Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235607/bmid_kvitek-karminovy-a-bily-iuf-235607.png
4
828
278
Kvítek karmínový a bílý série
1. díl >
„Jistěže můj syn chodí za děvkami – kdyby nechodil, měl bych strach o jeho zdraví,“ prohlásil kdysi Charles Dickens. A není se čemu divit, ve viktoriánském Londýně připadala jedna prostitutka na dvanáct dospělých mužů. Jak se asi takovým ženám žilo, vylíčil Michel Faber v románu Kvítek karmínový a bílý, a to mnohem otevřeněji a upřímněji, než by to mohl udělat zmíněný Dickens. Osou románu je vztah osmnáctileté prostitutky Sugar a dědice voňavkářského impéria Williama Rackhama. Oba chtějí uniknout: ona svému hnusnému prostředí, on své lehce šílené manželce. Sugar nechce být jen vydržovanou milenkou, chce se „napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepokládal za pouhý flirt, ale za přítelkyni stejně vzácnou, jako je sourozenec“. A pak se jí naskytne šance přece jen proniknout do Williamovy domácnosti… Zbytek děje prozrazovat nebudeme, ale potenciální čtenáře můžeme spolu s autorem ujistit, že se „v blízké budoucnosti stanou svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě“. Kvítek není sentimentální vyprávěnka o kurvě se srdcem ze zlata. Je to panoramatický portrét viktoriánského Londýna se všemi jeho společenskými vrstvami, bildungsroman s nečekaně katarzním vyzněním a hlavně silný příběh, u kterého budete hlavní hrdince fandit. Jestli tohle není literatura, tak už nevíme, co by jí tak mohlo být.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2014
,
Argo
Originální název:
The Crimson Petal and the White , 2002
více info...
Přidat komentář
Můj dojem z knihy: Člověk čte, čte a čte....a čte....a čte.... a příběh, i přes veškeré dramatické události, plyne jaksi poklidně, nevzrušeně, a je konec, který vlastně ani není konec, protože to nijak neskončí a člověk se nic moc nedozví. Takže asi tak nějak.
Krásně napsaná knížka, úžasný pohled do minulosti, do životů všech vrstev starého Londýna. Sugar jsem měla občas stochutí proplesknout, ale byl to perfektní zážitek. Jen doufám že slibovaná povídka bude brzy......
Nedivím se, že tuto knihu považují kritici za knihu roku. Úžasné vyprávění o lidech bohatých, znuděných svým životem, o lidech žijících v bídě, špíně, s malými vyhlídkami na zlepšení svého stavu, o lidech toužících po lásce, která je pro ně hříchem......
Na přečtení této knížky musíte mít čas, teplo v pokoji, pohodlné křeslo , vonící kávu na stole. To není literatura do MHD. Není to napínavá detektivka, ale přece než ji vždy odložíte, tak jste zvědavi, jak se bude dále osud hrdinů odvíjet. Nezalekněte se množstvím stran. Věřte mi, že jsem se po celou dobu čtení nenudila a ani jednu stránku nepřeskočila. Pro mě to je román se vším co má mít. Vřele doporučuji a kdyby bylo více hvězdiček, tak je dám.
Knížku jsem vložila do svého seznamu " Přečteno jedním dechem" .Těch 900 stránek bylo na dvě nadechnutí.....
Vzhledem k tomu, jaký byl kolem téhle knížky "humbuk", jsem od ní čekala mnohem víc. Příběh zajímavý, snad každý čtenář musí Sugar fandit. Ale co ten konec? Po 900 stránkách bych spíš ocenila nějaké ukončení - jakékoli, ale ukončení.
Kniha je pro mne obrovským zklamáním. Reklama slibovala mnoho, byla jsem zvědavá na tu literaturu, hodnou Nobelovy ceny. Dočkala jsem se zdlouhavého, oplzlého popisování všeho možného, především však nechutností. Autor se zjevne vyžívá v detailních popisech smradů, výkalů a v pornografii. Rozhodně jsem se nedočkala žádného strhujícího děje, do čtení jsem se musela vyloženě nutit, nakonec jsem knihu znechuceně odložila a nejsem si jistá, zda budu mít někdy chuť ji dočíst. Slova typu "pýča" mě fackovala z každé třetí stránky.
Jeden z mnoha (post)moderních románů. Po prvních 40, 50, 100 stránkách jste nadšeni, postupně však autorovi dochází dech, někdy v polovině (tady 450 stránce) si říkáte má to vůbec cenu dočítat, což autorovi dojde bohužel o 350 stran později a proto nakonec děj zrychlí a pak utne.
Nejvíce bych románu vytkl přerod hlavní postavy z sympatické, odvážné mladé ženy v čekající husu, které se opravdu nedá fandit.
Zjistila jsem, že ze sebe pro tentokrát nevykřešu ani špetku nadhledu. Obvykle, když mě něco po všech stránkách takhle sejme, pomůže, když se na to podívám, přečtu si to znovu. Ale v tomhle případě do toho tedy nejdu (aspoň ne hned).
Z toho úvodního rafinovaného oslovení zákazníka prostitutkou a zároveň čtenáře autorem vzniká úžasné napětí a tak příjemně to lechtá, že mi bylo od první stránky jasné, že jsem prostě cílová skupina. Obsahem je to sice viktoriánský román, způsobem vyprávění ale krásně současný. Copak by se v románu z 19. století autor posmíval čtenáři, že se nudí? A co teprve ten neobvyklý refrén! Navíc autor nejenže oplývá fabulačními schopnostmi, má i takovou úctu ke čtenáři, že si ověří kdejaký historický detail, aby byl výsledný obraz maximálně přesvědčivý. A v tom je sakramentsky úspěšný.
Bylo to moje první setkání s Michelem Faberem, ale rozhodně ne poslední. A je skvělé, že i dnes se dají dělat aspoň některé překlady dlouho a pořádně. Viktore Janiši, odteď si Vaše jménu budu pamatovat (a stydím se, že až odteď).
Naprosto strhující kniha. Včera jsem dočetla a litovala, že těch stran bylo jen 920. Osudy Sugar bych s chutí sledovala dál a dál. Ponoření se do života viktoriánského Londýna je v této knize naprosté, užívala jsem si každičký detail, od záchodů po návštěvu fotografického ateliéru. Rozhodně to nejlepší, co jsem četla za hodně dlouhou dobu.
Pro mě byla kniha velkým zklamáním, hlavně se mi nelíbí styl, jak je napsaná, nemám ráda, když autor neustále oslovuje čtenáře, ruší mě to. Dějově je kniha velmi chudá a rozhodně nepatří mezi knihy, které se čtou jedním dechem. Knihu bych vzhledem k obsahu zredukovala tak na třetinu. Mnohem víc se mi líbily knihy od Kena Folletta - Na věky věků a Pilíře země, Pád titánů a Zima světa také nejsou špatné. A úžasný román o Novém Amsterdamu a počátcích New Yorku od Beverly Swerling - Město snů.
Tak na tuhle knihu jsem se těšila od chvíle, kdy jsem zjistila, že konečně bude vydána. A upřímně řečeno - bylo na co se těšit. Čtete a čtete, opravdu cítíte smrad londýnských slumů, vůni levandule. Slyšíte zvuky projíždějících drožek (nebo droček...), šustění vznešených rób. A Sugar-s tou jste takřka ve dne v noci. Člověku se skoro zdá, že je jednou z postav románu. Krásné a opravdové. Díky pane Fabere, díky pane Janiši.
Silný příběh s otevřeným koncem. Kniha Vás úplně pohltí, protože úžasný styl vyprávění Vás do děje tak vtáhne, že najednou zjistíte, že 900 stran máte přečteno. Určitě doporučuji!
Knížka se mi moc líbila, otevřený konec mě trochu překvapil, i když jsem o něm již věděla z jiných recenzí. Bylo to velkolepé, detailně popsané a moc se mi nechtělo svět Sugar opouštět. Pěkná knížka, čtivá a ten počet stran nebyl překážkou, právě naopak.
"Dávejte pozor kam šlapete" nabádá autor v úvodu své čtenáře. Musím Vás však ujistit, že s Kvítkem nešlápnete vedle. Sice musíte snést štiplavý zápach bočních uliček, řev opilců, vtíravou vůni Rackhamova mýdla a Sugar, která není vždycky jenom sladká, ale budete odměněni jízdou viktoriánským Londýnem, jež Vás bude bavit na více, než 900 stránkách. Kvítek je zkrátka strhující díky vypravěčskému talentu Michela Fabera i nevšední překladatelské péči Viktora Janiše (a korekcím jeho ženy).
Brodíte se špínou, ohrnujete nos, obdivujete a záhy hned zatracujete... a neuvěříte, že něco takového bylo vydáno až v roce 2002...natolik to dýchá svojí dobou...
Pohltí vás to od samého začátku, jelikož vyprávění formou prostitutky funguje dokonale a příběh se vám odvíjí před očima jako film, kdy z hlavních postav se stávají vedlejší...
Jde o uchvacující sondu londýnskou špínou, kdy nejeden syrový slovní obrat mnou otřásl... což vás samozřejmě o to víc "hází" do daného prostředí... takže smekám... a bylo mi ctí sdílet se Sugar její radosti i strasti s bezcitným Williamem...u kterého bych asi nešla pro ránu daleko...
Na té knize mi vadila jediná věc. A to, že skončila!
Jen málokdy autor (a překladatel) umožní čtenáři vstoupit "přímo dovnitř", cítit smrad uliček, zajíkat se nad vosími pasy dam, nahlížet čtoucím si mužům přes rameno, zhnusit se nad scénou u fotografa a zcela nepokrytě fandit prostitutce, protože si to prostě zaslouží.
Micheli, Viktore, děkuji!
[Tohle není regulérní recenze, ale osobní vyznání překladatele - jako takové nemůže být objektivní. Přesto doufám, že aspoň někomu přijde zajímavé.]
Francouzi tomu říkají „coup de foudre“. V češtině bych mohl napsat „byla to láska na první pohled“ – ale chyběl by tomu ten druhý význam, „úder blesku“. Po přečtení Faberova neoviktoriánského románu „Kvítek karmínový a bílý“ jsem zůstal jako opařený, jako by do mě praštil blesk.
A přitom to začalo tak nenápadně. Na semináři Britské rady v Cambridgi jsem dostal možnost seznámit se s Michelem Faberem osobně a z Anglie jsem odjížděl se všemi knihami, které Michel napsal. Jenže kde najít těch potřebných pár dní, které je potřeba k přečtení bezmála tisícistránkové knihy? V náročném literárním provozu, který mě nutí prakticky den co den přeložit deset stránek textu, se onen kýžený víkend, kdy bych mohl učíst přinejmenším prvních tři sta stránek, ne a ne vyskytnout. A tak jsem byl nakonec nucen číst po práci, s rizikem, že uváznu někde v polovičce druhé kapitoly. „Kvítek“ je naštěstí napsaný tak strhujícím způsobem, že nic takového nehrozilo. „Když jste se mě poprvé chopili, nenadáli jste se, že budu tak silná, ani jste neočekávali, že vás popadnu tak pevně a rychle,“ píše autor hned na první stránce – to mluví prostitutka, která čtenáře z úplně jiných časů nekompromisně čapne za ruku a provází ho neznámým Londýnem, ale zároveň tu autor pomrkává na čtenáře, který má obavy z nezáživných tlustospisů.
„Kvítek karmínový a bílý“ je příběh osmnáctileté prostitutky Sugar, ženy nadané výjimečnou inteligencí, která se narodila na nesprávném místě v nesprávný čas do velice tuhé, kastovní společnosti. Málokdy jsem osud hrdinky sledoval s tak zatajeným dechem, málokdy jsem imaginární postavě tak fandil. Moje manželka nabyla dojmu, že mám poměr. A já skutečně poměr měl, vždyť vztah mezi čtenářem a knihou má být vášnivý, člověk má pocit, že to bude navždy – a pak najednou kniha skončí a čtenář si hledá jinou. Velmi promiskuitní. Ale v případě „Kvítku karmínového a bílého“ to byl poměr dlouhý a smysluplný.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura prostituce viktoriánská doba historické romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Byla jsem zvědavá, jestli mě Kvítek pohltí a nadchne tak jako spoustu ostatních a zase tolik jsem v to nevěřila, protože dvě předchozí knihy, které jsem od Fabera četla, mě extra nenadchnuly. Pohltil, ač to činil pozvolna. A nadchl převelice. Ten pozvolný rozjezd, kdy neznalého čtenáře do nového světa doprovází vševědoucí vypravěčka, je vymyšlený úžasně. Jako by následoval oko kamery a pomalu se nořil do tehdejší doby, do usopleného, zapařeného a zapáchajícího Londýna. A odtud pak dál, do toho již trochu ovoněného a umytého, ale odtažitého světa. Chvílemi mi Kvítek připomínal o tolik cudnější Věk nevinnosti, ale v určitých momentech tak podobný v popisu tehdejších móresů. Kvítek byl jak běh na dlouhou trať, nechal nás dlouho se rozhlížet na startu, prohlédnout si terén i soupeře, pak si trať pomalu projít a teprve pak se zvolna rozběhnout. Však před námi byla dlouhá cesta. Která nás však postupně nutila trochu přidávat a do cílové rovinky se nakonec vřítit s jazykem na vestě. A v cíli možná přišlo malé roztrpčení, asi jako když vám autobus zavře dveře před nosem. Ale ve chvíli, kdy jsme se s tím smířili a měli čas přemýšlet při čekání na ten následující, měli spoustu času vzpomínat na postavy, s nimiž jsme strávili kousek času, vlastně nám spadl kámen ze srdce. Autor zařídil, že se nám jen tak z hlavy nevykouří, Sugar, William, Agnes, Sofie...