Očekávaná

Kniha se veze na staré známé (a vlastně už dost stereotypní a vyčpělé) vlně Mariemagdalénské senzace. Velmi úsměvný je doslov, kde zjistíte, že autorka se vlastně skutečně považuje za hlavní hrdinku a je pevně přesvědčena o pravdivosti teorie, kterou v románu popsala. Je kuriózní, že autorka pracovala na knize 20 let, z takového přiznání má čtenář opravdu pocit marnosti. Promrhat tolik času a vyprodukovat tak průmerný (nebo možná i podprůměrný?) román je dost smutné. Vtipné naproti tomu je, jak autorka považuje za své životní krédo údajné Boudičino heslo "Pravda proti světu" . Výrok bývá připisován mnoha ostrovním hrdinům, ale dost možná je jeho autorem až Morganwg na konci 18. století. Zkrátka, politicky zprofanované heslo, vkládané do úst kdekomu, podle toho, jak se to zrovna hodí. A v tomto duchu pokračuje celé autorčino odhalování "pravdy". Sama se nechává šidit a mást, doslova tahat na vařené nudli (například když nekriticky věří v pravost údajných dopisů manželky Piláta Pontského od Issana Press - a kde byla v tu chvíli její "víra v nemožnost věřit psaným dokumentům"? Asi usnula, jako pokaždé, když se v těch ošklivých, psaných dokumentech objevilo něco, co se jí zrovna hodilo do krámu). Nezdravě přeceňuje folklor a nezdravě podceňuje historiografii - přitom spojení obou by jí odhalilo daleko zajímavější obraz minulosti než to nekritické obdivování neexistujících ideálů. Člověk, který nechápe, že vlastní vidění události se přece vždy bude lišit od toho, co se píše v novinách nebo v knihách, asi těžko může pochopit, že historiografie je něco zcela jiného, než jen slepé důvěřování tomu, co kdo kdy v průběhu historie napsal.

Ne, pastýři opravdu nechodí v tógách a ten slavný náhrobek, kde Maureen text objevila byl postaven až v 19. či 20. století. Autorčina víra v to, že několik tisíciletí starý text se dá přeložit vpodstatě hned, během pár hodin či dnů (navíc jedním člověkem) je dost zcestná. Vyvrácení nejkřiklavějších nesmyslů naleznete v Dějinách legendárních zemí a míst od Umberta Eca, doporučuji rovněž články Zuzany Vítkové v časopisu Religio (Nově objevený koptský zlomek tzv. "Evangelia Ježíšovy ženy" z roku 2013 a Konec příběhu zlomku o Ježíšově ženě z roku 2019, oba běžně dostupné na internetu), kde můžete rovněž nahlédnout pod pokličku lovců senzací.

12. dubna

Knížku jsem četla na doporučení, ale nebyla jsem ničím zvláště ohromena, spíš jsem čekala něco na způsob knížky Andělé a démoni od Dana Browna. Děj mohl být dynamičtější, propracovanější, svižnější. Do dalších částí se určitě pouštět nebudu. Každopádně by bylo zajímavé mít přístup do tajného vatikánského archivu.

30.10.2016

Kniha mě velmi oslovila, přiměla mě zamyslet se nad dějinami...a zda opravdu víme pravdu. Nové podaní přiběhu Ježíše a Marie je sympatické a lidské...

23.06.2016

Tak moc tomu věřím! Nádhera, mám pocit, že jsem celý život čekala na tyto informace, které zapadaly jako dílky puzzle. Jsme křesťanka a kniha mne velmi zasáhla, hodně jsem se i naplakala. Děkuji autorce.. Podle mne se přepisují dějiny :-)

2 24.01.2016

Skvělá skvělá skvělá...četla jsem ji jedním dechem a naprosto mě dostala. Dala mi nový pohled na historii a přesvědčila mě :) Ano, věřím tomu :)

1 28.10.2015

Pro mě to bylo strhující čtení hned od začátku a kniha na mě velmi zapůsobila. Moc se těším na další díl.

26.02.2015

Nikdy jsem nečetla snad žádnou knihu s podobným tématem. Téma - manželství Ježíše a Marie Magdaleny mě opravdu nutí přemýšlet o tomto spojení a kniha sama byla přehledným popisem velmi zajímavá. Však konec, kde je popsáno ukřižování mi připadá takový useknutý. Děj samotný, kdy se prolíná současnost s minulostí je velmi poutavý. Jsem zvědavá na pokračování.