Listy z Kostnice
Jan Hus
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/350885/mid_listy-z-kostnice-it9-350885.png
4
27
10
Listy z Kostnice (1414 - 1415) - třetí svazek listů Husových podle pramenů české vydal a latinské přeložil V. Flajšhans
Přidat komentář
"Co jsi, cos byl a co budeš, o tom vždy přemýšlej."
Veľká vďaka patrí nadácii Biblion, za ich snahu o sprostredkovanie sondy do mysle najväčšieho českého reformátora. Okrem zastávania tohto životného poslania, bol Hus aj humanistom a kazateľom - velikán, ochotný položiť život za svoje presvedčenie; upálený preto, že sa snažil o odstránenie nemravnosti z kruhov cirkvi. Husove Listy sú nasiaknuté múdrosťou ducha revolty mučedníka, z ktorých si vieme odniesť nie jedno ponaučenie.
Je dobře, že Listy konečně vyšly v úpravě pro 21. století. Kromě pár badatelů a jazykovědců původní text nikdo číst nebude. Pokud chceme opravdu vědět, proč 6.7. nechodíme do práce, měli bychom si přečíst aspoň něco o mistru Janu. Více autentické, než tyto Listy to pravděpodobně nebude. Útlou knihu doporučuji, dá se přečíst právě během zmíněných letních svátků, i když to není lehké čtení k vodě (možná tak k vodám Bodamského jezera)...
„Pamatujte na husu…“
Krásná smutná knížka. Vyzněním mi připomínala Aureliovy Hovory k sobě – snaha o zbožný život založený na humanismu na pozadí drsné doby. V případě Jana Husa ještě podtržená extrémní situací, ve které se pisatel listů nacházel. Opravdu těžko si představit strašlivější smrt a podmínky, které jí předcházely, ve vězení.
Nahlédnutí do Husovy korespondence v těchto podmínkách pro mne bylo nesmírně zajímavé. Bez ohledu na to, jestli je čtenář věřící v Boha, nebo nikoli, tak je zřejmý jeho důraz na mravnost (abys nebudoval spíše dům než duši ; aby milovali a chválili dobré mravy) a úctu k pravdě (aby neurazil pravdu). Myslím, že z toho si můžu vzít snadno inspiraci i pro současnost.
„Hleď, abys byl stavitelem duchovního stánku, pomáhal chudým a žil v pokoře – abys neprojídal majetek hodováním.“
A Hus mne uměl i pobavit, třeba když je vidět, jak moc je na sebe přísný, když píše „Víš, že předtím, než jsem se stal knězem, jsem – ach běda! – rád a často hrával šachy, mařil tím čas…“ Co by asi řekl na dnešní dobu?
Kromě obsahu knihy se mi líbí i přebal a vnitřní úprava. Navíc je knížka součástí série, takže si ji můžu dát v knihovně vedle dalšího humanisty – Čapka -, kam se přesně hodí. Praktickou nevýhodou zvolené oranžové barvy je akorát to, že při večerním čtení pod lampičkou mi občas indexová čísla a vysvětlivky splývaly s barvou papíru, ale to se dá vyřešit.
Ještě bych rád napsal, že když jsem byl na gymnáziu, tak mi dílo Jana Husa a Jana Amose Komenského přišlo zoufale nudné. Teď, když jsem si k nim mohl najít cestu sám, je pro mne jejich dílo naprosto zásadní, protože vidím, že svou prací do příběhu naší tradice vtiskli humanismus, vzdělanost a samostatné myšlení. A toho si opravdu vážím, protože díky tomu měla Československá republika na co navazovat a my teď můžeme navazovat zase na ni.
„když jsem se nechal svést špatnými zvyky lidí a jejich pochvalami, zasažen duchem pýchy…“
Asi jsem čekala víc duchovna, rad ohledně víry v běžném životě, ale na druhou stranu se mi Hus přiblížil víc jako člověk - jeho dopisy byly mnohdy hodně civilní. A navíc je kniha doplněna historickými doprovodnými vsuvkami příslušnými době napsání konkrétních dopisů tak, že je čtenář přesně v obraze, v jaké fázi svého pobytu a obhajoby se Hus nacházel. A krom toho ještě předmluva a doslov v novém vydání vydají další zajímavé informace.
Suma sumarum tedy ubírám v prvním a přidávám v druhém případě a výsledkem je 80%.
Tahle kniha mě upřímně dostala ... historii mám opravdu moc ráda .... ale tyto listy se mi dostaly do rukou až v této době ... a jsem ráda ... je z nich cítit Husovy pocity - nejdříve naděje a k posledku smíření se smrtí ... jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala ...
(SPOILER)
Dostalo se mi do rukou vydání Jana Otty z roku 1915, ve kterém je před každým dopisem stručně shrnuto, co mu předcházelo. Jde o malý průvodce Kostnickým děním z pohledu, který jsem chtěl dloho znát, a zatím jsem se k němu nedostal.
Většinou člověk slyší nekritickou glorifikaci nevinného mučedníka, který má ve všem pravdu.
Na straně druhé je zdrženlivý pohled katolíků, kteří tvrdí, že Husovy názory byly opravdu v lecčems neslučitelné s kanonickým právem (a to i dnešním).
Hlas Husa samého slyšel jsem prvně. A překvapil mě. Zdál se mi daleko tišší, klidnější a nejistější, než jsem čekal. Kniha je proseta pochybnostmi o vlastní pevné vůli, ale zároveň vědomím, co je správná cesta. Z jedné strany je tlačen lidmi, kteří překrucují jeho slova, odsuzují je, aniž by je četli, nutí do odvolání, aniž by se obtěžovali s argumentací.
Na straně druhé je drtivá tíha svědomí a vědomí Boží spravedlnosti, které nedovolují ustoupit demagogii. Je to zoufalý zápas o pravdu, ale ne o svou pravdu - Hus neustále doufá, že ho někdo přesvědčí, v čem se mýlil, nebo že si dá práci s tím mu porozumět.
V dopisech domů píše, že pokud někdo najde v jeho spisech nějaký omyl, ať ho opraví. Žádná zarputilost, neústupnost - boj za pravdu.
Nejdříve chci tímto poděkovat nakladatelství Biblion za důstojné znovuvydání Listů z Kostnice Mistra Jana Husa. Listy jsou rozděleny do kapitol podle toho, v které době a z kterého místa je Jan Hus psal. Každá kapitola je pak uvedena krásnou dobovou ilustrací Ulricha von Richentala a doprovodným slovem, které danou skupinu listů uvádí do historických souvislostí. Na konci knihy se pak nacházejí poznámky k jednotlivým listům.
Pokud jde o jazykovou úpravu, měl jsem možnost srovnání s edicí od Bohumila Ryby, která byla vydána jako součást knihy Hranice pravdy od Františka Šmahela. Ačkoliv úprava Bohumila Ryby činí listy více autentickými, je to především toto vydání v současné češtině, které listům dává vysokou míru čtivosti a tím i přístupnosti pro současného čtenáře, ať už je jím žák, student nebo kdokoliv jiný, kdo chce Mistra Jana Husa poznat i z jiného pohledu než jen ze stránek učebnic dějepisu či odborné literatury.
Historikové objektivně uvádějí, že se Mistr Jan Hus ve své kauze dopustil několika taktických chyb. Při čtení jeho listů z Kostnice se setkáváme s jeho vlastními myšlenkovými pochody, jak dané události vnímal on sám: vězněn, zrazen králem Zikmundem, který mu zaručil bezpečnost, odsuzován koncilem, který mu jeho články předkládá překroucené nebo vytržené z kontextu a snaží se ho přimět k jejich odvolání. Hus se pak dožaduje poučení o svých pochybeních, kterého se mu však nedostává. Proto zůstává věrný Boží pravdě, klade své svědomí před svůj život, navzdory pokušení odmítá odvolat a odchází na smrt.
Minimálně právě v této otázce svědomí tak podle mého názoru zůstává Mistr Jan Hus vzorem pro nás všechny.
Před skoro 10 lety jsem četla "100 listů Mistra Jana Husi" - napsané starou češtinou, ale i přesto ve mně zanechaly hluboký dojem. Autenticita Husových listů byla silná.
Těšila jsem se, když jsem zjistila, že vycházejí Husovy listy v moderní češtině, ale byla jsem dost zklamaná. Zaprvé jde o dost úzký výběr dopisů, zadruhé kvůli moderní češtině se ztratila to "něco", co mělo to starší vydání.
Na druhou stranu musím říct, že komentáře a vsuvky k historickým událostem a vztahům jsou v knize velmi prospěšné zejména pro ty, kdo nejsou v historii kovaní.
Štítky knihy
korespondence náboženství pravda Jan Hus, 1370-1415 husitství Kostnice koncily
Autorovy další knížky
| 1995 |  Dcerka: O poznání cesty pravé k spasení |
| 2015 |  Listy z Kostnice |
| 1954 | Knížky o svatokupectví |
| 1413 |  Výklad Viery, Desatera a Pateře |
| 1965 | O církvi |
Kniha Listy z Kostnice je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 43x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 30x |
| Chystám se číst | 26x |
| Chci si koupit | 11x |
Jsem velmi rád, že jsem si mohl přečíst nové vydání Husových Listů z Kostnice. To že je to převedeno do současné češtiny, jsem velmi ocenil a rád jsem nakouknul do Husovy korespondence. Člověk si alespoň udělá obrázek o mistru Janu.