1602

1602 je za mne skvělý komiks postavy jsou zajímavé daní do té doby kdy se to odehrává. Příběh dost posubivy záhada templářského pokládka jsem zjistil us někdy polce ale bílo příjemné to ví děd vůbec mě to nevadilo že jsem to brzy odhalil. Postavy nejlepší zamne s komiksu byli verše daredevil jsem my libil skuda že nebil na konci ale chápo pros tam nebil jinak Bi tam seděl na lavičce hudak. Doctor strange toho jsem si užil a byl dost důležití pro příběh sekpapil mě So se mu pak pret Koncem stalo. Nick Fury ten byl hustej od pohledu vrahuon nikdy bih nezek jaky andílek je ten klacisky. Magnetu byl dost využití ale moh tam být troško díl no skoda ale jeho děti qusilver těm bil aspoň troho doleziti nějak pro pribech byl poslem ale wanda? Tivule zeby tam nebila tak se nic nestalo jo jednou udplodila doctora ale jako mohla být výš užitečná. X mění no cyclop byl přesný hoval jse jako svisarky hodinky arogantní debil aspoň to víme kde je Chiba u Wolverine ně není tam Wolverine tak jsi disky vibere Nekoho jiného koho bude nesnášet. Profesor x beast,jean Grey takhle pode mne měla nějak vipadad wanda být udělat neso doleziteho pro pribech pak odejít ale mohla být hlepsy, angel nazazasko mě přišel jako delší doleziti kteří bude vyprávět příběh ale pak šel dost rychle na pozadí. Iceman taky dobrá postava led led a led. Virginie jsemy různé líbila s indiánem a zíkal jsem či asi konci s Peter parkikeker nevím jak se to pice fakt či to ne pamatuji no tak nějak skončila sním no vím že existují i nějaké další komiksy tak nějak navazují ale Česku nevíšli tak nevím. Otto van doom jse mi líbil jako padouch do půlky komiksu. Kresba bomba skvěle doplňuje skvěle barvy dava ji duci a srdce jako jenom jenom mužů doporučit.

Důkaz, že i desítky let zajetá značka může stále přinést spoustu svěžího. Občas k tomu prostě stačí nadaný autor. Navíc to ani nepůsobí, že by svou tvůrčí plodností plýtval na něčem zaběhnutém místo toho, aby se věnoval originální produkci.
Příběh funguje sám o sobě. Dramatický oblouk je totiž nosný a má svůj jasný začátek i konec. Do toho se proplétají jednotlivé linky, které jsou působivé jako pletichaření ve vyprávění samotném. Postavy k tomu mají charisma, nechybí vhodně zakomponovaný humor, silné momenty ani láska k vypravování a příběhům jako takovým.
Zároveň jde do jisté míry o hru se čtenářem, který může hádat, kdy se objeví známé prvky a co které náznaky znamenají. Něco je schválně očividné, něco se šikovně skrývá přímo na očích, část zase jde proti očekávání. Na skoro každé stránce se tak vyskytne nějaké překvapí.
K zachování atmosféry přispívá i kresba, které se daří zachytit duch doby. Počátek sedmnáctého století tak skutečně ožívá.

Mám s tím jeden zásadní problém... Spíše než jako od píky vybudované to působí jako by Gaiman sáhl po ději, který již původně vymyslel pro jednu ze svých epizod pro Doctora Who, a pouze do něj napasoval spoustu (s ohledem na to, jak moc je to rozkouskované, tak možná až příliš) hvězd marvelovského universa dle vzorce, který již před ním aplikoval Moore u Ligy výjimečných. A také by to nemuselo být tak pastelově colorované. Ovšem krom toho již není moc co vyčítat a naopak je třeba chválit. Především sympaticky "šestákově-dobový" feeling.

Klasický Gaiman. Tentokrát se nechal inspirovat Marvelovským vesmírem a přesadil postavy do počátku 17. století. Doplněné výbornou kresbou a jako dodatek i scénářem prvního sešitu (skvělý nápad).
Nicméně i tady platí moje obvyklá výhrada ke komiksům a to je určitá zkratkovitost, která nutně plyne z formy. Komu to ale nevadí, skvělý kousek.

Je to v podstatě typický Marvel s premisou klasického Marvelovského děje, jen ne v moderním kabátku jak jsme na to zvyklí, ale o pár stovek let drive, je tu spousta klišé na které jsme zvyklí atd. Ale vlastně se celkově jedná o kvalitní komiks, kterému ubližuje snad jen velké množství postav a jeho rozvleklost, jinak jsem spokojen s tou to netradiční Gaimanovskou odbočkou:)

Hodne rozvlekle, mnoho postav, kdy u vetsiny nezname motivaci. Pokud clovek nepodlehne wow efektu prenosu deje do 17. stoleti, tak vlastne komiks moc nenabizi. Hodne mi tam chybel nejaky spad, napeti, ale vetsinu casu mi bylo vlastne jedno co se s postavami stane, protoze vetsina stajne nedostala prostor se nejak vyprofilovat. Svetla chvilka byla konfrontace s Doomem. Celkove ale zustala ocekavani nenaplnena.

1602 je jeden z mých neoblíbenějších komiksů, respektive jeden z nejlepších komiksů Neila Gaimana (společně s těmi nejlepšími díly Sandmana). Jak kresba Andyho Kuberta tak obálky Scotta McKowena jsou úžasné. Příběh a hlavně zasazení je také skvělé. Vyzdvihnout musím i samotné komiksové hrdiny nápaditě převedené na počátku sedmnáctého století.

Môj prvý Gaiman. Finále je mooreovské, ale inak mi príde byť najväčšou devízou jeho scenáru nápad samotný. Ilustrácie spĺňajú úlohu, čo ale treba vyzdvihnúť sú farby. Koloring Richarda Isanovea je na 1602 tým právým majstrovstvom. Niekto to môže nazvať gýčom, mne naopak prišiel úplne dokonalý. Dokonalý v paradoxe všetkým tým smradlavým, hnedošedým stredovekom páchnúcim zeminou, dokonalý vo vlastnej prepálenosti. Roztopený teplými farbami, všetkými odtieňmi fialovej a tyrkýsovej, pri modrej oblohe, kde neexistujú biele plochy. Nádhera.

Komiksy nečtu, v hrdinech Marvelu se vůbec nevyznám, z filmů Avengers jsem viděl jen čtyři, takže jsem měl jistý problém se orientovat, jelikož to mělo jasnou návaznost na superhrdiny. Ale nakonec to nebylo tak zlý.

Začnu prohlášením tak kacířským, že bych kvůli němu nejspíš nedopadl úplně nejlépe, kdyby bylo upalování ještě v módě: Moc nemusím Neila Gaimana!:)) Kdysi jsem zkoušel číst Sandmana a nijak mě to nechytlo. Proto jsem obezřetně přistupoval i k jeho 1602, nejnovějšímu přírůstku do edice Legendy Marvel. Veškeré pochyby šly rychle stranou a já byl vtažen do alternativní reality, kde se ve stínech počínajícího 17. století řeší templářská tajemství, rozdíly mezi vědou a magií, i mezi božími dětmi a ďábelskými stvořeními.

Tehdy všemu vládli zrůdní inkvizitoři, hledající sebemenší záminku, aby vás mohli obvinit z čarodějnictví. A tak má moudrý učenec Carlos Javier co dělat, aby výjimečné jedince zvládal ukrývat ve své speciální škole. Přitom možná právě oni mohou být klíčem k odvrácení apokalypsy... Těch marveláckých hrdinů se tu vyskytuje spoustu, přičemž v centru dění stojí dvorní lékař královny Alžběty Stephen Strange a spolu s ním i královnin vrchní špion, mnoha bitvami ošlehaný a zjizvený Sir Nicholas Fury. Tenhle mix reálných a fiktivních postav se povedl, čtenářskému zážitku dodává na určité dějepisné autenticitě. Nejvíc mě bavil slepý bard, pan Matthew Murdoch, a pak vše spojené s americkou kolonií Roanoke, jejíž zmizení patří k největším reálným záhadám všech dob.

Příběh je dlouhou dobu jasný, napínavý, přehledný. Jen ke konci se bohužel Gaiman už nějak neovládl a zabředl do zbytečných složitostí, které se snažil i detailně osvětlit. Mně by bohatě stačilo „magické“ vysvětlení toho všeho!:) Kresba je temná, zajímavá, hodí se k době, jíž znázorňuje. A i když práce s barvami Richarda Isanovea jinak není mým šálkem Mountain Dew, sem mi pasuje skvěle!:)

Celkově se jedná o další kousek, který bude dělat edici Legendy Marvel i vaší komiksové sbírce čest.

Hodnocení: 8,5/10

PS: Mé další nejen komiksové recenze najdete na Instagramu, profil instageek_cz.

4,5*
Umístění hrdinů do historické doby je zajímavé, určitě je to prvek, který by mohl ke komiksu přitáhnout i ty, kteří se ve světě Marvelu příliš neorientují, zde tak mají možnost poznat několik osobitých postav na jednom místě. Co se týče scénáře, Neil Gaiman rozhodně nezklamal, naopak dodal světu Marvelu zcela nový rozměr, jeho bravurní vypravěčský talent se tak ani na stránkách komiksu nezapře (zejména po úspěchu se Sandmanem). Rozhodně nečekejte velké exploze a nadměrné užívání superschopností, na tom příběh nestojí, naopak, Gamain se právě této frekventované šabloně chtěl vyhnout, a tak vzniklo něco zcela jedinečného. Víc těchto skvostů, prosím! A kresba? Doslova pastva pro oči. Aby také ne, když za ní stojí tak velká jména. U hlavní obálky knihy, a i dalších obálek, které jsou předěly jednotlivých částí / sešitů, se Scott McKowen nechal inspirovat dobovými divadelními plakáty, 17. století z nich tak doslova dýchá. Andy Kubert zas umně dokázal moderní hrdiny zapasovat do dvorního prostředí, přičemž jim ponechal jejich charakteristické rysy, díky čemuž je lze snadno rozpoznat.

Představa klasických hrdinů žijících před čtyřmi sty lety může být pro někoho nepředstavitelné, ale Gaiman se s ním popasoval přímo skvěle. Postavám jsou zachovány jejich typické rysy, ale jen se jim změnily role ve společnosti. Mutanti jsou loveni inkvizicí jakožto ďáblovo plémě, Daredevil je slepým pěvcem a tak podobně. Zbytečný mi přijde akorát závěrečný twist s Kapitánem Amerikou, jinak je to zpracované dobře, byť se to chvílemi táhne. A za kresbu rozhodně palec nahoru.

Nie je to najlepší komiks, aký som kedy čítal, ale bez debaty je dostatočne iný na to, aby som mu dal 4*. Je to jeden z tých šialene originálnych námetov (Návrat Temného rytiera, Hulkova planéta, Batman: Zkáza, jež postihla Gotham), ktoré fanúšik komiksu musí čítať a za unikátny nápad mu z princípu udeliť 4* (aj keď ich možno neudelí rád, ani so stopercentne čistým svedomím). Neil Gaiman (Věční) šikovne novo pracuje s notoricky známymi postavami. Ukazuje ich v sviežom svetle, ale zároveň tak, aby nestratili svoje základné vlastnosti, kvôli ktorým ich desaťročia zbožňujeme. Niekedy je to trochu slabé a zmeny sú kozmetické (jemne zmenené mená, občasná zmena pohlavia), ale minimálne u troch postáv ma zaskočilo, kto sa z nich napokon vykľul (to mi pripadá ako slušne vysoké číslo). Scenár je celkovo komplikovaný, náročný na pozornosť a (v dobrom) ukecaný. Určite sa nejedná o jednohubku, kde ilustrátor obliekol Tonyho Starka do brnenia a hahahaha, smejte sa teraz vážení čitatelia, ako som ho umiestnil do historického obdobia. Je to o triedu (aj dve) náročnejšie. Keď sme už pri tvorcovi obrázkov, Andy Kubert (Wolverine: Zrození) opätovne potvrdil svoj nezameniteľný štýl. Za negatívum by som označil možno občas predsa len prílišnú zdĺhavosť a divný moment vo finále, o ktorom sa bez spoilerov príliš nedá baviť, každopádne skúsim kráčať okolo horúcej kaše a priznávam, že som nepochopil, či teda rovnakí superhrdinovia žili nielen v roku 1602, ale aj v súčasnosti. V našich končinách je príbeh 1602 pomerne populárny, keďže najskôr vyšiel (v r. 2015) v rámci UKK a následne ho v r. 2019 vydala aj CREW. Tá ho vydala opäť aj v r. 2022 v edícii Legendy Marvel.

Skvělá kresba a nápaditý svět, jen v rámci zápletky a s ohledem na jméno tvůrce jsem čekal o trochu víc. Přesto vlastně příběhu nemám co vytknout – tohle není pokus o dekonstrukci superhrdinského žánru, ale Marvel, který využívá obligátní kličky „co by kdyby“. A vzhledem k tomu, že kormidla se ujal Neil Gaiman, má 1602 pochopitelně jeho příznačnou poetiku, aniž by však byla nějak narušena charakteristická stylizace běžné produkce Domu nápadů. I když hrozba hroutících se světů a Captain America putující napříč časem mi přišly z hodně laciného kraje. Vyvažují to však různé fanouškovské detaily, jako třeba oddalování pavoučího kousnutí mladého Parkera, nebo Murdockovy hlášky. Právě tyhle cílené odkazy a zábavné hrátky mě na vyprávění bavily nejvíc, nemluvě o různorodosti středověkého zázemí oblíbených hrdinů a jejich nevšedně častý způsob umírání. Vůbec by mi nevadilo, kdyby série pokračovala dál, třebaže se obávám, že prvních osm sešitů předvedlo s největší pravděpodobností to nejlepší.

Měla jsem z pojetí tohoto komiksu poněkud obavy, ale zbytečně. Neil Gaiman opět prokázal svoji genialitu a napsal příběh, který bere dech. Výtvarná stránka je již jenom pomyslná třešnička na dortu.

Tak geniální nápad, od tak geniálního spisovatele

Marvelovka v historii? Nemyslitelné je skutečnosti. Nikdy by mě nenapadlo, že se to tak dá zpracovat.

Původně jsem čekal, a po několika stránkách to tak stále vypadalo, že půjde o klasický marvelovský příběh, úplně obyčejná zápletka jako vždy, jen přenesena do roku 1602. Naštěstí se postupně začal rýsovat originální příběh, a nakonec i velmi specifické pojetí.

Postavy byly fantastické, ať už staří známí, kteří se v roce 1602 chovají velice jinak, ale zároveň tak trochu stejně, nebo historické postavy - Viriginia Dare byla kouzelná (a stejně tak její "doslov" v jiném čase), mimochodem vůbec jsem nevěděl, že skutečně existovala i v reálném světě. Kromě postav samotných byly limity doby omezeny i další faktory - využívání schopností, jejich podoba apod., což se mi líbilo a dodávalo to komiksu vlastní život nezávislé na Marvel universu.

Některé věci byly skvělé, ale zároveň s sebou nesly drobné nevýhody - hodně mě bavilo množství zápletek a více perspektiv, ale pak, když každá dějová linka byla na dvě stránky a rychle se střídala s další, tak to bylo takové o ničem chvilkami. Potom mi úplně nešlo do hlavy, proč se podle Watchera tahle anomálie se schopnostmi stala ve chvíli, kdy se v tomto světě objevilo něco, co nemělo, což je tedy 15 let, ale zároveň existují postavy, které se se schopnostmi už narodily a jsou starší 15 let...

Ke kresbě velmi krátce, byla úžasně nemarvelovská a skvěle to k tématu sedělo. Moc se těším na další díly, protože tohle je takový dlouhý rozjezd, ale škoda všech nepřeživších... :)

Krásná kresba, dobrý příběh. Komixový Gaiman mě snad nemůže nikdy zklamat. Moc se mi líbila na hra na Kdo je kdo? U některých postav to bylo těžší.