Knihomol

26.08.2020

Vzpomínám si na knihu AMOK, ve které se nachází 8 povídek, které napsal Stefan Zweig. Když jsem si prohlížel obsah knihy AMOK, nalezl jsem povídku s názvem KNIHOMOL, která mne zaujala svým názvem, a tak jsem si povídku přečetl. Ostatní povídky z knihy jsem nečetl. Je skvělé, že Městská knihovna v Praze tuto samostatnou povídku vydala také v elektronické formě jako e-knihu, kterou si mohou čtenáři zdarma stáhnout z Internetu. Tím se tato povídka dostane k většímu počtu čtenářů. Tuto povídku si plánuji časem znovu přečíst. Povídku hodnotím na 100 %.

Hlavní hrdina je knihomol, jeho vášní jsou knihy a nic kromě knih pro něj neexistuje. Slovo knihomol je zvláštní. Pro některé vášnivé čtenáře možná urážlivé, když ho tak pojmenovávají ostatní lidé, některým čtenářům nevadí a nezamýšlejí se nad ním, možná jsou na něj dokonce pyšní. Osobně mám rád knihy, ale někdy mám pocit, že když se hodně ponořím do četby, tak pro mě přestává existovat okolní svět, chtěl bych s knihou strávit co nejvíce času, nejlépe nebýt nikým rušen a jen si v poklidu vychutnávat příběh. Pochopitelně ne vždy je to možné. Náš hrdina je plně ponořen do knih a tak ani nevnímá okolní svět, nevnímá, co se děje kolem něj..

21.07.2020

Sice nerada čtu o smutných osudech Židů, ale tento příběh mě jistým způsobem zasáhl. Trochu se to podobá knize Chlapec v pruhovaném pyžamu. V té naivitě a pravdomluvnosti, které člověka dovede nešťastnému konci.

28.06.2020

Přečteno v rámci výzvy, jinak bych po knize pravděpodobně nesáhla. Povídka, ačkoliv tak zpočátku nevypadá, je smutná, vypráví o zapomnění a o tom, jak někdy události zvenčí dokážou zcela změnit lidský život. Ačkoliv téma je hluboké a určitě oceňuji tento zajímavý námět, nebyl to úplně můj šálek čaje, a proto dávám tři hvězdy.

20.05.2020

V krátkém příběhu Stefan Zweig opět rozvíjí své stálé téma: člověk, jako živoucí bytost.
U Zweiga je to opět člověk určitým způsobem vykořeněný a různými okolnostmi odtržený od společnosti.
Hlavní roli pak hraje pomíjejícnost a zapomnění.

Začalo to náhle … „nebyl bych dovedl říci jak – jen jsem si uvědomil: tady jsem už musel před lety jednou být a k těmto stěnám, k těmto židlím, k těmto stolům, k té cizí zakouřené místnosti se určitě poutá nějaká moje vzpomínka. Ale čím víc jsem poháněl svou vůli, aby se té vzpomínky zmocnila, tím zlomyslněji a klouzavěji mi vzpomínka unikala … hluboko na dně vědomí, a přece nezachytitelná, neuchopitelná.“

Někdy se pak stane, že se vzdorovitou a svéhlavou vzpomínku podaří zachytit, že začne „třepotavě a jiskřivě … svítat“ a vaše mysl vám nakonec vydá připomínku, na někoho, kdo „v této místnosti … třicet, možná čtyřicet let dýchal, četl, myslil a mluvil … a pak stačilo, aby přešly jen tři čtyři roky, … a už se nevědělo nic … už se v kavárně Gluck nevědělo nic o Jakobu Mohlovi, o Knihomolovi.“

Díky jednomu takovému déjà vu pocitu tak máte možnost sledovat zprávu o zániku Jakoba Mohla, knihomola, který ovšem knihy nečetl kvůli jejich smyslu, nebo alespoň vypravěčskému obsahu … „jen jejich jména, jejich cena, forma jejich vydání, jejich první titulní list přitahovaly jeho vášeň … pouhý seznam se stotisíci titulů a jmen, vrytý do měkké mozkové kůry savce místo jako obvykle napsaný do katalogu knih“, a který tak v podstatě všechny projevy života, zaznamenané v knihách, dokonale sterilizoval, a tak vlastně vůbec nežil, „jen ty dvě oči za brýlemi žily a ustavičně krmily tu záhadnou bytost – mozek – slovy, názvy a jmény“ … a pak? Pak už nic – konec – „celá ta fantastická architektura jeho paměti se zřítí“ … Jakoba Mohla, jako mnohé jiné, semele válka, a pak už v té jeho „jedinečné klaviatuře paměti ... vázly klávesy“.

Po přečtení tohoto krátkého příběhu o tom, kolik jedinečného s každým člověkem ze světa zmizí, mi bylo trochu zvláštně, vliv na to měly samozřejmě zvláštní události, které v příběhu „dopomohly“ k zničení jednoho člověka, a pak, Zweig mi tak především mistrně dokázal vložit do té mé šedé kůry mozkové … neodbytné otázky ...

16.05.2020

Smutná kniha o podivínství, genialitě, o lidech, kteří si žijí spokojeni ve svém světě, než jim do něj zasáhnou události zvenčí. Malý příběh o "velkých" lidech, na které by se zapomínat nemělo, a přesto zapomíná.

14.05.2020

Moje první kniha od Zweiga a určitě ne poslední. Autor umí, resp. uměl, psát.
Je smutné, co lidé v zájmu nějaké ideologie dokáží napáchat na nevinných lidech, kteří chtějí jen žít svůj život a nikomu neubližují. To byl asi můj největší dojem z této povídky.

12.05.2020

Krátký příběh, ale hodně působivý. Vlastě byl dost smutný.

10.04.2020

Sand každá restaurace či kavárna má své štamgasty a někdy jsou to velmi zvláštní postavičky. K vídeňské kavárně Gluck patřil Jakob Mohl, známý bibliofil. Přes třicet let den co den sedával u stejného stolu přeplněném hromadou knih a spisů. Každý, kdo se chtěl něco dozvědět o konkrétní knize nebo nějakou sháněl, za ním zašel.
Knihomol je poutavá povídka o životě jednoho bibliofila, na jehož osudu se podepsala nejen první světová válka, ale i nový majitel kavárny.

18.02.2020

Četla jsem jako e-knihu, a čtení to bylo dobré. Moc dobré. A naprosto souhlasím s komentářema pode mnou, je tam vypsáno vše důležité.

Pan Mohl byl jeden z nejlepších ve svém oboru. A jak to s ním dopadlo.. bylo mi to moc líto. Moc líto!
Kniha byla perfektní. A má první od tohoto autora. :)

11.02.2020

V průběhu čtení jsem se obával, že asi tuším, jak to celé s Jakobem dopadne. A nakonec to bylo ještě silnější. Skutečně velký příběh, ale strašně smutný. Pro mě to byl můj první Zweig, ale tuto povídku napsal tak dobře, že se určitě kouknu na jeho dalších dílech.