Konec civilizace

Konec civilizace
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59620/bmid_konec-civilizace-bh1-59620.jpg 4 1659 1659

Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My (1920) a Orwellovým románem 1984 (1949) jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem." O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší" – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností.... celý text

Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: , Maťa
Originální název:

Brave New World , 1932


více info...

Přidat komentář

lukaskmn1
12.07.2024 5 z 5

Naprosto geniální.

Ence
04.07.2024 2 z 5

Bohužel se autorovi podařilo, že jsem nakonec více sympatizoval s řízenou společností, než s masochistickým pomateným divochem vybaveným důtkami, který kromě práva trpět a revoltovat, zdá se, neví, co vlastně chce a působí snad ještě hloupěji než závisláci na Somě.
Souhlasím s mnoha komentáři, které zmiňují, že příběhová část knihy je prostě špatně napsaná.


petr_
08.05.2024 4 z 5

Nevím, který název je výstižnější, jestli "Krásný nový svět", nebo "Konec civilizace", který je použit pro tento překlad. Svět který se snaží společnosti vnutit jakýsi pocit štěstí ve jménu stabilizace a neměnnosti i za cenu toho, že obyvatelstvo rozdělí do kast s jejími předem danými povinnostmi. V době, kdy autor toto dílo psal, dokázal předpovědět čeho všeho bude lidstvo schopno v oblasti reprodukce a eugeniky, ale i společenské debilizace (jak o ní dnes mluví pan profesor Koukolík) a tento vědecký vývoj je vlastně naší současností.
Konec civilizace vlastně začíná tím, že se lidé dobrovolně vzdají kritického myšlení a pro své pohodlí přestanou produkovat nové myšlenky, což nahradí spotřební společností. Myšlení je nahrazeno infantilními veršovánky, které radí jak konzumovat Somu, drogu, která má všechny udržet v určených mezích. Lidstvo lehkovážně odhodí to nejcennější co má a to jsou přátelské a rodinné vztahy, které jediné dávají lidskému životu smysl a nahradí je prázdnou sounáležitostí s celkem.
Jakmile se objeví jediný jedinec, který je ochoten se ptát a zajímat o své okolí, stává se zrníčkem písku, které je schopno narušit celou společnost.
Viděl jsem i zfilmovanou verzi, ale ta je odlišná od literární předlohy i když je také zajímavě zpracovaná.

_jukL
04.04.2024 5 z 5

Vnímat Huxleyho Brave New World jako nějakou anti-utopii je podle mě chyba a zjednodušení. Ta knížka je víc o tom, čeho se Huxley osobně bál, co viděl jako riziko rychlého vývoje společnosti a jaké nebezpečí cítí. Beru tuto knihu spíš jako osobní zpověď zadumaného člověka, kterou převedl do nějaké čtivé formy. V tomto ohledu je to enormně silné dílo. Přestože je dnes už velmi, velmi (vzhledem k tématice) stará, Huxley se perfektně trefil do podstaty lidské odevzdanosti. Sám sebe později revidoval a viděl 1984 jako trefněji napsané dílo, mám zde ovšem jednoznačný názor - Huxley neviděl za roh a sám sebe nedovedl docenit. Nemohl. Nemohl totiž tušit, co se společností udělá diktaturou zlomená svoboda - a jeho, dnes již přes devadesát let stará, kniha je naopak daleko přesnějším vyjádřením toho, kam společnost spěje. 1984 se velmi často ´cituje´ (kolikrát mám pocit, že hlavně lidmi, kteří ji ani nečetli) jako turbo-odpověď na všechny pocity společenské nedokonalosti, ale minimálně poslední dvě dekády to vidím přesně naopak - je to Brave New World, která mířila do černého a jak stárne, mám z ní den co den ještě silnější zážitek.

MedVed24
05.03.2024 5 z 5

(SPOILER) Brave New World (správně "Krásný nový svět" - otřesný překlad "Konec civilizace" neuznávám) je dnes velmi aktuální dystopie a v následujících desetiletích bude ještě aktuálnější. Podle mého názoru mnohem více než Orwellovo 1984, které dnes sedí možná tak na Severní Koreu.

"Brave New World" je jeden velký myšlenkový experiment, který se snaží dotáhnout do krajních důsledků několik již probíhajících trendů v moderní společnosti: genetické inženýrství, polygamii a volné užívání drog. Společnost, kde se nemusíte starat o to, zda získáte práci, která vám vyhovuje, protože to za vás zařídí genetické inženýrství a "sociální predestinace", kde se nemusíte starat o to, zda si najdete vhodného celoživotního partnera, s nímž byste snad mohli založit rodinu, protože koncepty monogamie a rodiny už neexistují, protože "každý patří každému" a děti se rodí a vychovávají v laboratořích, a kde si nemusíte dělat starosti s žádnými duševními problémy, protože jakmile se s nimi setkáte, stačí si dát trochu "somy" (silné drogy podobné opiu) a jste okamžitě šťastní (a nikdy si na ni nevytvoříte toleranci, takže můžete zobat a zobat donekonečna). Kdo by nechtěl žít v takové společnosti? Vše se zdá být růžové - dokud si nezačnete klást otázky. Je tento způsob života důstojný? Patří váš život VÁM, když všechna rozhodnutí a těžkosti jsou učiněna a překonána za vás? Je opravdu "normální" chtít takto žít? Co je vůbec "normální"? Všechny tyto otázky jsou zosobněny v hlavním antagonistovi takové společnosti, postavě Johna, "divocha", jehož jediná představa o lásce pochází ze Shakespeara, který se stále musí sám rozhodovat, kým je, a který nepoužívá drogy, aby otupil svou emoční bolest. Nakonec se pro lidi z "ideální" společnosti stává podivným druhem celebrity (nebo zrůdy), a protože před nimi nedokáže utéct, nakonec se oběsí. To lze brát jako metaforu definitivního konce křesťanské morálky (založené na svobodné vůli, monogamii a čistotě) v rukou ultra-nihilistického, technokratického světa budoucnosti, jehož první zárodky můžeme vidět již dnes.

Slezadav
04.03.2024 4 z 5

Představte si svět, kde jsou všichni stále šťastní a spokojení. Zní to hezky, dokud se nedostanete k tomu, že nemají na výběr. Nutnost spokojeností je do člověka vštípena na bazální úrovni a udržována pomocí drog. Nespokojenost a nekonformita jsou trestány a jakékoliv kreativní myšlení potíráno. Společnost je fázi vynucené stagnace. Velmi znepokojivé myšlenky poskytující skvělou mentální výživu.
Co tady bylo pro mě trochu slabší byl styl. Měl jsem pocit, že se v průběhu knihy tak trochu divně měnil a zcela odbočil v závěru. Ten jistě měl svoji pointu, přesto mi tak úplně ke zbytku neseděl. Za vrchol knihy považuji konfrontaci Johna s inspektorem a požadavek práva "být nešťastný". Co se týče inspektorů jsou těmi, kdo udržují mašinérii v chodu a jediní, kdo že společenské stáze mohou mít nějaký prospěch krom všeobjímajícího vštípeného štěstí. Postavy jsou absolutně jednodimenzionální, ale to v díle jako je tohle asi úplně na překážku být nemusí.
Těžké rozhodování mezi 4 a 5. Je to pro mě dost na hraně, ale nakonec dávám "jen" 4. Naprosto geniální vize a myšlenky s víceméně průměrným zpracováním a závěrem, který mi úplně nesedl to k nejvyšší metě o chloupek nedotáhly.

ziriant
29.02.2024 4 z 5

Nelehké čtení, potřebné čtení. Asi tak jako bych s Divochem říkala, že mám právo být (někdy) nešťastná, tak bych se přimlouvala za přečtení této knihy, která zrovna nepohladí po duši a neodlehčí, ale přinese hluboké a smysluplné myšlenky.
Forma mně úplně nevyhovovala, v některých částech jsem při čtení docela plavala, ale jako celek je to podle mě naprosto nadčasové dílo, které má stále, co dát, ba možná může dát časem více a více.

Maraiser
12.02.2024 3 z 5

Jsem poněkud rozpolcen. Začátek a především třetí kapitola mi dala strašně zabrat. Byl jsem dost mimo. Pak to konečně začalo mít děj, něco odehrávalo, bavilo mne to. A pak konec. Jakože cože?

daniellXmD
12.02.2024 4 z 5

Určitě nejlepší z trojice We, 1984 a Brave New World. To proto, že tato vize budoucnosti je vpodstatě totožná s dnešním stavem a odpovídá tomu co havel nazíval post-totalitní společností.

Narozdíl od ostatních distopických románů tento ukazuje na dobrovolné otroctví, odlidštění a tedy naprostou nemožnost změny. Přesně podle hesla:

'Kdyby svoboda pršela, otroci roztáhnou deštníky.'

Sylvanas
07.02.2024 3 z 5

Mě osobně kniha bohužel absolutně nebavila. Chápu její myšlenku, ale po celou dobu to pro mě bylo hrozně nečtivé, až otravné. Předpověď možné budoucnosti rozhodně zajímavá, ale to je za mě všechno. Čímž neříkám, že je to špatná knížka, jen mně se zkrátka nelíbila a čekala jsem něco jiného.

666Jitka
07.02.2024 5 z 5

Další z klasických děl, z jehož námětu je člověku všelijak o to více, když si člověk uvědomí, že koncept takovéto společnosti není zdaleka nemožný, stačí se podívat, co se děje v naší době a kam se lidstvo "posunulo" za posledních pár desítek let. Pro někoho velmi lákavá představa umělého štěstí a pohodlného života, který nezná nemoci, nedostatek čehokoli, nebudeme-li se ovšem bavit o lásce, rodině, citech, osobní svobodě apod., pro jiného však hrozivá noční můra, pocit bezmoci, zoufalství a beznaděje. Asi bych nejspíše visela v majáku a moje nohy ukazovaly do všech světových stran. Výborný literární počin, který je v mých očích takovým slabším čajem oproti 1984, nutno si však uvědomit, že bylo toto alarmující dílo vydáno již v roce 1932 !

Hanys_
06.02.2024 4 z 5

Jako, na to že to je utopický román starý necelých 100 let, tak to klobouk dolů. Dost zajímavý svět Huxley stvořil (děti se vyrábějí, už od mala jsou kastovány do různých tříd - alfy, bety. divoši jsou lidi, kteří žijí postaru, atd) a ikdyž to nepůsobí tak depresivně jako o pár let později Orwellovo 1984, tak z toho taky chvilkama mrazí.

vvikingg
29.01.2024 4 z 5

Klasika, vyšlo u nás poprvé v roce1970. Zmiňovaná droga soma na které každý v knize ujíždí je známá z indických zápisků Rgvéda z doby starých Árjů. Sómu tvoří halucinogenní rostliny jako prostředník pro styk s bohy, patří sem třeba muchomůrka červená. Heče peče Ford a špás spoj se s dívkou hned naráz, chlapci , dívky v roztoužení , teď dojdete uvolnění, heče peče...

Rilian
12.11.2023 4 z 5

Konečně jsem se dostal k třetímu z nejznámějších antiutopistických románů (vedle Orwella a Zamjatina). Pokud porovnám čistě jenom povahu nesvobodné společnosti v těchto třech dílech, pak Huxleyho vize z toho vychází jako ta nejméně děsivá, a to ze dvou důvodů. Předně zde alespoň existuje možnost úniku pro všechny, kdo s režimem nesouhlasí (tj. vyhnanství mezi divochy) a dále nedochází k likvidaci historie (ta je spíše vysmívaná než cenzurovaná).
Huxley tímto dílem nekritizoval pouze komunismus nebo jenom kapitalismus, jak se často tvrdí, nýbrž jakoukoliv snahu o ideální společnost. Velice se mi líbilo přenesení fordovských metod do porodnictví a výchovy jednotlivých kast. Stejně úsměvně působí i střet mezi barbarem, hovoříci jazykem Shakespeara a civilizovaným člověkem, který se vyjadřuje jenom ve slaboduchých říkankách.
Rozhodně doporučuji přečíst všechny tři romány (Konec civilizace, My a 1984), nicméně bych je neporovnával měřítkem Orwellova románu, protože potom budete všechny ostatní považovat za méně povedené.
Aldous Huxley tímto románem ovlivnil pozdější autory podobně jako G. Orwell, ačkoliv mu chybí ono brilantní zpracování technokratické stránky totalitního režimu. Tíha, která dolehne na čtenáře v tomto díle je jiné povahy, protože autor nastínil dobrovolný zánik lidstva preferující komfort a zábavu před svobodou, tudíž i svobodou být nešťastným.

mnohoknih
28.10.2023 4 z 5

Diktátorský režim dovedený k dokonalosti. Satira, antiutopie, sci-fi? Ať je to, co je to, zažít to nechci. I číst o tom bylo utrpení. Na jedné straně "šťastní" jedinci v pevně dané hierarchii a to tak, že od embria. Na straně druhé divoši, přijduvší na svět standardní cestou a vyhoštění neposlušní. Autor popisuje systém, ve kterém se vyrobí ten správný počet lidí pro potřebnou činnost, aby byla zajištěna výroba pro stále se zvyšující spotřebu. A je samozřejmě pošetilé mít u toho nějaké negativní pocity, od toho je tu soma. Droga, která uklidní a pokud si ji vezmeš víc, ona Tě vezme na snovou dovolenou. Příběh musel být ve své době nadčasový a možná i nepředstavitelný. Nyní skoro realita. Vždyť v systému jde hlavně o blaho lidstva a nikoliv jedince. Popisovat postavy není potřeba, jsou jen na dokreslení situace. Hlavní je myšlenka. A ačkoliv vznikla před 100 lety, dnes z ní mrazí.

Hyaenodon
12.10.2023 4 z 5

Tak tohle byla celkem silná káva. Vadil mi poněkud zmatený začátek, kde se "bez střihů" pendlovalo mezi řadou postav, ale pak si to sedlo. Každopádně se mi (ne)líbí, jak se řada modelů chování "postfordovské" společnosti stává dneska standardem - hlavně se bavit, nevázat se a mít "právo" na štěstí... :/

WTF momenty: V organizované společnosti nemá nikdo důvod být vznešený nebo hrdinný. Krása je přitažlivá a my nechceme, aby lidé byli přitahováni starými věcmi. Chceme, aby měli rádi věci nové.

sarkafarka1900
24.09.2023 3 z 5

V některých bodech dobrý odhad budoucnosti. Na jednu stranu popis systému zcela odlidštěné predestinace realizované multiplikovaným genetickým inženýrstvím, na druhou stranu nadhození otázky, zda je to zcela neakceptovatelné, pokud se predestinované lidské bytosti cítí šťastné.... Na to je navázáno: je to akceptovatelné, pokud je to za cenu drogové závislosti (soma)? Do protikladu k odlidštěné společnosti je položena původní „současná / naše“ společnost, ale ani ta není v knize líčena jako „to pravé ořechové“. Řekl bych, že autor nakonec nevidí rozdíl (ve smyslu lepší/horší) mezi odlidštěnou budoucností a minulostí reprezentovanou násilnickým divochem z rezervace. Minulost má alkohol, budoucnost má drogu somu. Úskalím knihy je, že minulost je reprezentována neurotickým násilníkem z rezervace a budoucnost odlidštěnou společností „šťastných“ (či skutečně šťastných ?) zdrogovaných bytostí. Ve výsledku bezútěšná kniha. Je na čtenáři, jak se k tomu postaví. Tak snad ten neurotický násilnický divoch desinterpretující z objektivního důvodu své nevědomosti (rezervace a jedna kniha od Shakespeara jsou už z podstaty věci jen omezenými vzorky světa) pojmy láska, společnost, mezilidské vztahy, Shakespearovo dílo apod. není typický představitel „staré dobré společnosti“. Ale člověk/čtenář má důvody k pochybnostem..... Jinak knihu jsem sice přečetl, ale bezprostředně mě do děje moc nevtáhla. Přistupoval jsem k četbě většinou čistě „pragmaticky“ uvažujíce, co asi autor zrovna chtěl v jednotlivých pasážích „říci“. Je to čistě můj pohled, nikomu ho nevnucuji :-).

Knihotyna
21.09.2023 5 z 5

Kniha Konec civilizace byla napsána už v roce 1932!
Já jsem zahlédla tohle komiksové zpracování a musím se přiznat, že jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu!
No a teda, tohle byl mazec!
Komiks je kolorovaný, mě se grafika líbila, ale samozřejmě nesedne všem.
Ocitáme se v prostředí, kde se lidé nerodí, ale vytváří a už od počátku své existence jsou předem rozděleni do kast. Jsou pomoci fyzické i psychické manipulace "vloženi" do své role.
Je zde svět, kde zdánlivě neexistují pocity jako štěstí, smutek, zlost, vztek, láska. A především rodina. Každý patří každému. Všichni jsou spokojeni, dělají svou práci, ke které byli určeni a ve volných chvílích se baví pomocí jisté drogy a užívají si orgie, ať už řízené či neřízené.
V každém takovém systému je však někdo, kdo pochybuje a jinak tomu není ani zde.
Navíc stále existuje Divočina a divoši, kteří žijí zastaralým způsobem a ke kterým se dá zajet na jakousi exkurzi. A jeden z nich je potomkem ženy, která z civilizace zmizela a nyní se i se synem vrací zpět.
Ale je možné, aby člověk, který vnímá lásku a rodinu a má city chápal lidi, kteří jakoby city neměli?

Velmi silné a dle mého (bohužel) reálné! Šílené, že dílo pochází z roku 1932! Rozhodně doporučuji se po přečtení podívat i na komentáře na DK nebo na to, proč autor toto dílo napsal!

TaťkaMF
21.09.2023 5 z 5

My lidé bohužel v životě potřebujeme neštěstí a smutek. Bez nich by totiž štěstí a radost byly jen prázdné pojmy, uměle se vznášející ve vzduchu. I tak si dokážu představit spoustu lidí, kterým by se tato budoucnost líbila. Já mezi ně nepatřím. Život dokáže ublížit, ale bolí nás to proto, že jsme zažili něco opravdu krásného.

JiRo
06.08.2023 5 z 5

O dost lepší než 84