Muž, který se směje
Victor Hugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/5742/bmid_muz-ktery-se-smeje-lmM-5742.jpg
4
282
53
Román je příběhem muže, jemuž byla v útlém dětství znetvořena tvář, aby se tak král mohl pomstít jeho otci, šlechtici, který byl královým odpůrcem. Hrdinova osobní tragédie se završuje, když po létech pozná svůj šlechtický původ a zároveň si uvědomí nepřekročitelnou propast mezi vládnoucí vrstvou a prostými lidmi, mezi nimiž má své jediné přátele. Toto poznání dovede posléze hrdinu až k dobrovolné smrti po boku slepé dívky, která jediná byla schopná ho milovat, protože nikdy neviděla jeho znetvořený obličej... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , BB artOriginální název:
ĽHomme qui rit , 1869
více info...
Přidat komentář
Nemilosrdná sonda do Anglie na přelomu 17. a 18. století. Doba je specifická tím, že nezáleží na tom jak vypadáte, jak se chováte a ani na tom, co umíte. Jediná věc, která vás specifikuje a vyslouží si úctu a obdiv okolí je vaše jméno, postavení a titul.
Kniha má silný příběh do doby než se z hlavního hrdiny stane bohatý lord. Pak už je to jenom filozofování. Konec je smutný.
Pěkné, ale v dnešní době už dost zastaralé. Nejvíc mi dělaly problém zbytečně dlouhé opisy. Kniha má 600 stránek, ale klidně by se dala napsat na 100 stran.
Četla jsem již velmi dávno na základní škole, myslím, že to byl vůbec můj první dlouhý román. Tehdy mi mohlo být tak 10 let, takže kniha na mě byla docela složitá, ale přesto mě příběh uchvátil. Kniha neobsahuje tolik popisných pasáží jako třeba Bídníci a zavede čtenáře do poměrně zajímavého prostředí kejklířů a divadelníků. Krutý osud hlavních hrdinů a jejich láska potěší milovníky romantických příběhů.
Muža, ktorý sa smeje som čítala takmer dva mesiace, pričom som mala obdobia, kedy som na túto knihu jednoducho nemala energiu a chuť. Je to náročná literatúra, vyžaduje si plnú sústredenosť pri čítaní, ale rozhodne stojí za to.
Ten kto si dá tú námahu a prelúska všetky úvahy, zamyslenia, komplikované vetné skladby, často odborné termíny a dokumentárnosť vnesenú do nádherného jazykového štýlu, nesklame sa.
Muž, ktorý sa smeje je literárna delikatesa, krásna a tragická, patetická a drsná, výkvet romantizmu v podaní jedinečného Hugovho rozprávačského umenia.
Pro me nejtezsi kniha, kterou jsem dosud cetla.. nektere kapitoly byly opravdu zdlouhave a tak trochu nudne, ale i tak si kniha zaslouzi pet hvezd!
Na můj vkus trochu moc patetické a málo uvěřitelné, ale takový už asi byl úděl romantismu. 70%
Victor Hugo jeden z mých neoblíbenějších spisovatelů klasik, které znají všichni, Tento příběh jsem začala číst jako mlaďounká, ale nedočetla. Před nedávno jsem se si koupila tuto klasiku od Odenu v elegantním přebalu a od příběhu jsem se nemohla odtrnout. Hugo romány psal vždy nádherně a jeho styl psaní je velmi čtivý. Poměrně rozsáhlý román, který nás zavádí do anglického prostředí na přelomu 17. a 18. století vypráví příběh chlapce jménem Gwynplaine, jemuž byl únosci znetvořen obličej do výrazu věčného "úsměvu". Syn předního šlechtice se stane jarmareční zrůdou, aby nepřekážel královské vůli. Příběh se silně vykreslenými charaktery nás zavádí do prostředí kočovných tlup, mezi lidi v předměstích, mezi námořníky, do žalářů i do paláců. Řada dramatických situací přináší množství nečekaných zvratů. Dílo pro mě opravdu velmi pěkné, nejsem si jista, zda sedne mladé generaci, ale je to stále klasika a Hugo byl geniální spisovatel, takže opravdu je o co stát.
Naprosto úžasný příběh. Jsem ráda že jsem se odhodlala, protože jinak mě knihy od Huga nijak nelákají, ale tenhle příběh jsem kdysi viděla jako film z roku 1928 a zaujal mě. Kam se hrabe příběh Romea a Julie, tohle pro mě bude symbol té nejčistčí lásky. Jsem unešená, vážně.
Čtenářská výzva 2017: Kniha, která je starší než čtenář.
Četla jsem bídníky, takže jsem čekala dlouhé popisné pasáže a přehnaně vysvětlování faktů, které člověk k ději naprosto nepotřebuje.
Ale kniha je psaná naprosto úderně jasně, kapitoly jsou velmi krátké a stručné. Kniha má velmi dobrý spád, který udrží pozornost. Ano, sem tam nějaká kapitola je delší, ale pokud zasebou budete mít bídníky, tak i tato dlouhá kapitola je vlastně krátká. Jediné co, člověk už se na konci těší na velké shledání, ano dočká se ho, ale pak se tam objeví ta jedna maličkost ze začátku knihy, u které si předtím řekl "Proč to tam dáváš?".
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Román jsem poslechla jako audioknihu. Je to krásné dílo. Musím se kát, sehnat si knihu a poctivě si ji přečíst, protože toto je jedna z těch, které si musíte aspoň jednou v životě přečíst....
Nejlepší Hugovo dílo!!! Je úžasné, s jakým uměleckým citem dokázal popsat lidskou zvrhlost, cynismus, bídu, utrpení a nespravedlnost. Ovšem víc než příběh samotného Gwynplaina a Dey mne zaujalo, jak se vyvíjí Ursova osobnost. Hlavním hybatelem příběhu je právě on, protože právě na něm Hugo popsal své politické, filosofické i duchovní smýšlení.
Ke knize mám bohužel rozpoluplné názory. Pohyboval jsem se při čtení mezi 3-4 hvězdami. Určitě se nedá odepřít velká genialita a spisovatelský um. Také některé krásně vykreslené pasáže. Pro tehdejší čtenáře, kdy bylo spousty času na čtení muselo jít o silný zážitek. Pro mě však dnes těch 800 stran, kde je tolik sáhodlouhých popisů a psychických pochodů. Popisu zprava a zleva a opět zdůvodnění proč se tak hrdina chová atp. Navíc vykreslení všech těch šlechtických poměrů atd. Jsem příznivcem "přímočařejšího útoku na branku". Obsah knihy je na 100 stran. Stále jsem čekal, kdy se něco zlomí a jak to dopadne, na 400. stránce jsem vzdal a dále začal přeskakovat a vyhledávat dějové pasáže, abych věděl jak to vše aspoň dopadne. Vyvrcholení a zvrat pěkný, závěr předvídatelný a pro mě zklamání a tedy v konečném součtu u mě spíše nižší hodnocení. Těžko hledám dnešní cílovou skupinu. Za sebe bych i přes genialitu autora nedoporučil. 6,5/10
Román opět potvrzuje to, že filmové zpracování nesahá tomu knižnímu ani po kotníky.. Už Hugův Chrám Matky Boží v Paříži mě chytil za srdce a i když jsem ho četla ve školních letech, i jako dospělá na něho často vzpomínám. Takže i tento příběh komedianta Gwynplaina a jeho milé Dey mě upoutal. Jediné, s čím jsem měla trochu potíže, jsou sáhodlouhé autorovy popisy všeho. Ale to je prostě Hugo.. Chtělo se to jen začíst a pak jsem se až do konce knihy "neodlepila"..
Román o znetvořeném komediantovi Gwynplainovi a jeho slepé družce jménem Dea dokáže i přes svou možná až přehnanou popisnost získat váš zájem a budete jej hltat od začátku do konce. Rozhodně doporučuji.
Tuhle knihu bych nikdy neprodala, je to nejlepší, co Hugo napsal...skvělá, neváhejte!!!
Znovu jsem se neubránil masivnímu zatrhávání :)
Krajní velikost i krajní nízkost mají k sobě velmi blízko. Nízkost vládne. Je to tak pochopitelné! Kdo je dole, tahá za všechny nitky. Je to navíc tak pohodlné.
Takový člověk je okem a má ucho.
Je okem vlády.
A má ucho královny.
Kdo může našeptávat králi, může zavírat a otvírat podle vlastní libosti závoru královského svědomí. A může do něj vpravit co se mu zachce.
Ucho králů nepatří králům; proto mají tito ubožáci celkem malou zodpovědnost. Kdo nemá v moci své myšlenky, nemá v moci své skutky. Král jenom poslouchá.
Koho?
Některého zloducha, který mu zvenku bzučí do ucha. Temnou mouchu pekel.
Takové bzučení rozkazuje. Vládnout znamená poslouchat, ce je diktováno.
Panovník vládne, našeptavač panuje.
Skutečnými historiky jsou ti, kdo dovedou v podpolí vlády rozpoznat hlasy našeptavačů, kdo dovedou porozumět, co našeptávají uchu a rozumu vladařů. (Muž, který se směje, 2000, s. 168-169).
Muže člověk prominout tolik světla, když sám je vtělená tma? (s. 165)
Hardquanonne, který jediný znal tajemství doktora Conquesta. Za tím účelem provedl na něm Hardquanonne operaci Bucca fissa usque ad aures, kterou vzniká v tváři věčný smích.
Lord Fermain Clancharlie, baron Clancharlie a Hunkerville, markýz z Corleone na Sicílii, peer anglického království
Sub clara nuda lucerna / nahá pod jasnou hvězdou
Měl pocit zajatého člověka. Co ho však zatklo? Vězení? Ne. Řetěz? Také ne. Co to tedy bylo? Lep. zabředl do velikosti. Komupak se ještě nestalo, že byl zdánlivý volný a přitom cítil, že má svázaná křídla? Jako kdyby mu byli nastražili síť . Co je v počátku pokušením, stane se nakonec zajetím. Ale - a v tom bodě ho svědomí tížilo - podrobil se opravdu prostě jen tomu, co se odehrálo? Ne. Souhlasil s ní. (s. 430)
Štítky knihy
Anglie zfilmováno francouzská literatura 17.-18.století únosy dětí historické romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Kniha Muž, který se směje je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 425x |
| Čtenářské výzvě | 39x |
| Doporučených | 35x |
| Knihotéce | 313x |
| Chystám se číst | 257x |
| Chci si koupit | 47x |
| dalších seznamech | 3x |
Necakany zazitok