Mort
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 4. díl >
Smrť skôr či neskôr príde po každého. Keď príde po Morta, ponúkne mu zamestnanie a nepraktický mládenec ponuku prijme. Čoskoro však vyjde najavo, že povinnosti Smrťovho učňa sa neveľmi znášajú s romantickými citmi, ktoré v Mortovi vyvolá krásna princezná. Začína sa ďalšie bláznivé plochozemské dobrodružstvo...
Přidat komentář
Tak jsem si dala za úkol přečíst jednu Pratchettovku měsíčně, zatím se daří můj slib splnit. Ale tahle mi netrvala přečíst ani 2 dny, podle mě zatím nejlepší díl. Smrť je podle mě nejlepší postava z celé Zeměplochy a jeho okouzlující mrtvolný humor je prostě dokonalý :)
Další přečtená "Pratchettovka", tentokrát s hlavní postavou Smrťem a jeho učedníkem Mortem. Musím říct, že Smrť mě baví, především jeho snahy o lidskost, to je prostě perfektní. Výborný čtivý příběh.
Pokud vám nevadí se smát v MHD, klidně ji můžete v MHD číst, jinak se řidtě radou renefer. Já osobně hodnotím velice kladně, knížka se mi líbila a přečetl jsem ji už asi 6krát.
Těžko hodnotit kultovní literaturu, protože svádí k ujetým výkřikům typu SUPER!!! Samozřejmě je super, protože to je Pratchett a ještě ke všemu Zeměplocha. Blok citátů, do něhož si vypisuji vtipné a moudré hlášky, jsem na začátku vytahovala na každé stránce. Tímto způsobem bych mohla opsat celou knihu. Smrť je šarmantní intelektuál, který věčnost tráví hledáním osobnosti a snahou porozumět lidem. Podivínský a přemýšlivý Mort najde zaměstnání snů (sny míněno spíše noční můry). Nakonec se dozvíme podstatu Velkého třesku. Trochu mě udivuje dvojí metr - Mort pozmění realitu u jednoho člověka a dojde ke katastrofě hodné třistastránkového románu. Smrť v souboji porozbíjí police přesýpacích hodin a realita se lehce otřepe a běží dál. Myšlenkové pochody a motivace hrdinů v závěru mi lehce unikaly, ale nešť. Zkrátka při tvorbě vesmíru Stvořitel zamýšlel leccos, ale nikoli jeho srozumitelnost.
Geniální. To je slovo, které mě první napadlo, když jsem bilancovala tuto knihu. To není fantasy, ani sci-fi, to je realita :-) Doporučuji všem, kteří pátrají po smyslu existence, bojí se smrti nebo "nadávají" na okolnosti. Vše je ve vaší hlavě s skutečnost je taková, jakou si ji vytvoříte...
Jak to dopadne když Smrť se chce stát člověkem a Mort zase smrťem.
Důrazně nedoporučuji číst v MHD.
Já četla nedávno Dobrá znamení a byla jsem přesvědčena, že už jsem se tak dlouho dobře nebavila. Omyl!!! Riskla jsem to s Mortem a musím říct, že tohle je počteníčko na dlouhé zimní sychravé večery.......Postavy mi byly od začátku sympatické, miluju je a je mi jedno, jestli vypadají jako na obálce knihy nebo docela jinak :o) Odpouštím jim kosu, červený nos s nudlí, křivé nohy a jiné mentální neduhy. Odpustím jim cokoli!!
Díky humorným hláškám a prima zápletce jsem si tuto knihu oblíbila a zařadím ji na svůj Top list 2016.
Jako vždy skvělá Pratchettovka, tentokrát s hlavním tématem čas - co se stane, když někdo zasáhne do běhu dějin, jak se změní současnost a řád světa? Jak může i to, co na první pohled vypadá jako neštěstí (smrt princezny Keli) pozitivně ovlivnit průběh dějin? Jsme všichni jen figurkami v rukou Bohů na šachovnici Života a nemáme moc šancí s tím něco udělat?
Krom těchto veskrze filozofických otázek samozřejmě kniha vyvolává nekonečně dobrou náladu, výbuchy smíchu a chuť zajít se Smrťem na skleničku - v tomto dílu se totiž Smrť rozhodne pochopit, co je to legrace a zábava běžných zeměplošských lidí...Jeho učedník Mort za něj mezitím přebere jeho povinnosti a rozhodně nejde o jednoduchou záležitost.
Do kolen (vlivem záchvatů smíchu) mě dostávalo taktéž klepadlo (s kruhem železa v ústech):
"Jeftli váf ofvem nenaufili magifké flůvko, vdaleka nemohli mýt dak dobví, jak víkáte".
Keli se natáhla, chytla za těžký kruh a udeřila jím do dveří.
Klepadlo se na ni přísně zamračilo "Jen na mě klidně buďte hvubá", ucedilo mezi zuby. "To fe mi dofela líbí."
"Jsi odporné!"
"Jafně." ......
"Prosím, pomozte mi!"
"Vidíte?" prohlásilo klepadlo triumfálně. "Dvív nebo povději si každý vfpomene na magifké flůvko!"
Naprosto kouzelné jsou pasáže o tom, jak si Smrť hledá práci, protože být Smtěm ho už netěší - pracuje jako kuchař v hospodě...
"JAK SE ŘÍKÁ TOMU, KDYŽ SE CÍTÍE PŘÍJEMNĚ, JSTE SPOKOJENÝ A PŘÁL BYSTE SI, ABY TAK VĚCI ZŮSTALY?"
"Myslím, že by se tomu dalo říkat štěstí," odpověděl mu Harga.
Uvnitř malé přecpané kuchyňky, impregnované tukem celá desetiletí, se točil a vířil Smrť. Sekal, krájel, porcoval a upravoval. Dusivým kouřem poletovala sem a tam jeho pánev. "Štěstí", řekl nahlas a užasl nad zvukem vlastního hlasu.
A milý je odkaz na naše Václavské náměstí se sochou svatého Václava:
"Existuje snad jediné stvoření, jehož výraz by mohl působit ustaraněji než jejich tváře. Holub, který by se doslechl, že svatý Václav sestoupil ze svého podstavce a v nejbližším obchodě se zbraněmi si koupil brokovnici a zásobu nábojů na pernatou zvěř."
„Tak to se na to teda vážně …eru,“ prohlásil znechuceně. „Další …anej mág! Nenávidím ty …aný mágy!“
„Neměl bys je tak …át, aby tě jednou pěkně nep…ali,“ zamumlal jeden z jeho kamarádů a bez nejmenších obtíží vyslovil i řadu několika teček po sobě.
Další úžasná kniha ze zeměplochy a navíc hlavní postava je má druhá (po zavazadle) oblíbená postava SMRŤ
Albert zabručel. „Víš co se stane klukům, kteří jsou zbytečně zvědaví?“ Mort chvilku přemýšlel. „Ne,“ řekl nakonec. „Co?“ Chvilku bylo ticho. Pak se Albert narovnal a řekl: „K sakru, já taky ne. Ale asi jim někdo odpoví, a dobře jim tak.
Miluju Pratcheta.
Lidé na něj podobné věci zkoušeli od nepaměti. Na druhé straně bylo docela zajímavé pozorovat jejich snažení a tenhle pokus byl aspoň o něco originálnější než ty věčné sudy, kouzelné stoličky a šachové hry, které Smrť nenáviděl, protože nebyl s to zapamatovat si, jak táhne kůň.
Mortimer je docela bystrý a dobrosrdečný mladík, který se ovšem dle otce Lezka nijak zvlášť nehodí do rodinného podnikání, a tak ho otec pošle na pracovní trh, aby se někde uplatnil jako učeň. Zdá se, že z nějakého důvodu Lezkův názor sdílí naprostá většina návštěvníků trhu, nicméně jenom dokud nezačne odbíjet půlnoc a z mlhy se nevytvoří tajemná figura zahalená od hlavy k patě černým pláštěm (mysteriózní dojem by byl takřka dokonalý, nebýt jedné té zamrzlé louže, která přijde postavě do cesty).
Počtvrté na Zeměploše, a konečně poprvé trefa do černého. A není to zřejmě žádná náhoda, vždyť Smrť je už od chvíle, kdy se poprvé objeví v Barvě kouzel, můj největší favorit. Tahle antropomorfní personifikace smrti, která má nakonec vždycky poslední SLOVO, tady konečně dostává prostor jako ústřední figura děje. Zatímco Mort se během svého učňovství víc a víc vžívá do role "mistra," Smrť s nově nabylým volným časem prozkoumává svoje lidské touhy a zjišťuje, v čem spočívá třeba takové štěstí. Někdy jde o dlouhé bádání, jindy ovšem postačí, když si dá JEŠTĚ JEDNU OKURČIČKU.
Knížka má pořád ještě relativně jednodušší děj a obloukem se vyhýbá nějakým komplikovaným veletočům (ačkoli co se dá na Zeměploše brát za komplikovaný veletoč, že), přesto nabídne krom fantastického ústředního charakteru i nějakou tu hloubku a myšlenku, nejdůležitější ale je, že konstantně zasypává obrovským množstvím nesmrtelných hlášek. Smrt zkrátka ještě nikdy nebyla tak zábavná jako tady.
Super. Mort nezklamal, naopak vřele potěšil a překvapil. Smrť je fajn a už teď se nemůžu dočkat na jeho další lapálie.
Nejhorší je být nepochopen, to Smrť zažívá při každodenním výkonu svého nelehkého povolání. Deprese a osamělost se nevyhýbají nikomu, dokonce ani jemu. I on potřebuje vysadit a odjet na dovolenou, hrát si se svou kočkou, vyřídit si administrativu nebo zajistit dobrou budoucnost pro svou dceru. Navíc je to ten největší sympaťák a "nečlověk" jako každý jiný. Až budu příště hledat zaměstnání, rozhodně mu zašlu svůj životopis.
Ze ságy Zeměplocha patří Mort k těm nejlepším kouskům a dá se číst i samostatně (což ale nedoporučuji ;)
Mort je opět naprosto fantastický příběh z pera Terryho Pratchetta. Je to zamyšlení nad tím, kam vás až může dovést pracovní deformace (začnete mluvit velkým písmem).
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
První kniha ze Zeměplochy kterou jsem přečetla a dodnes má nejoblíbenější. Smrť je zajímavý sám o sobě a když si vybere lidského pomocníka, nemá příběh chybu :)