energie. V jeho nejniternějším bytí září slunce a je tam blaženost, extáze. I když zažije třeba jen malý záblesk, rozesměje se a směje se dál po nespočet životů. A nechápe, proč se lidé chovají tak nesmyslně: Proč trpí? "