Mazl tov
Margot Vanderstraeten
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521400/bmid_mazl-tov-59G-521400.jpg
4
194
194
V židovské čtvrti belgických Antverp žije největší komunita ortodoxních Židů po New Yorku a Jeruzalémě. Jejich štrajmly, pejzy, černé kabáty a bílé podkolenky upomínají, že sem kdysi přišli z východní Evropy. Proniknout do jejich zákulisí, tajů a tradic je pro lidi zvenčí těžké, ne-li nemožné. Novinářce a spisovatelce Margot Vanderstraeten se to podařilo.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno:
2023
,
Garamond
Originální název:
Mazzel Tov , 2017
více info...
Přidat komentář
Jen bych v mnohém opakoval komentář Elsinor024. Knížka je napsána lehce, se snahou o vtipný nadhled, obsahuje pár moderních politicky korektních prvků, ale pokud člověk o židech něco ví, včetně těch ortodoxních, tak ho nic moc nepřekvapí. Třeba hned v úvodu, jak se holka diví mezuzám na dveřích domů v židovské čtvrti, to mi přišlo, že asi špatně tu vysokou školu studovala, když netuší, oč jde. Přece jen, jít se hlásit k ortodoxním židům o práci, asi si o věci samotné něco dopředu zjistím. Ale jak říkám, pro ty, kteří o „problematice“ netuší zhola nic, je kniha lehkým oddechovým čtením, ze které nějaké ty zajímavosti načerpají.
Už na přebalu knihy by mělo být "můj život u moderně ortodoxní rodiny", protože kdo by čekal nahlédnutí do fungování opravdu ortodoxních židů, tak tady narazí. (V tom případě doporučuju seriál neortodoxní, který přiblíží alespon trošku..). Tahle kniha je vlastně jakýmsi vzpomínkovým deníkem Margot, která několik let v židovské rodině učila 4 sourozence a sdílela tak s nimi svátky, radosti i strasti. Svým způsobem se stala součástí rodiny a mohla tak proniknout do zvyků a tradic, které jsou většině lidí, kteří se o židovskou komunitu nezajímají neznámé. Pro mě kniha nebyla přínosem vlastně v ničem, vše, o čem zde Margot vypráví znám, ale i přesto jsem ráda, že tahle kniha vyšla a že se jedná o románovou verzi, která se lépe čte, než knihy plné faktů a dostane se tak do širšího povědomí, což je jedině dobře.
Jazyková forma skvělá, zpracování knihy také, přečteno za den a půl :)
Moje hodnocení: 8/10
Velmi zajímavá, pro člověka, který se rád dozví něco o jiných kulturách ideální :) moc doporučuji!
Velmi zdařilá kniha. Pohled do zcela uzavřeného světa ve středu otevřené Evropy. Autorka výborně vybalancovala obdiv k zarputilosti tohoto lidu i nepochopitelnost židovského světa. Moc se mi líbí i civilní projev knihy, jiné pojetí si moc neumím představit.
Osobně raději věřím v sebe než v jakékoliv náboženství, ale je obohacující seznámit se s "jinými světy".
Mě to židovstvi prostě fascinuje! Bavila mě konfrontace s realitou "normálnosti", ale to okouzlení se v poslední třetině ztrácelo... Každopádně si musím přečíst něco dalšího, protože vařit košer, je pro mě totálně nepředstavitelné... Nechci to znevažovat, ale logisticky mi to přijde úplně sci-fi. Za tipy budu ráda
Moc pěkná sonda do života židovské komunity, přátelství, větší či menší snaha pochopit ty druhé. A úcta. Takový pocit ve mně kniha zanechala, jsem nadšená. A chci se podívat do Antverp!
Po nekonečné záplavě knih popisujících příběhy židovské komunity ve válečných letech, přišla konečně kniha prosta všech těchto traumat. Naopak, při četbě této knihy si ještě víc uvědomíte jak důležité jsou tradice a hodnoty ve kterých vyrůstáme a jak důležité je neohlížet se neustále zpět.
Celkem by mě zajímalo jak si vede česká židovská komunita, vždyť Belgie a Nizozemí jsou v současné době dostupné po pár hodinách jízdy autem.
Jsem moc ráda, že vznikají takovéto knihy, velmi mě to obohacuje.
Kniha nejde příliš do hloubky a spoustu věcí jen naznačuje, proto jednu hvězdičku ubírám.
Kniha je více než zajímavá díky svému tématu, kdy popisuje život moderně ortodoxní židovské rodiny. Zklamáním pro mě však byl literární styl autorky či přesněji literární podoba celého příběhu, který mi přišel zkrátka dost slabý a kterým autorka celé téma tak trochu zabila. Nicméně kniha za přečtení určitě stojí.
Tento druh knih popisující různé kultury a jejich střetávání mám moc ráda. Obohatilo mě to o spoustu nových informací, příjemně se to četlo. Naprosto splnila očekávání.
Po této knize bych asi, za normálních okolností, nesáhl, ale nabídla mi ji k zapůjčení švagrová, přesně v okamžiku, kdy jsem četl úžasnou Židovskou modlitbu, tak jsem to bral jako dobré znamení a také impulz k četbě literatury mimo můj, úzkoprsý, okruh.
Moderní jazyk knihy, formulace a skladba slov mě z počátku odrazovala, ale zvykl jsem si, a i díky poučení, které se mi dostalo ze zmíněné Di Santeho práce, jsem se nakonec se zaujetím začetl do jiskřivých příběhů, jež Mazl tov přináší.
S většinou otázek a postřehů souhlasím, autorka o nich ve finále hovoří s dostatečným nadhledem a zavádí obyčejného Evropana do míst, kam by se jen s velkými obtížemi dostával sám.
Přiznám se, že pro mne je největším přínosem knihy náhled do židovské kuchyně, tam zaměřím své další bádání.
Viděla jsem film Neortodoxní, který se mi hodně líbil, proto jsem sáhla po knížce s podobnou tématikou. Margot popisuje své roky u rodiny "moderně ortodoxní", tak tam pravidla nebyla zdaleka tak sešněrovaná jako u ultra nábožensky zaměřených Chasidů.
Kniha většinou vyznívá pozitivně, i když se autorka nebojí poukázat i na ne tolik ideální stranu uzavřené (moderně) ortodoxní komunity.
Jaksi se cítí vyvolení nejen bohem podle bible, ale i tady na světě mezi lidmi. Ví, že jejich komunita je vzdělaná, bohatá, vážená a jsou na to patřičně pyšní. A to tak, že mezi sebe nikoho cizího nepřijmou.
Šadchen - dohazovačka si vede spis na nesezdané s jejich přednostmi i neřestmi, dává dohromady vhodné páry, co se vidí před svatbou jen minimálně. Ale oni jsou od malička připravovaní tento způsob přijmout, tak jim nepřijde podivný. Mají také právo odmítnout, naštěstí. A dohazovačka se pak snaží znovu. Autorka popisovala téměř výhradně šťastné a vydařené páry. Jako by ten fakt, že rozvod nepřichází v úvahu, zúčastněné tlačil k tomu všechny konflikty hned v počátku udusit.
Na rozdíl třeba od islámu, se kterým vidím ve fungování rodiny mnoho podobností, Židé svoji víru nikomu nikdy nevnucují. Protože k sobě prostě nikoho cizího ze zásady nepřijímají. Ale jsou schopní s "góji" udržovat přátelské vztahy. Někdy dost vřelé, ale odsaď pocaď.
Co mi přišlo při všem respektu k odlišnostem za hranou, je považování menstruujících žen za (strašně) nečisté. V tomto období se manželka musí odebrat do samotky a manžela se nesmí prstem dotknout. A neměla by se dotýkat ani jídla. Ortodoxní muži nepodávají ruku cizím ženám hlavně kvůli tomu, že by mohly menstruovat. Jaká hrůza!
Dodržování spousty náboženských pravidel, co platily ve starověku, je z mého pohledu absurdní. Vzpomínám si na moudrá slova mého oblíbeného kacířského jezuity A. de Mella: "Nepožírejte slova. Dívejte se za ně."
I přesto popis této komunity působí sympaticky, lidé jsou ve svém životě víceméně spokojení. Ať si v ní v klidu žijí :)
Velmi hezky čtivá knížka, ve které se velmi odlehčenou formou dostanete do židovské kultury, sice jen povrchově, ale to není žádný velký problém, více detailů by už do knížky asi ani nesedělo. Krásné je i grafické zpracování, nejkrásnější přebal, co jsem za poslední dobu viděla. Není to nic podstatného, ovšem i na to jsem chtěla poukázat.
Byla jsem zvědavá, jak si liberální dvacetiletá Vlámka poradila v rodině ortodoxních Židů v 90. letech - a naopak, jak si s ní poradili zazobaní a kultivovaní rodiče a dvě z jejich čtyř dětí, které měla doučovat (další dva - nejstarší syn a nejmladší dcera žádnou pomoc, ani jazykovou, nepotřebovali). A dostalo se mi mnohem víc, nejen jak žijí ve své čtvrti v Antverpách dodnes moderní ortodoxní židovské rodiny, jak jsou/nejsou svázaní předpisy a pravidly, jak se snášejí/nesnášejí s ultraortodoxními apod. Díky tomu, že sama autorka (nepraktikující katolička), především jazyková doučovatelka, žila s uprchlíkem Íráncem, tak se dozvídáme hned o třech náboženstvích, politice, vzájemné nenávisti a ne?spravedlnostech (tj. Irák proti Iránu, ale jednotně Irák+Irán proti Západu) všeho druhu (mj. byla to doba války v Zálivu, kterou stejně jako už u nás sledovali všichni bedlivě naživo na CNN). A jako třešnička na dortu jela autorka po letech na krátkou dovolenou na pozvání již "odchovaných" dětí, které se uchýlily do Izraele, na zkušenou a na studia. Tam teprve koukala na rozdíly mezi Židy a Židy... Dobré bylo, že si vztahy (aspoň na dálku) udržela s rodinou ještě po letech - sice se u nich o životních změnách dozvídala jen náhodou (vyjma jedné svatby, na niž byla pozvaná), ale párkrát je i navštívila v New Yorku. Nikdy to ale nebylo tak docela přátelství, to asi ani nešlo.
Velmi dobře napsané, čtivé, autentické, vyrovnané co do osobních zážitků autorky a (vnímané) politiky. Ovšem - očekávaně - nepříliš zábavné a pozitivní. Není to žádný pak Kaplan v Americe..., pár roztomilých jazykových prohřešků v projevu dětí (typicky kombinace vlámštiny a francouzštiny) ale najdeme.
Není to ani žádný průvodce po židovských pravidlech, svátcích a omezeních, natož otázkách židovské víry, spoustu z toho se autorka stejně nikdy nedozvěděla nebo si to nepamatovala (a mnohdy ji to ani nezajímalo), ani průvodce diamantovou čtvrtí a vedoucím průmyslem Antverp (o tom se dozvěděla ještě míň - otec rodiny tam pracoval ve velice ošuntělé kanceláři, kam jednou autorka zavítala, na pohovor, ale o podstatě jeho obchodování není zmínky).
Letos jsem navštívila velmi pěkné židovské muzeum a seznámila se s náboženskými zvyklostmi, talmudem i tórou, jejichž přikázáními se po staletí řídí životy ortodoxních Židů bez ohledu, v které části světa žijí. Velmi jsem uvítala tuto publikaci, která mě seznámila i s jejich životem osobním v rodinném i komunitním společenství v moderní době. Napsáno čtivě i s notnou dávkou vtipu.
Tuto knihu jsem si půjčila v době pandemie kvůli zavřeným knihovnám od sousedky. Přečetla jsem mnoho knih o holokaustu, avšak ještě nikdy jsem se nezaměřila na život Židů po 2. světové válce. I když je to jen střípek z jejich rodinného života, mnoho zajímavého jsem se dozvěděla. Moc doporučuji k přečtení.
Kniha je to čtivá, četla se mi lehce. Autorka mohla jít ještě více do hloubky, ale to by vlastně ani neodpovídalo jejímu naturelu. Za tu nedotaženost 1 hvězda dolů. I tak doporučuji, je to zase něco jiného než klasický román, osvěží to.
Po prvni kapitole jsem myslel,že knihu odložím.Psané jednoduchou vypravěčskou formou.Dověděl jsem se mnoho poznatků,hlavně o ortodoxních židech.Kniha mi vysvětlila židovské názvy a dělení ortodoxních skupin.Jejich pospolitost a držení při sobě je obdivuhodné.Pochopil jsem proč jsou tak úspěšní a přitom v pozadí.Velmi pěkný příběh pro mě z netradiční komunity,která ale tvoří řád světa.Zajímavý je v knize i popis současné multikulturní Belgie a Holandska.
Moc zajímavý a čtivý vhled do ortodoxní židovské kultury, přitom nenásilný a velmi příjemný.
Štítky knihy
Židé životopisné, biografické romány belgická literatura Belgie židovství
Kniha jako taková se mi moc líbila, byla nepochybně zajímavá. Ale přístup autorky/hlavní hrdinky mě hrozně vytáčel. Bez hlubšího zájmu o tradice a život židovské rodiny, ale s plnou pusou předsudků a odsudků. Chápu, že na konci 80. a začátku 90. let nebyl tak snadný přístup k informacím, jaký máme dnes, ale přesto se informace získávat daly.