Mor

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jednoho dne najde lékař Bernard Rieux před svou ordinací mrtvou krysu. Na zdánlivě banální událost vzápětí zapomene, ale ve dnech následujících začnou krysy houfně vylézat ze svých děr a kanálů a v agonii umírají na chodníku. Brzy se příznaky podivné epidemie objeví i u lidí a obětí přibývá geometrickou řadou... O Moru (1947) si Albert Camus poznamenal do svého Zápisníku, že má ráz „mytického příběhu“. Mytický a filozofický význam má především epidemie sama; lze ji chápat jako alegorii okupačních let, ale i v mnohem existenciálnějším měřítku jako samo zkonkretizované absurdno, jemuž Bernard Rieux, typický Camusův hrdina, vzdoruje civilně a bez hrdinských gest. Doslov napsal Václav Jamek....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/128131/mor-lnd-128131.jpg 4.3415
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

La Peste, 1947

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (65)

Kniha Mor

Přidat komentář
Evaho73
02. dubna

Kniha Mor bola pre mňa výzvou a v obdobnej situácii, ktorú práve prežívame, som si ňou chcela konfrontovať podstatu fiktívneho príbehu s aktuálnou skutočnosťou.
Po prečítaní žasnem, ako sa autorovi podarilo zachytiť to, čo je i teraz najväčší problém, a to ľudská ľahostajnosť voči okoliu alebo cudziemu utrpeniu, pokiaľ sa nás osobne nedotýka.
V príbehu nie je vôbec dôležité, že sa jedná o mor, mohla to byť akákoľvek iná život ohrozujúca diagnóza. Podstatou bola reakcia doktorov, úradníkov, kňazov, bežných ľudí...
Kniha obsahuje veľa krásnych myšlienok aj úvah a hoci sa nečíta ľahko, stojí o pozornosť.

čerweek
09. března

"Věděl totiž, že na určitou dobu, jejíž konec zatím nedohlédal, jeho úkolem není už léčit. Jeho úkolem je dělat diagnózy. Odhalit, popsat, zaregistrovat, pak odsoudit, to bylo teď jeho poslání." Tématickejšiu knihu na prečítanie v rokoch 2020 a 2021 (ďalej dúfajme že už nie ;) snáď ani nenájdete. Camus s fascinajúcou presnosťou dokázal opísať psychológiu spoločnosti a jedinca počas (morovej) epidémie v alžírskom mestečku, ktorá však s našou súčasnou situáciou ponúka mnoho paralel. Strach, zúfalstvo a odlúčenie pôsobia dnes na ľudí rovnako ako to pred 74 rokmi opísal autor vo svojom fiktívnom diele. Camus dávkuje podobne ako v iných svojích dielach emócie len skromne. Napriek akejsi predstieranej odosobnenosti však nejedenkrát dokážu opísané udalosti čitateľa v správnej chvíli zasiahnuť. Na pátos však môžete zabudnúť, Mor je patrične (depresívne) realistický, bez hrdinov a víťazov. Camusova filozofia absurdna so "zbožnosťou bez Boha", ktorej predstaviteľom sú v tomto prípade predovšetkým doktor Rieux a jeho priateľ Tarrou, mi je osobne pomerne blízka. Nejedenkrát som sa podobne ako pri iných knihách tohto francúzskeho filozofa/spisovateľa pristihol ako sa k zaujímavým myšlienkám jeho postáv opakovane vraciam. V konečnom resumé je Mor veľmi hodnotným dielom, ktoré sa v dnešných časoch oplatí čítať asi viac ako kedykoľvek predtým. Mojou najobľúbenejšou "camusovinou" však naďalej ostáva o poznanie osobitejší Pád.


callahanh
12. února

Číst Mor v době pandemie dodává této knize úplně jiný rozměr, a kdyby se v ní upravily reálie a archaismy, mohla by se odehrávat v roce 2020. Albert Camus úplně přesně popsal chování lidí v době podobné epidemie - nejprve zděšení z neznámého, posléze přizpůsobení situaci a později už totální nezájem o rostoucí čísla mrtvých, určitý cynismus, nedůvěra v nejvyšší činitele a samozřejmě i určité sobectví, kdy každý hraje sám na sebe. Camus byl částečně filozof, takže Mor je plný určitých filozofických úvah, které jsou někdy zdlouhavé a děj trochu zdržují, na druhou stranu mají něco do sebe a nabízí čtenáři trochu jiný pohled. Velmi dobře je zachycen jakýsi náboženský fanatismus, kterého se dopouští v podobných dobách církev a hřímá o božích trestech. Kniha je v některých částech záznamem městské kroniky, což přispívá k záměrně odosobněnosti a k tomu, že čtenář tím pádem celé dění prožívá úplně jinak a spíše jako nezaujatý pozorovatel. Je pravda, že současná situace hodně přispívá k intenzitě vnímání románu a tak je těžké říct, zda je hodnocení úplně objektivní. Každopádně se až na ony filozofické pasáže čte dobře, děj poměrně odsýpá, jen v něm chybí nějaké překvapení, protože to, že se v karanténě umí nejlépe pohybovat člověk, který byl ve vězení, není nic objevného. Klasik se nicméně pozná podle určité míry vizionářství, což můžeme v této chvíli o Camusovi nepochybně tvrdit. 70 %

a.k
27. ledna

Příběh z alžírského přístavního města Oran, kde se nečekaně objevují mrtvé krysy, které jsou předzvěstí morové nákazy. Mor brzy zachvátí celou oblast.
Kniha je více společenským než katastrofickým románem. Autor zde výstižně zachytil počínání jednotlivců, od popírání epidemie, pomalé akceptování závažnosti nemoci, nucené izolace až hmatatelný strach ze smrti. Velký důraz je zde na charaktery postav, ve kterých se autor nevyhýbá ani morálním a existenčním otázkám.

Pavlaj
19. ledna

To, že jsem se ke Camusově Moru dostala v době pandemie, byla náhoda, rozhodně ale přidalo na zajímavosti. Začátek je ohromně silný - z kanálů začnou vylézat krysy a jen málokdo tuší, co to znamená. Postupně sledujeme, jak se osobní tragédie slévají v kolektivní, jak jednotliví lidé rozdílně reagují ve stejné situaci, jak se společnost vyrovnává s nebezpečím, s izolací, s opuštěností, s únavou. Přestože všichni autoři pandemických fikcí pracovali s vysoce smrtným virem, paralely k dnešku jsou výstižné a překvapující.

memphisz
13. ledna

Je velmi zvláštním a svým způsobem unikátním čtenářským zážitkem číst tuto knihu v době pandemie covidu-19. Existenciální dílo se náhle proměňuje na jakousi věštbu, u které si člověk říká: "tehdy stejně jako dnes". Camus to popsal velmi dobře a obdivuji, co všechno dokázal domyslet a představit si. Bohužel zhruba v polovině to začně být poněkud rozvláčné, zvláště oproti silnému začátku knihy.

"Mor nikdy úplně nezmizí, čeká a čeká, a možná přijde den, kdy - k neštěstí i poučení lidstva - probudí své krysy a pošle je umírat do nějakého šťastného města."

niki-chan
28.11.2020

Kniha, která naprosto vtáhne do děje a nepustí. Zároveň se během čtení opravdu vžijete do morového města, ze kterého není úniku. Mnoho z knihy se dá vztáhnout i na dnešní dobu...

harena
13. ledna

Mytický příběh psaný vlastně jako kronika doktorem Rieuxem, objektivním svědkem moru, který vypukl v roce 194 v Oranu. Po celou dobu trvání moru mu jeho povolání umožňovalo setkat se s většinou spoluobčanů a zapsat jejich pocity. Jako věrný svědek musel referovat hlavně o událostech, o faktech, dokumentech a o pověstech. Mužeme sledovat přístup obyvatel k nemoci a jejich chování při vyhlášení karantény. Lidé si začínají připadat nesvobodní, ale postupem času začínají mor akceptovat a uvědomují si, že ta epidemie je vlastně problémem všech. A v té děsivé a bezútěšné době vznikají pomocné Tarrauovy čety, které pomáhají lékařům starat se o nemocné a umírající. Samozřejmě se nabízí srovnání s dneškem.
Je to moje druhá kniha od tohoto spisovatele, většinou vtáhla do příběhu, ale nenapadlo mě, že je v prvé řadě zobrazením fašismu a německé okupace. To jsem se dočetla až na záložce knihy.

"Zpočátku přijímali lidé toto odříznutí od vnějšího světa asi tak, jako by byli přijali jakoukoliv přechodnou nepříjemnost, která by je vyrušila jen z některých zvyklostí. Najednou si však pod žhavým příkrovem letního nebe uvědomili, že jde o sekvestraci, a cítili nejasně, že toto uzavření ohrožuje celý jejich život, a když nastal večer, energie s chladem opět nabytá je občas doháněla k zoufalým činům."

"Ale tak už to bývá. Ostatní říkají: "Měli jsme mor." Málem by za to chtěli vyznamenání, Ale co je to mor? Takový je život a basta."

1