Meč osudu
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328737/bmid_mec-osudu-crQ-328737.jpg
5
4968
4968
Hlavním hrdinou tvorby A. Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro jeho zaměstnání. nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak s mnoha atributy převzatými ze současnosti.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2000 , LeonardoOriginální název:
Miecz przeznaczenia , 1992
více info...
Přidat komentář
Celá kniha je opět sérií jednotlivých příběhů, nicméně mi to dohromady přijde o něco ucelenější, než jak to bylo v prvním dílu. Musím podotknout, že jsem se občas (často) ztrácel v jménech i frakcích, což vede k chaosu typu „kdo se s kým kdy setkal a nepletu se náhodou?“ No není to úplně jednoduché, taky jsem to četl o poznání déle. Nejzábavnější v celém druhém díle mi přišel epilog.
Druhá knížka ze světa Zaklínače dočtená. Nejvíc se mi líbila povídka Meč osudu. Představa Geralta vyprávějícího pohádku je kouzelná.
A konečně už mě čeká románový příběh. Tak s chutí do čtení.
Další skvělá kniha ze série Zaklínače! Ten svět mě baví. Každá povídka má něco navíc, něco nad čím se člověk musí zamyslet. I když jsem měla problém s první povídkou, kde bylo spoustu jmen, tak musím dát plný počet bodů.. a jít na další díl!
SPOILERY - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje
Hranice možností
Geralt potká rytíře Tři kavky, kterého doprovází dvě Zerrikánky, Vea (Alveaenerle) a Tea. Vydávají se spolu na cestu za drakem. Na hranicích je ovšem spuštěná závora a bez glejtu nikdo dál neprojde. Tam se potkají se starým známým Marigoldem. Dál se zde objeví skupina trpaslíků v čele s Yarpenem Zigrinem, trpaslík Hrombidlo a chrabrý rytíř Eyck z Denesle. Objevuje se zde i Geraltova milá, čarodějka Yennefer. Všichni se nakonec dostanou přes hranice a pokračují ve výpravě. Když konečne draka naleznou, není takový, jakého si představovali. Navíc se zdá, že mluví lidskou řečí. Představí se jako Villentretenmerthe. Bohužel naše skupina není jediná, která se vydala na draka..
Střípek ledu
Geralt a Yenneffer jsou spolu v Aedd Gynvael. Geralt má ve městě práci s Zeuglem, ale něco na městě se mu nelíbí. Je plné zla. Navíc se k němu váže stará elfská pověra. Aedd Gyvael znamená v překladu Střípek Ledu, takové střipky podle pověsti rozhazuje Ledová královna a koho takový střípek trefí, je navždy ztracen, protože začne toužit po Ledové královně a vydá se hledat její palác. Yennefer má ve městě starého známeho čaroděje Istredda, se kterým si jde vyřídit své záležitosti. Jak to nakonec dopadne mezi Zaklinačem a Yennefer?
Věčný oheň
Potkají se v hospodě vědmák, básník, půlčík a doppler.. a pak se začnou dít věci. Ve městě Novigrad vládne církev Věčný oheň. Její vůdce Chappelle je přísný a všichni z něj mají strach. Jednoho dne si spolu se svou tělesnou stráží došlápne na půlčíka kvůli zaplacení daní z jeho obchodní aktivity. On však nikde nic nepodnikal, tak nezbývá než zjistit, kdo se za něj vydává a co všechno jeho jménem natropil.
Trochu se obětovat
Skvělá povídka, kde Geralt s Marigoldem potkají jeho starou známou Essi zvanou Očko. Zaklínači hned padne do oka, ale ve dvoření se ženám je trochu neohrabaný. Kdo se nakonec trochu obětuje?
Meč osudu
Zatím nejlepší příběh. Miluji les, možná jsem taky ze Staré krve nebo je ve mě kus Dryády.
Geralt v lese Brokilon najde malé děvčátko Ciri. Dryády si ji spletly s půlčíkem, tak na ni neútočily, jinak by vystřelily varovný šíp a pokud by varování nepochopila, tak by ji střelily. Ale i tak se Geralt při její záchraně musí předvést se všemi svými zaklínačskými dovednostmi. A Meč osudu má dvě ostří...
Něco více
Geralt na cestě potká kupce Yurga, jehož kočár zapadl do strouchnivělého mostu a všichni jeho druzi ho opustili. Báli se, co by tam na ně mohlo číhat. Jejich strach byl oprávněný, zaklínač se rozhodl kupci pomoci. Po setmění na ně zaútočí stvoření, která vypadají jako kostry. Geralt je zraněn a odpadne, ve snech vidí všechny důležité osoby a vzpomínky svého života. Yurga mu za záchranu slíbil to, co najde doma, ale o čem nevěděl. Vrtkavé jsou cesty osudu.
Něco končí, něco začíná
Zajímavé vyústění knihy. Znovu se setkáváme snad se všemi hrdiny předchozích povídek. Geralta a Yennefer čeká velký den. A také Ciri! Čeká je velká událost, při které dojde k nečekaným událostem.
Druhý díl byl ještě lepší. Četl se úplně sám. Krásná pohádka pro dospělé. Zase udělané do několik povídek. Opravdu povedená kniha. Četla bych hned další díly, ale musím číst i knihy do knihovny.
SPOILER: Moc se mi líbil konec. Že se konečně čarodějka Yen a zaklinač Geralt vzali. A to, že měli Ciri za svou dceru a ona je měla tak ráda. Super zakončení.
Sapkowski píše zajímavé, čtivé a zábavné povídky, nicméně výrazněji se mě nedotkly. Neměl jsem u čtení takový dobrý pocit, když jsem četl Pána prstenů nebo Píseň ledu a ohně. To jsou pro mě nejlepší příběhy a světy, které jsem kdy četl. Ve srovnání s GOT je Zaklínač nic. Úplný prd, prcnutí, pšouknutí a tak dále. Povídky jsou psány jakože random. O světě podstatě nic nevíte, pouze to, že na východě vychází slunce a na západě zapadá. Ale taky víte to, že Sapkowski totálně vykradl Tolkiena s tím svým Brokilonem. Bože na nebesích, vždyť je to tak do očí bijící, taková krádež, kopírka. A to nemluvím o tom, že Geralt a Marigold potkají nějakého malého obchodníka v Novigradu, jak si pije pintu a zatraceně vypadá jako Hobit ze Dna pytle. Marigold je taky zajímavá postavička. Vystupuje snad v každé povídce, prostě náhoda, že se v tom širokém a obrovském světě najednou potká Marigold s Geraltem, to je prostě osud. A nebo je ten svět tak zatraceně malý? Jo a nebyl jsem si schopný zapamatovat názvy měst, jména postav, zkrátka bylo to jako jedním uchem tam, druhým ven. Absence mapy je nešťastným počinem vydavatelů. Kde je sakra ta a ta řeka, to a to město? :D Jediné město, které jsem si zapamatoval je Novigrad, protože zní tak slovansky. U jmen si nejsem jistý, jakým způsobem je autor vybíral. Sakra, vždyť to podle mě nemá hlavu a patu. Tu anglické jméno, tu jméno slovanské, tam zase nějaké extrémně dlouhé zkomolené, těžko zapamatovatelné. Krucipísek, proč se ty postavy nemůžou jmenovat normálně - Josef, Franta, Eliška, Pampeliška...Ale to by pak nebylo cool, co? Ale abych jenom nekritizoval. Jsem rád, že to skončilo. Třetí díl určitě nepřečtu a na seriál se taky nebudu dívat. Zkrátka a dobře, dneska si pustím Společenstvo prstenu a otevřu si dvanáctku Radegasta.
Druhá povídková kniha o Geraltovi mě bavila více než ta první. Hranice možností a Věčný oheň jsou naprosto úžasné povídky, které mě neskutečně bavily a u kterých jsem se i nasmál. Pohádkové prvky s hlubokými myšlenkami a poučeními jsou, zdá se, tím správným mixem, který ze Sapkowského příběhů dělá světové bestsellery.
Mě to skutečně baví a už se těším na románovou ságu.
Bavilo mě to víc, než první kniha, a tím se víc a víc dostávám do světa Zaklinače. Už teď se těším jak se budou dál odvíjet osudy Geralta, Yennefer a Ciri :-)
Podobně jako první kniha se mi i tahle líbila, byť byly některé povídky trochu teskné, závěrečná mi to rozhodně vynahradila :-) Pro fanoušky seriálu nezbytné čtení, knižní Geralt je stejně jako ten seriálový hrozný sympaťák a hrdina, jak má být :-) Navíc se mi líbilo, jak jsem si při čtení postupně uvědomovala, že se pro seriál snažili knihy vlastně jen nějakým způsobem zestručnit, zkoncentrovat, a to je moc milé zjištění :-)
Lehce nadprůměrné povídky, ale Epilog Něco končí, něco začíná je tak vtipný, jak to jen Sapkowski umí, a že umí.
Kam se hrabe Tolkien (podotýkám, že nemám ráda fantasy). Ale Sapkowski, to je jiná liga. Slovanské pohádky a mytologie v úžasné verzi pro dospělé, báječně na mne zapůsobilo i nářečí (za což asi vděčíme překladateli). Díky Zaklínačovi jsem měla možnost vrátit se do dětství. Jsou to takové pohádky pro dospělé, ale to vůbec Geraltovým příběhům neubírá na kráse, jsou překvapivě zdařilé a chcete-li, jsou i plné jinotajů. Vzhledem k mé velké nechuti k žánru fantasy jsem Sapkowskiho dílo dlouho opomíjela, což byla chyba. Pokud srovnám se soudobými (a děsivě populárními) převyprávěnými pohádkami ze sekce young adult, ty nesahají Zaklínači ani po kotníky, to je literární odpad. Sapkowski je naopak výborný vypravěč. S čistým svědomím Sapkowskiho povídky doporučuji i těm, kteří se žánru fantasy běžně vyhýbají (a možná spíše věkově pokročilejším, obávám se, že mladší generace už slovanskou mytologii vůbec nezná ... Ráda bych se mýlila)
Stejně jako první díl se jedná o čtivou knížku, jednoduše napsanou. Pro nejširší vrstvy lidí. Lze poznat, že autor má vzdělání, co se týče politiky, nejspíš ho i baví umělé jazyky jako Tolkiena. Kdo má přehled, najde v díle odkazy na pohádky, či historické události. Občas je to i vtipné. Ale že by to byl až takový zázrak, to bych neřekla.
Opět super čtení! Moc se mi líbily odkazy na klasické pohádky. A protože hlavní linie byla celkem uzavřená, jsem moc zvědavá, jak je to s Geraltem a partou kolem něj v dalších knihách.
Štítky knihy
polská literatura meč a magie bájní tvorové zaklínači příšery, monstra fantasy dvojníci, dvojnictví
Část díla
- Hranice možností 1991
- Meč osudu 1992
- Něco končí, něco začíná 1993
- Něco více 1992
- Střípek ledu / Úlomok ľadu 1992
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Mě prostě Zaklínač baví. Hotovo.