Lehké fantastično (limitovaná sběratelská edice)

06.07.2015

To byla jízda. Kdo je větší blázen, já nebo postavy v knize? Chci víc, víc Zeměplochy.

04.06.2015

Je až neuvěřitelné, jak pestrý a místy bizardní svět si Pratchett uměl vymyslet. S jakou lehkostí paroduje snad jakoukoli mytologickou postavu a navíc tak brilantně, že mu to „žeru“ i s navijákem. Postavy jsou vynikající a vlastně nevím, která je ta nej. Všechny jsou totiž vynikající, soběstačné, neuvěřitelně zábavné a to včetně zavazadla, které v této knize dostalo mnohem více prostoru. Barbar Cohen byl bezkonkurenční .
Co více dodat, než skvělým humorem protkaná kniha. A to je teprve druhá. Zdá se, že mě čeká dlouhá cesta po Zeměploše, ufff.

21.05.2015

Perfektní pokračování a zároveň zakončení první knihy o Zeměploše. A to je to, čeho si na Pratchettovi obrovsky cením, tedy že prvotní nápad nenatáhl na deset dílů, ale vše včas ukončil, abychom se mohli příště podívat zase někam jinam a seznámit se s novými skvělými postavami.

02.05.2015

Kniha byla opravdu dobrá, ale oproti Barvě kouzel trochu pokulhává. Neskutečně obdivuji celý svět, který pan Pratchett vymyslel, jeho vtipné a úžasné dialogy a autorovu fantazii a originalitu.

23.01.2015

Rozhodně jsem nebyl z Lehkého fantastična znuděn, ale to, co od Pratchettovek očekávám, se opět nedostavilo. Prostě mi pořád někde uniká humor, samozřejmě některé postavy vyvolávaly lehký úsměv, ale rozhodně to nebylo nic nad rámec toho, čemu se říká standard. Kdybych k tomu ještě připočetl pár chyb, které odporují logice předešlého dílu Barva Kouzel (například Dvoukvítek rozumí už všem a všude), vychází mi z celé knihy jen průměr.

28.11.2014

Přiznávám, tenhle "jiný" zeměplošský svět, který od toho našeho není až zas tak jiný, mě naprosto okouzlil. Jsem přesvědčená, poté co jsem si „prostudovala“ zeměplošské teorie: „Vesmír, … tvrdili, existoval díky vyváženosti čtyř základních sil, které nazývali Nadpřirozeno, Přemlouvání, Nejistota a Nasranost …“, že všichni pocházíme z jednoho vesmíru:

„ … čím dál tím častěji mluvili o tom, že je na čase, aby magie zmodernizovala především svůj image, a že už by se konečně měli přestat patlat s voskem a kousky kostí a vybudovat celému odvětví dobře organizovanou základnu. Žádali rozběhnutí výzkumných programů a třídenní sjezdy v hotelích, kde by si mohli v klidu ve svých novinách přečíst články s názvy jako Kam kráčíš, geomantie? nebo Úloha sedmimílových bot v současné společnosti.“

„Dělal si množství poznámek, na stěně ve své kanceláři měl obrovskou mapu, která se hemžila barevnými špendlíky, vlaječkami a čarami. Nikdo jí nerozuměl, ale vypadala velice efektně.“

Najde se také mnoho důvodů, proč nám může být Mrakoplaš velice blízký:

„Mrakoplašovi se zadrhl hlas. V debatní místnosti jeho mozku vyskočilo několik emocí najednou a začaly se překřikovat. V čele se chvilku držela Úleva, pak ji ale odkopl někam do kouta Šok a nakonec se do čela protlačilo Ohromení. Hrůza se pustila do boje s Pocitem ztráty a jejich zápas skončil, když se z nejbližších dveří vynořil Stud, aby se podíval, co se to tady vlastně ke všem čertům děje.“

„Co budeme dělat?“ rozhlížel se Dvoukvítek.
„Zpanikaříme?“ navrhl Mrakoplaš s nadějí. Vždycky si myslel, že nejlepší cesta k záchraně je zpanikařit. Jeho teorie vycházela z toho, že se lidé, kteří se v minulosti setkali se šavlozubým tygrem, dali rozdělit zhruba na ty, kteří zpanikařili a utekli, a na ty druhé, kteří zůstali stát na místě.“

Dozvíme se samozřejmě také mnoho poučného:
" ..., že pyramida skrývala bludiště tajných chodeb, jejichž stěny byly ozdobeny nápisy zachycujícími destilovanou moudrost mudrců Tsortu. ..., že součet její výšky a délky dělený polovinou šířky se rovná přesně číslu 1,67563, což je téměř na chlup 1 237,98712567 násobek rozdílu vzdálenosti Zeměplochy od Slunce a váhy malého pomeranče."

"... že na Ploše zatím nikdo nevymyslel psychiatrii. Mrakoplašovi nikdy nikdo nestrčil pod nos rozmazanou inkoustovou skvrnu, aby zjistil, jestli v mládí neztratil na půdě oblíbenou hračku."

Knihu, jejíž slova jsou zábavná, poučná, ironická, humorná, ... pobaví, pohladí po duši, přitom nutí k zamyšlení (jestlipak my nakonec nežijeme také na takové zeměploše) ... takovou knihu si vždycky ráda přečtu.
.

29.09.2014

''Udělali to studenti, ale už dávno, '' pokračoval v práci Mrakoplaš. ''V noci je to celkem pohodlná cestička ven a zase nazpět.''
''Aha, '' usmál se Dvoukvítek, já tomu rozumím. Přes zeď a hurá do osvětlených hospůdek a vinárniček, k pití, zpěvu a recitování veršů, co?''
''No skoro, jen bys z toho musel vynechat ten zpět a verše.''

Tohle mě bavilo už o poznání víc, než Barva kouzel! Celý děj je daleko ztřeštěnější a humor je daleko lepší. U pasáži s druidy programátory, jsem se řezal jako už dlouho ne, ale zase to celé kazí Dvoukvítek. On mi prostě nějak k Mrakoplašovi nesedí a na konci knížky jsem byl hrozně rád, že Zavazadlo a Mrakoplaš spolu zůstanou dál do dalších knížek a Dvoukvítek zmizí navždy!

14.09.2014

Po úvodnej Barve kouzel to bolo menej chaotické, ale aj menej vtipné...podľa mňa dejom ubúdal vtip, ale vykreslil sa viac hcarakter postáv, čo však neznamená, že ide stále o pozoruhodne vtipné a strelené dielo :)

13.09.2014

Přesně,jak jsem předpokládal. :-) Oproti prvnímu dílu,který prvotně seznamuje diváky s fakty a uvádí je do kontextu, je tento výpravnější,dějovější a o něco málo napínavější. Krásná parodie na čaroděje,okouzlující Smrť,sympatické Zavazadlo,legrační Cohen. Nutno podotknout,že krásný zážitek z četby je umocněn "pohodlným" paperbackem.

01.09.2014

Tahle je prozatím má nejoblíbenější Zeměplošná..a zamilovala jsem se do Zavazadla. Opravdu. Chci se vdát a vzít si Zavazadlo za manžela!

07.08.2014

Pratchett mě opravdu baví. Je až k neuvěření, jak si umí pohrávat se čtenářem a s jakou grácií dokáže rozhodit představy, které si o Zeměploše výše zmiňovaný čtenář vybudoval. Druhá kniha ze série je v podstatě pokračováním Barvy kouzel. Velká A´Thuin míří k záhadné rudé hvězdě a na Zeměploše začínají lidé panikařit. Přesto se nemusíme bát, protože zde máme Mrakoplaše se šestým smyslem pro strach, Cohena Hrdinu, který je tak dobrým válečníkem, že překročil svůj zenit, a Dvoukvítka s neutuchajícm optimismem. A samozřejmě Zavazadlo :)
Rozhodně se již nemůžu dočkat, aže se mi do rukou dostane další kniha ze Zeměplochy!

06.08.2014

Opravdu zdařilé pokračování Zeměplochy a všeho co se na ní nachází. Čtenář musí být trochu dítě, aby přijal za normální všechno, co se z našeho pohledu jeví divné a zvláštní. Já vím, že je to fantazy, ale i tam mozek někdy odmítá přijmout některé zvláštnosti. Tudíž jsem se nezklamal a po druhé knize vím, že u Pratchetta teď nějakou dobu zůstanu.

08.07.2014

Přiznám se, že jsem k této knize přišla až po roce od barvy kouzel, z které jsem byla nějak v rozpacích-moc jsem to nechápala. Tento díl se mi ale líbil více a docela jsem si ho (zase na dovolené) užila.

02.07.2014

Jsem ráda, že jsem si u Barvy kouzel ušetřila pátou hvězdičku. Tahle kniha si ji zaslouží. Je to zábavné, napínavé, překvapivé a ten konec ... skoro mám chuť ho napsat, ale to se přeci nedělá :). Každopádně kdo si ji přečte, ten neprohloupí a bude rád, že strávil čas právě s touto knihou :)

Text je příliš krátký.

20.02.2014

Bohužel u mě slabota. Po tom, co jsem od Pratchetta čekal, se nadšení nedostavilo (podobně jako u první knihy). Humor je většinou strašně tlačený (ale občas se objeví opravdu dobrý vtípek - snad závan z knih budoucích), příběh sebou hází sem a tam celkem bez vnitřní soudržnosti. Hledí se spíš se na kvantitu různých magických objektů a lokací, než na dějinnou souslednost. Ale sérii zatím nezahazuju, má se to prý podstatně zlepšit, tak uvidíme :)

14.02.2014

Další z Pratchettovek, kterou jsem přečetla jedním dechem. Pobavila jsem se, zhlédla se v některých postavách, ale taky jsem se zamyslela. V člověku se totiž může skrývat odvaha, i když o ní sám neví, nebo ji, stejně jako Mrakoplaš, přímo popírá. A dokonce i Dvoukvítek dokáže v klíčovém momentu zareagovat tak, jak by to od něj nikdo nečekal; i když, samozřejmě, ve většině příběhu oplývá aureolou turistické naivity. To mu ale prochází, protože má z pekla štěstí (rozuměj Zavazadlo). Velmi mě zaujala i postava Trémona - ne, že bych ho snad nechtěla nakopnout, ale vždyť kolik takových ambiciózních "vševědoucích" mladíků (no, mezi mágy jej za mladíka klidně můžeme považovat) chodí mezi námi a páchá víc škody než užitku. Podtrženo, sečteno, pan Pratchett ode mě za ty dva dny plné zábavy a zamyšlení, které jsem u knihy strávila, opět dostává všech pět hvězd.

Ale protože jsem trošičku hnidopich, dovolím si poznámku k panu překladateli Kantůrkovi. Nejdřív musím říci, že Kantůrkovy překlady rozhodně považuji za jedny z nejlepších, které jsou v česky psané literatuře k dispozici. Ale ač například jména postav jsou přeložena zdařile, co ten název knihy? 'Lehké fantastično' bezpochyby zní dobře, ale vždyť 'light fantastic' mělo být 'světlo fantastické', vyzařující z Oktáva? Byl to snad nějaký překladatelův umělecký pokus? Rozhodně jsem to ne úplně pochopila... Každopádně je název knihy do všech ostatních jazyků, kterým rozumím, přeložen v zásadě jako 'Světlo fantastické' (s výjimkou francouzštiny, kde je použit vlastní název 'Osmé kouzlo'). Kantůrek je překladatelem opravdu odvážným, což je někdy dobře, jindy ne. Přesto si příště raději přečtu přímo Pratchettův originál.

29.09.2013

Terry Pratchett a jeho knížky o Zeměploše prostě nemají chybu. Je to přesně ten druh šíleného, bláznivého, hravého a absurdního humoru, který miluju. Navíc se mezi všemi těmi nafoukanými mágy, svéráznými čarodějkami, chemicky nestabilními draky, vznešenými upíry, huhňajícími Igory, zručnými skřety, chamtivými trpaslíky, sympatickými zombíky, pomalými trolly se sklonem k závislostem, zručnými skřety, sexy vlkodlaky, noční hlídkou v čele s Elániem, knihovnami s pokřiveným časoprostorem a knihovníkem s dlouhými pažemi, zálibou v banánech a slovní zásobou zahrnující Ook (a to je jenom stručný a neúplný výčet) najdou i geniální satirické postřehy a opravdu hluboké myšlenky, které povyšují Pratchettovo dílo z kategorie "prostě taková srandička s barevnou paperbackovou obálkou" do kategorie "Literatura".

Spolu s Barvou kouzel je to takový zeměplošský rozjezd. Bez chyby je především bežžubý barbar Cohen.

24.09.2013

Úžasnou Zeměplochu beru jako únik od fantasy románů. Abych svá slova uvedla na pravou míru. Jde o to, že po určité době, máte všech těch hrdinských činů, udatných srdcí a statečných mužů jste jaksi pře-mlsáni. I vinař si po nějakém čase zajde na jednu velkou desítku či dvanáctku. Stejné je to u mě ve vztahu k Terrymu Pratchettovi, občas mám prostě chuť se potloukat po bláznivém světě s bláznivým hrdinou.