Myši patří do nebe
Iva Procházková
Dobrodružství myšky Šupito začíná dramaticky. Myška utíká cestou necestou před lišákem, který ji pronásleduje, a zřítí se z příkrého srázu do propasti. Když se Šupito probudí, uvidí před sebou malou rozpláclou myšku. Ta myška se nehýbá a – vždyť je to ona! A kolemjdoucí sestřenice Žerebrouky, která se s ní vesele pouští do řeči, přece loni umrzla v lese! Co se to jen děje? Čtenáře čeká nejedno překvapení, protože – myši patří do nebe, ale jenom na skok!... celý text
Přidat komentář
Kniha, která dětem pomocí příběhu myšky Šupito a lišáka Bělobřicha přiblíží téma smrti. Kniha je napsaná velmi čtivě a mohu ji doporučit. Těším se na film :-)
Ze začátku se mi kniha velmi líbila. Konec mě ale doslova zklamal a poslední věta to opravdu zabila. Je to škoda, protože kniha měla velmi dobrý náběh.
Nejdřív jsem chtěl dát tři hvězdy, ale musím říct, že tato kniha je opravdu pěkná. Sice to není čtení úplně pro mě, ale nakonec se mi líbila. Čteno kvůli výzvě.
Zajímavý a poutavý příběh o tom, že smrti se nemusíme bát. Smrt tu je teprve začátkem, stejně jako v knize Bratři lví srdce Astrid Lindgrenové, která odstartuje doslova nebezkou jízdu zábavy. Příběh má ale i pár situací, nad kterými jsem se pozastavila - např. jezero zapomnění při zpáteční jízdě jaksi nefungovalo? Proč? Příběh by byl mnohem silnější. Přesto si myslím, že příběh je dítěti blízký a to hlavní splňuje - pochopit, že život je limitovaný smrtí, ze které bychom sice měly mít respekt, ale také bychom ji měli vnímat jako přirozenou součást života.
Krásný příběh, díky kterému můžeme s dětmi zabrousit na téma smrti, které je často těžko uchopitelným.
Poetický příběh přibližuje nejmenším čtenářům nejen posmrtný život, ale především sílu kamarádství.
„Slibuju, že se tě nedotknu,“ řekl Bělobřich. Ale Šupito nebyla dnešní, aby naletěla na sliby. Kočičí sliby, myší chyby, říkávala jí v dětství maminka a co platilo o kočkách, muselo dvojnásob platit o liškách.
Jazykovou hravost dokládá setkání myšky Šupito a lišáka Bělobřicha
s křepelkami.
„Kdy odlétají?“ zeptala se Šupito.
„Až jich bude tři sta třiatřicet,“ odpověděla vlaštovka. Pak se k Šupito naklonila a o něco tišeji dodala: „Nevím proč, ale hrozně si tohle číslo oblíbily. Tvrdí, že jim přináší štěstí. Přitom většina z nich umí počítat jen do pěti – tak jsem se nabídla, že jim trošku pomůžu. Samozřejmě férově!“
…………………………………………………………………………………..
Čtenářská výzva – kniha, která obdržela cenu Magnesie litera
(Kniha získala cenu Litera Magnesia 2007 a cenu Zlatá stuha 2006)
Moc hezky napsaná kniha, přestože řeší hodně složité téma, je milá a velmi šetrně napsaná.
Pěkné zpracování kontroverzního tématu smrti, které ukazuje, že i s nepřátel mohou být přátelé a nevadí, že jsou odlišní. Těším se na filmové zpracování.
Předčítáno našemu předškolákovi před spaním. Zajímavé téma, pěkný příběh, sympatické postavičky i překvapení na závěr. Líbilo se mi to i jako dospělému.
Rozhodně skvělá kniha, kterou si přečtěte s malými dětmi. Určitě dobré, když zemře někdo blízký a ony mají spoutu otázek, smutek a strach.
Jakkoli mám Ivu Procházkovou moc ráda, tak tahle kniha se mi prostě absolutně netrefila do vkusu.
Iva Procházková téma smrti podala v knize Myši patří do nebe citlivě a jemně. Podtitul knihy (Ale jenom na skok) už sám naznačuje, že konec vyprávění nebude tak pošmourný, jak by se mohlo zdát a právě za toto zidealizování tématu ubírám jednu hvězdičku.
Nikdy bych neřekla, že mne tematika smrti v dětské knize tak okouzlí a změní můj pohled na tyto otázky v dětských knihách. Paní procházková to prostě umí. Doporučuji :-)
Štítky knihy
přátelství smrt zfilmováno posmrtný život pro děti od 9 let lišky Magnesia Litera
Autorovy další knížky
2006 | Myši patří do nebe |
2011 | Uzly a pomeranče |
2006 | Únos domů |
2009 | Nazí |
2014 | Muž na dně |
Kniha Myši patří do nebe je v
Právě čtených | 3x |
Přečtených | 272x |
Čtenářské výzvě | 34x |
Doporučených | 27x |
Knihotéce | 40x |
Chystám se číst | 81x |
Chci si koupit | 25x |
dalších seznamech | 6x |
Kniha je napsána moc pěkně, i když film se mi asi líbil víc. Text je víc mozaikovitý, útržkovitý, leccos je jen naznačeno, ale zase má rychlejší spád.