Malý princ

Není princ jako princ. Tenhle je skutečně jen jeden – Malý princ Antoina de Saint-Exuperyho, jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury. Malý princ, kouzelná pohádková bytost, přichází na naši Zemi ze vzdálených vesmírných světů, aby se kdesi v Africké poušti setkal s autorem našeho příběhu a zjevil mu tajemství své podivuhodné životní pouti. Ale zjeví mu vlastně daleko víc: tajemství čistého srdce, dobra a krásy. Je to opravdu líbezná knížka, která vám bude jistě právě tak milá a blízká, jako byla všem čtenářským generacím, a k níž se budete i později najednou rádi vracet....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/60_/606/maly-princ-606.jpg 4.59086
Série:

Malý princ (1.)

Originální název:

Le Petit Prince (1943)

Žánr:
Literatura světová, Sci-fi, Pro děti a mládež
Vydáno:, Albatros
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1059)

Přidat komentář
evickakyticka
dnes

Trochu jsem se bála, co na to budou říkat děti, když začneme číst Malého prince. Spousta lidí kolem říká, že tuto pohádku nikdy nepochopili. Ono to totiž ani není moc pohádka. Vyprávění je o nějakou tu úroveň výš než jen "příhody zvířátek a statečných kovářů, co chodí po světě..." Nakonec se jim putování po planetách líbilo. A já si příběh oživila, takže jsem spokojená. Pokud budou někdy chtít znovu ji přečíst, splní svůj účel.

Maus
včera

Nádhera!

mirektrubak
včera

Přečíst Malého prince trvá chvilku. To je jeden z důvodů, proč po něm docela často sáhnu - někdy i tehdy, když potřebuji „protijed“ po konzumací složitého a depresivního románu.
Když jsem si minulý týden donesl knížku jako věrnostní dárek z naší samoobsluhy, tak jsem to bral jako signál, že je čas na to, zkusit si zase jednou nakreslit beránka.

Když čtu Malého prince, tak začínám s emočním odstupem, moje „cynické druhé já“ se pošklebuje a obrací oči v sloup. Ale s postupem času cítím, jak se ten „cynik ve mně“ rozpouští jako kostka cukru v kávě a nejpozději při přistání na Zem jsem už ponořen do příběhu - nic nezpochybňuji, v ničem se nepitvám a jen si dopřávám ten luxus, že se dívám do knihy dětskýma očima a nechávám se dojímat.

Musím ještě zmínit svoji oblíbenou postavu - lišku. Dostane jen malý prostor (pět stran?), ale dokáže pronést dvě základní myšlenky, nabídne princovi své přátelství, a ještě dokáže ustoupit stranou, když pozná, že budoucnost Malého prince není po jejím boku. Krásný a dojemný příklad nezištného přátelství, myslím si. Občas někoho slyším říkat, že má po dočtení téhle knížky chuť Malého prince obejmout. Tomu rozumím. Ale já, kdybych otočil kouzelným prstenem a dostal se do knihy, tak bych nabídl svou náruč právě lišce.

Artos
předevčírem

Tuto knihu budete buď milovat, nebo nesnášet. Já spadám pod milovníky..
Princ mě provází od dětství až po současnost. A možná bude provázet až do konce života. Kniha, která je stále aktuální a mnoho lidí by si ji mělo přečíst, aby si mnohé uvědomili. Tento skvost se nedá popsat slovy. To se musí prožít!

Smiley96
předevčírem

Mám dlouho o čem přemýšlet... Nějak nemám slov... Úžasná knížka k zamyšlení

Život-s-Kačí
18. září

Krásný a dojemný příběh. Nechápu, jak autor mohl na tak málo stránkách popsat snad všechny pocity a ještě dodat tolik ponoučení. U knihy by se člověk měl pozastavit a přemýšlet, o čem opravdu život je a za co stojí. Nádherná kniha, kterou jsem dozajista nečetla naposled a všem ji musím doporučit k přečtení.

doktorking
16. září

Tohle je pro mě asi jedna z nejpředcenovanějších knih pro mladší čtenáře a její status tedy absolutně nechápu.Jedinou její předností je že je tak kratoučká asi chápu že spoustě lidem něco dala nebo je to pro ně klasika ale já to zkoušel i s filmovou verzí a dopadlo to uplně stejně.Malý princ bude holt šálkem kávy pro někoho jiného...))))

bekule
14. září

Pohlazení na duši...............čteno mnohokrát a snad ne naposledy

Predator3313
13. září

Klasika, 3x čtená a věřím že budu číst ještě hodněkrát.

tomikste
13. září

Jak to, že jsem se k takové knize dostal až teď? :-)

SmallLucia
12. září

Moc krásná kniha, psána více méně dětský stylem, ale plná hlubokých myšlenek. Určitě si ji přečtu někdy znovu a zase mi dá něco víc.

Kassiopeia
12. září

Přečteno několikrát a pokaždé si odnesu něco nového.

M100
11. září

Knihu jsem četla společně s dcerou a obě nás zaujala, zasáhla, pobavila, poučila,..každá jsme si z této knihy něco odnesly.

Anna 13
08. září

Krásná knížka, kterou jsem asi opět četla pro mě v nesprávnou chvíli. Líbila se, dojala, donutila přemýšlet, ale do srdce se nevryla. Neubráním se pocitu, že jsem ji přečetla jen ze zvědavosti vědět, proč ji tolik lidí miluje...
Pro mě byla hodnotnější pohádkovou knížkou Alchymista.

Ale ať tohle čtou děti, prosím...
Proč mám po přečtení pocit, že jsem ten "typický dospělý", když se nedokážu nadchnout pro Malého prince?

andrisek.k
08. září

Zatím jsem četla knihu jen jednou, ale rohodně né naposledy.

leny.wood
07. září

Malého prince jsem četla poprvé a jsem spokojená. Dle mého je vidět střet dospělého a dětského světa, že každý to vnímá jinak, dospělý samozřejmě svým "rozumovým" pohledem o mnoho přichází (což je nesporný fakt).
Navíc do rukou se mi dostalo loňské vydání nakl. Práh, které má pro mě osobně kouzlo - je to klasickým písmem, kterým dnes píše málokdo, kresby jsou od české ilustrátorky. Je to jiné, je to působivé...

Tofinka
02. září

Tuhle knížku četl můj táta když byl ještě dítě a když jsem byla malá já, tak chtěl abych si ji taky přečetla. K přečtení této knížky jsem se odhodlala až teď a jsem za to ráda.
Je to velice milá knížka. Chvílemi se u ní musíte zamyslet, ale není složitá na pochopení... Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

MOu598
01. září

S ilustracemi autor - jsou barevné, četné, jemné, milé, naivní (prý vyšlo i s ilustracemi někoho jiného, což mi příjde jako blbost a neúcta)..
Četla jsem již po několikáté. Myslím, že v této knížce toho dospělý potká víc než dítě.
Milé. Sladkobolné. Super. Asi se celé naučím nazpaměť.
Citát:
"Hleď, abys byl šťasten."

ElUboshski
31. srpna

Ted si uvědomuji, že pro mě jsou ty věci tak zautomatizované, že mi to asi nepřijde, ale beztak si neberu odvahu soudit.

ElUboshski
31. srpna

Malý princ neni potřeba komentovat, ale z mého pohledu, to zas tak velkolepé neni, jsou knihy kter mi dali víc, ale je to Malý princ.

bara9550
30. srpna

No.
Tak tohle bych hodnotila asi takhle - jsou různé věci, které buď milujete, nebo je nenávidíte.
Třeba Kozí sýr, sushi, avokádo.. mořské plody.

S Malým princem to podle mě není jinak. Jako dítě jsem si jí nikdy nepřečetla - i když úryvků v čítance bylo vždy tolik, že při tloušťce knihy jsem jí možná i přečetla. Děj mě nikdy nijak nenadchl.. a to mi zůstalo i do mé dospělosti.

Knihu jsem přečetla a zhltla, ale nenadchla mě, nějaké obraty si člověk nějak fylozoficky asi spojí, popřemýšlí, ale .. ani nevím co k tomu chci psát.

Hodně lidí knihu čte a říká ostatním lidem, jak se jim líbila, já si myslím, že je to pouze nějaký určitý druh pózy, aby se "pozér" zalíbil buď opravdovému milovníkovi MP, nebo dalšímu pozérovi.

Já se nestydím za to, že se mi Malý princ nelíbí - a jsem na to pyšná, že jsem do tohoto názoru dospěla.

Mishell14
29. srpna

Kniha kdy se každý dospělý vzpomene na svoje dětství svět ve kterém žil,než ho dohnal ten reálný přestane být na chvíli "vážný člověk." a je zase to šťastné zvídavé dítko :)

omgjako
28. srpna

Tuhle knížku mám ráda od dětství. Za mě se dá k téhle knížce vracet pořád, v každém věku jsem v ní našla něco jiného. I když myslím, že teď už se to moc měnit nebude :)
Mám ráda tuhle čtenou od Viktora Preisse:
https://www.youtube.com/watch?v=rkPqq50NXEo
https://www.youtube.com/watch?v=z6cEAiBQCP0

jadran
27. srpna

Drobná knížka, kterou většina lidí miluje především pro její prostou a neokázalou moudrost, kterou do ní vložil člověk, který své knihy skutečně na rozdíl od většiny spisovatelů "prožil". Zdánlivě banální pravdy, podané jednoduchým způsobem a s geniálně podaným světem Malého prince v jeho konfrontací s naším světem a s naším životem. I když si nejsem tak úplně jist, jestli skutečně správně vidíme jenom srdcem (tady se Exupery dostává do sporu s jiným velikánek světové literatury Shakespearem, který ústy Hamleta říká, že blažení jsou ti, v nichž se cit a rozum pojí tak, že si s nimi nemůže Osud zahrávat jako na flétnu, jak se mu zamane), jsem si naprosto jist, že jsme zodpovědní za to, co si k sobě připoutáme a že co je důležité, je očím neviditelné. Exupery není rozhodně jenom autorem Malého prince, ten tvoří jakési vrcholné shrnutí jeho poměrně stručných románů (mj. Let na jih, Válečný pilot) a stojí skutečně za to, nezůstat jenom u této jedné, byť tak pohádkově pravdivé knihy. Kdo se rád opájí přespekulovanou stavbou knihy, komplikovanými dějovými zvraty a "hlubokou" psychologií postav na tisících stran, bude u slavného lyonského rodáka zklamán, ale ten, kdo skutečně touží pochopit srdcem ( a nakonec i rozumem), tomu těch pár desítek stran bude bohatě stačit. Často na celý život.

Gabba99
24. srpna

Nádherná kniha, přečteno již několikrát. Je plná myšlenek o tom,o co v životě skutečně jde.."Správně vidíme jen srdcem,co je důležité,je očím neviditelné..."

Jančislava
24. srpna

Krásně dojemna. Určitě přečtu znovu a objevím si tam nové věci. Toto bylo první seznámení.

LucyDvorska
24. srpna

Kniha, která má hodně co do sebe. Každým čtením ji člověk vnímá jinak. Každým věkem ji vnímá jinak a prostě vidíme jen srdcem. Je na každém z nás, jak vidíme svět, ale důležité je, vidět jej srdcem.

Luciskaurb
24. srpna

Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné...

Milos603
23. srpna

Malý princ, světlé a temné chvilky autora

Deprese.
Celý příběh malého prince je postaven na depresi a ztrátě chuti žít. Příběh začíná lehkými depresemi, graduje a nakonec končí sebevraždou.
Hned na začátku příběhu vidíme, že dospělí jsou jenom hlupáci, „nechápou“ jednoduché kresby ani souvislosti. Pilot je osamělý: „Tak jsem žil sám a neměl jsem nikoho, s kým bych si mohl opravdu popovídar“. Malý princ – autorovo alter ego, má také těžký a neutěšený život, vytrhává baobaby – plevel, pláče a jeho jedinou radostí je, že kouká do zblbnutí na opakující se západy slunce. I on je v depresi a smutný, navíc se rozhádal s květinou (projekce nějaké přítelkyně autora, květina totiž nemá vlastnosti květiny, ale koketní ženy). Romanticky utíká ze své planety a skončí až na Zemi. Pilot nechápe lidi, lidi nechápou pilota, malý princ nechápe květinu, pláče a přesouvá se mezi planetami. Technicky není řešeno jak, to se ukáže jako důležité v závěru příběhu. Nachází 6 planet a 6 druhů pitomců, slitování a pochopení má jen s lampářem. Nejhorčí to je na té sedmé planetě, na Zemi, tam nachází všechny tyto pitomce pohromadě a navíc hromadně tj. ve velkém množství. Malý princ se pokouší spřátelit s liškou, ale náladu mu to nezlepší, trauma po rozchodu s květinou, kterou opustil, pokračuje, pitomci všude kolem, depka graduje, malý princ opouští lišku i pilota, ještě si posteskne: „jsem tak sám“, adié a jde se odkráglovat, už ho nic nezastaví. To není čtení pro děti, to je horor.

Světlé chvilky autora
1. Liška tvrdí: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné“. Bohužel to je 2x lež. Liška, traumatizovaná a vystresovaná odchodem malého prince formuluje myšlenky dost zmateně. Výrok má znít: „Není důležité jen to, co vidíme očima, ale i to, co vidíme srdcem“. To je dost velký rozdíl, který lišce uniká. Na to, že sděluje veliké tajemství, bych očekával, že si to lépe promyslí. Lišce to můžeme odpustit, autorovi ne. Původní výrok lišky je totiž natolik hloupý, že nestojí za komentář. Možná ta hloupost vznikla překlady… (O „pravdě“: „Co je důležité, je očím neviditelné“, by malého prince přesvědčil první lev, který by šel pouští kolem, ve městě první kamión na křížovatce. Bez očí a rozumu by tu lidstvo nebylo a autor by neměl co psát.) Umělecké pravdy nemusí splňovat stejná kritéria jako ty vědecké, ale úplné hlouposti by se šířit neměly z toho důvodu, že tomu někdo může uvěřit. Ukazuje se taky, že čím větší nesmysl se pustí do éteru, tím lépe se šíří, „něco na tom musí být…“, říká si skoro každý. Z tohoto hlediska jsou tyto pravdy malého prince „Císařovými novými šaty“ dneška. Tahle pohádka H. Ch. Andersena, jak je vidět, je stále platná.
2. Smysluplněji vyznívá jiný výrok lišky: „Stáváš se navždy zodpovědný za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži“. Jako s uměleckým odkazem s tím není nutné polemizovat.
3. V závěru se objevuje zajímavý postřeh v situaci, kde si pilot a malý princ labužnicky vychutnávají vodu ze studny poté, co za ní dlouho museli bloudit pouští. To zaujme, ale pak si uvědomíme, že to vlastně ví každý chlap: Když je hospoda daleko, tak pivo víc chutná. Ale vážně, autor hezky formuluje myšlenku, že práce, něha, úsměvy, emoce prozáří i obyčejné věci, třeba vánoční stromek a dárky pod ním. A dále: „U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece tam nenalézají to, co hledají “, říká malý princ. „Nenalézají “, říká pilot. „A přesto by mohli najít, co hledají, v jedné jediné růži nebo trošce vody“. O. K.
4. Některé myšlenky jsou dost sporné… Výhybkář: „Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme“. Tohle všichni obdivují, a pak tráví léto na dálnici cestou do Chorvatska, tak nevím…

Pro děti to není. Autorovo alter ego – malý princ zbytečně zatěžuje dětskou duši nevyřešenýmí a projektovanými problémy autora s přítelkyní a následnou nesmyslnou sebevraždou. Autor tu spíše volá o pomoc, neumí se vyrovnat s depresí („Tehdy jsem nedovedl nic pochopit…, Neměl jsem, myslím, nikdy utéct…, Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád.“, říká autor ústy malého prince) a pokouší se vytvořit jakousi zjednodušenou ateistickou verzi příběhu o Ježíšovi. Malý princ přichází z nebe, a také tam poté, co se zbavil tělesné schránky, odchází. Tělo malého prince záhadně mizí… Objevuje se motiv krajiny s hvězdou…

Kniha se číst určitě dá a může vést i k zamyšlení.

dancapater
22. srpna

Největší moudra života ukrytá v dětské duši. Malý princ je nejvíc!