Léčení duchem

24.08.2022

Zweiga zbožňuji, ale tato kniha mi připadá slabá. Kdybych měl hodnotit jednotlivé části:
Mesmer tři hvězdy, Bakerová čtyři hvězdy, Freud dvě hvězdy.

07.09.2021

Doba osvícenství a průmyslové a technologické revoluce byla prostě úžasná. Těch různých objevů! Těch nových informací! Těch expedicí a cest za hranice dříve poznaného a poznatelného! Bylo jen logické, že lidé, okouzleni svým vlastním rozletem, podlehli pocitu, že náš rozum bude brzy schopen obsáhnout veškeré lidské vědění. A duchovno a jiná přesažnost? Jen pozůstatek dřívější doby temna, postupně odsouzena k nevyhnutelnému zapomenutí.
Není divu, že autor jako Stefan Zweig, který tak dobře viděl do temných a složitých hloubek lidského nitra, pozvedl svůj hlas proti příliš technické a vědecké době a rozhodl se vykreslit portréty tří historických osobností, které tak či onak vnášeli do světa povědomí o tom, jak neprobádané (a neprobádatelné?) území je naše duše.

Zweig je skvělý stylista, takže jeho portréty jsou brilantní a vybroušená drobná díla – nic jiného bych ani neočekával. Můj prožitek z četby ale narušovala nezdravá zaujatost, kterou jsem ze čtení vnímal. Jasně, o Mesmerovi ani o Baker-Eddyové jsem do minulého týdne nevěděl, že existují, neznám jejich životopisy a nedokážu přinést důkaz o tom, že mistr Zweig překrucuje skutečnost. Některých věcí jsem si ale nemohl nevšimnout. Třeba, že když paní Baker-Eddyová (záporná postava) pilně pracuje na dosažení svých cílů, je to nazváno umanutým fanatismem. No, a to samé u Freuda (kterého Stefan Zweig obdivuje) je nazváno velkorysým projevem síly jeho vůle. Když Baker-Eddyová pracuje sama, vidí ji Zweig jako nesnášenlivou a nedůvěřivou, když pracuje sám Freud, dokazuje to „přemíru duchovní síly a jeho až bytostné zdraví“. Já vím, jsou to možná maličkosti a možná bych si toho vůbec nevšiml, kdyby nešlo zrovna o Zweiga, tedy autora, který mě dokázal, zejména ve svých románech, tolik nadchnout právě tím, jak věrohodní ve své mnohovrstevnosti jsou jeho hrdinové. Ale takhle... No, tohle mě prostě nebaví, pane Zweigu, nebaví, nebaví, nebaví!
Achjo.

11.01.2021

Životopisné dílo tří osob, které ovlivnili lidstvo ve své době ( Freud i později ). Jedná se o Franze Antona Mesmera, který objevil něco jako léčení magnetem, dále Mary Baker-Eddy, která "zfanatizovala" polovinu Ameriky svou "křesťanskou vědou" (Christian science ), léčení duchem.... a konečně o Zikmundu Freudovi, který nám předal poselství o tom, jak důležité je je zkoumat nejen nemoci fyzické, ale také duši jednotlivce.

Můj výtisk ovšem vyšel 1981 a vydalo jej nakladatelství Odeon

25.12.2020

Bravurní profil Franze Antona Mesmera, Mary Bakerové Eddyové a Sigmunda Freuda. Mesmer a Freud mi jsou osoby známé, o Bakerové jsem nic nevěděl a při čtení jejího portrétu člověka zamrazí - nechutné manipulace a nechutní manipulátoři tu byli napříč liskými dějinami.

21.06.2015

Zweigovo "Léčení duchem" jsem si koupila v roce 1981. Ještě mám v knize paragon. Stála mě neuvěřitelných 25 Kčs. Byla jsem nadšená tehdy a jsem nadšená i dnes, kdy jsem se po tolika letech ke knize vrátila. Zweig čtivě a lidsky popisuje profesní kariéru a osobní život tří zajímavých osobností. Mně se nejvíce líbila hned první část, která je věnována Franzi Adolfovi Mesmerovi. Významný lékař, který se narodil v době, která ho "neuměla" přijmout. Zakladatel mesmerismu, který nahradil permanentní magnet svými dlaněmi a dal tak "vzniknout" živočišnému magnetismu. Druhá část knihy je věnována Mary Bakerové-Eddyové, zakladatelce Christian Science, která dokázala zfanatizovat davy a poslední část je věnována Sigmundovi Freudovi. Určitě stojí za to si přečíst.

24.06.2014

Opět geniální Zweig, avšak zde u toho typu knih mi již vše trošku pokulhávalo. Ostatní díla jsou krapet lepší. Ze zde uvedených životopisů mě nejvíce bavil prostřední o Bakerové. Napsáno opět více než skvěle, výborné čtení pro lékaře a psychology. Životopisný příběh a popis těžší a hutnější než např. od Irvinga. Je třeba být odpočinout a žádnou lehkou zábavu nečekejte. Zvláště u Freuda.. 8,5/10

01.05.2012

Gard to vylíčila a zhodnotila dost jasně.

Snad jedna citace: " ... táže se Freud, ten nevyléčitelný rozrušitel všech iluzí - přesně stejně jako Jean Jacques Rousseau před více než sto padesáti lety - : proč se lidstvo nestalo přes tuto podobnost s bohy šťastnější a veselejší? Proč se naše nejhlubší já necítí být všemi těmi triumfy společenské civilizace obohaceno, osvobozeno a spaseno? A sám odpovídá se svou nemilosrdnou a důraznou nelítostností: protože jsme toto vlastnické obohacení kulturou nedostali prostě darem, ale zároveň jsme za ně museli zaplatit obrovským omezením naší pudové volnosti. Rubem všeho přírůstku kultury druhu je ztráta štěstí jedince. Proti zisku společenské civilizace lidstva stojí ztráta svobody, úbytek citové intenzity každé jednotlivé duše. ..... k psychoanalýze by patřila psychosyntéza."

30.11.-0001

Na poslední část knihy věnovanou Sigmundu Freudovi jsem se těšila nejvíc. Ne snad, že bych o jeho práci věděla něco více, ale jeho jméno je mi známé, ostatně asi jako každému. A musím říct, že jsem nebyla zklamaná i když tato část byla z celé knihy nejtěžší na čtení i porozumění. Alespoň pro mne. Je to částečně i tím, jak ostatně zmiňuje i pan Zweig, že zatímco Freudova práce věnovaná psychoanalýze jedinců je naprosto srozumitelná, jasná a názorná, v psychoanalýze doby se jedná přece jenom z větší části o spekulaci a proto se při pokusu o její pochopení laikem není o co opřít.

,,Mladý neurolog se vydal po stopě jednoho z neurologických problémů, totiž vysvětlení hysterie. To jej zavedlo do jeho hloubky rychleji , než předpokládal. Tam však na dně studny už probleskuje nový problém: nevědomí. Zvedne jej a hle: ukáže se, že je to zázračné, magické zrcadlo. Ať dopadne jeho světlo na kterýkoliv duchovní předmět, prosvítí jej v novém smyslu. A tak Freud vyzbrojen silou argumentů, která nemá sobě rovna, veden tajuplným vnitřním posláním, postupuje od jednoho vnitřního poznatku k druhému, pokaždé stoupá vždy k dalšímu a vyššímu stupni rozhledu - se slovy Leonardovými - jedna část se rodí postupně z druhé a každý z těchto okruhů stoupajících ve spirále nenásilně zapadá do jednotného obrazu duševního světa."

30.11.-0001

Dočetla jsem další část knihy věnovanou Mary Bakerové - Eddyové, zakladatelce Christian Science tedy Křesťanské vědy. Přestože bych nazvala Christian Science spíše sektou než samostatnou léčebnou metodou, nedá se jí upřít, že tisíce lidí skutečně vyléčila. Důvodem však není ona "neslučitelnost Boha s nemocí" jak tvrdí Mary Bakerová, ale opět jev, který objevil (či spíše znovuobjevil a popsal) již Mesmer a na jehož základě je tato snad metoda, snad víra vystavěna. A to sice ono známé víra tvá tě uzdraví. Ať je to jak chce, někdy to skutečně platí.
Tak jako lze Mesmerismus krátce shrnout slovy "Věřte a chtějte" podobně se dá shrnout Křesťanská věda slovy "Kristus a dolar".
Po přečtení pár stránek o Mary Bakerové - Eddyové mne napadala slova jako hysterka, fanatismus, hypochondrie. Ovšem pan Zweig nedovolí svému čtenáři takovýto zjednodušený, černobílý a předsudků plný názor. Přinutí čtenáře přemýšlet o životě svých postav a vidět věci jinak. A proto musím říct, že ačkoliv Mary Bakerová byla hysterkou a hypochondrem a fanatikem, zcela bez pochyb byla také výjimečnou a rozporuplnou ženou.
Nejlépe to opět vystihl pan Zweig.

,,Neboť kouzlo její složité duše leží právě a jedině v promíšení jejího protichůdného založení, v nenapodobitelném propletenci duchovní naivity s praktickým smyslem pro peníze, v jedinečném sepětí hysterie a vypočítavosti."

,,Tak jako uhlí a ledek, dvě zcela odlišné látky smíšené ve správném poměru vytvoří střelný prach a vyvinou ohromnou výbušnou sílu, tak vzniká v této jedinečné směsi mystického a obchodnického, hysterického a psychologického nadání, nesmírný koncentrát a možná, že Amerika navzdory Fordovi a Lincolnovi, navzdory Washingtonovi a Edisonovi, nevytvořila žádný jiný duchovní typ, který by s takovou zřejmostí vyjádřil dvojkolejnost amerického idealismu a americké zdatnosti ve světovém měřítku jako M.Bakerová - Eddyová."

,,Uvážíme - li to důkladně, - člověk nemá před fakty zavírat oči -, nebyl náboženský nástroj sugesce vytvořený M. Bakerovou - Eddyovou přes své typické nedostatky až po dnes překonán co do rozsahu působnosti žádnou jinou naukou víry, to plně prokazuje nepopiratelnou úroveň její instinktivní psychologie."