Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70924/bmid_mechanicky-pomeranc-2zb-70924.jpg
4
2278
369
Mechanický pomeranč patří k jedné z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala klasikou. A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanleyho Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v kultovní. Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenegerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Clockwork Orange , 1962
více info...
Přidat komentář
Nepochybně se jedná o dílo s velkým D, to byl taky jediný důvod, proč jsem knihu neodložila. Protože jsem si jí prostě vždy chtěla přečíst. Na mě byla ovšem moc hrubá a surová. U některých pasáží se mi dělalo špatně a byla jsem z nich naprosto zničená. Především proto, že si uvědomuju, že lidi jako Alex existují i v běžném životě a nejen v knihách.
Neskutočné dielo! Jazyk vas síce zo začiatku štve, ale na konci knihy (aspoň v novšom vydaní) je slovník. Bohužial ja som to zistil až po dočítaní.
Ale, bratři, to jejich okusování si nehtů nad tím, co je příčinou špatnosti, ze mě dělá pěkně usměvavýho bajata. Vůbec je nezajímá, co je příčinou dobra, tak proč ten druhej krám? Pokud sou píply dobrý, tak asi proto, že se jim to líbí, a já jim jejich potěšení nemíním brát, tak ať se do tý druhý stránky taky nemíchaj.
Být dobrý nemusí byt dobré, můj malej 6655321. Být dobrý může byt strašné. A když ti tohle říkám, uvědomuju si, jak rozporuplně to zní. Co chce vlastně Bůh? Chce Bůh snad dobrotu nebo volbu dobra? Je snad člověk, který si vybírá zlo, jistým způsobem lepší než člověk, jemuž je dobro uloženo jako trest?
Jsou knihy, které jsou známé a v různých seznamech, co si člověk musí přečíst a pak, když si to přečte ... tak neví, co říct.
Z první části knihy mi bylo tak zle, stejně jako hlavní postavě ve druhé části, tak jsem měla, co dělat, abych to překousala.
A víc opravdu nevím, co říct.
Ono, táto kniha je odpoveďou na otázku, čo ma už dlho omínala. Ak by sa Jekyllovi podarilo premeniť nie na svoje zlé ja - t.j. stelesnenie jeho najhorších možných vlastností, ale na jeho dobré, dokonalé ja, vyriešil by sa problém ľudstva? Burgess odpovedá nie. Násilné dobro nie je riešenie. A zlo ako také je nesmierne hlboko zakorenené v umení, hudbe, literatúre aj samotnej Biblii. Položme si otázku ako hlboko sme vlastne spätí - všetci, až na malú skupinku skoro svätých - s radosťou z násilia, z bolesti, ktorá nie je naša a z moci, ktorú prináša silová prevaha nad druhými. Máte radi thrillery, horory, vojnové romány, detektívky, akčné filmy, western? A čo táto kniha? Páčila sa? Tak máte jednoznačne sklon k radosti z násilia. Všetko, hádam okrem romantických a porno vecičiek (ale nezabúdajme na 50 odtieňov sivej a novú vlnu torture sexu) v sebe nesie väčší, či menší obdiv násilia, nadvlády a smrti... Je to jednoducho ozvena pravekej krvi divokej zvery v našich žilách alebo odtlačok smrteľného hriechu? Nech je ako chce, táto kniha núti rozmýšľať a to je to najlepšie hodnotenie, aké knihe možno dať.
Sonda do života mladého delikventa a psychopata, který se neštítí ničeho, hlavně že uspokojí sám sebe. Příběh s nečekanými zvraty poukazující určitou problematiku dospívání, chování mladých, kteří touží jen po zakázaném ovoci a podobný físíz.
Samotný slang mladíků mi prvních pár stránek docela vadil a musím říct že mě z toho i trochu pobolíval gulliver, naštěstí docela ovládám angličtinu, která v tomhle překladu hrála velkou roli, na rozdíl od ruštiny v originálu, takže jsem ani nemusel neustále přetáčet na slovníček a po chvíli jsem si na to i zvykl až se mi to dokonce začalo líbit.
Naprosto unikátní a chorošná kniha, na kterou jen tak nezapomenu. Vzdávám hold autorovi, za jeho vcítění se do tak prasácký postavy a celkově geniální styl, jakým knihu pojal. Už ten název, který vám absolutně nic neřekne a nevíte co od knihy čekat je postupem v knize geniálním způsobem odkryt jeho význam. Filmové zpracovaní je taky velice povedené ale i tak za mě kniha stále vede.
Po Dětech ze stanice Zoo, další kniha která dokáže otevřít oči a může mít nějaký dopad.
Do půlky knížky bych nevěřila v takovéhle hodnocení. Ale! Až přivyknete jazyku týnů, bude to jízda. A přivyknout se dá. Já například slovo chorošně začala používat. Jinak co tento přiběh může čtenáři dát? Každý ať si najde to své. Například co je víc, možnost rozhodnout se podle sebe ikdyž společensky nepřijatelně nebo za možnost volby vyměnit ideálnější svět?
Přijde mi, že zde autor geniálně vystihl osobnost psychopata - sebelítost, lhaní a upravování pravdy tak, aby z toho vyšel co nejlépe, touha po moci, žádný soucit a žádné uvědomění následků jeho činů pro oběti. Stylem jazyka také jedinečná kniha. Byla jsem ráda, že umím anglicky, jinak bych se tím asi neprokousala. Kupodivu jsem si na to ale zvykle hrozně rychle.
Na základě komentářů níže jsem se rozhodla přečíst si předmluvy z vydání z roku 2016 až po přečtení novely. Přiznám se, že asi nedokážu plně docenit nějaké poselství, které tato kniha prý nese. Ale hodně porozumění mi přinesl doslov "Poslední slovo k násilí" od samotného autora.
Tahle knížka mi nějak nesedla, nevím proč. Snad je v tom na můj vkus moc zla, moc násilí, hrubosti... Jenom vím, že už se k němu nebudu nikdy vracet. Taky forma, kterou to bylo napsáno mi nesedla a otravovala mě.
Alexe vnímám jak zdroj čirého a nenapravitelného zla. Je těžké si představit, že někdy byl, nebo by mohl být, jiný. V kontextu jeho výchovy není nic, co by ho mohlo ovlivnit tak, že se z něj stala tak chladná bytost. Pro mne je nejvíc zarážející a žaludek zvedající fakt, že Alex páchá všechno to násilí jen pro zábavu a absolutně bez zábran.
Autor popisuje reformu násilí formou behavioristického pokusu a předkládá tak mnoho otázek. Je páchaní zla na odsouzených vězních špatné pokud je jeho účelem jejich "uzdravení"? Je podstatné jak se tato reforma uskutečnila, pokud je její výsledek kladný?
"[Alex] přestal být darebákem. Přestal být ovšem rovněž stvořením schopným morální volby."
Je naše vrozené dobro ohrožováno zkaženou společností, nebo jsme z podstaty zlí a společnost nás jen drží na uzdě? A pokud se zlí narodíme, máme možnost si zvolit dobro?
Zajímává je postava Alexandra F. Do chvíle, kdy je pro něj Alex pouze oběť systému a pokusný králík, je Alexander F. odpůrcem této nehumánní "nápravy" zločinců. Nicméně ve chvíli, kdy si uvědomí, že je Alex osobou, která jemu a jeho ženě způsobila tolik bolesti, by ho nejraději sám zabil.
Chce tím autor naznačit, že bychom se neměli zastávat násilníků a zločinců, dokud na nás nebylo zlo spácháno, protože naše vnímání zla může být zkreslené a příliš benevolentní?
První třetina knihy pro mne byla očistec. Trvalo mi, než jsem si zvykla na použitý slang. Zároveň mne znechucovalo všechno to naturalisticky popisované nasilí, které Alexovi poskytovalo tolik zábavy a uspokojení.
"Vím, co je správné, a souhlasím s tím, ale dělám to, co je špatné."
Smekám před překladatelem. Číst toto bylo pro mě utrpení. On to navíc musel přeložit a to tak, aby se to podobalo jazyku v originálu. Pro mě by stačilo, kdyby autor použil nespisovné výrazy a jen občas nějaký slang.
Dílo je vynikající. Tady nejde o vylíčené násilí. Hlavní myšlenkou je možnost volby. Může stát sebrat odsouzeným svobodnou volbu?
Já si při čtení říkala, že i kdyby hlavní postavě udělali lobotomii, bylo by mi to fuk. Zmetek, který je schopen bít a okrádat staré lidi, znásilňovat a vraždit, si soucit nezaslouží. Samozřejmě, že to byly první emotivní myšlenky. Rozhodovat bych tohle ale nechtěla.
Ke knize se nevrátím, mně se použitý jazyk četl velmi špatně a nic krásného na něm nevidím. Snižuje i moje hodnocení.
Ten závěr byl pro mě hodně nečekaný. Skončila to dobře? Asi ano, ale spíše ne. Nebo se to alespoň tak zdá. Alex byl nejdříve uměle donucen k tomu, aby byl dobrým člověkem, to ale vedlo k novým problémům, tak z něj udělali znovu zlého. Nakonec se ale zdá, že si sám vybral a chce se soustředit na dobro.
Stejně mě ale znepokojuje, co bude, jestli se Alex usadí. Dokáže se tak velký násilník změnit? To je otázka. Kubrick na to odpověděl tím, že se někdo takový změnit nemůže. Burgessův závěr může být zdánlivě pozitivní, ale zdánlivě pozitivní je i konec R.U.R., že ano... Spíše je to tak, že se Alex bude chovat jako psychopat i v dospělém životě.
Kniha plná vulgarismů, násilí, slangu, přes který jsem se nedokázala přenést. Příběh se mi líbil tím víc, že byl inspirován skutečnou událostí. Bylo to trochu těžké přečíst, protože jsem cítila zlost nad tím, co Alex provádí a pak, když se člověk do něj vžije, tak i úzkost, ke které ho donutili. Jsem ráda, že jsem to přečetla, ale už se k tomu nikdy nevrátím.
Temný kaleidoskopický príbeh z panoptika dystopického Londýna blízkej budúcnosti. Príbeh o generačných stretoch, o dospievaní, o brutálnom násilí, o to desivejšom vo svojej bezdôvodnosti. Príbeh o roztrieštenej spoločnosti. Príbeh o tichom zavádzaní totality pod plášťom boja proti kriminalite. Jedna z najoriginálnejších dystopických kníh. Mechanický pomaranč je napísaný v prvej osobe sugestívnym slangovým jazykom, čo prekypuje novotvarmi. Spoločensko-kritická, alegorická a pochmúrna vízia, ktorá vás zhodí zo stoličky aj v súčasnosti. Kniha bola v roku 1971 veľmi úspešne sfilmovaná Stanleym Kubrickom.
Ach ano, mí jediní kamarádi a přátelé, z této storky by každej príma bajat hned volkoval ven do najtky někoho ztolčokovat či zlukovat chorošný bresty nějaký čajiny. Hírovat přitom nějakého Ludwiga Vana či Mozartovu čtyřicátou a úspěšnou najtku zakončit drinkáním plus-mlíka v Mlíčňáku Korova s frendíkama.
Bratříčci moji, tuto výbornou, prvotřídní knížku vřele odporoučám. Na týnský verdy si rapído zvyknete, zvládl to i ubohej starej Tupoun.
Jen ten titul je stupído, kdo kdy slyšel o mechanickým pomeranči?
Nejprve jsem si myslela, že tuhle knížku ani nedočtu ( strašně mi vadila ta teenegerovská mluva) ale i přesto mě poté vtáhla do děje. Nebude to asi moje nejoblíbenější kniha ale rozhodně doporučuji k přečtení! :-)
Jazyk týnů mě neskutečně iritoval a hlavní hrdina byl grázlík k pohledání. Přesto to bylo poutavé čtení.
Tak nám náš malý Alexík pověděl svůj příběh. A já ho nenáviděla a bylo mi z něj na nic. Pak jsem ho milovala a bylo mi ho líto. Nakonec mi po něm bude smutno, protože dospěl a "volkuje odinočky" a já nemohu s ním. Určitě si na něj několikrát ještě vzpomenu. A na všechen ten "fisíz".
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviace
Mechanický pomeranč
Kniha Mechanický pomeranč je v
| Právě čtených | 49x |
| Přečtených | 3 354x |
| Čtenářské výzvě | 438x |
| Doporučených | 311x |
| Knihotéce | 819x |
| Chystám se číst | 1 445x |
| Chci si koupit | 269x |
| dalších seznamech | 39x |
Mám z toho dost smíšené pocity. Prakticky nevím, jak se ke knize vyjádřit, ale pozitvní to asi nebude. Hrozně mi vadil, ten jazyk, kterým to je psaný. Zápletka mi vlastně přišla nudná. Bavila mě akorát druhá část, která se odehrávala ve vězení a v léčebně. Celé mi to přišlo těžko uvěřitelné. Dvě hvězdičky dávám právě za tu pasáž ve vězení, která byla celá čtivě vylíčená.