Perelandra

I ve druhém dílu Kosmické trilogie se setkáváme s Elwinem Ransomem, filologem, jehož předobrazem byl údajně Lewisův přítel J. R. R. Tolkien, byť autor sám svůj inspirační zdroj zpochybnil. Ransom se tu vydává na tajemnou a nebezpečnou vesmírnou pouť k planetě Venuši, čili Perelandře, avšak na rozdíl od předchozí výpravy na Mars tentokrát cestuje zcela dobrovolně, když ho o to požádá ušlechtilý eldil Oyarsa. Boj dobra a zla v celé sluneční soustavě totiž vrcholí a hrozí nebezpečí, že se Černý archon, jenž odpradávna svírá v děsivém objetí planetu Zemi, pokusí neznámým způsobem zaútočit i na Perelandru. Odhodlaný Ransom ovšem nemá nejmenší představu, jak případnému ataku bude moci čelit. První Ransomovy okamžiky na Perelandře jsou naplněny závratnou plavbou po rozbouřeném oceánu, v němž se pohybují nádherné ostrovy. Na jeden z nich Ransom vystoupí a začíná poznávat, že Perelandra si v ničem nezadá s krásou, kterou oplýval pozemský ráj. Když pak na jiném plovoucím ostrově nalézá jedinou perelandrijskou ženu, je mu jasné, že se situace na planetě podobá ráji daleko víc, než si myslel. A když se nakonec na Perelandře objeví Ransomův starý nepřítel, zlem posedlý fyzik Weston, náš hrdina už ví, že o rajskou nevinnost Perelandry bude muset svést strašlivý boj s těmi nejtemnějšími silami kosmu…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32379/kosmicka-trilogie-perelandra-32379.jpg 460
Série:

Kosmická trilogie (2.)

Originální název:

Perelandra (1943)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Návrat domů
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Přidat komentář
jirka7470
04.11.2016

Koniášovo oqénko aneb Katolická sci-fi
Takové to, jak už máte skoro dočtenou knihu, když ji máte sto chutí spálit :D Takové genderové kacířství! Čtu druhý díl sci-fi trilogie katolického autora C. S. Lewise (autora Narnie), kamaráda Tolkiena, který ale svou část sci-fi domluvy opustil. Ve druhém díle z roku 1943 (první se odehrává na Marsu, druhý na Venuši) jsou náboženské odkazy a jinotaje opravdu podstatné, ale budiž. Víc mi vadí naturalistické násilí; kdyby se raději držel popisu jídla :) A najednou na stránce 213 gender. Totiž „rod“. Takže ho znali už na přelomu 30. a 40. let. To prý jistě není náhoda, že téměř ve všech jazycích jsou předměty mužského nebo ženského rodu ;) A není to jen morfologické, ale podstata veškerého jsoucna je mužská a ženská. Přitom zároveň zdůrazňuje, že esencí je gender/rod, ne pohlaví. Pohlaví je jen jedním z jevů, nedokonalým, byť zároveň příznačným projevům genderovosti. To, že věci mají gender, není dáno tím, že by si do něj předci promítali ženské či mužské vlastnosti. Naopak. Věci samy o sobě jsou genderované, „maskulinní“ (aniž by byly „mužské“) a „femininní“ (aniž by byly „ženské“) – utěšuji se myšlenkou, že překladatelka Jana Pošmourná měla možná dost pošmourné chvíle, když to překládala, i když, kdo ví, lidi si v zásadě asi tohle stejně myslí, že je vše ženské a mužské. A takové jsou i ony dvě božské bytosti, se kterými rozmlouvá, maskulinní a femininní a přitom bezpohlavní, proto má jedna kopí a druhá prázdné ruce otočené dlaněmi vpřed… Ale v podstatě katolická sci-fi je bezva počin :) Na Venuši se odehrává ekvivalent Adama, Evy (tedy Adam přítomen není), ráje a boj o první hřích a poznání… A takováto apologetika genderu, zahrnutí genderové ideologie do nitra katolického vyznání, je vlastně fenomenální. Možná by si to měl přečíst papež. Místo odmítání zahrnout esenciálně gender do božího plánu.

Michal1999
04.10.2016

Tato kniha se mi líbila snad ještě víc než první díl. Tentokrát se věnuje hlavně náboženským myšlenkám. Po přečtení jsem v sobě měl krásný hřejivý pocit stejně jako u Narnie.

luthien
23.03.2014

Jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem kdy četla. Prostě moje zamilovaná :) Lewis měl tak obrovskou fantazii! A kolik pravdy a úžasných myšlenek v sobě kniha skrývá. Hned bych se chtěla přenést do světa plovoucích ostrovů a oranžového oceánu!

Doriana.M
15.01.2014

Tento díl hodnotím 4*. Nedosahuje sice úplně kvalit dílu prvního, ale i tak se mi kniha líbila. Náboženských a filosofických dedukcí tam bylo požehnaně, ale překvapivě mi to nijak výrazně nepřekáželo. Bibli jsem nikdy nečetla, nemohu tedy srovnávat. Spíše oceňuji autorovu fantazii a obrazotvornost s níž vykreslil opět úplně zcela odlišný svět.

Ikkju
03.05.2013

Nemůžu si pomoct, ale stále mě u těchto knih napadá, jestli si pánové Lewis s Tolkienem přeci jenom nepomáhali onou tajemnou cihličkou, která je na počátku myšlenek a cest do neexistujících zemí v Ecově Baudolínovi :o

Phoenix16.cz
07.01.2013

První díl trilogie se mi celkem líbil, především jako odpočinkové čtení na dlouhé večery. Po čase jsem sáhla i po dvojce a ze začátku se zdálo, že kniha bude napsaná v podobném duchu. S hlavním hrdinou jsme se dostali na nový svět a začali objevovat jeho zvláštnosti. Potud dobré, nemám námitky. Jenomže za chvíli jsme se o Venuši a jejich obyvatelích dověděli vše potřebné a začalo filozofování. To by nemusel být až tak velký průšvih, kdyby to nebylo náboženské filozofování. Pokud se to s ním nepřehání, nemám problém ho strávit. Jenomže v téhle knize to bylo jak číst Bibli. Dvě třetiny knihy jsem si připadala, že čtu příběhy o stvoření a vyhnání z ráje a spol. napsané přes kopírák. Kdyby si autor dal tu práci a upravil je alespoň trochu, hned by to bylo o něčem jiném. Takhle jsem jen mechanicky četla a doufala v rychlý konec, kde samozřejmě žádné překvapení nečekalo. Kdyby to byla fantasy kniha a nikoli kniha náboženská, hodnotila bych víc. Bohužel. A jsem zvědavá, jak dlouho mi bude trvat, než se odvážím sáhnout po posledním dílu trilogie.

lord-artoo
08.10.2012

Alegorické psaní C. S. Lewise dochází v Perelandře svého vrcholu. Dílo pojednává (jako většina Lewisových románů) o souboji dobra se zlem, o pokušení nevinného i souboji zasvěceného. Právě druhá část - jež je jakýmsi itinerářem duchovní cesty člověka, který musí sestoupit do temnot a do propastí, aby byl schopen vystoupit na Hospodinovu horu - podává příběh i jinotaj ve stejně odměřených dávkách a odhaluje tak génia Lewisovy mysli jako žádná jiná kniha.
Kdo má, tomu bude dáno, kdo nemá, ten dostane jen průměrný román.

anthea
29.04.2012

Na začátku jsem byla trošku zklamaná, že se téměř nic neděje a že je tam tak málo postav. Později to bylo ale velmi zajímavé. Líbilo se mi, že souboj dobra a zla se odehrával jinak, než bývá obvykle zvykem. Zlý jen psychologicky nahlodával čistou duši a naše hlavní postava, Ransom, se velmi vhodnými slovy snažil zlé myšlenky odvrátit. Nakonec musel Ransom projevit také velkou statečnost, když musel dokonce Zlého fyzicky odstranit. Svět Perelandry byl takový snový jako Eden, kde se člověk cítí lehce a šťastně, nic ho netrápí. Svět, o který se stará Maleldil, tvůrce všeho. Svět beze zla, třebaže se pokoušelo tam proniknout. Krásné! Tato kniha je spíše duchovního rázu, dobrodružná byla Malacandra, tak jsem zvědavá, jaká bude Ta obludná síla...

Lusa

SPOILER

Upřímně mě kniha trochu sklamala, čekala jsem další dobrodružství jako na Malcadře a místo toho jsem se dostala do ráje s jednou Zelenou Dámou a zlým Westenem, kterému tu hlavu na Malacandře měli držet déle pod tou vodou, ovládaným ještě zlejším zlem,
Nemůžu říci, že by mě kniha nudila, byl to zase jiný příběh z jiné planety, ale tady se až moc odráželo náboženství, kterému se docela první knihy vyhnula, i když ne docela, ale tady toho bylo moc, dlouhé rozhovory a debaty, které stejně nikam nevedly.
Pustošení Nečlověka bylo dosti kruté a hrozné a konečný souboj, nesouboj se odehrál nějak mimo mě, ale tak jsem ráda, že to skončilo dobře a Perelandra byla zachráněna a navedena na správnou cestu.
Tak tedy zpátky na Thulcandru a vzhůru na třetí kosmickou trilogii.