Krev je můj chleba
Laird Barron
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470261/bmid_krev-je-muj-chleba-pnF-470261.png
4
124
45
Izajáš Coleridge série
1. díl >
Několika cenami ověnčený Laird Barron (*1970), považovaný za šedou eminenci amerického hororu, tentokrát přichází s drsným thrillerem. Krev je můj chleba je první díl nové série s hrdinou Izajášem Coleridgem, synem maorské krásky a amerického důstojníka, který je po dvaceti letech mezi chicagskou mafií vržen do pátrání po mladé dívce. Pokud jste si oblíbili Nesbøho hrdinu Harryho Holea, nepochybně si zamilujete i svérázného Izajáše. Barron vytvořil v této sérii zcela nový literární svět, umístěný do žhavé současnosti. Děj, okořeněný sarkastickými komentáři hlavního hrdiny, který musí neustále šťourat do vosích hnízd, je plný akce... a krve.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2021
,
Gnóm!
Originální název:
Blood Standard , 2018
více info...
Přidat komentář
Za posledních deset měsíců jsem ji přečetl třikrát. Pořád perfektní kniha u které se neskonale bavím.
Nadprůměrná detektivka z drsného prostředí mafie. Příjemné čtení do vlaku, na dovolenou nebo do špitálu.
Nemohl jsem usnout, dokud jsem nedočetl.....
yeah! doufám, že vyjde aj druhý díl!
Hold a pokračování noir detektivek. A velmi podařený hold. Čte se to jedním dechem. Velmi jemně to balancuje na hraně braku. Kdyby šli dát půlky hvězdiček bude to solidních 3,5.
Tak padol tento temný thriller ktorý v žiadnom prípade nie je noir keďže len film má svoje temné zákutia zvané noir :) Napriek tomu máme čo do činenia s temnou, vulgárnou, špinavou a poriadne krvavou knihou.Hrdina ani nehrdina Izajáš Coleridge pracuje na Aljaške pre Chicágsku odnož mafie.Kde ho pochytí jedného dňa sentimentálna láska k zvieratám. Tesne ho za to minie ortieľ smrti ktorý je zmenený vďaka kontaktom a zásluhám jeho minulosti na niečo ako vyhnanstvo. Kým sa situácia upokojí je zatiaľ ďaleko od Aljašky až pri New Yorku na jednej farme. Popri tom ako spoznáva smrad hnoja a chlievy farmy, zoznámi sa s jednou mladou rebelkou ktorá mu svojím spôsobom prirastie k srdcu. Teda srdce Izajáš nemá ale povedzme,že trošku sa vyzná v definícii dobra a zla. Nuda a zaháľanie na farme sa zmenia v jeden deň kedy zmizne ona mladá rebelka menom Reba. Je to vnučka hostiteľov a majiteľov farmy. Izajáš sa rozhodne, že zistí čo je za záhadným a náhlym zmiznutím Reby. Nasleduje sledovanie stôp, otváranie starých rodinných rán ktoré sú všetko iné len nie rodinné. Idylka tu nemá miesto. Korupcia, gangy, nacisti, rasisti, indiáni ktorí sú na hony vzdialený romantickým predstavám z knižiek Karla Maya to sú len niektoré problémy ktoré ho stretnú. Máme tu skorumpovanú políciu a FBI, dvojité hry ktoré sú skryté v trojitých hrách a falošné stopy ktoré vedú k ďalším falošným stopám. Tečie tu krv ako z vodovodu, zuby lietajú priam v mračnách. Kopú sa čerstvé hroby, otvárajú sa staré hroby. Izajáš je často bližšie k smrti ako smrtka samotná. Napriek tomu ide vpred a stretáva aj ľudí ktorí mu viac menej zo svojich dôvodov pomáhajú alebo mu aspoň nejdú do cesty. Cieľ je nejasný a všetko čo by ste čakali od krvi, smrti, tetovania a brokovníc tu je nadmieru. Cedia sa tu hlášky ktoré sú alfa a omega hovoreného a písaného slova. Autor píše ako keby sfetovaný Clint Eastwood pod stolom v bare nacistov kadil tri hlášky za minútu. Čo veta to " perla " idiomy..slangy...vulgarita a žiadne citové a empatické prejavy nečakajte. Píše sa tu krvou, potom a brokmi...milé slovo nejestvuje ...jestvuje len olovo alebo reťaz ktorá vám dá ranu do vajec. Príbeh sa poriadne zamoce niekde v polovici až je problém vyznať sa v tom mori gangstrov, bývalých vojakov, polišov, negrov, indošov a týpkov ktorí premrdali svoj krátky život fetovaním, väzením, alkoholom a tetovaním.V tomto svete pátra náš Izajáš po žene a my ani na chvíľku nebudeme vedieť prečo. Záver je už len facka všetkému čo človek vytrpel keď sa musel toľko brodiť sračkami a vyžrať si tú všetku špinu. Určite autor nechcel byť ten komu budeme nadávať,že žerie klišé. Nemá ani rád keď čitateľ spokojne zavrie knihu.Hovno. Ani náhodou, preto si ho cením a preto som zvedavý či sa na trh CZ / SK dostane druhý diel s názvom Black mountain ktorý podľa zahraničných ohlasov je vraj lepší ako jednotka. Určite by som chcel vedieť ďalšie osudy zmrda Izajáša a verím,že nie som sám a preto vydavateľstvu držím palce aby sme druhý diel už čoskoro mali v našich paprčiach.
Ultimátní hlavní hrdina! Miluju ho od první stránky a doufám, že brzy bude pokračování. S Izajášem se mi líbilo na Aljašce i na americkém zapadákově: popis je tak dokonalý, že bych odpřísáhla, že jsem tam fakt byla a slyšela zvuk lámaných nosů a končetin a cítila zvětralé pivo i levný cigára.
Kdyby se spojili Izajáš Coleridge, Joe Kurtz (Simmons) a Parker (Stark), tak by vytvořili neskutečnou partu sympatických gaunerů, kteří by se nezastavili před ničím a neměli si vzájemně co vyčítat. Izajáš pracuje pro mafii, ale jednoho dne provede solidní průser a je odklizen do důchodu na odlehlou farmu, jenže to by nebyl on, aby se opět do něčeho nenamočil i když si řekl, že začne nový život a bude sekat dobrotu. Když se jeho zaměstnavatelům z farmy ztratí postpubertální vnučka, pustí se do pátrání na vlastní pěst a musí se ponořit zpátky do kalných vod zločinu. Ten chlap si nebere vůbec servítky, jede jako buldozer po golfovém hřišti bez ohledu na policajty, FBI, mafiány, nebo drogové gangy a zůstávají za ním jen těla.
Čtení je to poutavé, plné brutality, násilí a podobných sympatických věcí, užijete si vodopád cynických hlášek a dojde i na lásku. Pokud bych měl vyzdvihnout nějakou Izajášovu přednost, tak má rád zvířata, zejména miluje psy, takže byste určitě nechtěli, aby vás načapal, jak ubližujete nějaké bezbranné němé tváři.
Ještě musím podtrhnout skvělou překladatelskou i redakční práci, sympatickou do ruky padnoucí obálku a dodávám že jestli vyjde další díl tak si ho určitě koupím, tak jako tento.
„Jeho rodný jméno znělo Tony Becchi. Jako Tony Pugét byl známej proto, že jak jste jednou viděli Tonyho ve výkonu služby, znamenalo to pugét na vašem hrobě.“
Úžasně napsaná kniha ve stylu starých detektivek, kdy vyšetřovatel byl sice klaďas, ale měl v sobě kus ďábla i anděla. Úplně vidím zakouřené putiky plné ostrých hochů a rázného vyšetřovatele plného jizev na těle i na duši, jak se neohroženě vrhá po stopě...
„Pak se na mně podívala. Ten mazaně napodobenej smutek byl pryč a nahradilo ho něco prastarýho, něco z doby ledový. Lebka ukrytá pod masem.“ Laird Barron je skvelý autor, veľký literát a zaujímavý človek a je super, že si za „svoj“ žáner vybral horor. Jeho zbierky Okultace a najmä Ta nádherná věc, jež na nás všechy čeká, sú úžasné a krajne inšpiratívne. Do tretice mu však v Čechách prekvapivo nevychádza horor, ale noir. Po obsahovej stránke je to presne také, aké som čakal, ale napísané špeciálnym, pre Barrona typickým temným štýlom. Silný zabijak a slabá obeť je niečo, čo vždy funguje. Či už zabijak obeť hľadá alebo ju (v prípade smrti) mstí. Tu je to o čosi komplikovanejšie a v záplave gangstrov, mafiánov a skorumpovaných agentov FBI sa v tom možno občas stratíte. A ak aj nie, tak si uvedomíte, že je tu toho (všetkého, vrátane problémov s otcom a tajomnou smrťou matky) tak veľa, že vlastne o samotný prípad ani príliš nejde (čo podtrhne finálne vysvetlenie, ale nechcem spoilerovať). Ústredný (anti)hrdina je sympatický, ide zrejme o najsčítanejšieho a najvzdelanejšieho zabijaka pod slnkom (nielen aljašským). Trochu mi pripomínal Jacka Reachera a následne román mi pripomenul Špinavý kšefty na North Ganson Street od Zahlera. Dávam "len" 3*, ale iba preto, že tento žáner ma nikdy nebavil. Vďaka Barronovi ma baví o čosi viac, ale stále to nie je ono. Ak noir zbožňujete, pridajte si ďalšie dve hviezdičky.
Kniha „Krev je můj chleba“ nám ukazuje Lairda Barrona ve velmi dobré formě, především takové, kdy všechno, co přečtete, dává smysl, a na konci nebudete sedět a přemítat, co se vlastně mělo dít. Ne, tohle je dějový román, i když možná překvapí, jak to nakonec s tím detektivním případem, který je tu řešen, dopadne. Z toho mi nějak přišlo, že jsem skutečně na správné adrese a že čtu Barrona, ne nikoho jiného. A ač bych to do něj neřekl, Barron umí být hodně vtipný.
Americká drsná škola v podaní Chandlera, Chasea či Gardnera bola svojho času mojím obľúbeným čítaním. Tá doba je však už preč a nesmrteľní drsní hrdinovia inkasujúci i rozdávajúci rany akosi stratili svoju pútavosť. Postupom veku človek skrátka oceňuje u knihy iné kvality.
Túto knihu som zobral do rúk len z toho dôvodu, že som pred nedávnom čítal Barronove hororové poviedky, ktoré boli trochu nezvyklé a veľmi dobre písané ale skrátka aj preto, že český vydavateľ tohoto titulu ešte nevydal žiadny prepadák, naopak. A bol som veľmi milo prekvapený...
Samotná zápletka je síce jednoduchá a hlavná postava sčítaného hromotĺka dosť fantastická, ak už nie rozprávková, spôsob akým autor samotný príbeh podáva, je však vynikajúci. Všetka česť českému prekladateľovi za ten úctyhodný preklad idiomov a slangu. Tá spústa (pop)kultúrnych odkazov a odkazov na rôzne reálie zo života takmer na každej strane stavia túto gangsterskú detektívku na ešte vyšší level ako je bežným zvykom. Kniha spĺňa atribúty odpočinkového čítania ale zároveň aj obohacuje.
Myslím si, že táto rovina (detektívna drsná škola + autorov inovatívny prístup) pasuje Barronovi ešte o trochu viac ako jeho hororové poviedky. Dúfam, že ak to už Gnóm! načal, bude s Izajášom Coleridgeom aj pokračovať ;)
Dobrý román z gangsterského prostředí, přesto hlavní hrdina je rázný Tlučhuba u kterého jsem si celý román nebyl jistý svými sympatiemi. Kniha byla čtivá, ale ne až tak moc a místy si autor hodně zkrátil finalé. Přesto za mě 4 hvězdy
Skvělá moderní inkarnace Chandlerovy drsné školy. Kdo má Barrona zařazeného mezi hororové autory, bude možná hodně překvapen. Každopádně zůstává vrcholně obrazný básnický jazyk, kniha sama je však drsná jízda životem jednoho gangstera, ve kterém ještě ve vší té černi a šedi zůstaly jako střípky hvězd rozesety zářící úlomky dobra. A to se mu nevyplatí. My čtenáři si ale můžeme blaženě pomlaskávat
Testosterónová jazda zo sveta mafií podaná veľmi autenticky a so všetkou brutalitou. Je to také intenzívne, že sa mi chvíľami nechcelo čítať. Dej sa od začiatku valí na plné bomby a je jedno, či hlavná postava práve niekoho mláti, je mlátený, alebo ošetruje kone. Vždy čosi vysí vo vzduchu. Vyšetrovania a skutočného pátrania je menej. Chcelo by to sfilmovanie, v hlavnej úlohe Dwayne Johnson:)) Vyzdvihnúť si žiada preklad a redakcia. Poctivá práca, ktorej je čoraz menej...
Laird Barron je můj oblíbený spisovatel. Jeho horrorové povídky jsou úžasné. A i když jsou často těžko uchopitelné, dostanou se Vám pod kůži. Takže na jeho výlet do žánru noir/thriller jsem byl opravdu zvědavý. A i podle námětu jsem čekal divokou jízdu, něco, co mne vtáhne, sežvýká a nakonec vyplivne. Knížka, kterou dám za jeden večer, ale X dalších dní jí nedostanu z hlavy. Ksakru, těžko jsem se mohl mýlit víc. Trápil jsem se a nakonec to četl skoro měsíc (!). Má to všechny správné ingredience - rozvráceného hrdinu, rodinná tajemství a traumata, mafii, gangy, městské slumy, divokou a tajemnou krajinu, panoptikum zajímavých postav a ve středu toho všeho snaha najít ztracenou holku a jednou v životě udělat správnou věc. Jenže nějak to celé nefungovalo. Stejně jako Hlavsa v Cimrmanově Poslu světla jsem "viděl jen výjevy"... Izajáš nepátrá, on tápe, sem, tam a zase zpátky. Občas u toho "udělá bugr" (ale není to tak často, jak by čtenář čekal). Takže navštívíme místní mafiánskou i společenskou smetánku, žoldáky a veterány, indianský gang, nácky, rednecky v horách a dojde i na taťku a trochu romantiky. A všechny tyhle epizody jsou fajn, ale nedrží to pohromadě a ten ústřední motiv tak nějak vyšumí. Necítil jsem tíhu a tlak najít Rebu. Najít jí včas, živou a zdravou...Pokud vyjde pokračování (Černá hora), dám Izajášovi určitě další šanci, ale když už vo tom parchantovi v životě neuslyším, chybět mi nebude... Tož tak. V závěru potřeba opět pochválit Jakuba Němečka. Překlad je dokonalý, stejně jako množství doplňujících vysvětlivek. Už jsem to tu psal, ale jeho láska, ke knížkám a k tomu, co dělá, je vidět na první pohled. 3,5*
Tak jsem konečně dočetl první dobrodružství odklizeného mafiánského zabijáka Izajáše Coleridge, toho času amatérského detektiva kdesi na předměstí New Yorku… A na rovinu přiznávám, že jsem to nepřečetl hned na poprvé. Poprvé jsem totiž skončil někde v půlce, ale nechal se přesvědčit kamarádem a dalšími zdejšími ohlasy, abych to zkusil ještě jednou. Na podruhé je však výsledek stejný, bohužel… Kniha je napsaná velmi čtivým jazykem, plným cynických a ironických hlášek jak to mám rád, ale už od začátku mi vůbec nesedla hlavní postava Izajáše Coleridge. Ten si sice často nechává naložit a počítat žebra, ale rovněž vystupuje jako neohrožený (nad)člověk, ne nepodobný hrdinům z bájí, které má tak rád. Chápu, že je to jistě záměr autora, jistá nadsázka, která však u mne docela narazila. Další problém je, že je to celé takový knižní kočkopes, míchající svébytně žánry od detektivky, přes romanci až po western a přitom ani jeden žánr nevyždíme způsobem, který by mne posadil na zadek. I to panoptikum postav od mafiánů, přes skinheady až po indiány je prostě na jednu třísetstránkovou knížku moc. Výsledkem je trošku guláš, který je sice na jedno přečtení celkem zábavný, ale už nemám důvod se k němu někdy vracet. Na řazení do společnosti Hammetta či Chandlera bych byl hodně opatrný a to neříkám jako nekritický uctívač těchto pánů, protože si myslím, že mají spoustu výborných moderních následovníků, jen ten Barron mi k nim zatím moc nezapadá. Jestli někdy vyjde dvojka, tak se na ni nejspíš mrknu, ale po přečtení doslovu se bojím, co s ní udělá koketování se sci-fi a hororem, protože to v beletrii vážně nejsou mé oblíbené žánry… To vše jsou však moje dojmy a možná je chyba na mé straně. Ostatní zde jsou zatím z knížky nadšeni, tak klidně dejte na ně a utvořte si svůj názor sami.
Barron jako novy Chandler? To vazne ne, ale kniha je to skvela a ctiva. Perfektni oddechovka.
Moderní vlna detektivek a krimi mě víceméně minula, ale na tohle jsem byla opravdu zvědavá. Drsný thriller v podání Lairda Barrona? To stojí za zkoušku, i když tomuhle žánru jinak nefandím. A nezklamal! Ano, Krev je můj chleba je skutečně drsná a plná krve, ale není přehnaně brutální. Zato vážně vtipná, cynická a na konec se dostanete rychleji, než by se vám líbilo... Tahle kniha mě dostala už po pár stránkách a vážně doufám, že se Gnóm v budoucnu chopí i jejího pokračování. A pokud váháte jestli si ji chcete přečíst nebo ne, rozhodně jí dejte šanci. Je velká šance, že vás bude bavit taky.
Už dávno a nejspíše natrvalo, jsem utekl od detektivek o sériových vrazích, kde nonstop prší, všichni mají trauma a vraždy jsou uměle vykonstruované ukázky násilí, které mají šokovat davy nenáročných čtenářů ke knihám o svérázných hrdinech s vtipem na rtech, zjizvenou duší i tělem a těmi nejlepšími úmysly v těch nejhorších situacích, odehrávajících v perfektních kulisách zejména amerického podsvětí.
Všechny superlativy už přede mnou řečeny. Práce překladatele je neuvěřitelná, protože tohle byla naprostá radost číst se všemi odkazy a hrátky se slovy. Mytologie jako kdyby k mafii patřila odjakživa a kvůli štěněti bych byl možná taky schopen napáchat pořádnou paseku. Prostředí střídající bary, noční kluby, doupata mafiánů a neowesternová údolí, samoty s výhledy na pláně a zase jen pláně, to už mě máte na lopatkách.
Závěrem snad jen, že za ten týden, co jsme spolu strávili, se knize už zohýbaly rohy a abych pravdu řekl, kurevsky jí to sluší. Tak moc, že to bylo těžké loučení a mám chuť jí hned vzít na druhý rande. Ale počkám si na sestru od Černé hory, která už v USA sbírá pozitivní ohlasy.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Krev je můj chleba |
| 2017 |  Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká |
| 2016 | Okultace a jiné povídky |
| 2022 | Černá hora |
| 2023 | Černá tma zapomnění |
Kniha Krev je můj chleba je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 141x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 118x |
| Chystám se číst | 91x |
| Chci si koupit | 27x |
| dalších seznamech | 2x |
Barron si mne získal svými hororovými povídkami, ale románem s Izajášem Coleridgem se u mne posunul ještě o příčku výše. Esence toho lepšího z americké drsné školy - takový "Blood standard", jak zní originání název. Hlavního hrdinu s maorskými předky a s láskou k mytologii, si není možno neoblíbit. Hlavně když přesto, že patří k mafii a pro ránu nejde daleko, tak má v sobě zabudován takový etický kodex, jaký bychom většiná z nás těžko v sobě našla:). Kostra příběhu není nikterak originální, ale kniha je nadmíru čtivá, vtipná, napínavá. A to je přesně to, co od tohoto druhu literaratury očekávám.