My verzus vy
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387201/bmid_my-verzus-vy-lP0-387201.jpg
5
1348
1348
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Niekedy je ohromne jednoduché vyvolať v ľuďoch vzájomnú nenávisť, až sa zdá nepochopiteľné, že robia aj niečo iné. Medveďovcami otriasla tragická udalosť a od tých čias tu má každý maslo na hlave. Lebo niekedy aj čestní ľudia robia hrozné veci v dobrej viere, že si iba chránia svojich najmilších. V nasledujúcich mesiacoch sa najlepšie kamarátky Maya a Ana pokúšajú uniknúť z reality, čo ich obklopuje. Lenže nič sa nedarí, ako dúfali. Rivalita medzi Medveďovcami a susednou Zubrovkou sa mení na šialený boj o peniaze, moc a prežitie. Vrcholí na hokejovom zápase medzi miestnymi tímami. Zároveň vypláva na povrch najväčšie tajomstvo jedného mladého hráča a spoločnosť je opäť donútená zaujať stanovisko. Neskôr budú všetci hovoriť, že práve v tom roku do Medveďoviec prišlo násilie, ale to je lož. Násilie tam už jestvovalo. Kniha Fredrika Backamana My verzus vy, voľné pokračovanie Medveďoviec, ponúka pôsobivý opis pohnutých ľudských osudov a vzťahov v malom meste hlboko v lesoch. Je to príbeh o lojálnosti, priateľstve a láske, ktorá je vždy rozhodujúca.... celý text
Přidat komentář
prásk
První díl se mi líbil trochu víc.
prásk prásk
Druhý byl, ale taky super
prásk prásk prásk
Mně se tedy Medvědín líbil o trochu víc. Škoda, že nebyla více, rozepsaná postava trenérky, ta byla zajímavá. Ale nejlepší jsou stejně hlášky Ramony z Kožichu.
Opět neskutečně čtivá kniha.. Nemohla jsem se jí dočkat, Medvědín jsem totiž dočetla v sobotu a ten moment, kdy jsem si pro knihu mohla v pondělí zajít byl skoro nekonečný :D :) Musím říct, že byla o dost negativnější než první díl, nebyl tam takový ten moc "hezký příběh", ale i tak byla kniha krásná a její postavy prostě žeru..
Málokdy se mi stane, aby mne kniha tolik dojímala, tolik rozesmívala a tolik mi mluvila z duše. Jenže co budu číst teď?
Medvědín mě překvapil, byla to úplně jiná kniha než jsem od autora. četla. Jeho pokračování je stejně čtivé, ale neubránila jsem se dojmu, že je to trochu hra s city čtenáře. Tak trochu pohádka. Ale četla se hezky.
V Medvědíně se říká, že když se v tak malém městě hluboko v lesích zrodí velký sportovec, je to, jako by uprostřed zmrzlé zahrady vykvetla třešeň. Stejně s vlídným humorem napsané, jako první díl. Pokračování příběhu o protikladech a odlišnostech a městech, která se vzájemně cupovala na kousky. Ale není to tak docela pravda. Je to také příběh o lásce a to o lásce k partnerovi, k příteli, k hokeji nebo k partě, kde se každý může na každého spolehnout. Příběh o životě v městečku, kde politik manipuluje lidmi, aby dostal co nejvíce hlasů, kde bydlí dobří i zlí lidé, a tím pádem je to složité, protože rozdíl mezi nimi není vždycky jednoduché poznat. Oni jsou přece obojím zároveň. Velice krásné a emotivní vyprávění o zimních stadionech a o všech srdcích, které kolem nich tlučou.
Slova chvály, zde již byla na autora a knížku napsána =)) Já bych jen dodala, že trenérka Medvědína mi osobností připomínala postavu Sagy Norénové ze skvělého seriálu Most. Ještě mě napadlo, že by z těch 2 knížek mohl být hezký film =) Ove už ho má, tak uvidíme =)
Opravdu skvěle napsaná kniha, která je lepší než první díl. Objevuje se v ní daleko více životních příběhů, a proto toho dokáže nabídnout čtenáři více než první díl, kde jsem měl maličko pocit, že byla jedna hlavní zápletka zbytečně natahovaná. Co chybělo prvnímu dílu, tak už druhému nechybí. Budete se smát, budete dojatí a navíc vás příběhy obohatí - prostě klasický Backman. Ze začátku mě kniha tolik nenadchla (možná z pochybností, zda se dá příběh kvalitně rozepsat ještě na další knihu), ale od 1/3 knihy jsem jí jen hltal po kapitolách. Jde vidět, že se autor setkal s lidmi, kteří podobné věci opravdu zažili, aby je pak mohl věrněji vyprávět v knize a jak říkal kdysi můj učitel literatury: "Knihy jsou nejrychlejší způsob, jak získat celoživotní zkušenost". Doporučuji.
Opět skvělý příběh, který nezklamal. O hokeji, ale vlastně ne tak úplně. O politice, ale jen trochu. Hlavně je to o lidech, jejich motivátorech a vztazích. Autorův styl mě prostě baví.
Nečekala jsem,že může být druhý díl ještě lepší než ten první.Poslouchala jsem audioknihu namluvenou Pavlem Soukupem a ten si to vyloženě užíval a já s ním .
Prásk.
Nečekala jsem, že po Medvědínu může být něco víc dojemného, sportovního, smutného i veselého. Kniha je plná proher, výher, ale hlavně o soudržnosti obyvatel Medvědína.
Prásk. Prásk.
Medvědi serou na mech a všichni ostatní serou na Medvědín.
Prásk. Prásk. Prásk.
Z pana Backmana se stal můj nový nejoblíbenější autor. Díky HOSTu za uvedení na český trh.
Tížívé, smutné, pravdivé. Tleskám.
není to jen román, je to příběh, který z nás může udělat lepší lidi ... každá stránka reflektuje jakýkoliv život, i když naše životní situace jsou odlišné, osud je stejný ... NEJLEPŠÍ ♡
Tak tohle byla síla! Z mého pohledu snad ještě lepší než Medvědín. Pět hvězdiček je z mého pohledu málo.
Vynikající pokračování Medvědína. My proti Vám čtenářům představí vše, co je v lidech dobré i zlé; ukáže, jak jednoduchá je nenávist, a složitá láska. Na konci jsem zůstala emocionálně úplně vyždímaná, ale čtenářsky naprosto spokojená.
I v tomto příběhu jde o hokej, medvědínský klub a Medvědín. Je to jenom sport, hokejový klub a malé zapadlé městečko. Anebo taky ne.
"Naše spontánní reakce jsou často ty nejhloupější", a proto jsem s tou recenzí trochu počkala. Ale myslím si, že se můj názor na knihu nezměnil. Knihu My proti vám jsem začala číst hned po Medvědínu, který mě dostal. Ačkoliv se Medvědín u mnoha čtenářů řadí na vrchol, mně osobně tenhle díl zaujal trochu víc. Možné, že to bylo mým psychologickým rozpoložením, tím, že jsem na to čtení měla přece jenom víc času a mohla se soustředit. Ale taky to bylo možná díky k tomu, že tenhle díl řešil přece jenom trochu jiné téma.
Backman do svých knih píše různá moudra. A všechny ty chytré řeči sděluje čtenáři nenásilnou formou. Působí na emoce tak, jak to umí a zatím mu to vychází. A já tyhle knížky, které mají hlavu a patu a vypráví příběhy obyčejných lidí prostě miluju.
Backman je prostě moje krevní skupina a myslím si, že nebudu sama :-)
Bylo to těžký, smutný, ale nesmírně výživný a strhující čtení. Jen mě místy štvalo, jak si mě autor jako čtenáře maže na chleba. Ale to je asi plus celé knížky.
A opět je tu ždímačka. Ždímačka emocí. Backman is back… Knihu jsem přečetl a dejme tomu, že s chutí. A to i přesto, že minimálně každá druhá kapitola je gradována tak, aby z nás vyloudila zejména pláč. Pláč smutný, dojatý, pláč plný pochopení, pláč očistný. Celý příběh je prostě jedna monstrózní kalkulace. Jedno klišé za druhým.
Backman tu splétá smutnou realitu s naprosto nereálnými veselými pohádkami. Protože právě pohádky tu jsou od toho, aby nás poučily, aby nám ukázaly, že dobro vítězí nad zlem, že princeznu zachrání udatný princ, že… Prostě pohádky mají všichni rádi a všichni jejich poselství rádi věří.
První díl byl uvěřitelnější. Jeho pokračování je… no prostě pohádka, kterou si člověk rád přečte i v dospělém věku. Nic víc.
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha plná emócií. O dobre a zle v nás, o tom, že život nie je jednoduchý. On taký nemá byť. O láske - k partnerom, deťom, kamarátom, hokeju, mestu...
"Před domem stojí matka. Nakládá do auta tašky svého dítěte, kolikrát tohle uděláte, než vyrostou? Kolik hraček posbíráte ze země, po kolika plyšácích pátráte v rojnici, když je čas jít spát, a kolik rukavic beznadějně ztratíte ve školce? Kolikrát si pomyslíte, že jestli příroda opravdu chtěla, aby se člověk rozmnožoval, měly už díky evoluci rodičům narůst na rukou obouvací lžíce, aby dosáhli pod všechny zatracené pohovky a lednice? Kolik hodin strávíme v předsíni čekáním na děti? Kolik vlasů nám z nich zešediví? Kolik životů věnujeme jejich jedinému? Kolik je toho potřeba, abychom byli dobří rodiče? Nijak zvlášť moc. Jenom všechno. Jenom úplně všechno"