Mikeš
Josef Lada
Nesmrtelná knížka, kterou si zamiluje každý, kdo přečte prvních pár stránek. Jen málokdo z vás neslyšel o Mikešovi. Černý kocourek žil v Hrusicích u Ševců a nejvíc si s ním rozuměl Pepík. Spolu se navyváděli mnoho veselých kousků a taškařic, při nichž nikdy nechyběli kamarádi Pašík a Bobeš, později i roztomilý Nácíček. Když se Mikeš vypravil do světa, prožil nejedno dobrodružství na cestách a v cirkuse, kde na čas zakotvil. Ale všude dobře, doma nejlíp, a tak se kocourek zase vrátil, aby rozdával radost všem dětem. Kniha obsahuje oba díly Mikeše, tak jak je Lada napsal v roce 1935 a 1936.... celý text
Přidat komentář
Česká klasika. Tento víkend jsem poprvé navštívil Ladův kraj a prošel se Mikešovou cestou z Hrusic do Říčan. Doporučuji na rodinný výlet a oživení této krásné knihy.
Jako děti jsme ji před spaním poslouchali jako mluvené slovo,ve škole předčítali paní učitelce a tedˇbudu číst svým vnoučátkům. Nádherná kniha mého dětství,a je i moc hezky ilustrovaná.
Moje oblíbená dětská knížka. "Zdědila" jsem ji po starším bratránkovi a když dozrál čas předat ji v rodinné štafetě dál, bylo mi po hrusických kamarádech dlouho smutno.
Této knize bych dal přízvisko "milá" . Příběhy a dobrodružství zvířátek z krásné středočeské vesničky. Neznám člověka, kterému by se tato kniha nelíbila. Mikeš, Bobeš, Pašík a Nácíček jsou navždy nesmrtelní hrdinové české literatury. A i dnes z Hrusic dýchá to kouzlo starých časů a tradic
Přípomínka krásných dětských let, která mě utvrzuje v tom, že si žádné dítě nezaslouží, aby mu byli naše krásné staré české pohádky, nejen v podání pana Lady, odepřeny.
U téhle knihy vám stačí přečíst pár příběhů, a hned víte, co držíte v ruce. Knihu, která svými hrdiny a kresbami okouzlí každého čtenáře. Bez výjimky a rozdílu věku. Do této knihy se zkrátka zamilujete. :-)
Kdy jindy zavzpomínat na dětství než o Vánocích, jak jinak, než s knihou, která provázela mé rodiče, mě, mé děti a teď už i moje vnoučata. Výlet před 25 lety s dětmi do Hrusic, budu muset a rád, zopakovat s vnoučaty, aby viděli, kde pan Lada žil a odkud jsou ty krásné obrázky, co maloval. A na Mikeše budeme číhat a každý kocour, kterého potkáme bude pro nás Mikeš, nebo jeho kamarád.
Příběh o kocourkovi z Hrusic, který uměl mluvit, kamarádil se s Pepíkem a společně naučili mluvit i Pašíka, kozla Bobeše, a malého kocourka Nácíčka. Četl jsem ve vydání o dvou dílech.
Tohle je pro mě jedna z nejdůležitějších knih hlavně proto, že se mi v dětství tak líbila, že patřila k těm vůbec prvním, co jsem přečetl. Do teď si pamatuji, že jsem jí celou přečetl nahlas, aby i ostatní mohli ocenit, jaká je to zábava. Kromě krásných Ladových ilustrací obsahuje kocourkův příběh taky mnoho správně bláznivých situací, třeba když Mikeš uhání na slonovi skrz Hrusice, apod. Zároveň autor do knihy nenásilnou formou přidal různá poučení o tom, jaké jsou ty pravé životní hodnoty. Každopádně je jasné, že Lada dětem rozuměl, a často měl pochopení, stejně jako Mikeš i pro rošťárny, které děti vyváděly kdysi, stejně jako dnes. A proto si myslím, že Mikeš i Ladovy knihy, jsou i po sto letech stále stejně čtivé a aktuální.
Toto je snad nejkrásnější kniha od Josefa Lady. Josef Lada má nádherné ilustrace a hlavně má výbornou fantazii. Když jsem byla ještě menší, předčítal mi to táta, ale teď si už čtu sama. Kocourek, kozel, čuník, ještě menší kocourek,... Prostě kniha kterou si všichni oblíbí.
U téhle knížky se nelze nebavit. Skvěle vymyšlené a přitom vlastně docela obyčejné příběhy pár zvířátek a lidí z jedné malé vesnice. Josef Lada už prostě zůstane zapsán v české literatuře jako klasik všech klasiků.
Náš milovaný kocourek Mikeš a parta dalších zvířecích kamarádů. U nás se dědí z generace na generaci, patří ke stálým hitům když dochází nápad jak malochy před spaním uspat. Když jsou nemocné nebo smutné ke zlepšení nálady, vždy je to milé setkání.
Kniha provázela dětství už tří generací mé rodiny. Znovu jsem do ní nakoukla a opět se mi vybavily ty krásné chvíle večerního čtení a televizních Večerníčků, to okouzlení obrázky a povídáním o venkovském životě. Je to jeden z klenotů naší dětské literatury.
Krásná vzpomínka na dětství, krásné chvilky u postýlek mých dětí. Krásná klasika, jak čtení tak ilustrace.
Vzpomínky na dětství v podání Josefa Lady. Zpočátku jde o popis banálních veselých příhod zažitých v dětství na vesnici, přičemž mu asistují zvířecí kamarádi, kteří se naučili mluvit. Kocour Mikeš, prase Pašík, kozel Bobeš, později se děj přesouvá k cirkusu, kde Mikeš udělá slušnou kariéru jako kreativní ředitel a dotáhne to až na spolumajitele podniku. Tuto část považuji za nejlepší, po letech mě překvapilo, že zabírá vlastně jen málo kapitol. Vše popsáno s naprosto kouzelným starosvětským humorem, který z každého banálního zážitku učiní neobyčejnou vzpomínku. Ujetosti, jako jsou např. Mikešovy divadelní hry pro cirkusová představení, musí vykouzlit úsměv na tváři každému, stejně jako vynalézavé kousky rozpustilého Franty Kuldanů. Po návratu cirkusového osazenstva zpátky do Hrusic už atraktivnost knihy trochu klesá. Z Mikeše už je popisován jako usedlý stařešina, přitom, jestli na tu posloupnost dobře koukám, u toho cirkusu zase tak strašně dlouho s kamarády nebyli.
,,Mikeše" jsme četli ve 3. třídě a v té době sem se na čtení ve škole moc nesoustředila, prtotože mě tato kniha asi úplně nezaujala... No, doopravdy nevím... Moc si to nepamatuji:/
Česká literární klasika, a to zaslouženě. Jen doufám, že nám to zanedlouho zákonodárci u nás nebo v EU nezakážou :-( Mimochodem - Nácíček je možná zřejmě zdrobnělina od Ignác.
Štítky knihy
kočky pohádky pro děti zfilmováno zvířátka Večerníček pro děti od 6 let pro děti od 3 let
Autorovy další knížky
| 2009 |  O chytré kmotře lišce |
| 2005 | České Vánoce Josefa Lady |
| 2007 | Kronika mého života |
| 2003 | Nezbedné pohádky |
| 2007 | Bajky |
Kniha Mikeš je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 068x |
| Čtenářské výzvě | 77x |
| Doporučených | 60x |
| Knihotéce | 440x |
| Chystám se číst | 31x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 8x |
Opravdu nesmrtelná a nádherná knížka. Teď jsem ji začala číst dětem před spaním, ale není to tak dávno, kdy i já jsem poslouchala svoji maminku při vyprávění:-)