Maniok je hořký

09.10.2022

Prastará lidová vietnamská poezie, která nás nechá nahlédnout do života Vietnamu, do smýšlení jeho obyvatel. Jednoduchá ve své prostotě, přímočará.
Pro mě smutná, trpká svým obsahem. Chudoba, hlad, těžká práce, francouzská kolonizace, boj za svobodu, revoluce, snad trochu lásky.
I když nemohu srovnat přebásnění Jana Nohy s originálem, přesto si dovoluji konstatovat, že pan básník odvedl dobrou práci.

Mojí duši však tato poezie blízká není.
Moje duše se k hořkému manioku kloní.

Naše láska je jak oheň,
který roznítili.
Jako východ Luny, lampa, kterou rozsvítili
před chvílí.

Loď nese proud a člověk sám
se bidlem odráží,
kdo z lodi vodu vybere,
vlny se netáží,
loď nese proud a sám a sám
se člověk vlny ptá,
což není, kdo by usnadnil
mu bídu života?


Maniok jedlý je kulturní tropická rostlina patřící do čeledi pryšcovité. Pochází z tropické Ameriky a je zahrnován mezi klíčové okopaniny. Pěstoval se již 4000 let př. n. l.

P.S.: Děkuji Wikipedie... )