Miláček
Guy de Maupassant
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488650/milacekncqEJ4-3Ew-.jpg
4
1493
1493
Paříž 1885: Georgese Duroye, bývalého vojáka a toho času zaměstnance na dráze, trápí nedostatek peněz, chudoba a bezmoc. Vše se mění ze dne na den, když mu kamarád z vojny dohodí místo v novinách – z nýmanda se stane uznávaný novinář. Díky známým pozná Duroy, přezdívaný Miláček, pár zazobanců z místní smetánky a získá svou první milenku, paní de Marelle. Vzápětí se však žení z ryzího kalkulu – nebere si tu, kterou miluje, ale bohatou vdovu po kamarádovi. Se svatbou si zvolí i nové, vznešenější jméno, s postavením a penězi vzrostou i nároky. Satirický román má skvělou atmosféru, která nás vrací do doby, kdy se společenská smetánka vozila v drožkách a z venkovana se mohl stát lev salonů. Maupassant ve svém díle představuje sobeckého a sebestředného jedince, který touží po slávě, uznání, moci, penězích a úspěchu u žen. Miláček je nevyléčitelný sukničkář, prototyp průměrného člověka jdoucího přes mrtvoly.... celý text
Přidat komentář
Nadčasové , veľmi príjemné čítanie... jednoznačne patrí do "mojej knižnice obľúbených" :)
Uff, těžce se četlo, hlavně proto, jak mě pan Duroy neustále doháněl k zuřivosti. Aneb, jak se nechá lidmi krásně manipulovat máte-li příjemný zevnějšek a dokážete v ženě vzbudit pečovací pudy.
Uááá...ten mi dal teda! Po dlouhé době jsem byla u knihy rozhořčena a musela ji kvůli tomu občas odložit. Ale jinak moje první dílo od pana Maupassanta a skvělé! Čtivě napsáno. Honba za kariérou, penězi a tělesným blahobytem. Chtěla bych vidět zpětnou karmu takového člověka. Miláček...pch...parchant je to :o)
Má nejoblíbenější kniha od Maupassanta. Doslova návyková látka. Děj ubíhá tak rychle a poutavě, že máte pocit jako byste četli jeden ze článku La vie Francaise. Názorná ukázka bezohledného až přes mrtvoly jdoucího kariérismu, který byl už tenkrát inspirací pro mnoho děl. Děj mi trochu připomíná Balzacovu Lesk a bída kurtizán. Myslím si, že tato kniha plně zaujme nejen milovníka kritického realismu, ale i příležitostného čtenáře. Maupassant zde dokázal že je nejen mistrem povídky, ale i perfektním romanopiscem.
Moc jsem si čtení této knihy užila..Ale prý Miláček, tsss, já bych ho zabila :D
Knihu jsem brala poprvé do ruky v domnění, že jde o povídku, a celou dobu si říkala, že je to nějaké dlouhé, ale nedokázala jsem přestat číst. Mám slabost pro hrdiny, kteří jsou vždy "na své straně", líbil se mi naturalistický nádech knihy, vše jsem si dokázala představit. Velká spokojenost a teď hledám Miláčka v knihkupectvích.
Kniha o mužské ješitnosti, o tom když chlapovi není nic dostatečně dobrého, dokud není na samém Olympu. O tom, když máš pocit nezadostiučinění, že nejsi pořád alespoň o třídu lepší než tvoje žena, o tom jak ti vadí, že k tobě neustále nevzhlíží a neobdivuje tě. Jo a taky o tom, že máme ženy po kterých toužíme, milujeme se s nimi, ale víme, že jako manželky je mít nemůžeme a ani nechceme, protože víme jak katastrofálně by to dopadlo.
Pro mě velice příjemná kniha. Vžila jsem se do doby i do osobnosti hlavního hrdiny. Doporučuji i filmové zpracování.
Kniha se mi velice líbila. Líbila by se mi nejspíš ještě více, kdybych si já, blbec, nepřečetla zdejší obsah, kde nějaký chytrák (a mám chuť použít velice sprostá slova) vypsal opravdu skoro celý obsah knihy. To si proboha nechte do referátu!! Nebo rozboru knihy. Tady má ten obsah spíš pouze nastínit, co od knihy očekávat. Má nalákat ke čtení knihy a ne ji celou vyzvonit! Co třeba napsat upozornění stylu - Pozor, spoiler!! Takže děkuji za zničení četby skvělé knihy....
P.S.: Taky jste si celou knihu říkali: "To je ale haj*lík!" ?
Předpokládám, že pokud by mě při čtení tohoto díla někdo pozoroval, smál by se. Výrazy v mojí tváři se někdy střídaly rychlostí světa. Něco jako odpor, pak nevěřícný výraz, poté pohled k nebesům a vzápětí nehynoucí obdiv k úžasně sestaveným dialogům a celkově jazykovým prostředkům. Mám ráda knížky s "antihrdiny" v hlavní roli a psychologické prokreslení postav. Ani jedno v této knize rozhodně nechybí a tak i přes jistý odpor k Miláčkovi musím říct, že tuhle knihu miluji, nehledě na to, jak podivně to zní.
Zpočátku jsem hlavního hrdinu měl rád, ale s každou další stránkou jsem ho nesnášel víc a víc. Pozoruji na sobě nějakou úchylku na francouzskou literaturu, zvláštní :-)
Opravdu nesympatický hlavní hrdina už od první chvíle,kterému i já jsem přála,aby ho někdo zabil.
Bohužel typ člověka,který se vyskytuje i nyní.
Jak tady už někdo napsal-Jak hajzl pro prachy a kariéru skoro přes mrtvoly šel.
Celou dobu jsem Miláčkovi přála to nejhorší, a na konci byla strašně naštvaná. Ale stejně se mi knížka líbila :)
Ďalšia z kníh o pohnútkoch mužov a žien... vážim si priznanie autora, že mužom sa oplatí byť viac sebeckým v cti a otázke majetku, než k žene a láske. Otvorme oči, pretože má pravdu. Ženy síce pôsobia ako bábky, vlastne všetky postavy sú ako bábky, ale v závere možno v tej mnohonásobnej debilite mladej ženy zbitej a viackrát odkopnutej hlavným hrdinom bola "útecha", že v mužovom svete plnom mileniek jestvuje jedna žena, ktorú bude milovať celý život.... vydýchli sme si, pán Maupassant
Mě osobně tato kniha příliš nebavila, přišlo mi to, jako nějaká telenovela. Intriky, drby a ták...to moc nemusím.
Četlo se mi to dobře, a od té doby vím na jaké typy si mám dávat pozor.
A ano- taky si myslím že literární styl realismus není moc čtivý
takže- když Maupassant tak Miláček
a když realismus tak Miláček
Štítky knihy
láska 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura autobiografické prvky naturalismus rozhlasové zpracování společenské romány realismus (literatura)
Autorovy další knížky
| 1972 |  Miláček |
| 1968 |  Kulička |
| 2014 | Kulička (19 povídek) |
| 1990 | Neteře paní plukovníkové |
| 1967 | Mont-Oriol |
Pantheon! Styl jako metronom: přesný, bez kudrlinek a ostrý jako břitva! Ty charaktery: věčné tehdy jako dnes. Dokážu si představit - a nejen to - tyhle "novináře" a muže všech řemesel, kteří se svou hubou a šarmem dokáží vyšplhat (vetřít) kamkoliv a přes mrtvoly kohokoliv. Dost to připomíná Stendhala v tom smyslu, že pokud měl člověk v tehdejší společnosti nějaké ambice a schopnosti a chtěl se realizovat, ale bohužel nebyl "urozený", vlastně mu nic jiného než být hrozná svině nezbývalo. Dnes je to úplně jiné: člověku stačí jenom známosti:)
Ovšem jako vždy: jestliže člověk hřeší na lidskost, inherentní vada zla, tj. jeho sklon k destrukci, rozbije životy na padrť, a co se zdá vnějšímu pozorovateli coby vítězství je vlastně prohra, neboť pod smokingy a luxusními róbami vítězů nejsou lidé, ale prázdná, vykotlaná dubiska. Duroy je člověk se kterým lze soucítit: v příznivější době by byl milujícím otcem a vzorným manželem nějaké té středostavovské paničky. Měl by duši.