Na vlastní kůži
Jiří Janoušek
Tato kniha nese podtitul 'reportáže ze zemí, kde jsem byl dost dlouho, abych uvěřil, že o nich něco vím, ale zase ne tak dlouho, abych se polekal, že vím málo'. Je trochu hádankovitý a sotva ho učiním srozumitelnějším. Žil jsem rok ve Francii, ale reportáž o této zemi jsem nikdy nenapsal. Ztratil jsem potřebnou opovážlivost. Rok je moc i málo; kde jsem nebyl jen pár týdnů, musel bych zůstat pět let. Když se podaří udělat reportáž o cizí zemi tak, aby čtenář nabyl přesvědčení, že by se choval a jednal stejně jako ten, kdo ji napsal, vzniká naděje , že až dočte, bude mu, jako by se z té země právě vrátil. Tak mi to připadá ideální, ale vzácné, protože víc než na novinářově umění psát, jež si časem osvojí, záleží na jeho dipozicích dívat se, dětsky zvídat a žasnout - jenže těch, jak zjišťuji, rychle ubývá. Obsah: Tulákem po Orientě, Vězněm v Angole, Přes Kostarické ploty, Křížem krážem Alžírem, V City bez buřinky, Nehinduista na březích Gangy, Bejrútský pamětník, Kožešnický učeň, Lovcem orchidejí.... celý text
Přidat komentář
Nejvíc se mi líbila část o londýnské City.
Pro zajímavost, autor by měl být otec toho Janouška, který neumí řídit Porsche v Praze
Neuvěřitelné zážitky, při jejichž čtení se i po tolika letech, co se staly čtenář dozvídá spousty informací o zemích v nichž se staly.
Autorovy další knížky
| 1982 |  Rozhovory s Janem Werichem |
| 1990 |  Kuchařka pro zaměstnaného muže |
| 2018 | Jan Werich za oponou |
| 2020 | Můj život mezi slzami a smíchem |
| 2012 | Na plovárně s Markem Ebenem |
Kniha Na vlastní kůži je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 13x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 26x |
To bylo pro mě velké překvapení. Z hlediska žurnalistického jsou to velmi solidní reportáže, přesně dávkující míru kontextů potřebných pro pochopení líčené situace a právě situace, ve kterých se autor buď ocitl nechtěně nebo je sám vyvolal. Velmi oceňuji, že je přesně odměřen popis a dramatičnost, svěží jazyk, plný postřehů a srovnání. Za všechny glosa o obyvatelích Mexika: "Bílý nebo snědý, negramotný nebo vzdělaný, bohatý nebo chudý, je to vždy Mexičan, spjatý s ostatními nedefinovatelnou směsí indiánské pokory a španělské pýchy, nevyrušitelného klidu a zběsilého temperamentu, barokní záliby v protivenství a pohansky světské záliby v tanci, hudbě, květinách a ohňostrojích...." Tedy moc hezky se to čte.
Je to kniha z roku 1986 a většina reportáží vznikla v 70. letech, takže autor se dostával do různých zemích většinou v nějaké organizované skupině (Mezinárodní svaz novinářů apod.) Mohlo by to zavánět socialistickou propagandou, zvlášť, když tam jsou na "turismus" nezvyklé země jako Alžírsko, Angola, Irák, Libanon, Sýrie. Je pravda, že někdy to v textu trochu "zavoní" hodnocením (násilná kolonizace, neznají ještě Marxe, největší pomoc přišla ze Sovětského svazu apod.), ale je to minimálně. Nejsou to politické reportáže. Je skvělé, že jsou to skutečně cesty mezi lidi (indická svatba), do různých prostředí (burza v Londýně, aukční trh kožešin v Leningradu), nebo expedice (za orchidejemi).
Knihu otevírá drama v Angole, kde byl spolu s ostatními věznen, pokračuje v Kostarice na banánových plantážích, v Alžíru se zamýšlí nad islámem, v Londýně navštěvuje City a bez nějakého ostnu kritiky představuje prostředí pojišťoven a kapitalistického trhu, v Indii jde po tématu kast a vztahů mezi mužem a ženou (včetně té svatby)v Bejrútu sleduje život vybombardovaného města, v Leningradu proniká do tajů světového obchodu s kožešinami (to by neměli číst ochránci přírody) a nakonec jede s českou expedicí do Mexika za orchidejemi a zažije zemětřesení. Je to nabité, dramatické, velmi pěkná novinářská práce. Mně osobně nejvíc oslovila indická kapitola, ale ani jedna mě vyloženě nezklamala - samozřejmě nemohou být všechny stejně dobré, protože jsou i různě dlouhé a vznikaly v různých letech. Kniha je doprovozena stylizovanými, ale dokumentárními fotografiemi. Pěkný neturistický, nemódní, vpravdě dokumentární literární výlet. Doporučuji.