Klub vrahů
Pavel Renčín
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386872/mid_klub-vrahu-YfL-386872.jpg
4
232
78
Klub vrahů je zneklidňující thriller. Napětí příběhu, který se zpočátku tváří spíš jako detektivka, se stupňuje až k hororové atmosféře, která čtenáře sevře jako čelisti svěráku a nepustí. Hlavní hrdina má raději knížky než lidi, jediné setkání však změní jeho obyčejný život v napínavý román. Jak se přihodí, že milý a tichý člověk bez otázek rozmlátí cizí auto? Nebo se ocitne nad ležícím mužem s klouby prstů obitými do krve? Jak jednoduché je rozbít vlastní život na střepy? A není to někdy ta nejlepší věc, kterou s ním můžeme udělat? Osvěžující nápady, překvapení, filmový jazyk vyprávění a kombinace žánrů vám zaručí čtivý zážitek, na který jen tak nezapomenete.... celý text
Přidat komentář
Takovou jízdu jsem opravdu nečekal.Vůbec netušil do čeho jdu.Souhlas s komentářem níže ohledně knihy Houbařka a této.Je tam vše-od popisu Prahy přes humor z Adamova zaměstnání , thriller -detektivní linie, zběsile-morbidní finále (kde jsem ani pomalu nedýchal) a konec a vysvětlení vás totálně rozseká.
Abych řekla pravdu, rozuzlení příběhu mě trochu zklamalo. Na druhou stranu, kdyby to nebylo právě takhle, přišly by mi určité situace hodně přitažené za vlasy. Tím se tedy hodně vysvětlilo. Více nechci prozrazovat, abych nespoilerovala. Samotný závěr byl mistrovsky podaný, ani jsem nestačila dýchat. Renčín prostě umí! Jako třešnička na dortu pro mě byla postava Adama a jeho vztah ke knihám. Úplně mi mluvila z duše. Už teď se těším na další autorův literární počin.
Nakonec jsem si vybral Klub vrahů, protože od poslední knížky od Pavla Renčína uplynulo už hodně vody a já byl zvědavý, s čím přišel tentokrát. Měl jsem trochu obavy, protože Vězněná je ve mě nějak zakořeněná pořád a název knížky nesliboval absolutně nic příjemnýho... jenže... jenže... název tak trochu kecá ;) Pavel Renčín má totiž jednu úžasnou vlastnost - umí překvapit. A to hodně. Jasně, pořád je tu velká dávka melancholie a z každý stránky je vidět jeho obrovská láska k Praze (to jak se doslova mazlí s každou větou, aby ji popsal je něco úžasnýho). Taky je tu pár brutálních scén, finále je nervy drásající ale jinak je to příběh s velkým srdcem, kterej je tak strašně netypickej... a navíc vyznává lásku knihám. Vsuvky z Malýho prince během epilogu to tak moc umocňujou... příběh Adama a Diany se vám dostane pod kůži... tuhle knížku prostě není úplně snadný škatulkovat. Musí se číst. Díky za ni.
Kniha, kterou společně s Houbařkou považuji za TOP knihy roku. Famózní jízda, na kterou se zpočátku budete dívat skrz prsty jako na lascivní pokus o thriller okořeněný perfektním smyslem pro humor. Avšak závěr se představuje v řemeslné dokonalosti. Pavel Renčín je Mistr pera! Těším se na další knihy.
KLUB VRAHŮ
Anotace nám k této knížce zase tolik neřekne, ale to je dobře, aspoň je potom člověk více překvapený...:-)
V Klubu vrahů máme hlavního hrdinu Adama, který se shodou okolností dostává do velice zajímavých a nebezpečných situací. Já toho vlastně tolik ani nemůžu říct, protože nechci (ani částečně) vyzradit děj a pointu. Ten konec je hodně překvapivý, ale víc k tomu říct fakt nemůžu.. Tahle knížka je takovou směsicí různých žánrů - je tu napětí, romantika a dokonce i humor.. Bylo to zajímavé, originální, ale tuhle knížku jsem četla po Vězněné a to byl asi ten hlavní problém + co mi potom taky trošku vadilo, byl hooodně nespisovný jazyk:P. Já totiž očekávala temný horor ve stylu Vězněné, Klub vrahů je něco úplně jiného... je to mírnější + jak jsem psala, mixuje se tu vícero žánrů.. Klub vrahů je asi pro širší publikum čtenářů, já bych ho v klidu doporučila i náročnějším čtenářům, protože v tomto si dle mého každý najde to svoje. Pro mě nejsilnější momenty z celé knížky jsou rozhodně epilog a potom samotný doslov autora. Když v epilogu Adam mluví o čtení (a vlastně o něm mluví i samotný Pavel Renčín v doslovu) - je to fakt krásné... podle mě to pohladí každého čtenáře po duši. Je to tak nádherně napsané a vyjádřené... Celkově jsem v knížce našla spoustu krásných myšlenek a věcí k zamyšlení.
Klub vrahů bylo zajímavým počtením, knížka mě donutila se zamyslet a jak jsem již psala - mám slabost hlavně pro ten epilog a doslov - obojí jsem četla už několikrát...:-D
Ale sama za sebe bych další knížku od Pavla Renčína ocenila spíše ve stylu Vězněné - protože to mu podle mě jde nejlíp - přímo mistrovsky - a je to ten pravý šálek čaje /nebo spíš kafe:P/ pro mě.
Každopádně Pavel Renčín všeobecně - pro mě velký objev roku 2018!
Klub vrahů byla pro me trochu odbočka od toho, co bezne ctu. Uz na prvnich dvou strankach mne oslovil autorův sloh, jeho popisy jsou nadherne a dovolují čtenáři se vice vzit do příběhu, situace i prostredi. Knizka je velmi ctiva, napínava, a jeji konec je takovym překvapením, ze kdybyste si představovali cokoliv, tohle si nepředstavite! Naprosto nečekaný zaver, ktery je skvělým vygradovanim celeho příběhu. Urcite zabrouzdam do minule tvorby autora. Verim,ze nezklame.
Výborná kniha, perfektně popsaná Praha, navíc nechybí humor. Už Vězněná byla velmi dobrá, ale Klub vrahů mi sedl ještě víc.
Lituji, ale ta kniha si vysoké ohodnocení podle mě nezasluhuje. Jak už přede mnou padlo, čtenář je zasypáván přehršlemi přirovnání. Pár se jich strávit dá, ale když je to pořád, už to otravuje. No, a styl...řekla bych šestákový román typu bububu. Dobrá detektivka nebo thriller musí mít i jiné atributy. Takový Michal Sýkora je rovněž mladší generace, ale je poznat, že staví na hlubokých základech. Tato knížka je naprosto nepodsklepená:)
Veliké překvapení, objevila jsem další skvělou knihu od českého spisovatele Pavla Renčína. Napínavá, neskutečně čtivá a hodně, hodně překvapující do poslední stránky. Příběh okořeněný troškou humoru a napětím ke konci ani nedýcháte. A hlavně, jak už tady píše Laky, výborný sloh, popisy, atmosféra a slovní zásoba. A pro knihomoly ještě v textu tipy na knihy, které byly pro Adama čtenářskou lahůdkou.
"Mlha tu na něj čekala. Silná, rozlezlá a rozbujelá jako rakovinné nádory, její uzlovité spáry vytvářely metastázy v temných rozích a kolem kanálů, plížila se k Adamovi blíž pod podvozky aut a schovávala se ve stínech chodců, kterých v tuto hodinu bylo ještě dost."
Pane Renčín, prosím pokračování.
Moje první od Pavla Renčína, ale určitě ne poslední. Výborný sloh, popisy, atmosféra, nápad, spád v dramatických aktech, v první polovině knihy i pár humorných momentů, pak se ale (dovolím si půjčit přirovnání ze samotné knihy) začnou čelisti napětí svírat!
Všechny výše zmíněné prvky by ale byly téměř k ničemu, pokud by nedoprovázely dobrý příběh, který člověka vtáhne a musím říct, že i to se v mém případě autorovi povedlo. Takže klobouček a jen tak dál!
Proklatě příjemné překvapení. Od humoru k mrazivému děsu. A závěr dechberoucí, byť jako z repertoáru špatného režiséra filmů noir...
Je to jak obdržet vizitku s pozvánkou a s dovětkem na vlastní nebezpečí, což je to důležité, neboť to "co s vámi zatřese" se dostavilo.
Česká autorská liga vyzrává.
Není to jen tak, výcuc z patra, má to náboj poskládaný z nově očíslovaných diagnóz.
Přirovnání - jako když mistr ohňostrůjce místo dělbuchu vypálí tu, co jí to trvá než dosáhne výšky, pak lehce pukne, rozsvětlí oblohu, v zápětí s třeskotem rozprská svou koncentrovanost a oslepující účinek padá zhůry poznání na nás.
Fakt jsem při četbě oči a mozek někdy šetřila.
Bonusem navíc byla lehká knihomolská paranoia, takže další tipy na knižní opojnost.
Je v tom něco i víc z problémů naší společnosti.
Mrzí mě, že jsem musela dát nízké hodnocení. Ještě jsem se docela mírnila, protože velká část mého zklamání je způsobená tím, že Renčín patří mezi oblíbence a měla jsem velká očekávání.
Motivace hlavní postavy je velmi nevěrohodná. Nedokázala jsem se vžít do obyčejného klidného člověka (nebo s ním alespoň sympatizovat či ho nějakým způsobem chápat), který dělá násilné a ilegální věci jenom kvůli tomu, že mu to nějaká sexy kočka řekne. Hlavní postava má být sečtělá, což autor dokazuje tím, že až příliš často používá přirovnání typu "jako, když Ikaros vzlétl ke slunci" nebo reference na knihy a popkulturu. Na tom by nebylo nic zas tak zlého, kdyby to nebylo použito na každém rohu a ještě k tomu povětšinou vysvětleno. Když autor vysvětlil i referenci na Michaela Jacksona, málem jsem vylétla z kůže. Měla jsem okamžitě pocit, že za mnou stojí autor a kouká na mě jako na blbečka, který nemá základní kultruní přehled.
Knize se musí nechat, že postupně buduje napětí a pozvolna přechází z popisu nudného každodeního života na akční a napínavou prózu. Celé to poměrně dost brzí neustálý popis počasí. V každé kapitole se dozvíte o tom, jaká byla mlha a jak moc byla zima. Ano, mlha a sychravé počasí krásně dokresluje ponurou atmosféru, jenže třicetkrát se vám to číst nechce.
Neskutečným kladem Renčínových děl je jeho slovní zásoba. Většinou si jeho romány hrozně užívám, mazlí se se slovy a dokáže krásně budovat atmosféru a stupňovat napětí - aniž by si toho čtenář všiml, nemůže se ani nadechnout. O to víc mě mrzí, že to tentokrát nevyšlo.
Na novou knihu z pera Pavla Renčína jsem se neskutečně těšil. V tomto případě se jedná o takový multižánrové dílo. Máme tu detektivní prvky, humorné části, které si v klidu splete se nějakou komedií, ale hlavní prim tu hraje napětí, až kniha postupně zabrousí do hororu.
Kniha však tyto žánry krásně proplétá, takže nám vznikne neskutečně čtivý příběh, u kterého jste v napětí jako hlavní hrdina, poté se smějete až pomalu pod stůl padáte, a nakonec jste vyděšení a čekáte jak tohle může proboha skončit.
Díky tomu, že se kniha odehrává v našem stověžatém městě nám vleze příběh lépe pod kůži, kór když tyto místa znáte.
Líbilo se mi jak pan Renčín do příběhu zakomponoval různé reference na knihy či filmy, které správný fanoušek sci-fi fantasy musí znát.
K samotnému příběhu se toho říct nedá, protože by pak Váš zážitek byl poloviční. Každopádně člověk čte a čte a čeká co se bude dít, když v tom přijde neskutečný twist, které Vám rozsype celý obraz o tom co se dělo či nedělo. A když člověk nad tím přemýšlí, tak to dává poměrně dokonalý smysl. Říkáte si, tak proto ta postava neudělala tohle či tamto.
Klub vrahů je pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem v roce 2018 četl! Takže velká poklona mistru Pavlu Renčínovi a jsem zvědav s čím přijde dále. Já si rád počkám.
Celkové hodnocení 95%
...spíše bych uvěřil, že brutální úchylové z knih Ch.Cartera jsou mezi námi, než tento lidumilný klub stíračů neřestí ..... nechtěl jsem hodnotit, ale dám to....
Musím říct, že knížka mi vyrazila dech. Trochu jsem čekala druhou Vězněnou, která mě hodně dostala, ale pan Renčín mi zas vyrazil dech. Nechápu kam na to chodí. Po úplném začátku to vypadalo trochu děsivě, pak jsem se chvílema smála i nahlas a nevim kde se to přesně změnilo, že jsem před koncem byla tak napjatá, že jsem se zapomínala nadechovat a dala celou poslední třetinu knihy na jeden zátah. Nevím, co říct... vlastně vím. Chci další!
Poměrně oříšek. Na jedné straně nečekaně "sjízdné", téma sychravé podzimní Prahy je také rajcovní....nemusí se vraždit jen v LA nebo na severu zeměkoule....a čiší z toho profesionalita na sto honů. Na druhé straně je rozuzlení tak těžce stravitelné, že působí jako zklamání... Nebudu se rozepisovat. Důvod je i ten, že s autorem jsem měl tu čest obsah osobně rozebrat a bylo by nepatřičné zde cokoli dál psát.....
Štítky knihy
thrillery české krimi české detektivky
Autorovy další knížky
| 2015 |  Vězněná |
| 2016 |  Když ti to udělá radost... |
| 2018 | Klub vrahů |
| 2010 | Labyrint |
| 2009 | Beton, kosti a sny |
Kniha Klub vrahů je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 278x |
| Čtenářské výzvě | 28x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 127x |
| Chystám se číst | 140x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 4x |
Kniha ve mně nechala pár otazníků. Nicméně je to moje první kniha pana Renčína a určitě si přečtu něco dalšího. Velké plus dávám za ten doslov!