Maminka
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29404/maminka-29404.jpg
4
1245
1245
Jaroslav Seifert napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás.... celý text
Přidat komentář
Maminku už nemám již 13 let, ale stále na ni vzpomínám. A básně i písničky o mamince (třeba od Boba Friedla..) tak moc zabolí u srdíčka a neobejde se to bez slziček. Mám na co vzpomínat, byla krásná především na duši.. Chybí mi, ale svět jde dál..
Měla jsem ji ráda jako dítě...po letech jsem se k této sbírce vrátila a jsem dojatá...Vzpomínám, že jako dítě jsem ocenila především krásné ilustrace a básně, které se hezky pamatovaly...Dnes, "o pár let starší" si daleko více uvědomuji hloubku Seifertových veršů. A jsem neskutečně vděčná, že své mamince pořád můžu nosit kytičky fialek a poslouchat ji, jak láteří, že nemám utrácet...
Jsou to pěkné básně, ve kterých jde cítit mateřská láska. Přesto mi po několika básních přišlo, že se motivy opakují, proto 3*
Nejsem velkou zastánkyní poezie, nikdy jsem jí nepřišla na chuť, ale Seifertovo básně mají své nostalgické kouzlo. Tato sbírka rozhodně. Navíc máte za chvilku přečteno a budete mít pěkný hřejivý pocit.
Skoro se stydím napsat, že jsem tuhle krásnou sbírku básní četla poprvé - teda aspoň co si pamatuji. Je to milé, někdy smutné, někdy dojemné pohlazení po duši, krásné vyznání lásky k domovu a k mamince. Určitě se na to čtenář dívá jinak když mu je ...náct, jinak když mu je ...cet, a tak jsem vlastně docela ráda, že jsem si knížku přečetla až teď.
Opravdu nemám ráda básničky! Nechápu je a nudí mě! Ale pan Sifert mě rozplakal... i rozesmál... velmi milé překvapení, proto dávám plný počet :)
Úžasná kniha, na kterou mám spoustu krásných vzpomínek. Spolu s mojí maminkou jsme ji četly, učily se básničky nazpaměť a poté mi je pomohla zpracovat do čtenářského deníku. Dílo "Maminka" a jeho láskyplné, zpěvavé verše plné vzpomínek a hlubokých citů mě vždy dojme. Jedna z mých oblíbených básní byla "Petrolejová lampa"
"Všichni už spí a měl bych spát,
však lampa bzučí. Stávalo se,
že zapomněl jsem poslouchat
a neuslyšel nohy bosé.
Maminka zavřela mi knížku
a já musil do pelíšku.
Byl bych ji celou přečtl snad.
Krásné a občas smutné básně úžasného českého básníka. Řadím do Čtenářské výzvy 2016 : Kniha autora oceněného Nobelovou cenou.
Maminka opravdu není pro mě. Mám rád některou poezii - např. knihy Kytice nebo Evžen Oněgin se mi líbily. Ovšem tato intimní lyrika mě pouze nudila a nemohu se zbavit dojmu, že tyto verše by mohli zůstat jen pro Seiferta. Jednu hvězdičku dávám za některé vcelku hezké básně a druhou za to, že tomu nerozumím a z intimní lyriky to asi opravdu patří k českým klenotům.
Pěkné básně od Jaroslava Seiferta. Jsou milé i smutné. Nenašla jsem žádnou, která by se mi nelíbila, všechny byly pěkné, některé mě zaujaly více, jiné méně.
Dávám knize čtyři hvězdičky, ráda jsem si rozšířila znalost české literatury.
Nádherná sbírka básní - ostatně jako snad všechny Seifertovy sbírky. Původně byla napsána pro dospělé, ale postupně se dostala k dětským čtenářům a básně z této sbírky děti často recitují u různých příležitostí maminkám. Určitě každou maminku potěší. :)
Obrázky z této knihy si pamatuji už z dětství, ale verše už tolik ne. Když jsem je četla, nestačila jsem se divit, jak jsou krásné, jemné, milé... Opravdu pocta mamince!
Každé slovo je jako pohlazení. Malý poklad v každém verši. Laskavé, nádherné dílo.
Štítky knihy
maminka poezie česká poezie klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1999 |  Všecky krásy světa |
| 1971 | Maminka |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
Jaroslav Seifer byl pravý básník. Když jsem četl ty jeho prosté verše, cítil jsem takové kouzlo. Byly naplněny citem, vzpomínkami a nostalgií. Při jakékoliv situaci jsem s ním soucítil, ať to byla radost, nebo to byl smutek. Mohl jsem se do něj vžít. Vžít se do jeho (poměrně) nuzných poměrů, do jeho strastí i slastí.
Jeho život byl úplně normální, ale pravý básník udělá ze všedních věcí věc tak poetickou, že by jeden zaplakal. Vážně má můj obdiv.
Některé básně jsem četl vícekrát, ale celou knihu jsem (doufám) nečetl naposledy a určitě se k ní vrátím.