Město & město

02.04.2011

Úvodem bych chtěl prohlásit, že nepatřím k fandům žánru fantasy, naopak pokládám jej za okrajový a ve většině produkce bych řekl dokonce podokrajový druh literatury. Autor zpravidla vezme základní atributy z pohádky, hororu či detektivky případně scénáře céčkového akčního filmu (podle toho co zrovna mezi masami čtenářské obce frčí a je momentálně in), okoření to vlastním nerealizovaným sexem, hektolitry krve, případně nějakými fujtajbly a toho, co dalo žánru vlastně název – fantasie – je tam zpravidla tak málo, že by jeden plakal (pokud nebyl autor šikovný a neukradl něco „ze sousedovic stromu“). O myšlenkovém náboji je zbytečné mluvit, mimo standardních klišé tam zpravidla těžko narazíte na myšlenku a ani je vlastně moc nepředpokládáte ( to je nejspíš to, co k nim čtenáře jistého druhu přitahuje a láká jako světlo můry). Jsou ale knihy, které se té bezbřehé šedi docela vymykají, které z ní trčí jako žraločí ploutev a nutí vás zbystřit mysl. Mezi ně bezesporu patří
Město & Město. Vlastní dějová linka je bezpředmětná – standardní detektivka, na které nic extra ani komplikovaného není. Tedy kromě skutečnosti, že se jedna vražda vyšetřuje ve dvou městech. Nic moc, říkáte. Že už jste četli o vyšetřování vraždy, kde se pátralo po celém státě, celém kontinentu. A tady je jádro pudla. Autor umístil dvě města a jejich obyvatele do jednoho identického prostoru, ve kterém se prolínají, ve kterém spolu jsou a nejsou, kde se lidé potkávají a navzájem míjejí aniž by se vnímali. A vy se musíte spolu s nimi naučit vidět a „nevidět“. Vidět to, ve kterém právě jste a nevnímat to druhé, cizí, byť je na dosah ruky. Pokud to dokážete, pokud vás autor spoutá silou své imaginace a zaplete do sítě své fantazie, získáte nevšední zážitek. A nemusíte si ani lámat hlavu transgéčkem. Naposled jsem obdobný zažil, když jsem před lety četl povídku, kde stěžejní roli hrál teserakt a nebo když jsem četl Heimovy úvahy o n-rozměrném prostoru

31.03.2011

Otázka: Města jsou skutečně metafysicky - abnormálně propojená a lidé je nevnímají proto a nebo je to jen jedno město a lidé se rozhodli si ho ve svých hlavách rozdělit na dvě a dělat, jako že se o dvě města jedná a tak k nim přistupovat. Tedy chci říci - je prolínaní měst realita nebo je to pouze v myslích obyvatel těchto měst? Rozdílné barvy, styl vystupování, mluva, chůze....přesto je schopné z jednoho města do druhého (protiprávně) vystřelit a zabít člověka ve městě druhém - čím to asi je? Super sci-fi, které stojí za přečtení. Teším se na další knihu od Chiny Mievilla.