Nabarvené ptáče

04.09.2019

Nabízí se přirovnání, že se jedná o románovou podobu Krvavých zemí od T. Snydera, to co na vás z knihy bezpochyby v první řadě dýchne....no dýchne...doslova se vyvalí, je nezměrná brutalita, ostatně kdo viděl film Volyň, ledacos z toho mu jistě vytane na mysli, mimochodem dost podobně pro mě vyznívá čtyřdílný tv seriál "Jdi a dívej se" podle předloh Alese Adamoviče, kde jsou události vykresleny rovněž z pohledu malého kluka.

Takže z toho pohledu se pro mě nejedná o něco převratného, pravda je, že jsem na tuto knihu narazil až právě při zmínkách o chystaném filmu V. Marhoula. Co na mě při četbě působilo trochu zvláštně byl takový podivný chlad, který na mě z vyprávění šestiletého dítěte působil, přesto, že se dočteme o tom jak ho provázela hrůza a strach při tom všem co musel zažívat a čeho byl svědkem, nějak jsem se zkrátka s touhle postavou nedokázal úplně propojit a i přes neskutečnou brutalitu tam byl z mé strany nějaký odstup.....

Vzhledem k tomu co mám zatím o konkrétních událostech v konrétních zemích načteno, vůbec nepochybuji o tom, že k podobným zvěrstvům za války docházelo a to všechno o čem autor píše kolikrát lidská představivost zkrátka není schopna úplně pobrat a vyhodnotit, možná i z té přemíry brutality, kdy jedna šílenost přebíjí druhou a lidské utrpení má tolik neuvěřitelných podob a skutečnost byla kolikrát mnohem krvavější než vůbec dokáže člověk popsat.

Zkrátka empatie k hlavní postavě dostala aspoň u mě v rámci tohoto příběhu trochu na frak, možná mi vadily někdy až moc instruktážní popisy páchaného násilí (např. útok na vesnici a znásilňovací akrobacie na koních). Příběh chápu jako jistou komplexní obžalobu válečného zla a vůbec toho zda člověk zlu a násilí podlehne, přizpůsobí se, vzepře nebo přejde na druhou stranu....právě z důvodu prosté a jednoduché touhy přežít, ale za jakou cenu.....

02.09.2019

Po knize jsem sáhla, když jsem narazila na rozhovor s Václavem Marhoulem. Celý ten znovuzrozený "rozruch" kolem Nabarveného ptáčete, plus skoro až zhnusené komentáře zde na databázi, mě přesvědčily, že si to potřebuju přečíst a udělat si o tom všem svůj vlastní obrázek. A že to byl obrázek dost šílený...
Celá kniha od začátku až do konce je podbarvená jakousi šedivostí a chladem. Co kapitola to ukázka primitivní lidské zkaženosti, hlouposti, zvrhlosti a nekonečného strachu. Chlapec s černými vlasy a černýma očima zažívá a hlavně přežívá neskutečné věci. Občas jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. Ale chápu tu symboliku, co tím chtěl Kosinski říct. Protože jak nejlépe lidem otevřít oči - šokovat je.

01.09.2019

Kniha pro mě byla zklamáním. Barvitý jazyk to ano, jinak ke mě ale příběh a hlavní protagonista vůbec nepromlouval.
Poté co jsem viděla trailer nově chystané filmové adaptace, který ve mě zanechal poměrně nepříjemné pocity a po přečtení místních komentářů, jsem se rozhodla, že si Nabarvené ptáče přečtu. Nepřipojuji se však ani k pozitivním, ani k negativním ohlasům. Kniha totiž ve mě nezanechala vůbec nic. Je to zkrátka jen vyprávění malého chlapce na pozadí války. Jistě, některé scény jsou velmi barvitě popsány, např. ta s kozlem nebo zběsilé řádění Kalmyků...
Ale tvrzení, že by mě kniha šokovala nebo nedej bože poznamenala, jak se to tu v komentářích často vyskytuje, je velmi přehnané. Po dlouhé době velké očekávání a o to větší zklamání.
Nicméně je dobře, že je to jen fikce, protože takové věci by neměl vidět ani prožít dospělý, natož pak dítě.

30.08.2019

Knihu jsem dočetla před několika dny, ale k napsání komentáře jsem si musela nechat trochu odstup. Brutální scény byly popsány tak podrobně, že jsem knihu občas odložila. Ve vzácných chvílích, kdy byla popisována příroda, jsem se snažila číst pomalu, asi ze strachu, co mne čeká na dalších stránkách. Právě popisy scenérií a nevyřčené myšlenky jednotlivých postav mám na knihách ráda a dávám jim proto přednost před filmy. U této knihy bych ale udělala výjimku, kdybych věděla, do čeho jdu.
Nedovedu si představit, jak bude zpracován film podle této knižní předlohy, nicméně tolik násilí s tak podrobnými brutálními scénami tam snad nebude. Na film určitě nepůjdu, asi bych měla převážně zavřené oči.
Ale něco ten příběh určitě vysílá. Násilí je ve světě pořád a lidé by oči před ním zavírat neměli. Tak jako by neměli dopustit, aby se zapomnělo na historii. Mrzí mne, že se ve školách v dějepise probírá dopodrobna pradávná historie celého světa, ale novodobé dějiny, natož novodobé dějiny našeho národa, se probírají tzv. „letem světem“….

29.08.2019

Styl psaní mi nebyl moc blízký, vč. toho jak byly jednotlivé příběhy podávány. Ty hrůzy však byly ve skutečnosti mnohem horší a nepředstavitelnější, než jsou vůbec v knize uvedeny. Staší si něco přečíst o Volyňském masakru. Na mě zde spíš některé věci byly až neuvěřitelně. Namátkou: Kalmycké znásilňování žen při jízdě na koni, atd. ... Kniha mi prostě moc nesedla. 50%

24.08.2019

Nečetla se snadno a ani psát o ní není lehké. Přebírat se zpětně v té temnotě a hnusu a přemýšlet, proč to vůbec doporučit? Co mi ta kniha dala? Lidi jsou bestie a chodící démoni. Skutečnost, že autor (nejde o autobiografii) z dobových pramenů a vyprávění popsal autentické zážitky nesejme z knihy nálepku "čisté zlo" a můj údiv, proč tam proboha nedal o kapku víc dobra, než jen v podobě hlavního hrdiny. Pár hvězd teda za tu syrovou "pravdu" o lidech a krásný jazyk.

22.08.2019

Celá kniha na mě působila jako sbírka morbidních povídek s prvoplánovým účelem šokovat. Scéna s králíkem napůl stáhnutým z kůže, sex s kozlem atd. Morbidita mi nevadí ale tady jsem tomu prostě a jednoduše nevěřil. Netvrdím, že se v době války neděla různá zvěrstva ale forma, styl knihy a až přilišná, do očí bijící potřeba šokovat pro mě celou knihu degradovali na téměř brak. Nejzajímavější část knihy byl doslov autora o událostech po vydání knihy.

19.08.2019

Ta kniha je jako infekce. Jak se Vám dostane pod kůži, pomalu rozežírá vše, co jste si do té doby mysleli o brutalitě a syrovosti venkova a jeho obyvatel během války. Během četby zažijete mnohokrát mrazení na těle vyvolané jak děsem, tak místy i vlastními nejnižšími pudy spojenými se scénami s erotickými kontextem. Je celkem pochopitelné, že byla kniha dlouho zakázána v některých zemích, protože pouze čas dokáže dostatečně otupit vnímání tehdejší reality.

19.08.2019

Knihu jsem dlouho odkládala, protože jsem věděla, že nepůjde o žádné pohodové počteníčko... A kdybych ji nechtěla přečíst dřív než uvidím nový film, ještě bych ji odkládala ;-).
Za svého života to autor za tuto knihu už schytal vrchovatě. Nejde sice o autobiografii, ale všechny tyhle hrůzy už se někdy někde staly, tohle není fikce. Autor tu pouze popsal čeho všeho je člověk schopen... Tak strašně to působí proto, že je toho na jednu knihu prostě moc. Průměrně tak dvě až tři nervydrásající scény na stránku je fakt dost ;-).
Je to přehlídka nekonečné bolesti a utrpení, které zažívá osamělý malý chlapec putující po zaostalém venkově. Setkává se s pověrčivostí, zlobou, násilím a dokonce se sexuálními úchylkami. Tohle dítě je také oběť války, i když trochu jinak.
Zajímavý je tu pohled do myšlení dítěte - jak to zkouší s dobrem i se zlem. Prvně hledá pomoc v náboženství, odříká spoustu modliteb, aby svatí zlepšili jeho život. Když to nepomůže, přemýšlí o mocnostech zla. Později ho fascinují vojáci.
Na vloženém krátkém příběhu o nabarveném ptáčeti autor přesně vyjádřil podstatu rasismu.
Strohý, odosobněný styl, kterým je kniha psaná, všechny hrůzy podtrhuje. Chápu, že někdo toto číst nedokáže a knihu odloží.

19.08.2019

Tak tohle je neskutečná kniha. Patří na první místo v povinné literatuře, dostala mě od prvního slova.

19.08.2019

Srovnání s Cestou Cormaca McCarthyho se přímo nabízí. Možná to byl právě "křest" McCarthym a jeho romány, které jsou plné podobně šílených výjevů psaných strohým jazykem, (tu a tam okořeněné o podivnou metaforu), kvůli kterému se nemůžu přidat k zástupu šokovaných (a rozhořčených) komentářů. Bude to znít cynicky, ale něco takového jsem vlastně čekal.

Na druhou stranu výjevů, ze kterých se mi udělalo skoro fyzicky špatně (a začal jsem přemýšlet, jestli vůbec chci vidět filmovou adaptaci), bylo nemálo. Někdy jen nechutné, jindy těžko uvěřitelné, tu a tam až perverzně groteskní (např. napůl stažený králík běhající po zahradě). Vůbec nejhorší byla jedna z prvních scén, kdy sedlák vydloubl obyčejnou lžicí svému sokovi oči. Mimořádně odporná záležitost, ale myslím, že ne samoúčelná. Chlapec nad hrůzou, kterou byl svědkem přemítá a kapitola končí předsevzetím: "Slíbil jsem si, že si budu pamatovat všechno, co vidím. Kdyby mi někdo vyloupal oči, po zbytek života by mi zůstaly vzpomínky na všechno, co jsem kdy spatřil."

Kdyby věděl, co bude následovat, nejspíš by tuto úvahu odvolal. Síla knihy spočívá právě v pohledu (aspoň zpočátku) nevinného dítěte, které je znenadání „vrženo“ do nelidského světa. Musí se vypořádat nejen s tolikrát omílanou krutostí, ale i různými vzájemně si odporujícími světy - katolické víry, zakořeněného pohanství a totalitních režimů nacismu a komunismu. Právě dětský úhel pohledu na tyto velké otázky ohledně morálky, Boha atd. mě na Nabarveném ptáčeti fascinovaly nejvíc. Kluk se snaží najít smysl v tak iracionálním a nejistém světě války, včetně holokaustu.

Ve srovnání s Cestou je v něčem Nabarvené ptáče nakonec ještě děsivější: Chlapec se toulá krajinou sám, bez otce. A nejde o krajinu dystopickou, nýbrž reálie druhé světové války někde na pomezí Polska a Ukrajiny. Kluk v Cestě symbolizuje naději, že ten šedý nemilosrdný svět obývá ještě někdo láskyplný. Protagonista Nabarveného ptáčete se naopak neutěšeným poměrům rychle přizpůsobí a msta je pro něj na denním pořádku. Naděje není žádná.

Je to moc kruté, nesmyslně kruté? Že všichni lidé takový přece nejsou? Nevím, jsem v tomto ohledu spíš skeptik. A přiznejme si, nedovedu si představit o moc horší místo než zaostalé planiny východní Evropy 40. let, kudy se prohnala fronta hned třikrát, a to té nejhorší z nejhorších válek, která zapříčinila vyhlazení jednoho národa a vypálení stovek vesnic. Pokud by se někde mělo projevit v lidech to nejhorší, kde jinde než na takovém místě a za takových okolností?

15.08.2019

Knihu jsem četl kdysi před léty, a nyní jsem se k ní vrátil pod vlivem zpráv o novém filmovém zpracování. Z prvního čtení jsem si toho už nepamatoval mnoho, někde v pozadí vědomí byla informace, že je to poměrně drsná kniha. Tohle druhé čtení bylo jiné, jsem přesvědčen o tom, že zanechalo silnou stopu v paměti, a jednotlivé části z vědomí nevyletí.
Je to kniha drsná, brutální, stejně jako doba ve které se odehrává. Ukazuje, co může způsobit utrpení - na jedné straně jistou otupělost k vlastní bolesti, na druhé straně apatické vnímání utrpení jiných, stejně tak i bezohlednost při prosazování svého záměru. Příběh, ve kterém se touha po lepším životě mění v bezradnost z jeho dosažení, touha po lásce vůči sobě v nenávist vůči těm, kdo lásku dávají.
Kniha kterou nemůže přečíst každý. Chápu zcela ty, kteří ji nedočtou a odloží, protože nemají dost sil tu dávku brutality akceptovat.
O to víc jsem zvědav, jak se podařilo nové, Marhoulovo, zpracování. Dost dobře si nedovedu představit, jak lze tento příběh natočit tak, aby to nebyla samoúčelná přehlídka násilí, sexu a sadismu. To nesporně hrozí. Ale to je už na jiný komentář.

Knihu jsem přečetla asi jako noviny - získat informaci o díle, o kterém se mluví.
Nedokázala jsem jí uvěřit, ani jsem se o to nesnažila.
Sadistické scény , pohanské rituály, zaostalost, scény hodné středověku a chlapec předhozený tomu všemu...
Mohu si to vůbec pustit do života?
Čeho je moc, toho je příliš.
Často poslouchám a čtu vzpomínky těch, kteří prožili válečné hrůzy, protože si myslím, že by lidé neměli zapomínat. A tito lidé mívají ve slovech jiskřičku světla. V této knize jsem ji také našla - německý voják nechal odsouzeného chlapce utéct...
Knihu neodmítám, styl jednoduchých až strohých vět vede čtenáře přímo a nekompromisně do hrůzné situace a nedá se uniknout.
Ale té temnoty je příliš...
Hvězdičkami nehodnotím. Nechci dílo ponižovat jen proto, že se už k němu nechci vracet.

13.08.2019

Dala jsem ji za odpoledne.
Přečetla jsem nemálo skutečných příběhů z období 2.sv.války, nemám tedy důvod nevěřit, že se tahle zvěrstva a úchylnosti neděly, i když možná ne v životě jednoho člověka a na jednom místě světa. Ale to už je tu zmíněno mnohokrát, že se nejedná o autobiografii jako takovou. Nicméně Kosinski v té době žil a většina lidí, které za svůj život potkal taky. Přijde mi tedy nepravděpodobné, že si to celé " vycucal z prstu ", at´už na tom byl psychicky jakkoli .Naopak si myslím, že konkrétně toto jeho dílo je odrazem toho, jak válečné období vnímal on a je jedno, jestli z vlastní zkušenosti nebo z vyprávění jiných...
Jistě to není knížka pro každého, ale pro toho, koho baví čtení s touto tématikou.....mezi ně patřím i já a proto dávám pět.

12.08.2019

Dílo je již nyní skloňováno v tolika pádech a to ještě ani nebyla premiéra Marhoulova filmu (v ČR 12. 9.2019, rozpočet pokud se nemýlím: cca 150 mil. Kč!). Tak jsem se chtěla připravit přečtením předlohy. Předpokládám, že na film bude kulturně vyspělá intelektuální ART elita pět ódy a všichni (a to včetně těch, kteří to nečetli ani neviděli) budou něco papouškovat a vzdychat nad osudem nebohého snědého chlapce (ach, jaké krutosti se mu děly !...). Možná jim i uteče, že ve skutečnosti se nakonec ukáže, že ten 12ti letý chlapec je takovou malou necitelnou zrůdičkou.
Musím uznat, že autor je bravurní vypravěč, při čtení před očima doslova vyskakují plastické obrazy krajiny, lidí, situací…V tomto ohledu excelentní. Formálně skvělé. I když musím uznat, že místy se autor ve svých zlehka trochu opakuje.
Ale…ten obsah. Já vím, že mě možná budete za můj názor kamenovat, ale je třeba stát nohama na zemi. NENÍ TO AUTOBIOGRAFIE, jsou to jen PRVKY autobiografie a o to právě jde. JE TO FIKCE. Je legitimní otázka, jaká byla osobnost a potažmo mysl autora, když byl schopen stvořit dílo plné zvráceností, sadismu, krutosti, sexuálních krutostí a deviací…jedním slovem (jak to jinak nazvat) zvěrstev. Kdo byl vlastně Kosinski ? Zvrácené výplody - často za hranicí mého chápání – si spisovatel při psaní zjevně užíval. Myslím, že nad knihou zaplesají všichni pravověrní sadisté.
Knihu lze přečíst na jeden zátah a ne že ne. Když se na to budete dívat třeba jako na dílo mistra hrůzy Stephena Kinga (ale ten takhle zvrácený není, pravda). Jako na fikci, protože to fikce je. Jinak se na to totiž ani dívat nemůžete. Jde o poskládané příběhy typu „jedna paní povídala“.
Názor, že tato kniha doživotně změní váš pohled na život (to už jsem tu taky někde četla) je blbost. U mě to neplatí. Takovou sílu ta kniha nemá. Jde pouze o módní vlnu.
Hovořit o tom, že je to jedna z nejlepších knih, co kdy byla napsána, je totální úlet. Ale suďte, až si to přečtete. O filmu se zatím nemá cenu vyjadřovat. Z pouhého traileru si přesný obraz neudělám. Předpokládám, že to bude zvládnuto mistrně, hlavně kamera. Ale je otázka, proč si Václav .Marhou vybral takovou zvrácenost ke zfilmování a byl tím románem léta tolik fascinován.
Tak ještě jednou: Kdo byl J.Kosinski ? (jeho sebevražda nepřekvapuje) Kdo je V.Marhoul ?

10.08.2019

Na zadním přebalu napsal jeden recenzent o této knize, že je to „Jedna z nejlepších knih 20. století… napsaná s hlubokou upřímností a citlivostí.“ Odvážné tvrzení.. Knihu bych celkově hodnotil na 5 hvězdiček.

Je zarážející, jaké útrapy zažil hlavní hrdina této knihy – mladý kluk, během 2. světové války. Kolik hrůz, bití a nesnášenlivosti se dočkal od vesničanů, se kterými pobýval v jedné vesnici. Román je částečně autobiografický. Hodně událostí působilo na mě drsně, některé okamžiky, které autor popisuje, byly zarážející a až neuvěřitelné! V průběhu války bydlel u různých lidí, později se seznámil s lidmi, které obdivoval, dokonce si našel kamaráda.. Zajímavé byly také informace o pověrách, kterým věřili vesničané. V knize se nachází řada myšlenek, o kterých někdy uvažuji.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Vesničané tomuto vyprávění zamyšleně naslouchali a říkali, že Bůh židy konečně potrestal. Zasloužili si to už dávno, hned jak ukřižovali Krista. Bůh jim to nikdy nezapomněl. Jestliže až dosud jejich hříchy přehlížel, neznamená to, že jim odpustil. Nyní používal Hospodin jako svůj nástroj k výkonu spravedlnosti Němce. Židům mělo být odepřeno právo na přirozenou smrt. Museli zhynout v plamenech a vytrpět si pekelná muka zde, na zemi. Byli spravedlivě trestáni za nestydaté zločiny svých předků, za vyvracení jediné pravé a pravdivé víry, za nelítostné zabíjení křesťanských dětí a za pití jejich krve.

Dozvěděl jsem se od něho, že řád světa nemá nic společného s Bohem a že Bůh nemá nic společného se světem. Důvod byl zcela jednoduchý. Bůh neexistoval. Vymysleli si ho mazaní kněží, aby mohli klamat hloupé pověrčivé lidi. Bůh, Svatá trojice, čerti, duchové či upíři, kteří vylézají z hrobů, neexistovali. Neexistovala ani všudypřítomná Smrt, vyhledávající stále nové hříšníky, které by mohla lapit do svých osidel Byly to všechno jen povídačky pro nevědomé lidi, kteří nerozuměli přirozenému běhu světa a nevěřili ve své vlastní síly. Proto se museli uchýlit k víře v jakéhosi Boha.

Člověk by se měl pomstít za každé zlo či příkoří. Na světě je příliš mnoho křivd a bezpráví, které nemohou být vždy zváženy a spravedlivě odsouzeny. Člověk by měl důkladně přemýšlet o každém zlu, které na něm bylo spácháno, a rozhodnout se pro vhodnou odplatu. Jedině přesvědčení, že člověk je tak silný jako jeho nepřítel a že by se mu za všechno mohl dvojnásobně pomstít, umožňovalo lidem přežít, říkal Miťka. Člověk by se měl mstít podle své vlastní nátury a podle prostředků, kterými disponoval. Bylo to zcela jednoduché. Jestliže se k vám někdo chová hrubě a bolí vás to, jako kdyby vás někdo švihl bičem, pak byste ho měli potrestat, jako kdyby vás švihl bičem. Jestliže vám někdo dá facku a máte pocit, jako by vám uštědřil nespočet ran, pak byste mu to měli odplatit takovou měrou, jako kdybyste těch nespočet ran dostali. Pomsta by měla být úměrná bolesti, trpkosti a ponížení, které člověk v důsledku protivníkovy akce pociťuje. Takový políček nemusí někoho třeba ani příliš bolet. Jinému však může způsobit, že znovu prožívá muka, která musel vydržet, když ho celé stovky dní mlátili. Někdo může na políček za hodinu zapomenout. Jiného by mohly celé týdny mučit hrůzné vzpomínky.

08.08.2019

Tak nevím co napsat. Příběh je to smutný, ale pro mě trochu neuvěřitelný. Místy jsem měl pochybnosti. Možná kdyby bylo vyprávění z pohledu druhé osoby... nevím. Bylo těžké si představit jak 7-11letý chlapec vše co zažil popisuje.

07.08.2019

Válka. Ta druhá světová. Asi nejhorší věc na planetě a v historii, která se stala a stát mohla. Ukázka nekonečného násilí a nesmyslných zvěrstvech, které samotné ukazují Luciferův efekt. To vše zosobňuje samotná Kosinského kniha. Asi budu upřímný, nebýt Marhoula, tak se k filmu asi nedostanu. Ale jsme zde. A poté co jsem (ne)četl velmi nezáživného Poea, přišlo toto jako blesk z čistého nebe. Blesk, který mne zasáhl nádherně odvyprávěnými pasážemi, jednoduchostí, ve které se skrývala krása z očí malého dítěte. Sledujete příběh, který je sám o sobě tragický. Ale bude hůř! Hlavní hrdina se potácí neustále s novými potížemi, které někdy jsou horší někdy i lepší. Nicméně ono hezké odvyprávění jde tak nějak v kontrastu se zrůdnostmi, které vás zde čeká. Postupem času to trochu začne být až repetivní, když vlastně čtete ten stejný osud trochu jinak, ale vlastně stále stejně tragický. V jistém bodě ony zrůdnosti působí spíše až směšně bizarně a vy přestanete věřit, že by se něco takového mohlo stát. Ale vy pak čtete svědectví lidí, co přežili koncentrační tábor, kteří tvrdí, že oproti tomu, co se třeba opravdu stalo je toto milá seance, tak vám dojde, že to je neuvěřitelné. Dílo, které by si měl přečíst každý, aby vůbec se dokázal střízlivě vyjadřovat o válce, válečných zločinech a o všem, čeho je lidská bytost schopna.

02.08.2019

Drsná kniha. Po přečtení této knihy jsem byla rozrušená, ale to jsem pokaždé, když si přečtu knihu z období druhé světové války.