Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352046/bmid_mengeleho-devce-650155410a05b.jpg
5
2557
732
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan , 2016
více info...
Přidat komentář
Smutný, šokující, nezapomenutelný, silný příběh. Některé pasáže asi nikdy nezapomenu. Ale je třeba si tyto hrůzy neustále připomínat, aby se už nikdy neopakovaly. Rozhodně doporučuji přečíst.
Hodně silný příběh, netřeba k tomu asi víc psát. Snad jen to, že v některých momentech mi bylo špatně a to už jsem knih s touto tématikou přečetla hodně.
Tato kapitola našich dějin je hodně smutným čtením. Pro někoho až neuvěřitelným. Kniha je vlastně literaturou faktu, kde předem víme, že autorka naštěstí vše přežila. Jinak je kniha, krom začátku značně deprimující. Že byla v koncentračních táborech páchána zvěrstva na lidech pod rouškou vědeckých pokusů, ano to víme. Že ta zvěrstva byla taková, jaká popisuje autorka, je strašné. A že se těmi chorými mozky dalo zblnout tolik lidí je ještě tragičtější. A nejsmutnější na tom je, že je zradila spousta známých před válkou a i po ní. Opravdu se dokáže mnoho normálních lidí chovat najednou jako hyeny. A to těm hyenám ještě křivdím. Knihu doporučuji všem. Aby si uvědomili, jak ve vteřině dokáže váš život změnit směr. Jak bez přemýšlení a jen se slepou důvěrou a vírou v politiku, náboženství a davové chování, dokážeme jít s davem a dělat věci a chovat se úplně mimo standard. Slušní se báli, neslušní toho využili a zrůdy se zapojily. A po válce to bylo dost podobné. Viz Habermanův mlýn. Jo přečtěte si to a popřemýšlejte si o tom.
Vloni jsem byla na exkurzi v Osvětimi i Březince a na doporučení pana průvodce, jsem si koupila tuto knihu. Začátek popisoval klidný život Violy a její rodiny, postupně se ale příběh stával smutnější a gradoval příjezdem rodiny do koncentračního tábora.
Knihou vás doprovází i dobové fotografie, díky nimž, jste si tu dobu mohli lépe představit.
Při čtení kapitol Violčina pobytu v táboře mi nebylo dobře, vůbec si neumím představit hrůzy, které tam zažívali. A asi větší překvapení pro mě bylo, že hlavní hrdinka, která přežila ty zvěrstva, dokázala založit rodinu.
Knihu velmi doporučuji.
Četla jsem spoustu knih o koncentračních táborech a holoucastu. Ale musím říct, že tato kniha byla opravdu skvělá a silná. Surová ale plná emocí. Chtělo se mi brečet, chtělo se mi I smát. Přiznám se, že především v části, kde popisuje experimenty Dr. Mengeleho se mi dělalo nevolno a přemýšlela jsem, že knihu snad ani nedočtu. Ale byla by to škoda, především proto, že Violin příběh by neměl být zapomenut. S každou knihou, s každou větou žasnu jak silní lidé byli a nenechali se zlomit. Neuvěřitelné. Děkuju.
Neskutečně silná kniha. Při čtení určitých částí mě mrazilo. U některých jsem měla slzy v očích. Rozhodně to není čtení pro každého, protože i já jsem občas knihu odložila s tím, že potřebuji vstřebat to, co jsem se dozvěděla.
Na tuto dobu se nesmí zapomenout , a každý by se měl dozvědět o tom, co si lidé prožili, a přesto dokázali potom všem, žít normální život. Ale v myšlenkách to budou mít až do smrti.
Nic moc jsem neočekával po několika přečtených knihách na toto téma. Ale tato kniha je opravdu silná. Nedoporučuji číst v těhotenství, tolik slz jsem dlouho neuronila.
" Víš tady už nejsi člověk. Už vlastně ani nežiješ, tento svět s už s tím nepočítá , nepotřebuje tě , dokonce tě přímo nechce."
Knihu jsem četla dlouho , nedá se to na jeden zátah ,a tak mi došlo později jak mistrně je napsána. Pokojný život nevinných lidí , kteří drželi při sobě jako rodina, kteří něco dokázali, je rozbit násilně, je zničen. Všechno je pryč, o všechno přišli , i o lásky. Pak přijde ta doba nejhorší a objeví se silná vůle přežít.Viola to tak popisuje. Měla klidný zajistěný život, pak přišly ty hrůzy, zas odešly a ona dokonce našla své blízké.Hezky napsané, i když téma hezké není.
Začátek knihy se celkem táhne, chvilkama mě to už ani nebavilo,ale pak to začalo. Když Violka začala vyprávět jaká zvěrstva se dělala na lidech okamžitě se vtáhnete do děje a prožíváte to společně s ní .. i když je pravda že to co vypráví je neuvěřitelné a představit si to asi nikdo z nás neumí.Díky tomu si uvědomíte,že by jsme na tuto dobu nikdy neměli zapomenout a hlavně bychom si měli všichni uvědomit v jaké době žijeme a jaké máme možnosti dneska. Obdivuji všechny,kteří mají odvahu na to,abyse podělili o svůj příběh.Líbilo se mi, že celá kniha není smutná a depresivní,ale je tam i zahrnuta láska a rodinný život Violky. Na konci knihy jsem měla slzy v očích, knihu určitě doporučuji všem!
Toto je jedna z nejlepších knih, které jsem na toto téma přečetla. Líbí se mi popsán celý život Violky, od dětství před válkou, válku i dění po ní. Pro mě určitě top kniha.
Ač jsem knih z této doby přečetla již několik, vždy mě zarazí fakt, jak lidé dokázali být bezcitní a krutí.... vytkla bych pouze dvě věci .... podle názvu knihy jsem očekávala více o pokusech Mengeleho .... začátek byl na mne až moc dlouhý a sladký. Čím dál více ale obdivuji lidi, kteří přežili něco tak strašného a ještě o tom dokáží mluvit !!
Pro mě mělo sílu a důležitost to svědectví oběti pokusů. Kniha byla hodně o celkovém utrpení a ztrátě, o odžívání starých hrůz, a idealizovaném vzpomínání na rodinu, taková očista na konci věku. To bylo také krásné a silné. Málo pozorování a postřehů o Mengelem, o fungovani celého jeho pseudovědeckeho týmu, což jsem od této knihy čekala....
Budu asi jedna z mála, ale kniha me opravdu neoslovila. Četla jsem poměrně hodně knih z doby druhé světové války a byly mnohem lépe napsané než je tato.
Pro mě je poměrně zavádějící už název knihy Mengelovo děvče. K životu v koncentračním táboře se v knize dostáváme až někdy kolem strany 214 - do té doby čteme, jak žila hlavní hrdinka a jaké politické machinace se v te době děly.
Nechci ubírat žádnou hodnotu této knihy či jakékoliv knihy se stejnou tematikou, ale Mengeleho děvče mi z důvodu stylu psaní opravdu nesedlo.
Vypravěčkou je přeživší Viola, děvče, které si sám Mengele (tzv. Anděl smrti) vybral při selekci dne 13. června 1944 ke svým pokusům. Viola nám vypráví o svém příkoří, o tom co v koncentračním táboře zažila, nebo to, co ji jiné vězeňkyně převyprávěly.
Kniha začíná životem před válkou a následně popisuje život během války před transportem, transport a život v koncentračních táborech - Viola přežila čtyři. Ale nejhrůznější byl Birkenau (Osvětim - Březinka).
Musím po pravdě říct, že knihu jsem nezvládala číst delší dobu a nepřerušovaně.. Odkládala jsem ji nebo čtení prokládala jinými činnostmi. Není to lehké čtení, ale to ani u takové knihy nečekáte. Byla to opravdu silná kniha a silná zpověď.
A je jasné, proč paní Viola čekala sedmdesát let ...
Velmi silný příběh, byla jsem nucena číst pořád dál. Kniha se četla dobře, ale moc mi neseděl styl, což neubírá knížce na zajímavosti.
Silný příběh, podaný tak, že má člověk pocit, jakoby všechny ty hrůzy viděl. Smekám před autorkou, že to peklo, které prožila, dokázala ještě jednou ve vzpomínkách otevřít a takhle popsat. Zatím asi nejlepší kniha, kterou jsem na toto téma četla.
Krásná kniha o strašné době. Nikdo z nás si to nedokáže ani představit, natož něco takového prožít , všechna ta zvěrstva vydržet, zachovat si lidskou tvář, vydat tak neuvěřitelná svědectví o životě židů, holokaustu a životě v koncentračních táborech. Doporučuji !
Z relativně klidného a v podstatě banálního začátku kniha zhruba po třetině dojde až ke zvěrstvům odehrávajícím se v koncentračních táborech.
Čím více knih o holokaustu čtu, tím víc mě zaráží krutost a bezcitnost dozorců z řad SS i kápů. A nejenom to. I chování ostatních lidí, civilistů, během války. Zkrátka se ptám: Proč?
Navštívil jsem Osvětim, přečetl spoustu knih na toto téma, ale pořád si nedovedu představit, jak strašné to muselo být. Některé věci člověk zkrátka nepochopí zcela, dokud je nezažije.
Jen doufám, že tohle už nikdo zažívat nebude. Nedělám si ale iluze. Pokud by se dělo něco podobného v dnešních dnech, lidé by se dost pravděpodobně chovali úplně stejně.