Můj život pro mladé

Můj život pro mladé
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115871/muj-zivot-pro-mlade-115871.jpg 4 6 6

Vzpomínky zakladatele salesiánů. V pamětech zakladatele salesiánské kongregace dostává čtenář do rukou svérázný životopis světce, který celý svůj život zasvětil mládeži. Jeho zastávkami je popis mládí ve zbožné rodině matky Markéty, práce Jana Boska mezi kluky bez domova v Turíně, dramatický zápas Jana Boska s revolučními kněžími v roce 1848, vzrušující sny a proroctví mladého kněze, začátky první oratoře a její rozvoj. Don Bosco začal své vzpomínky psát v osmapadesáti letech na příkaz Svatého otce Pia IX. Větší část textu zůstala na jeho výslovné přání přes sedmdesát let uzamčena v salesiánských archivech a teprve roku 1946 připravil jejich vydání Eugenio Ceria, jeden z životopisců Dona Boska. Kompletní podoba vzpomínek Dona Boska vyšla až na přelomu tisíciletí a je dnes k dispozici široké veřejnosti v jazykové úpravě známého salesiánského životopisce Teresia Bosca.... celý text

Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: , Portál
Originální název:

Memorie


více info...

Přidat komentář

Jarka_rybář
08.10.2020 5 z 5

Vlastní životopis mimořádného (a svatého) muže, který se věnoval mladým klukům.

Juagustin
07.05.2020 3 z 5

Ve své době byl Don Bosco jistě osobnost mimořádná, jdoucí proti proudu, velký sociální a duchovní hybatel. Ale pokud budu hodnotit knihu, nevyniká nad průměr, příliš za těch 150 let zastarala, byla zajímavá, ale rozhodně ne třeba vtipná... Několikrát jsem si při čtení říkal "to je teda koženej patron". Překvapil mě jeho nesmiřitelný postoj k evangelíkům, ale to je holt ta dávná předkoncilní doba.


JulianaH.
30.01.2019 4 z 5

K četbě mě podnítil skvělý film („Don Bosco").
Zápisky jsou fragmentární, nejde o plynule vyprávěný příběh. Ovšem nemyslím, že by jim to ubíralo na čtivosti.
Úskalí vidím spíš v tom, že humor Dona Boska vyznívá jinak, když ho sdílí vypravěč s kroužkem svých salesiánů, a jinak, když je po sto padesáti letech čten. Obávám se, že dnes se u vtipných pasáží nepobavíme tolik jako chlapci v 19. století. Přesto paměti obsahují kouzelné momenty (třeba popis, jak se arcibiskup praštil do hlavy a pak se tomu smál), které Dona Bosca skutečně přibližují současnému člověku.
Samozřejmě to není primárně humoristická literatura. Za nejcennější uvědomění, které jsem si odnesla, pokládám následující: V předminulém století očividně nebylo o nic snazší být svatým, než je to nyní. Když se Giovanni Bosco odvolal na své "věštebné" sny, pokládali za blázna a přátelé se od něj odvrátili.
Existují ještě jiná hlediska, jak knížku číst. Zaprvé jako historický pramen - v tomto ohledu pro mě byl zajímavý třeba popis protestantského násilí na katolících po vyhlášení ústavy (1849). Pro takové informace je v době levicové ekumeny třeba jít ad fontes. A zadruhé jako dokument o pedagogické činnosti výjimečného učitele a přítele lidstva, inspirativní pro všechny, kdo mají co do činění s mladými lidmi.
Milá čtenářská zkušenost. Literárně (umělecky) to není veledílo, ale nic takového ani nebylo autorovým záměrem, naopak se snažil psát prostě, barvitě a odlehčeně. Jako ateista jsem navíc vděčná za seznámení s člověkem, jemuž přezdívali "světec humoru". Plynule se zařadil mezi mé nejmilejší svaté.