Modroočko
Joanne Harris
Bola raz žena, vdova s tromi synmi, volali sa Čierny, Hnedý a Modrý. Čierny bol najstarší, výbušný a agresívny. Hnedý bol prostredné dieťa, tiché a nevýrazné. Modrého mala matka najradšej. A Modrý bol vrah. V mestečku Malbry, kde takmer každý pozná každého, umierajú ľudia. Na istej internetovej stránke píše ktosi o ich úmrtiach tak, ako keby to boli vraždy – a on ich spáchal. Kto sedí na sieti ako pavúk a tká smrtiace sny? Sám seba volá Modroočko a nikdy nevytiahol päty z Malbry. Má zvláštny talent a zároveň postihnutie, stal sa mužom, no neoslobodil sa od detstva. Stráži temné tajomstvá, ale nie je s nimi sám. Je Modroočko vrahom? Alebo hračkou v rukách síl, ktoré vedia ničiť ešte krutejšie, ako si to on dokáže vymyslieť... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2011 , Ikar (SK)Originální název:
Blueeyedboy , 2010
více info...
Přidat komentář
Příběh je skvěle zamotaný, plný překvapivých zvratů... brzy přestává být jasné, kdo je vlastně vrah, kdo oběť... a přiznám se, že si po všech těch twistech nejsem jistá, jestli jsem ten úplný konec pochopila správně :-D
Zajímavý příběh, nesympatický styl.
Hvězdu za synestezii.
Nebýt audia a faktu, že jsem si knihu mohla pouštět zrychleně, abych u něčeho, co mě vlastně moc nebaví netrávila tolik času, asi bych to vzdala v průběhu.
„Modrá je kreativní, melancholická. Modrá je hudba duše. A modrá je i barva našeho klanu, vítá všechny odstíny darebáctví, všechny chutě zkažené touhy. Modrá je barva vraždy.“ Joanne Harrisová nabízí detektivní příběh v moderním podání plný zvratů a nečekaných překvapení. Nádhera, jenže… problém, s kterým jsem se už od začátku potýkal, tkvěl v časové souvztažnosti servírovaných epizod. Pořád jsem se nemohl chytit, co je hluboká minulost, nedávná minulost a co současnost. Tápání hodné babylonské nevěstky. Do toho identity skryté za internetovými nicky. Kdo je kdo a kde je jeho místo na ose událostí? Když už jsem si myslel, že jsem se konečně zorientoval, hodila mi Joanne kládu pod nohy a otočila všechno vzhůru nohama. Najednou jsem ani nevěděl, zda jsem to já, kdo čte tuhle knihu, nebo někdo úplně jiný. Přestože hned po zlomu přišlo „velké vysvětlování“, najednou a zcela nečekaně jsem ztratil zájem o to, dozvědět se jak to celé bylo a kde je jádro pudla… asi to nejhorší, co se vám může u detektivky stát. Otevřený konec už mi proto nemohl rozhodit tepovou frekvenci ani způsobit nechutenství.
Nepíšu to ráda, ale toto je slátanina. Knihu jsem začínala číst 2x. Na druhý pokus jsem ji i dočetla, ale jen proto, abych věděla, jestli prostředek a konec knihy budou stejně hloupé... Nejen že mi nesedl styl vyprávění (deníček na netu!), ale často jsem nevěděla, co je realita, co představy, jestli se to děje teď nebo je to minulost nebo jestli se to má teprve stát... Tato četba byla ztráta času.
Úžasné! Zmatenost knihy v některých částech mi vůbec nevadila, zvraty byly zasazeny přesně do správných okamžiků. Opravdu jedinečná knížka s nápadem a neuvěřitelným koncem. Zřejmě to není kniha pro každého, ale já za sebe ji mohu určitě doporučit.
Jak uz tady bylo zmineno,take me kniha nezaujala cekala jsem mnohem vic.Mam od teto autorky vice knih a po teto zatim nemam chut se do jine poustet.
Možná trochu zmatenější, ale J. Harrisová mě ještě nezklamala a ti platí i v tomhle případě. Autorka experimentuje, zkouší nové fígle jak zmást a překvapit čtenáře, hraje si s identitami postav a jejich psychologií a mě to baví. Ale jak vidím, každému tenhle přístup nesedne.
Přečetla jsem asi pět stránek,to stačí,škoda času. Obdivuju lidi, co tohle čtou.
Dlouho mi ležela v knihovně a dlouho mi ležela rozečtená na stole, pak jsem to dočetla, ale nějak se mi asi nepovedlo pochopit závěr. Asi su natvrdlé... S radostí jsem ji věnovala do městské knihovny.
Co říct... asi všechny knihy od Harrisové jsou lepší než tato, které soukromě říkám úchylův deníček. Nebála jsem se, nebyla jsem napnutá na rozuzlení, jen jsem se nudila a přeskakovala stránky. Škoda.
Ztrácela jsem se v tom internetovém světě natolik, že jsem v poslední třetině knihu odložila. Čistě ze zvědavosti jsem se po pár dnech vrátila a rychle jsem se prolistovala k závěru...pak jsem dostala poslední facku :-O
Nezvyklý počin, který člověku zamotá hlavu, až neví čemu by měl věřit. Názorná ukázka toho, jak si člověk v anonymitě internetu může vymyslet cokoliv a stát se kýmkoliv. Rozhodně nevšední počteníčko.
Hodně zajímavý počin. Kniha je psána formou záznamů na webu, které nám poodhalují příběh dvou hlavních postav, skrytých pod bezpečným avatarem. Většina knihy je psána retrospektivně, bez přímých dialogů a se spoustou subjektivních pocitů, čímž čtení působí poněkud hutně a stránky neubíhají tak rychle jak by mohly - na to že je to docela dost napínavý příběh. V jedné chvíli jsme přesvědčování o těžkém dospívání hrdiny, ovlivňující utváření jeho podstaty, abychom vzápětí byli konfrontování s druhou stranou a zjistili tak, že nás tady někdo voní za nos. Dobrá, člověk si zvykne a rychle se u něj střídají pocity sympatie, pohrdání, pochopení...to vše, aby byl opět sveden ze všech utvořených dojmů na úplně jinou kolej. Stále a stále. A tak ke konci knihy nevěřím už vubec ničemu! Ani konci!..a teď jen přemýšlím, jestli to měl být záměr autorky - předpokládám že ne :-D :-D nicméně na vyšinutých matkách si zde opravdu smlsla..
Knížku jsem dostala jako dárek. Kdyby byla jen vypůjčená, tak bych ji asi nedočetla a vrátila po pár kapitolách. Děj mi přijde trochu zmatený, skáče se z různých časových obdobích, občas jsme nevěděla, jestli se vypravěč právě nachází v současnosti nebo ve svém dětství. Ve 2/3 se najednou přehodí postavy a v tu chvíli jsem se orientovala ještě hůř. Od autorky už jsem četla Čokoládu, ta byla docela dobrá, Slanou vůni přílivu jsem po pár stránkách odložila.
Kniha se četla sama. Pořád jsem čekala, s čím BlueBoy nebo Albertine přijdou. Nezbývá mi nic jiného, než knihu doporučit.
Ta knizka je SKVELA. Nikdy jsem se nepovazovala za narocneho ctenare, ale asi bych mela zacit, kdyz vidim predchozi komentare, ktere me temer odradily od toho, abych knihu zacala cist. Jeste ze jsem se odradit nenechala :) Trochu mi to pripominalo Chucka Palahniuka, davam 5* z 5 :-)
Uprimne, mam z tejto knihy zmiesane pocity. Miestami bola velmi zaujimava, ale stracala som nit medzi realitou a fikciou, ktoru ponukal hlavny hrdina. No a ten koniec bol trocha matuci. Faktom je, ze som sa musela prinutit to docitat :(
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Čokoláda |
| 2007 | Ostružinové víno |
| 2008 | Krysařovy střevíce |
| 2008 | Znamení run |
| 2022 |  Jiná třída |
Kniha Modroočko je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 116x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 67x |
| Chystám se číst | 34x |
| Chci si koupit | 4x |
Na první pohled mě zaujal název knihy a anotace. Bohužel si po přečtení knihy odnáším dosti rozporuplné pocity..
Absolutně jsem se ztrácela v časech. Vůbec jsem netušila, zdali čtu o současnosti nebo minulosti.
Kdo je tu opravdu vrahem a kdo obětí?
Mám raději knihy, kde jsou smysluplné dialogy.
Konec knihy mě ještě více zmátl.