Krysař
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat. Kniha je doplněná ilustracemi a fotografiemi z kultovního animovaného filmu Jiřího Barty. 6. vydání.... celý text
Komentáře knihy Krysař
Přidat komentář
Mám ráda takovéto poeticky psané knihy s bohatým jazykem. Díky nim člověk vidí svět i trochu jinak.
Čtení Krysaře mi přišlo jako procházka po bílých mracích. Nevím, jak jinak to vysvětlit.
A zde, dle mého názoru, ta nejkrásnější pasáž:
,,Krysař jde. Jeho srdce je lehké. Setkání ranní bylo jen mrak, který pluje a rozptýlí se. Nyní je zcela jasné nebe. Nikdy takového nebe nebylo."
Velice se mi líbil moment, který popisuje krysařovu milostnou noc ve společnosti Agnes, nebo i sebevraždu Agnes. Čtenář vycítí, co přesně se stalo i bez toho, aby /nejen/ tyto momenty autor nějak doslovně popisoval. Zážitek knihu číst.
Krysaře jsem četl poprvé na střední škole. Motiv samotný znám již dlouho. Ale během života se k něm pravidelně vracím, jde o mnohovrstevnaté dílo, u kterého to stojí za to. A určitě s nějakým dalším návratem počítám.
Knížku mam v knihovně už řadu let, až ted jsem ji konečně přečetla, vermittelt poetický a melanchonický příběh.
Libi se mi temna postava Krysare, ktery si hledi hledet sveho bez ohledu na to, jak o nem smysli okoli.
Jazyk je poeticky, nicmene si nepredstavujte ani modernu ani prilisnou romantiku.
Kazdopadne vypravi tato novela pribeh o zklamani v lasce, ale i v cele spolecnosti.
Sice vím, že tohle je maturitní četba, kterou jsem kdysi znal z hlavy (i když jsem knihu vlastně nečetl), ale dostal jsem se ke knize až teď díky výzvě na letošek
Klasický příběh o pomstě, ale nic zvláštního
Přečteno v rámci ČV2025. Četla jsem kdysi na střední, ale tehdy mě moc neoslovila.napsáno archaicky,přesto čtivě.
Upřímně řečeno, čeští autoři nejsou moje parketa. Až na ty starší díla které za něco stojí. A právě Krysař je pro mě dílo, ke kterému se opakovaně a s nadšením vracím – nejen jako čtenářka, ale i jako posluchačka a divák. Ať už skrze tištěné slovo, dramatický přednes nebo hudební interpretaci, ten příběh má v sobě něco hluboce hypnotického. Temná pohádka pro dospělé, balancující na hranici snu a noční můry, která mi pokaždé připomene, jak moc může být slovo silné. Zbožňuju, jak dílo pracuje s atmosférou – je to tajemné, znepokojivé, elegantní. Temnota tu není samoúčelná, ale nese tíhu osudovosti. Příběh se noří do hlubin lidské duše – mlčí tam, kde jiní křičí, a šeptá tam, kde je ticho nebezpečně hlasité. Fascinuje mě ta subtilní, přesto silně pulzující symbolika, kterou si čtenář musí spíš vycítit než pochopit. A Krysař sám? Bytost z okraje reality – půvabný, hrozivý, nečitelný. Působí, jako by do světa jen nakoukl, a stejně snadno se z něj může zase vytratit. Právě tohle "neuchopitelno" mě na celém díle asi nejvíc přitahuje – že se mu člověk může oddat, ale nikdy ho úplně nedrží v rukou. Pro mě je Krysař jedno z těch děl, která nejsou jen ke čtení, ale k prožívání. A každé nové setkání s ním ve mně rozvibruje ten zvláštní, podprahový tón – jako ozvěnu dávné melodie, co nese něco víc, než je zjevné na první poslech. Kdo ví, možná jsem si Krysaře zamilovala skrze to, že to byl první muzikál který jsem viděla, nebo jsem ve slovech našla kousek sama sebe.
Pro "audioknihaře" můžu vřele doporučit čtení pana Filipa Jančíka jež je k poslechu (bez reklam) i na youtube. Opravdu vás vtáhne.
Krysař je klasika a pořád dobrá klasika. Smutný, pomalý příběh s temnou atmosférou. Sám krysař je skvělá postava, stojí za to si knížku přečíst jen kvůli němu
Tahle klasika napsaná krásnou češtinou mi znovu učarovala. Jsem velmi ráda, že jsem po ní, po tolika letech, opět sáhla. Tragická linka Agnes a Krysaře byla opravdu nádherně zachycena. Je škoda, že toto dílko je mnohdy vnímáno jen jako povinná četba k maturitě.
Známá klasika, která za přečtení rozhodně stojí. Tajemný, smutný a silný osud Krysaře, určitě jsem nečetla naposledy.
Nádherně napsáno...chvílemi mnou z jeho slov cloumala úzkost. Pověst znám už od mala, a četla jsem jí několikrát jako pohádku pro děti, ale toto už nic nepřekoná. Klasika, kterou by měl znát každý.
Můj oblíbený muzikál, v rámci výzvy jsem přečetla předlohu...
Dobré, tajemné, drsné, pravdivé...
"...staří lidé míní, že svět je stále
horší...“
Hodně z nás zná dílo jako povinnou četbu. I já sama jsem knihu četla na základní škole, a už si jen matně vzpomínám o čem to bylo. V rámci čtenářské výzvy tady na DK jsem si ji přečetla znovu. A stejně jako kdysi se mi příběh líbil, jen teď jsem ho dokázala daleko víc vnímat a ocenit.
Knihu jsem četla jako e-knihu, je dostupná ke stažení tady na DK. Taky jsem si poslechla audioknihu na YouTube kanále Knihy Dobrovský.
Krysař přichází do města Hammeln, které má zbavit krys. Pomáhá mu v tom kouzelná píšťala, protože když na ni zahraje, jdou krysy za ním. Ty pak dovede k řece, kde se utopí. Setká se s krásnou Agnes, do které se zamiluje. Ale ona má milence Kristiána. Poznáváme i pár dalších obyvatel města, například Seppa Jörgena, rybáře, kterému se všichni posmívají, protože mu věci docházejí se zpožděním.
Krysař zbaví města krys, ale členové městské rady ho zradí a nezaplatí mu. Chce odejít, jenže ho tam drží láska k Agnes. Pak mu Agnes prozradí nechtěné tajemství. Krysař odchází z města, ale nakonec se vrátí a zjistí co se stalo s jeho milou. Ze žalu a zklamání v lásce se rozhodne odvést všechny obyvatele města na horu Koppel, kde ukončí jejich životy s tím, že se podle pověsti mají dostat do Sedmihradské země.
A co Sepp? Podlehne i on zvuku píšťaly nebo mu v tom něco zabrání?
Pro doplnění jsem si našla, že první vydání vyšlo v roce 1915. K napsání novely se autor inspiroval staroněmeckou pověstí.
Knížka se mi dobře četla, i přes některé starší výrazy češtiny. Líbily se mi myšlenky krysaře, když nemohl usnout a šel se projít. Zajímavé bylo setkání krysaře s pomocníkem ďábla.
„Tak odešel krysař a ostatní z Hammeln; není však jisto, došli-li do země sedmihradské.“
AUDIOKNIHA: 5*/5* Moje první audiokniha a myslím si, že jsem si nemohla vybrat lépe. Přednes v podání Filipa Jančíka (můžeme ho znát hlavně z dabingu, například jako Codyho ze seriálu Krok za krokem) se mi moc líbil a audiokniha mě hned zaujala. Bylo to hezké zpestření ke knize.
Štítky knihy
láska zfilmováno pověsti romantismus zklamání pomsta poutníci rozhlasové zpracování krysy novely klasická literatura novelaAutorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Každoročně se snažím do svého čtenářského ranečku přidat aspoň jenu knihu ze svého dětství, mládí či dospívání. Letos, díky čtenářské výzvě, padla volba na Krysaře.
Bláhově jsem si myslela, že si konečně užiju "barvitou" řeč, pochopím všechny dvojsmysly a hlavně důvod proč je kniha zařazena do (v mém případě povinné) nyjí již jen doporučené četby.
Tak četbu této knihy jsem si neužila v pubertě ani teď. Omlouvám se, ale má zkušenost je taková že, dnešní děti, které mají problém s Boženou Němcovou (nerozumí významu některých slov) musí u této a jim podobných knih naprosto ztratit chuť číst cokoli dalšího. Při maturitě je zachrání pouze rozbor díla stažený z internetu.
Věřím, že zážitek z četby má určitě zralý a zkušený čtenář.
No a po té co jsem došla tomuto poznání na mě padá stín deprese. Hold stále nejsem dost sečtělá a zralá. Tak snad se nade mnou Pán Bůh smiluje a budu mi dán čas na "dozrání" a za pár let si četbu Krysaře konečně vychutnám.
Na druhou stranu, je to opravdu nadčasové dílo. "Počestných občanů" máme ve společnosti stále dost, jen nám chybí ten Krysař :)