Města

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vypravěč knihy slíbí manželce svého dávného přítele Štěpána, že se ve Stockholmu pokusí najít záhadný fialový flash disk, který Štěpána podivnou hrou náhody uvrhl do stavu duševní trýzně a který je zároveň jedinou věcí na světě, jež může jeho zoufalství utišit. Flash disk už ve Stockholmu není, vypravěč se vydává po jeho stopách dál a jeho pátrání se nakonec mění v cestu kolem světa: ze Švédska jej zavede do Norska a pak do Nizozemska, Irska, Francie, na východní a západní pobřeží Spojených států, do Japonska a Polska. Na své cestě se setkává s mnoha lidmi a poznává jejich osudy, naslouchá vyprávění o proměňující se soše a o jedlé mozaice, o součástkách ze záhadného stroje, o zrodu románu z jedné věty v knize zakoupené na trhu v Soulu a o hudební skladbě, která vznikla jako doprovod tance stínu na zdi, o tragickém konci francouzské oceánoložky, o literárním díle výstředního bavorského starosty, o cestě firmy Blue Pegasus na západ, o náboženství, které se zrodilo v internetu…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/42_/420946/mesta-Puw-420946.jpg 3.69
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Druhé město
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Města

Přidat komentář
Kniholom
15. ledna

Dočteno včera. S krásnými pocity. / Myslel jsem, že sedmisetstránkovou knihu budu číst měsíce, ale mělo to takový tah, že jsem to prostě zhltnul. / Jinak, je evidentní, že Michal Ajvaz "se opakuje", což by se kulantněji dalo říct i tak, že leckterý autor píše stále jenom jednu a tu samou knihu, ale to přece nevadí. Absolutně nechápu hanlivé komentáře, které jsem zde četl, a je mi to líto. Nejabsurdnější se mi zdá obvinění z "brakovosti", protože tato autorova kniha není ani víc, ani míň braková než ty ostatní, autor pouze v závěru svou lásku k dobrodružným příběhům ústy vypravěče otevřeně deklaruje, ale to je jediný rozdíl.

Ondřej-ondřej
12. ledna

Akorát jsem knihu dočetl... Celých 700 stránek jsem si přál, aby každá další stránka byla poslední. Byl to nesmyslný guláš a trpěl jsem a nevěřil, že to autor myslí vážně. Jsem absolutně frustrován.

Sisssi
11. ledna

Prázdné ulice byly lepší. V této knize byly malebné uličky nahrazeny bulváry velkých světových měst, čímž příběh ztratil něco ze svého kouzla. Je fajn, když dobří autoři píší i jednodušší literaturu, ale neškodilo by vrátit se zase k něčemu na vyšší úrovni. Nebylo to špatné, ale Ajvaz už se začíná opakovat, což je škoda, protože má na víc.

witiko
08.12.2019

Předchozí negativní komentáře mě překvapují, protože podle mě jde o jednu z nejčtivějších (což jistě nutně neznamená nejlepších) Ajvazových knih. Těch více jak 700 stran je napěchováno skvělými nápady a napínavými příběhy, kniha nemá žádná vyloženě hluchá místa, stále táhne a vzbuzuje zvědavost. Kompozice románu je na Ajvaze poměrně jednoduchá, "korálková", složité vrstvení se tu tentokrát nekoná. Dějové rozuzlení tohoto rozkošatělého mikrokosmu příběhů je dobře zvládnuté, trochu horší je celkové vyznění, které se rozpadá na více dílčích témat a tím se poněkud oslabuje. Autor jako by váhal, který z naťuknutých významů si vybrat a cíleně se na něj soustředit. Já jsem si z toho odnesl především vizi propojenosti současného světa, kde vzdálenost už nehraje roli, kde se individuální lidské příběhy (tak jako jednotlivá města, která vypravěč navštěvuje) propojují do složitých sítí globálních vztahů a kde reálný a virtuální svět nelze od sebe oddělit, protože lze jedním vstupovat do druhého a zase naopak. (Pokud si dobře vzpomínám, téma virtuální reality uchopil autor vůbec poprvé, a řekl bych, že virtuózně.) Pak je tu ale i téma prázdnoty, která plodí všechny tvary, téma absolutna ve vztahu k jednotlivostem, téma "snění" umělé inteligence a stroje, který (tak jako sám vesmír) sám sebe utváří, skládá a zase rozkládá... V první třetině knihy se ještě vypravěč pokouší najít jednotící smysl všech vyslechnutých příběhů, ale postupně jako by na to (a spolu s ním i sám autor) rezignoval. Trochu mi vadilo, že i přes výborně zvládnutou psychologii všechny postavy mluví a myslí stejně (krásně, košatě a květnatě) jako sám vypravěč. Tahle stylistická jednotvárnost je sice ve všech Ajvazových románech, nicméně tady je to hodně nápadné – všichni tu vyprávějí jakoby vypravěčovými vlastními slovy, což působí uměle. Na druhou stranu se mi líbí multižánrovost těchto rozmanitých forem vyprávění – ať už jde o vzpomínkové monology, rozhovory, dopisy, písně (básně), beletrie různých žánrů, webové stránky, sny atd. Některé z Ajvazových vizí se svojí silnou atmosférou dostávají pod kůži a nelze je zapomenout – např. fanatická studentka filosofie tyranizující během zkoušení svého profesora, roboti šermující na prosluněných prostranstvích poklidného města, stroj chapadlovitě se rozrůstající po domě, bitva na nafukovacím sousoší nad nočním Tokiem... Autor zkrátka dokáže výtvarnou či pocitovou podmanivost některých svých nápadů přenést na čtenáře, a tato až surrealistická uhrančivost a současně absurdní komičnost některých situací je asi to, co mě na knize bavilo nejvíc. Takže u mě se zklamání rozhodně nekonalo. Pokud máte rádi dobře napsané, tlusté knihy, které vás zcela do svého světa pohltí a jen tak nepustí, pak tohle je jedna z nich. A pokud vám nevadí knihy trochu "ujeté" a žánrově nevyhraněné, pak se určitě nenechte zdejší kritikou odradit.  

argamit
04.12.2019

V povídce Ten druhý se setká vypravěč (Jorge Luis Borges) ve stáří se svým mladým já, které chce mimojiné vědět, jestli Borges pořád ještě píše. Borges řekne, že ano, ale že to za moc nestojí, čtenářům a kritikům se to nelíbí, vytýkají jeho novým textům, že nejsou dobré, působí, jako by je psal jen nějaký Borgesův špatný epigon.

Tak nakonec tedy Ajvaz i v tomhle skončil jako jeho milovaný spisovatel, říkal jsem si, když jsem četl Města.

douchová
01.12.2019

Bohužel pro mne velké zklamání, protože Ajvaz patří mezi mé oblíbené autory, ale musím dát za pravdu komentářům, které také nepějí chválu.....Přiznám se, že jsem knihu odložila, což jsem udělala v životě jen párkrát. Jednoduše mi přijde škoda času a mého slábnoucího zraku.
Opravdu to zavání brakem (nepřu se, jestli cíleným) a to prostě není můj šálek kávy. Je tam příliš doslovností, které až urážejí, atmosféra vlastně také veškerá žádná ( a to on umí) a příběh samotný také nic originálního. Možná jsem po knize sáhla ve špatnou chvíli, mám za sebou velký čtenářský zážitek s knihou (mimochodem také 800 stran, ale to byla literární lahůdka!) Jaume Cabrého Přiznávám, že..., takže to srovnání o to víc bolí.

gersie
21.11.2019

samozřejmě nepopírám , že má tato kniha kvality...., ale od spisovatele tohoto formátu bych nepředpokládal , že knihu dokáže zatížit i spoustou "nekvalit".....a pokud někdo dobře sedmsetstránkovou knihu přečte jistě si všimne, že se stále opakují stejné myšlenky a stejné věty ( někteří tomu říkáme kolovrátek ) a pokud by autor v tomhle směru byl ještě zručnější , mohl to klidně dotáhnout na bájnou tisícovku.
Nejsem znalcem a nečetl jsem všechny jeho knihy a klidně přiznávám , že blbcem tu asi budu já , když těmhle věcem nedokážu porozumět.

dvojkadvacet
18.11.2019

Ajvaz se ale nikdy netajil obdivem k tzv. brakovým žánrům. Je to, myslím, znát už v jeho prvních knihách. Ostatně, sedmsetpadesátistránková bichle pozvolného vyprávění o těžko představitelné součástce, plného zdánlivě nesouvisejících epizod a úvah, není zrovna ideální prototyp veleúspěšného bestselleru. Souhlasím, že to není jeho nejlepší kniha, ale spíš proto, že to není - narozdíl od jeho předchozích knih - tak intenzivně fascinující smršť. Má zas jiné, o něco tišší kvality.

1