Na dvoře vévodském
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/9449/bmid_na-dvore-vevodskem-65e1f9a46623f.jpg
4
54
11
Na náchodský zámek přijíždí vévoda Petr Kuronský a Zaháňský s manželkou Annou Karolinou Dorotou a dcerami: Marií, Kateřinou, Johanou a Dorou. Učitelem princezen je jistý Arnoldi. Pro svoje vystupování a svůj vzhled je oblíbený, zvláště u vévodkyně a Johany, která je do něj zamilovaná. Arnoldi je ale ve skutečnosti vychytralý podvodník toužící po moci a bohatství. Na zámek přichází mladý Antonín Hlasivec. Stane se sekretářem a oblíbencem vévody. Antonín je spravedlivý vlastenec, který se snaží prosadit zrušení roboty, ale musí bojovat nejen s prohnaným Arnoldim, ale i se samotnou vévodkyní. Intriky proti němu strojí i vrchní Vrána, který je ve skutečnosti Antonínův otec a chce si vzít jeho milou Elišku za ženu. Ačkoliv to vypadá beznadějně, Antonínovi se podaří nemožné; s pomocí svých přátel, "slepého mládence" Valentina Kochana a Holuba, usvědčí zlotřilce a vévodu přimějí zrušit na náchodském panství robotu. Arnoldi prchne, Vrána je vyhozen, Eliška se může provdat za Antonína. Kamarádka Johany, Mařenka, dcera místního učitele, se usmíří s Jozífkem.... celý text
Přidat komentář
U všech „osadníků", či krátkodobých přivandrovalců nádherného Náchodského skvostu vidím značnou touhu po seberealizaci, a to klidně na úkor ztráty bližního svého. Vévoda Petr, konzervativní osvícenec nemá nic moc proti zrušení roboty, ale zároven nechce, aby se mu „spodní masa" producírovala kolem panství. Jsem strašně rád za ucelené sdělení o tom, co se na zámku stalo za dob Smiřických; princesa Johana v tom viděla analogii sama sebe, protože byla zblázněná do Taliána Arnoldiho. Hlasivec byl jasný- ač Pražák, tak jasný prostředník sedláků a tvrdě robotujících. Měl jsem možnost čísti jedenácté Jiráskovo vydání Mladé fronty Praha, a je opravdu pastvou pro uši, jak si mistr jazyka Českého poradil s výslovností. At už zastarale archaicky, nebo trendově s dobou. „Byltě krásný červnový den. Otevřeným oknem vlál čerstvý, čistý vzduch a vzdouval zlehka jemné záslony okna. Švehol ptactva až sem zazníval a zevzdálí kynuly lesnaté stráně, nad nimiž k modravým horám bělostné mraky spěly." 85%
Po dlouhé době jsem se vrátila k Jiráskovi a nebyla jsem zklamaná.Poslouchala jsem audio příjemná záležitost.
Četla jsem v říjnu 2012. Podle mých poznámek:
O roce 1799 v Náchodě a Ratibořicích v zámku a podzámčí.
Romantické, se zápletkou.
Dobře se čte.
Jedna ze slabších Jiráskových knížek. Opravdu jako z Červené knihovny a nedokázal jsem se pořádně začíst, což se mi u jiných děl dařilo už po pár stranách. Ale pořád lepší než Staré pověsti a Psohlavci.
Příliš lehké, naivní čtení, s hodně vykonstruovanou zápletkou. Nechci to ale nijak shazovat. Je to zkrátka romanticko historický román s velkým důrazem na slovo romantický. Pro čtenáře, spíše čtenářky, které dávají přednost různým, byť i umělým, historkám o lásce, kdy nakonec přes všechna protivenství vše dobře dopadne, je to čtení tak akorát. Čtenář, který toto neodmítá, ale očekává od knihy i trochu více, bude mírně zklamán.
Celkem hezký barvitý příběh, kterému nechybí napětí ani přitažlivost, s poměrně bohatým dějem.
no sice začátek nic moc ale konec mě chytil než jsem se dopracovala k jOHANCE PAK JSEM dlouho přemýšlela jestli Johanka není předobraz schovanky Hortenzie z knihy Babičky od Boženy Němcové
Jsem vzdělanec. Čtu Jiráska v originále. Kecám, četl jsem ho jako malé dítě a měl bych spíš prohlásit : "Jsem tvrďák. Přečetl jsem Jiráska celého a přežil jsem to. Bylo to vzrůšo - asi jako dráždit kobru bosou nohou!" Asi mi to nebudete věřit, ale fakt mne to tenkrát bavilo.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Kniha Na dvoře vévodském je v
| Přečtených | 82x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 130x |
| Chystám se číst | 13x |
| Chci si koupit | 2x |
Když si příběh představím jako veristickou operu (se všemi těmi intriky, záměnami, odhalování netušených rodinných vazeb a nečekanými setkáními), které v době vzniku knihy byly na vrcholu, tak jí odpustím tu sladkou naivitu a když si představím mistra v jeho 25 letech, myslícího asi neustále na lásku, odpouštím ten opravdu neuvěřitelný děj a dávám opět plný počet, protože se to tak krásně čte a hladí duši.