Modlitba pro samorostlé

Akoby som čítala zbierku esejí. Zbierku krásnych inšpiratívnych esejí. Niečo na polceste medzi úvahou a hrejivým objatím. Totálne som to žrala. Machovček a Dex a tie ich debaty mi budú fakt chýbať.

Stále se nemění nic na tom, že knihy od Becky mi fakt sedí. Zde možná chybělo více děje, ale zase tam bylo spousta myšlenek a tak nějak projekce našich životů a té neustálé honby za něčím, co nikdy nedohoníme. A to vše bezdůvodně...

Modlitba pro samorostlé je druhým dílem ze série Mnišstvo a Robot. Stejně jako v prvním díle, i tentokrát pozorujeme hlavní hrdiny Sourozenectvo Echo a Hnízdo, jak společně putují měsícem Panga a vedou rozhovory, které v nich probouzí nejrůznější otázky.

Na rozdíl od předchozího setkání s nimi, je jejich dumání více melancholické a filozofické. Hnízdo se od sourozenectva Echa učí rozhodovat o své budoucnosti, zatímco sourozenectví Echo poprvé zažívá vyhoření.

Na příběhu si snadno oblíbíte jednoduchost. V ději není příliš postav a přestože se jedná o utopii, nemusíte se bát žádného složitého vysvětlování. Becky Chambers zkrátka popisuje budoucnost, v níž by nejspíš nikomu z nás nevadilo žít a přiměje vás zauvažovat nad otázkami, které vás možná předtím nenapadly.

I když se mi první díl líbil více, čtení mě bavilo a budu se těšit na další pokračování.

Autorka zde pokračuje dál v tom, co začala v Žalmu. Hlavní postavy putují dále světem a dumají o tom, jak funguje svět. Je to rychlé, je to příjemné a není to určitě čtení pro každého. Kdo má ale rád utopie, rychle se v tomto světě najde a nádavkem se dozví o běhu jeho sdílené ekonomiky. 80%

Po přečtení druhého dílu jsem okamžitě dostala chuť si znovu přečíst ten první.
Opět tenká knížečka, kterou má člověk přečtenou raz dva, opět jsem se u ní krásně zrelaxovala, opět tam bylo pár podnětů, nad kterými se člověk déle zamyslí a vše to ubíhalo směrem otevření velké filozofické otázky, jejíž odpoveď je možná prostší, než by se mohlo na první dojem zdát.
Možná bych trochu chtěla být déle na jednotlivých zastávkách a více poznat tamní obyvatelstvo a jejich zvyky. Jinak jsem spokojená. Tato série se mi moc líbí svou jednoduchostí (až takovou jogínskou mantrou prostě jen být - takový dojem z ní mám).
A oceňuji vývoj vztahu sourozenstva Echa s Hnízdem. Mám ráda, když jsou postavy psané realisticky a čtenář chápe, proč jednají, jak jednají.

Asi jediné sci-fi budoucnosti, ve které by mi nevadilo žít. Je to taková manifestace přání, jak by se to mohlo vyvíjet. Mezi brutálními dystopiemi svítí jako maják. Může se zdát naivní, ale myslím, že potřebujeme víc autorek/autorů, jako je Becky Chambersová.

Budu už se asi opakovat, ale autorčin styl psaní je jako hřejivé pohlazení, které v této hektické době tak strašně moc potřebujeme. Žádný jiný autor ve mně nedokáže vyvolat takové pocity jako právě Becky Chambers, a přitom je ten příběh vlastně v základě tak prostý.
Musím se ale přiznat, že favoritem pro mě stále zůstává díl první. Tady jsem bohužel nenalezla až takovou hloubku jako jsem očekávala, ale i tak jsem si čtení moc užila.

Budu překvapené, pokud nějaké knize od Becky Chambers někdy nedám plný počet hvězdiček. Ať píše o čemkoli, vždy ve mně vyvolá hřejivé pocity. A za to jí budu vždy neskonale vděčná...

Pro mě je tento druhý díl série docela zklamáním. První knížka byla doslova nabitá emocemi, nápady, duchovnem, vyššími cíli a hlubokými myšlenkami. Tady to je jen jakýsi cestopis, jehož hrdinové se sice snaží o nalezení jakési obecné pravdy, ale jejich snaha vyzní zcela do prázdna. Škoda... tak snad do třetice...?