Na cestě
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3046/bmid_na-ceste-vAZ-3046.jpg
4
2176
2176
Román z roku 1957, který autorovi přinesl obrovskou popularitu i uznání kritiky a učinil z něj legendu. Kerouac zde nachází své osudové téma i vlastní hlas a metodu: horečně chrlený text odráží autenticitu svobodného života, nesvazovaného konvencemi průměrnosti. Takový život a lidé, kteří jej dovedou žít, jsou pro něj ideálem, jejž se neustále pokouší naplnit a zachytit v postavách svých knih. Na cestě je strhující a přesvědčivý amalgám fikce a autobiografických prvků, dodnes inspirující čtenáře k nalézání vlastní svobodné cesty.... celý text
Přidat komentář
Je to prostě jízda umocněná mou nedávnou cestou po Kalifornii. V některých chvílích úplně skvělé (slovní) úlety :) GO!
Kdybych měla někomu vyprávět děj této knihy, tak vlastně nemůžu říct nic jiného, než že je to o přátelích, kteří podnikli různé cesty po Americe a cestou pili, kouřili a užívali si. Zpětně si nevybavím ani kam jeli a kde se co stalo. Ten "horečně chrlený text" podá tolik informací, že se vzájemně slévají a chvilkami jsem si i uvědomila, že čtu, ale nevnímám co.
Ale na druhou stranu, chtěla bych mít tu odvahu vyrazit na druhý konec země s pár dolarama v kapse. Akorát bych si k tomu vybrala za přítele někoho jiného než sebestředného a nevyzrálého Deana.
Je docela snadné říct si po dočtení této road-knihy říct, že to celé bylo o ničem, ale v mém případě šlo o inspirativní četbu. Atmosféra staré dobré těsně poválečné Ameriky neměla chybu. Bezstarostnost Sala, Deana a dalších můžeme na jednu stranu odsoudit (a taky se jim do určité míry vymstila), na druhou stranu je jejich schopnost užívat si a žít jen přítomností něco, co nedovedu a co jim tak trochu skrytě závidím. Svoboda z toho úplně sálá, že bych se taky nejradši na všechno vykašlal a vydal se, je jedno kam, prostě na cestu.
Nebavilo mě to, přečetla jsem jen proto, že jsem paličatá a když si něco umanu, tak to udělám. Omlouvám se všem, komu se kniha líbí, mně prostě nesedla.
P. S. Nicméně když jsem stála na proslulé silnici 66, tak jsem si paradoxně právě na tuhle knihu vzpomněla. Nějak se mi asi proti mé vůli zaryla do kůže...
Inu, sám bych po Kerouacovi asi nikdy nesáhl, nebýt mého kamaráda, který na ni rok nazpět prakticky nedal dopustit a v jednom kole o ni básnil. Upřímně? Ze začátku mě čtení nebavilo a stránkami jsem se doslova prokousával proti své vůli. Následovala část, ve které mi již kniha přišla lepší, ale... Tuhle knihu mám oficiálně rozečtenou necelý rok. Skoro dva měsíce jsem se velmi pomalu dostával do poloviny a dál už to prostě nešlo. Ne, ani o píď. Týdny ubíhaly, já se několikrát pokusil o pokračování ve čtení, avšak naprosto bezpúspěšně. Zhruba tak před týdnem se mi podařilo prolistovat několik málo stránek a nakonec jsem zkusil přejít o velký kus dále - abych zjistil, jestli mi to za to stojí. Ne, nestojí. Tuhle knihu celou asi nikdy nedočtu. Nebo, celou, spíše vcelku, bez přeskakování.
Váhám, jestli jednu či dvě hvězdičky. Pro dvě by asi mohla být má loajalita k přátelům, na druhou stranu, mne to prostě nezaujalo.
Tahle kniha není pro mě. Možná ne teď, možná jindy, možná nikdy...
Takový ten příběh, který člověk touží ve snu zažít, ale reálně už ne. Je to jízda.
Beatnická literatura vážně nebude nic pro mě. Na to, kolik jsem toho o této knize slyšela, jsem čekala něco lepšího.
Volné a nevázané courání sem a tam po Americe by mohl být úžasné - ale chtělo by to výrazně jinou společnost. Co je obdivuhodné na člověku, jehož život se skládá prakticky jen ze sexu, alkoholu, drog, aut, krádeží a pochybných mejdanů, na člověku, pro něhož je odpovědnost cizím slovem a který do tohoto bahna dokáže stáhnout i dost dalších lidí? Popisování toho, kde, jak, s kým a jak dlouho pařili, mě tedy opravdu nebere.
Báječná a dobrodružná knížka Jacka Kerouaca, který se vydává na cestu po Americe a zažívá neuvěřitelná dobrodružství, po boku svého přítele Neala Cassadyho, co by Deana Moriartyho.
Tak jsem se těšil! Ale ono opravdu není na co, po polovině knihy jsem to vzdal, to se nedalo vydržet.
Stálo to mnoho přemáhání knihu dočíst, mnohdy se blížilo čirému zoufalství. Vcelku nezáživné tlachání o jízdě přes státy, o nedostatku peněz, sexu, benzínu, práce... Nějak mi uniká, co je na románu tak úžasné. Třeba na to jednou přijdu.
Děs běs, který se nedá číst. Styl "pásmo" je nepřehledný. Příběh je slabý a nikterak mne nenadchl.
Tak tahle knížka mě dost minula. Mluví se v ní o osobnostech, které mi nic neříkají, o městech, kudy se jen profičí, a prožívají ji lidé, kteří mi k srdci nepřirostli. Místy je dobře popsaná ta CESTA, krajina a tak, ale chování lidí nechápu... asi jsem nikdy nebyla zarytý beatnik v tom kerouakovském slova smyslu. Nu což. Každý jsme nějaký a jiným nebudu vymlouvat, pokud se jim líbila.
Knihu jsem si chtěla přečíst již dávno. Prvně jsem však viděla film, ale byla jsem z celého děje neděje knihy tak rozhozená, že už ani nevím jak velkou podobnost měl film s knihou. Například postavu Marylou, na tu jsem se těšila ze všeho nejvíc. Chtěla jsem pochopit její podstatu, ale naopak mi přišlo, že v knize vlastně skoro vůbec nevystupuje. Rozhodně ne tak jak jsem očekávala.
Každopádně tak jako tak to vůbec špatná kniha nebyla. Snažila jsem se na ni nahlížet, jako čtenář 50. let, takže se šokujícím úhlem pohledu. Jsem si vědoma toho, že v době sepsání muselavzbudit velké ohlasy. V dnešní době to je příběh s nezajímavým dějem, protože dnes je skoro normální cestovat, být promiskuitní a vlastně experimentovat s drogami. Dnes to nikoho nepřekvapí. Ale buď jak buď, ne každý má i v dnešní době onu odvahu takhle jen tak vyrazit na cestu. A samozřejmě ani prostředky. Ale to je možná právě ono, mít odvahu vše hodit za hlavu ať už máte povinnosti nebo ne a jet svou vlastní cestou životem, sbírat zkušenosti, poznat a cítit se aspoň na chvíli svobodný. Samozřejmě každá cesta má svůj cíl a jako i v životě tak i v knize vás může bezhlavý výlet do nikam zruinovat. Záleží pak už jen na přístupu k věci.
Mě se kniha líbila, chtěla jsem si ji přečíst a jsem spokojená. Jediné co mě mrzí, je že to byl čistě mužský svět. Bylo by fajn znát i ten ženský, když už se odhodlají vyrazit na tuto cestu života. Ale co očekávám v 50. letech. Beztak, Marylou přeci jen skončila tam, kde většina žen v té době nakonec skončila ;)
Každoročně přejede Státy z jednoho konce na druhý a zase zpátky, v zimě na Jih, v létě na Sever, a to jenom proto, že pro něj neexistuje místo, které by ho začas nepřestalo bavit, takže nedokáže vydržet nikde, a taky proto, že když není kam jet, nejlepší je jezdit všude, toulat se sem a tam pod hvězdama, zvlášť jsou-li to jako v jeho případě hvězdy Západu.
Časně ráno jsem se s nima rozloučil a nastoupil do autobusu na New York.
Byla to ponurá chvíle.
Všichni jsme měli pocit, že se vidíme naposled v životě.....
......a nijak zvlášť nás to netrápilo.
Musím se přidat ke čtenářům, kteří tvrdí , že je to zvláštní kniha.
Pokud bych měl někomu povyprávět příběh psaný v této knize, asi bych moc nevěděl jak na to a spoustu věcí bych neuměl popsat , nebo si vzpomenout na sled událostí a zápletky atd.
Ale přesto musím tvrdit , že byla napsaná naprosto bravurně , i když vůbec netuším , čím toho autor dosáhl. Zřejmě do ní skryl nějaký zvláštní, jedinečný, kouzelný náboj co spoustu čtenářů uhrane a dodá jim zvláštní melancholický a přitom obdivný pocit sounáležitosti s hrdiny.
Jediná hvězdička, a to za jazyk a vyjádření hluboké beznaděje a nesmyslnosti způsobu života, jaké ty hlavní postavy vedly. Ale nedočetl jsem, protože to nešlo.
Nevím... Atmosféra chvílemi opravdu úžasná, ale číst 280 stran místopisných názvů není zrovna to, co bych sama vyhledávala. Nemám moc pochopení ani pro většinu postav a co se týče Sala, zdá se mi, že autor mohl trochu přiblížit jeho minulost, vzhledem k tomu, jak nešťastný se zdál být.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Autorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Stejně jako veliká řeka Mississippi svým nezastavitelným proudem omývá zaprášené tělo Ameriky, dokáže vyprávění Sala Paradise profouknout lidskou duši svěžím větrem. Je to horečnatá zpověď o světě nespoutaných bláznů, kteří jsou neustále poháněni svou neklidnou a nekonečně svobodnou myslí k pohybu a jejichž kroky jsou vedeny neutuchajícími touhami mládí, včele s tím nejlepším představitelem, šílencem Deanem Moriartym. 90 %