Máj
Karel Hynek Mácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420292/mid_maj-k5U-420292.jpg
4
5947
5947
Znění tohoto textu vychází z díla Máj, tak jak bylo vydáno Dr. Františkem Bačkovským v Praze v roce 1905. Nejvýznamnější básnické dílo představitele české romantické lyriky 1. poloviny 19. století. rcholná skladba obrozenské literatury a českého básnictví vůbec je rozčleněna do čtyř oddílů, mezi nimiž se objevují dvě intermezza. Mácha vybavil svůj příběh romantickým dějem, v němž je hlavní hrdina vyhnán z domova, aby posléze vstoupil na loupežnickou dráhu a nevědomky ve svůdci své milenky zavraždil vlastního otce. Mácha zde navazoval na symboliku oblíbených romantických motivů, mezi nimiž například figurovaly postavy banditů, objevovaly se zde osudové zápletky z nepoznaných rodinných svazků i sentimentální pojetí marné lásky. V moderním autorově pojetí je však epická složka stále více odsouvána do pozadí přítomností básníkova subjektu, který navíc klade důraz na kontrast mezi pocity odsouzence čekajícího na popravu a smyslovou krásu májové přírody, lhostejné k tragickému osudu lidského jedince. Tímto dílem Mácha nepochybně dal vzniknout zcela modernímu jazyku české poezie, v němž už se projevily neobyčejné významové i zvukové složky, dále pak neobvyklá spojení, jež společně vytvořily sugestivní a zcela mimořádný básnický obraz.... celý text
Literatura česká Poezie
Vydáno:
2016
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Máj , 1836
více info...
Přidat komentář
Od knihy jsem čekala hodně, bohužel se má očekávání nenaplnila. Zajímavý děj, bohužel jsem si musela některé pasáže číst několikrát, abych je pochopila.
„Je těžko změřiti velikost poezie.“ (Doslov Karla Šiktance, s. 76, Květy poezie, svazek 218, Praha 2002)
Proč je Máj strašákem pro studenty?
Proč skladbu nepřijali Máchovi současníci?
V magazínu MF Dnes v roce 2016 popisovali vtipné situace u maturitních zkoušek. Jeden student reagoval na nápovědu – autor Máje – Karel… „Karel Jaromír Erben.“
Věřte, že se našinec moc nebaví, když ve snaze rekapitulovat podstatné a připsat studentovi nějaké body, zkoušený vyhrkne na otázku „Kdy se odehrává Máj?“ – V březnu. A na vyděšený pohled reaguje: - Tak v dubnu… A následně maturuje výborně z angličtiny.
Za vypovídající považuji studentský film, na nějž odkazuji v diskuzi.
K Máji se dá přistupovat jednoduše podle vzorce P + 2Z + I + Z + I + Z. Může se upozornit na paralelní příběh milenců Jarmily a Viléma.
V Máji se dají najít kouzelné archaismy.
K Máji se dá najít cesta prostřednictvím kompozice. Která z 7 částí neobsahuje v posledním verši ani jeden interpunkční znak?!?
Jsem rád, že jednou za rok dva můžu projít těch 824 veršů, 4280 slov, v nichž se objevuje 1366 znamének...
Díky, Jarmilo!
Díky, Viléme!!
Díky, Hynku!!!
Osobně vnímám Máj především jako hold češství a české krajině.
„Čechové jsou národ dobrý!
(…)
Čechové jsou národ statný,
nepřemožen český voj.
(…)
Věrný syn jsi Čechů kmene,
věrný bratr bratřím svým;
jazyk český je i Tobě
otců drahým dědictvím.
české hory – české doly –
české luhy – český háj –
šírá vlasť – ta naše země
nejmilejšíť Tobě ráj.“ (z Předzpěvu)
„Ach zemi krásnou, zemi milovanou
Kolébku mou i hrob můj, matku mou,
Vlasť jedinou i dědictví mi danou,
Šírou tu zemi, zemi jedinou!-“ (s. 57, 3. zpěv)
Líbí se mi 1. intermezzo a živá i neživá příroda chystající pohřeb:
„Slavný mu pohřeb připraven.
Ubledlý měsíc umírá,
Jitřena brány otvírá,
již je den! Již je den!“ (s. 47)
Úvahy na mě působí hamletovsky:
„Snad spaní je i život ten,
jenž žiji teď; a příští de
jen v jiný sen se změní?
Či po čem tady toužil jsem,
a co neměla šírá zem,
zítřejší den mi zjeví?“ (s. 32, 2. zpěv)
Četl jsem to jen proto, že to bylo ve školních osnovách. Bohužel mi Máj až tak moc nesedl.
z Máje jsem znala jen první sloku, která se ve škole učí povinně (teda +/- obsah asi všichni známe, nebo aspoň ti, co maturovali, by teoreticky měli), díky čtenářské výzvě jsem se hecla a dala jsem to...... musím přiznat, že to není žádná hitparáda.... ani se nedivím, že to nikdo nechce číst........bohužel
Díky čtenářské výzvě jsem se konečně k Máji dostala. Přestože je to klasika české literatury, tak mě nijak zvlášť neoslovila.
Povinná četba k maturitě z dějin literatury. Prostě ta stará dobrá klasika, co neurazí a každému by měla projít rukama. Prolouskat se celým dílem dá zabrat a žádný dojem to na mě bohužel neudělalo. Nemyslím, že bych po knížce sáhla znova, jsem velice ráda, že mám tuto klasiku za sebou.
Dílo se mi líbilo, i když bylo trochu náročnější na porozumění kvůli spoustě básnických prostředků, metafor a inverzí, takže jsem některé části musela číst vícekrát. Dříve jsem měla za to, že se jedná o zamilovanou básničku a překvapila mě tíha, kterou tato báseň nese. Témata viny a rozjímání o smyslu života mi přišla zajímavě pojatá a nadčasová, protože tímto se zabývá každý z nás. Zaujaly mě také kontrasty, kterých je v celé básni požehnaně. Setkala jsem se s názorem, že Mácha je básníkem lásky, jelikož v Máji zformuloval to, že milovat může jen bytost, která si je vědoma své pomíjivosti. Tento názor se mi velmi líbí. Zaprvé proto, že s ním souhlasím, a také proto, že právě díky Máji si tuto myšlenku dovedu představit v úplně novém světle, kdy dává větší smysl.
Knížka, byla krásná. A filmové zpracování této knihy se taky velmi povedlo. Dokázala jsem si díky tomu představit všechny postavy :)
První mé setkání s Májem proběhlo samozřejmě ve škole a to bych raději dál nerozebírala. Naučila jsem se profláklou pasáž z knihy "o tom že byl pozdní večer -první máj" nazpaměť a tím to končilo.
Teď je mi 30 a říkala jsem si, že přece jen bych měla znát literaturu z povinné četby. Tak jsem se do ní dala. Teď přišla řada na Máj.
Kupodivu to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Hlavně jsem zjistila (ano, až teď, stydím se), že kniha není až tak o lásce dvou (tří) lidí, ale o krásném popisu přírody, smutku, rozjímání, popravě a lásky je tam vlastně docela málo. Myslím tedy té mezi lidmi, je tam ale třeba krásně popsaná láska k rodné zemi. Zajímavé dílo.
Tato báseň není pohou oslavou přírody, ale ani bezduchou romantickou říkankou. Je zdánlivě jednoduchá a prostá, ale vlasně je to hluboce promyšlený celek. Myslím, že na plné pochopení si Máj nestačí přečíst jednou. S každým přečtením objevíte nové myšlenky, které jste předtím chápali úplně jinak nebo dokonce vůbec nezachytili. Kdo si z knihy přečte kousek a odloží – tak ano, chápu, že si musí myslet, že všichni její obdivovatelé jsou blázni. A s tím je spojen problém, že tato kniha je v povinné četbě. Lidé si ji zvolí, protože je krátká, ale nechtějí u ní přemýšlet. A věřím, že spoustě lidem navíc nepomohlo, že se její část museli zpaměti učit. Sice jsem měla občas problémy držet krok s dějem, ale i ty verše samy o sobě zní tak nádherně, že se jejich recitace musí líbit i někomu, kdo neumí česky ani slovo. Hlavně časté použití "á" dělá poslech velmi příjemným.
Po dlouhé době zas a znovu. A ještě asi několikrát za svůj život. Ráda se k ní vracím. Zvláštní je, že až dlouho po povinné četbě. Asi k tomu musí člověk nějakým způsobem dozrát a pochopit. Krásný jazyk, krásné verše. Mácha umí dokonale předat pocity a vjemy.
Myslím, že každý, ač možná netuší, si z této básně nějakou část pamatuje. Právem patří mezi poklady české literatury.
Místy překrásné (žasnu nad krásným jazykem českým), ale celkově bych řekla, že vzhledem k množství úvah, které se k ději vážou (pohrdání spol. řádem, kdo nese vinu za zlo ve společnosti atd.), je děj "přeletěn" příliš povrchově a rychle.
Text Máje je poměrně lehký na čtení, některé jeho verše jsou psány trochu složitě, a proto jsem se musel více soustředit. Jinak krásně vylíčena příroda a společnost té doby. Měl jsem radost ze čtení a tento český literární skvost určitě doporučuji přečíst jiným čtenářům.
Ne. Rozhodně ne. Tuhle knihu jsem se rozhodla přečíst jen kvůli čtenářské výzvě. A už nikdy víc. Jak jsem se jí celou základku i střední vyhýbala, měla jsem k tomu důvody, které jsem si nyní i potvrdila. Nelze Máchovi upřít, že je to skvělý autor, ale mě tyhle nic neříkající básničky prostě neoslovili a nejspíš ani nikdy v budoucnu neosloví.
Nesmierne prekrásna báseň, od ktorej som očakávala hádam len dlhší dej. Tu sa vlastne už všetko stalo a dôležité udalosti sú len v retrospektíve. Okrem pravidelne spomínanej prekrásnej prírody, ma zaujali hrdinove myšlienky na smrť a príprava duchov na prijatie nového člena. Zdá sa, že malé množstvo pochmúrnosti romantickej literatúry zo zahraničia sa prebojovalo aj k nám. :)
Díky Výzvě jsem jí konečně přečetla celou.
Složitý veršovaný styl je v knize ozdobený kresbami Mikoláše Alše, ten byl jeho velkým obdivovatelem. Oba patřili do buditelsko-vlasteneckého romantismu, který zasáhl svou dobu.
Národní klasika, lyricko-epická báseň, tragičnost příběhu je z pohledu mládí navíc zostřená, je to silný zážitek, tudíž motiv pro mimořádné dílo s láskyplným vyznání k domovině.
"Po modravém blankytu bělavé páry hynou,
Lehounký větřík s nimi hraje;
A vysoko - v daleké kraje
Bílé obláčky dálným nebem plynou,
A smutný vězeň takto mluví k nim:
Vy jenž dalekosáhlým během svým,
Co ramenem tajemným zemi objímáte,
Vy hvězdy rozplynulé, stíny modrá nebe,
Vy truchlenci, jenž rozesmutnivše sebe,
V tiché se slzy celí rozplývá se,
Vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
I tam, kde svého naleznete břehu,
Tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
Kolébku mou i hrob můj, matku mou,
Vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
Širou tu zemi, zemi jedinou !"
P.S.
Pro mne hymnus, vznešený, ač zní tak nevinně,
vždy rozezní v mé mysli city,
když pohled prostírá svou krásu v mojí otčině.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literatura
Část díla
- Abelard Heloise
- An den Gräbern der Freunde
- An der Friedhofe
- Básně bez nadpisů a zlomky
- Bez nadpisu (1)
Klenot klasiky, české poezie, který jsem ocenila až po čase a určitě se k němu budu ráda vracet.