Lovci mamutů

1 23. listopadu

Jako dítě jsem knihu nečetl, sáhl jsem po ní až nyní, když jsem vyslechl jednu zajímavou archeologickou přednášku na dané téma. Štorch psal knihu jako didakticko dobrodružnou. Atraktivní příběh měl malé čtenáře seznámit s dobovým stavem vědeckého poznání období lovců mamutů. Proto jsme také museli s Mamutíkovou tlupou poněkud komplikovaně projít přes mnohá místa důležitých archeologických nálezů po takřka celém území naší dnešní republiky, abychom pak byli náležitě poučeni. Dobrodružný nádech si kniha uchovala, ovšem věda mezitím pokročila a řada věcí je najednou jinak. Štorch se tak paradoxně ocitl na druhé straně barikády. Chtěl mládež vzdělávat, ale dnes právě v této oblasti může kniha působit paradoxně kontraproduktivně, může děti mást a uvádět vysloveně v omyl. Tak nám bylo například na přednášce vysvětleno, že u nás v dané době byla doba ledová, lidé se zimomřivě choulili v kožešinách, neběhali nazí jako v knize, vyhloubit jámu na chycení mamuta nebylo v promrzlé zemi možné a lidé tenkrát vypadali jako my dnes a ne jako lidé na Burianových ilustracích v knize, kde spíše připomínají lidoopy. Z vědeckého či faktického hlediska je tedy už nyní přistupovat k Lovcům mamutů ostražitě, jako dobrodružná četba je to myslím stále fajn čtení.

1 15. října

Pamatuji si že jsme se ze sestrou o tuto knihu praly kdo ji bude číst první !!

6 23. září

Začalo to filmom Cesta do praveku a trilógiou o Havranpírkovi. Ježiško mi doniesol knihu Cesta za Adamom s obrázkami Zdeňka Buriana. Potom som v našej mestskej knižnici s úžasom zistil, že sú tu knihy pána Štorcha. V roku 1984(cca) prepadol som praveku.
Teraz máme rok 2018. Prejdem sa mestom večer a zisťujem, že som sa do praveku naozaj prepadol. Lenže, do akého? Eeeeech, škoda slov. Takýto "pravek" sa mi nepáči. Radšej si opäť prečítam nejakú štorchovku. O svete, v ktorom si ľudia vážili svoj život, aj život druhých. A zaslúžili si ho...

8 06. září

Zajímalo by mně, jestli tahle kniha byla taky přeložena do jiných jazyků a jaká je její "penetrace" jinde. Protože se jedná přes onu dobrodružnost o maximálně realistický popis toho, jak to v oné době skutečně vypadalo. Jedná se o ojediněle zpracovanou látku, kterou ostatní asi řeší buď optikou fantasy nebo nejrůznějšími nesmysly, které dokážou do knih (nebo i filmů) z pravěku naplácat. Není to běžná dobrodružná kniha pro děti. Když si ji přečtete v dospělosti, díváte se na řadu věcí úplně jinak. Vidíte tu "nesnesitelnou těžkost bytí", každodenní nebezpečný a úporný boj o to nejholejší přežití a přitom už můžete vysledovat ony drobné záchvěvy nastupující civilizace. Tohle prostě nemá chybu a vlastně jsem si o Štorchovi jako autorovi nikdy nic nezjišťoval, ale to, jak kniha odpovídá tomu, co lze najít v naučné literatuře nebo i v muzeích z ní dělá asi největší klenot ve svém tematickém okruhu.

5 25. srpna

Krásná kniha, přečetla jsem si ji už hodně dávno, byla takovou tou knihou na dobrou noc, kterou vám čtou také rodiče, a kapitolu i mnohokrát za sebou. Vyhrabala jsem jí ve sklepě, a uložila do své knihovny, no prostě - patří na výsluní.

7 17. srpna

Kopčem,Veverčák,Mamutík a další jsou postavy,které provází všechny malé čtenáře již od roku 1918,kdy knihy vyšla.Jejich boj o přežití v dávném pravěku fascinoval malé čtenáře vždycky.Velmi pěkně lidově napsaná kniha také mě provázela celým životem a čtu jí dodnes.Četly jí obě moje děti,četla jí i moje vnučka a všichni byli nadšení příběhy popsanými v knize,vynálezem pilky,zapalováním ohně a dalšími objevy.Myslím,že knihu budou číst i další generace dětí,protože je napínavá a ukazuje nám život v dávných dobách ...

9 03. července

Četli jsme ji ve škole a já si ji pak doma přečetl celou znovu, jak se mi líbila. A to jsem jako dítě četl hodně málo. Teď jsem ji otevřel skoro po 30 letech, a nestačím žasnout, jak je to fantastická kniha, jak nádhernou češtinou je napsaná. Nemám dalších slov.

4 16. června

Trochu jsem z téhle knihy "vyrostla" a už jsem ji neprožívala tak jako před lety v dětství. Na druhou stranu musím konstatovat, že trvale ovlivnila můj celoživotní zájem o historii a o pravěk.

10 26. dubna

Storch a Zdenek Burian jsou nenahraditelni....jsem jednou z deti, ktere navzdy ovlivnili. Krasne to vzpominky.

2 06. dubna

Zrovna jsem tuto knihu začala s malim číst. Jako povinnou četbu jsem ji nesnášela. Až jako náctiletá jsem se k ní vrátila a teprve si ji vychutnala. U malího je to jinak. Jemu se zatim líbí ( jsme asi ve1/4 knihy). Líbí se mu jména (Veverčák vede), dorozumívání se (kolikrát je napodobuje, tak ze spaní nic není). Taky mi furt říká ,,A to je pustili samotný?" Letos se dohodli dědkové v hospodě, že pojedou s vnoučatama pod převis. No jsem zvědavá jak to ten náš posera zvládne.

6 02. dubna

Spojení pan Štorch a pan Burian - ještě dnes cítím hřejivý pocit, který jsem měla při četbě.Jak jsem se strachovala o Kopčema,Mamutíka a ostatní.Čtu ji stále znovu a znovu.Dokonce cítím i tu vůni,kterou kniha měla.Kdo se chce aspoň na chvilku vrátit do dětství tomu se to s Lovci mamutů jistě podaří.

Kniha je zmíněna v knize Jiřího Holuba Kolik váží Matylda.

1 30. března

Knihu jsem četla, jako malá. V té době jsem příběhy z doby kamenné četla hodně. Kdo jí nečetl vřele doporučuji.
Knihu Lovci mamutů, jako i knihy stejného žánru ilustroval akademický malíř Zdenek Burian.

Damato-poslední věta příspěvku je na víc,než pět hvězd!

9 05. března

Teprve dnes chápu proč nás nutili ji číst. Proč byla povinná četba a čtenářský deník .Až ted jsem si vychutnala ten příběh o přežití. Není čas na slzy , jen přežít ten den. Boje s obrovskými zvířaty jen s kamenem v ruce, hlad , zima , strach . A samozřejmě ty úžasné Burianovy ilustrace. Proč dnes děti nečtou ?

7 25. února

Kdo neví, kdo byl Kopčem a Veverčák, ten jako by nebyl :-) Za mě 11bodů z 10 možných.

2 25. února

Kniha mě v dětském věku minula, četla jsem ji až jako dospělá. Očekávala jsem pohádku a dostalo se mi syrového a realistického příběhu na pozadí skutečných archeologických vykopávek. Opravdu skvělá kniha!

14 19. února

Jak poznáte kvalitní knihu? Těžko říct, ale myslím, že jedním z kriterií je to, kolikrát si ji chcete přečíst znovu. Lovce mamutů jsem jako malý kluk četl nesčetněkrát.
Pět zasloužených hvězd.

13. února

Knihu jsme četli opět ve 4. nebo 5. třídě a vím, že mě moc nezaujala. No, stejně nebyla zase až tak hrozná:)

35 16. ledna

Tak jsem tak hledala, co bych s vnoučaty začala číst a vyhrabala jsem tuhle stokrát v mládí přečtenou knihu. Na holky ještě brzo, ale já se s knihou večer zavrtala do peřina to bylo panečku usínáníčko, po letech jsem se vrátila do dětství, kdy jsem na tuhle knihu narazila a s pusou dokořán přečetla první stránky. A pak ještě stokrát a stokrát. Prostě pan Štorch a panem Burianem udělali pro děti touhle knihou mnohem a mnohem víc, než současní ministři školství, kteří o dětské dušičce nemají leckdy ani potuchy.

13. ledna

Jako dítě jsem jí četla několikrát. Ted jsem četla svým dětem a též se jim líbila.

jako kluk jsem jí přečetl několikrát. nedávno jsem si v ní po letech listoval a divím se sám sobě, jak jsem jí mohl přelouskat. ono to není zrovna snadné čtení pro děti

9 06. ledna

Kniha mého dětství, stejně tak, jako většina Štorchových knih...

1 05. ledna

Jako dítě jsem měl tuto knihu velmi rád.

20.12.2017

Ze začátku se mi to četlo špatně, ale později jsem se do toho dostal a nelituji toho. Ať žije oheň!

14 22.11.2017

Četla jsem mnoho, mnohokrát - tedy určitě víc než třikrát až pětkrát ;-), a pořád se mi na poslední stránce, kdy "největší vynález v dějinách lidstva byl učiněn!", valí slzy do očí. Slzy dojetí a radosti nad tím, že Mamutíkova a Kopčemova tlupa už nebude mrznout a hladovět. Tak moc jsem jim to přála!!

Kdo náhodou ještě nečetl, vřele doporučuju, ať tak učiní. Sám pozná, proč.

3 07.11.2017

Hrozně mě mrzí, že jsem Lovce mamutů nečetl tak 15 let zpátky. Ale i tak jsem si je dokázal užít a poprvé po dlouhé době mě mrzelo, že jsem nějakou knihu dočetl. Obsah sice postrádá nějaký extra příběh a jde "pouze" o popis putování tlupy, ale s tím jsem se nakonec smířil. Přenesl jsem se do jejich doby a představil jsem si zemi, kdy ještě krajinu nehyzdily věžáky a paneláky. Skrze knihu jsem seděl s tlupou u ohně a vnímal zvuky nočních šelem. Uvědomil jsem si tu důležitost ohně, masa a kožešin. Ze začátku jsem měl problém se stylem psaní. Spousta podivných přechodníků a styl mluvy, s kterou se dnes již nesetkáme. Ale pak jsem v tom našel kouzlo a zjistil jsem, jak je Eduard Štorch výborný spisovatel a dokáže větu postavit tak, že si jí s radostí přečtu třeba dvakrát :-). A k tomu nádherné ilustrace pana Buriana....co dodat.

Keď hodnotím knihu ako dospelý tak tam bolo veľa vecí, ktoré pri súčasnej miere informovanosti nesedia. Ale ako dieťa, ktoré vo mne asi stále niekde som knihu nedokázal dať z ruky a zhltol som ju za dva dni. Ako kedysi Tarzana. Kniha je ale aj skvelým uvedomením si ako sme čoby druh pokročili. Otázne či správnym smerom. Ak by sa dnešnému človeku stalo to čo sa denne stávalo hrdinom knihy asi by sme to po pár dňoch psychicky nevydržali. A to nehovorím o fyzickom, rebríčku hodnôt a podobne.

8 11.10.2017

Kniha mého dětství. Stokrát čtená. Pan Eduard Štorch (spolu se Zdenkem Burianem) ovlivnili celé generace. Je úžasné, že si všichni představujeme Kopčema, Veverčáka i Mamamutíka, jejich jeskyně, zbraně, život... tak nějak stejně.

08.10.2017

Jedna z prvních knížek co jsem četl a občas se k ní vracím i dnes.