Klub vrahů
Pavel Renčín
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386872/mid_klub-vrahu-YfL-386872.jpg
4
232
78
Klub vrahů je zneklidňující thriller. Napětí příběhu, který se zpočátku tváří spíš jako detektivka, se stupňuje až k hororové atmosféře, která čtenáře sevře jako čelisti svěráku a nepustí. Hlavní hrdina má raději knížky než lidi, jediné setkání však změní jeho obyčejný život v napínavý román. Jak se přihodí, že milý a tichý člověk bez otázek rozmlátí cizí auto? Nebo se ocitne nad ležícím mužem s klouby prstů obitými do krve? Jak jednoduché je rozbít vlastní život na střepy? A není to někdy ta nejlepší věc, kterou s ním můžeme udělat? Osvěžující nápady, překvapení, filmový jazyk vyprávění a kombinace žánrů vám zaručí čtivý zážitek, na který jen tak nezapomenete.... celý text
Přidat komentář
Super!!! S Autorem jsem se poprvé setkal v jeho povídkové knize Beton, kosti a sny. A musím říci, že jsem byl od samého začátku Klubu vrahů překvapen. Tato kniha je totiž úplně jiná, chvílemi jsem si říkal jakoby jí snad psal jiný autor. Povídky jsou totiž psány velmi vznešeným a libozvučným jazykem, Klub vrahů je toho přesný opak. Takže jsem se divil, že čtu místy až "brakovku". To ale vůbec nevadilo, protože jsem se u knihy celou dobu bavil a to je to nejdůležitější. Závěrečný "MINDFUCK" mě opravdu rozsekal!!! Myslím to vážně. Renčín je velký talent a já se moc těším na jeho další knihy.
Je to príjemne prekvapujúca kniha, aj keď som vďaka niektorým indíciám už dosť skoro vedela, o čo beží. Dobre sa čítala a hoci mi niektoré autorove snahy o vodenie za nos prišli smiešne, celkovo sa mi páčila. A ten temný podtón dodal príbehu zaujímavú atmosféru (až na londýnsku hmlu, tej bolo v Prahe akosi priveľa).
Tenhle tip zanru jsem spis nakoukal ve filmech,kde te vlastne vedou..tady jsem se vedl sam..me se naopak prostredi meho okoli libilo,proc by to melo byt vic uveritelne jinde?..nevim.
V prubehu,me parkrat napadlo, ze to muze byt tak,jak to ve finale dopadlo,ovsem,nutilo me to cist dal..a to cenim..stejne tak i tipy na dalsi knihy,ktere zde hraji jisty prim.:-)
Já na tyhle žánry nejsem, ale tato kniha překvapila. Ze začátku jsem se musela trochu nutit do čtení, ale pak už jsem nemohla zastavit. Jak se to prolomi, čte se sama... jsem rada, ze jsem ji dala šanci.
Klub vrahů je (minimálně pro mě a minimálně na poli české literární scény) dost ojedinělým počinem. V průběhu čtení se mnohokrát změní celý charakter knihy. Autor si hraje s příběhem a tím pádem i se čtenářem tak, jak se mu zrovna hodí, a to dost rafinovaným způsobem. Přestože knize nemám formálně co vytknout, celou dobu jsem měla pocit, že čtu takovou lepší tříhvězdičkovku, to se ale razantně změnilo v závěru. Konec byl pro mě nečekaný a hlavně oceňuji pozadí celého příběhu, které temnému podtónu skutečně dodává grády a navíc elegantně osvětluje minulost hlavního hrdiny.
Mé třetí setkání s tímto autorem. Pane Renčíne, netrpělivě čekám na vaši další knihu. Tahle kniha je velmi dobrá, doslov pěkně dokreslil příběh.
Super napínavý příběh okořeněný humorem a spoustou zmínek o knihách, které jsme všichni knihomolové většinou četli nebo si je nyní píšeme do svého "čtecího" seznamu. Krásná zmínka o mé milované Cestě ... A POKUD SE KNIHU TEPRVE CHYSTÁŠ ČÍST, DOPORUČENÍ: nečti nejdříve doslov a ani žádné komentáře, užij si to, ta kniha za to stojí.
Do této knihy jsem se pouštěla díky únorovému Book clubu. A musím říct, že z ní nejsem příliš nadšená. Upřímně bych z ní byla nadšená, kdybych něco podobného už neznala, respektive neviděla. Celá zápletka je naprosto stejná, jako tomu u slavného filmu Klub rváčů :-(
za mě škoda, protože jinak by to bylo opravdu děsivé a temné zároveň.
Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.
Knihu jsem pochopila tak, že není podstatné to napětí a detektivní zápletka (za horror, jak někteří píší, bych ho nepovažovala), ale právě nemoc, schizofrenii, kdy po přečtení sama přemýšlím, co se tedy v knize stalo a co bylo pouhým bludem. Diana nemusela být to jediné (příklaním se k této variantě), co mohlo být nemocí vymyšlené. Celý příběh se mi pak halí do šedavé mlhy, vznášející se napříč celým příběhem. Mimochodem mlha zde byla trochu protivnou postavou (vzhledem k častému výskytu) a nemuselo jí být tolik.
Jediné, co bych knize vytkla jsou přirovnání, ale ta se časem pak vstřebala, a hlavně prostředí, v kterém se příběh nachází. Nedělalo by mi problém, kdyby byl umístěn do jiného státu, kde by taková zápletka byla více k uvěření, než odehrávající zde v Česku.
Jo, tak tohle by šlo :). Po přečtení Vězněné, která pro mě byla velmi příjemným překvapením, jsem byla na Klub vrahů hodně zvědavá. A opět musím říct, že Pavel Renčín se s tím popral velmi dobře.
Čím víc jsem se do knihy začítala, tím víc jsem byla zvědavá, kam kniha vlastně dospěje. Přesto ale musím říct, že čtení pro mě nebyla taková jízda, jako u Vězněné. Nezaznamenala jsem takové ty "WOW" momenty, které mi v předešlé knize několikrát vyrazily dech a necítila jsem ani to stejné zběsilé nutkání číst. Po celou dobu čtení jsem si říkala, že knížku vidím na pěkné 4*, ale pak jsem se dočetla do konce, kde se mnou autor tak vy**bal, že jsem z toho byla úplně perplex :). A mé hodnocení se o tu poslední hvězdičku prostě zvýšit muselo! Obzvlášť bych chtěla vypíchnout několik posledních odstavců v epilogu, které byly velmi zajímavé a inspirativní, stejně jak autorům doslov.
Co se týče uvěřitelnosti příběhu, jasně, zde by se dalo dost polemizovat, ale Klub vrahů je jednou z mála knih, kdy je mi uvěřitelnost úplně šumák. Příběh šlape jako hodinky, je velmi dobře zkonstruovaný, vše na sebe nakonec navazuje a konec pro mě byl absolutně nečekaný. A dokonce dostal čtenář i trochu toho prostoru pro to, aby si zvolil závěr, po jakém jeho srdce prahne, i když rozumově je to asi dáno poměrně jasně.
Já osobně tedy knihu určitě doporučuji. Je to takové netradiční české dílko zahraniční úrovně a dovedu si knihu dost dobře představit na filmovém plátně. Zde se to skoro nabízí. A vlastně, svojí pointou mi toto dílo i jeden nesmírně kvalitní mysteriózní thriller/horor hodně připomnělo :).
Rozhodla jsem se zúčastnit únorového setkání se spisovatelem Pavlem Renčínem, což ovšem znamenalo, sáhnout po příběhu, který mi tematikou nebyl příliš blízký. A sice po jeho nejnovější knize - Klub vrahů.
Adam je úplně obyčejný člověk. Takový, kterých denně na ulici potkáte desítky. Jeho denní režim se prakticky skládá pouze z cesty do práce, občasných návštěv sestřiny rodiny a života v miniaturním bytě, který je téměř celý zaplněný jeho oblíbenými knihami.
Jednoho dne potká v metru krásnou dívku. A protože je velmi ostýchavý, dlouze se rozhoduje, zda ji oslovit či nikoli. V rozhodnutí mu pomůže obálka, kterou dívka ztratí. Nastane podvečerní autobusová honička, která končí v rozsáhlém pražském parku. Adam se bojí, aby ji nevyděsil, proto oslovení dlouhou dobu odkládá. Jaké je jeho překvapení, když se neznámá pustí po zarostlé pěšině krátce poté, co se tou samou cestou vydá starý, pokroucený muž. V zápětí
se ozve výkřik! Adam neváhá a běží za křičícím hlasem. Objeví zraněného muže, kterému se rozhodne zavolat sanitku. Když se však policie včetně záchranné služby objeví, po muži není mimo dlouhé krvavé stopy ani památky. A po Adamovi také ne.
Aniž by to hlavní hrdina tušil, tento moment jeho dosavadní život zásadním způsobem změní…
První stránku knihy jsem přečetla před spaním a ihned jsem ji odložila. Druhý den následovalo pět dalších kapitol a hlásek v hlavě mi našeptával, že jsem si nevybrala správně. Cítila jsem se hrozně nepříjemně a stísněně. Po přečtení další kapitoly jsem najednou pocítila zvláštní klid. Zpětně si uvědomuji, že za to zřejmě může hlavní postava Adama, ke kterému jsem si začala nacházet cestu. Uvědomila jsem si, že toho máme spoustu společného.Především, co se vnímání knih týče. Byl snílkem ve skutečném světě. Odkazoval na množství různých příběhů, postav, prožitků a snažil se jimi všední život, realitu, odlehčit. Přál si, aby něco z toho, o čem tak rád četl, mohl zároveň i prožít. Nebezpečí vnímal jako literární dobrodružství, mnohdy si připadal jako neohrožený hrdina. Během čtení těchto pasáží mě neustále nahlodávalo pomyšlení, že za tak velkou láskou ke čtení, musí být něco víc. Ani já jsem kdysi do příběhů neutíkala bezdůvodně…
Diana, druhá hlavní postava, mě fascinovala tím, jak moc byla odlišná. Drsňačka s pohnutým osudem, neohrožená, nepřístupná, a přesto svým způsobem křehká. Člověk, který se těžko učí důvěře v druhé. Každý krok kupředu je pro něj těžký, stejně jako potřeba neohlížet se za ošklivou minulostí.
Zároveň je tu zmíněno téma ,,nálepkování“, a sice naši oblibu přisuzovat lidem a nejen jim, nějaké konkrétní znaky či vlastnosti. Stejně tak lehkost, s jakou se dá zasáhnout a zásadně ovlivnit osud úplně cizích lidí, a jak těžké, je vzdát se, popřípadě zcela zničit jistoty, ke kterým jsme dlouhou dobu poutali.
Našla bych pasáže, které mi nebylo příjemné číst. Také jsem se mírně rozzlobila nad skutečností, že vím, v čem tkví osud hrdiny nejznámějšího Waltariho románu, aniž bych knihu četla. Přesto hodnotím knihu maximálně pozitivně.
Jsem si vědoma toho, že dojmy z nového Renčínova románu mají do objektivity daleko. Prožitek z četby je však natolik silný, že nemám tentokrát chuť rozebírat styl psaní, jazyk, propracovanost a věci podobné těm, kterým se věnuji obvykle, když se o objektivitu pokouším.
Už dlouho se mi nestalo, abych se bezmyšlenkovitě dívala do prázdna, připadala si šíleně unavená nebo se zapomněla rozjet na zelenou J
Doporučuji!
Příběh se mi dobře četl už od začátku, ale to co bylo na konci se s tím nedá vůbec srovnat. V posledních stránkách jsem hltala každé slovo a takový závěr jsem nečekala.
Od Pavla Renčína jsem už četl knihu VĚZNĚNÁ. Kniha Klub vrahů je druhá kniha, kterou jsem přečetl od tohoto autora. Kniha VĚZNĚNÁ se mi líbila více. Knihu Klub vrahů hodnotím na 3,5 hvězdičky, tj. 70 %.
Jedná se o thriller. Hlavní postavou je Adam, který má 2 zaměstnání. Jedna práce spočívá v nabízení zboží zákazníkům v call centru a druhou práci vykonává v knihkupectví jako knihkupec na poloviční úvazek. Je milovníkem knih. V knize se objevily knihy, které mám rád společně s Adamem, např. Zlodějka knih, Malý princ, Tracyho tygr, Norské dřevo aj. Jednoho dne dojde k určité události, která mu změní život..
Hlavní myšlenka knihy je zajímavá a nutila mne k zamyšlení. Je to thriller s detektivními prvky s místy hororovou atmosférou, v knize se vyskytuje také romantika. Při četbě jsem se dostal do určitého bodu, kdy jsem se musel zamyslet nad některými událostmi, které už jsem měl přečteny. Říkal jsem si, jestli jsem text správně pochopil. Závěr knihy je překvapivý a určitě jsem takový závěr neočekával, autor mne překvapil a věci, o kterých jsem přemýšlel, byly vysvětleny. Je to důkazem, že autor měl skvěle promyšlený příběh a čtenář je v neustálém napětí, jak se bude děj nadále vyvíjet. Některé odbočky a scény, které se vyskytovaly v románu, mne příliš nebavily. V knize jsem nalezl také náznaky humoru, v některých okamžicích mi to nepřidalo legrační a spíše to ubralo na hodnocení knihy.
V této knize nalezneme také DOSLOV a autor varuje čtenáře, ať si ho přečtou až po přečtení knihy, protože obsahuje spoilery z knihy. V Doslovu se mi např. líbila tato myšlenka: "Žádný příběh není příliš malý a žádný člověk příliš nevýznamný, aby se nemohl pokusit napsat to, co ho baví."
Kniha má pěkný přebal. :)
CITÁTY Z KNIHY, KTERÉ MNE OSLOVILY:
Zatoužil si otevřít jakoukoli knihu a utéct v myšlenkách do světa příběhů. Na všechno zapomenout... Měl knížky rád, ano, dalo se říct, že je měl radši než lidi.
Nebyl soustředěným nedařilo se mu dostat se dovnitř a příběh plynul kolem něj... Často si uvědomil, že rozostřenýma očima jen klouže po stránce nebo že opakovaně čte jeden a tentýž odstavec, aniž by vnímal obsah. Myšlenky mu neustále odbíhaly.
Říká se, že když člověka umíte pochopit, dokážete mu odpustit.
Prostě jsem kluk, co si rád čte a moc toho nenamluví.
Jsem pragmatik. Na stres bude dost času pozdějc.
Tak předně. Nemusím toho přečíst tolik jako ty, abych věděla, že knížka je o tom, co si z ní vezmu. Je mi fuk, jak to myslel autor, nebo co sis sliboval ty. Zážitek si vytvářím já...
Přiznám se, že vůbec nevím, co si mám o knize myslet.
Na jednu stranu se mi špatně četla, ale když už jsem se donutila, nemohla jsem se odtrhnout. Na druhou stranu byl příběh hodně přitažený za vlasy a absolutně neuvěřitelný.
Nápad byl zajímavý a při čtení mi několikrát blesklo hlavou, že by z to nemusel být špatný film.
Zajímavý příběh. Bylo to hodně tajemné a temné. Autor si s námi od začátku pohrává a my se tak seznámíme s Adamem, navenek nezajímavým pracovníkem telefonní společnosti, který moc touží najít lásku a zažít dobrodružství, stejně jako jeho oblíbení hrdinové z knižních předloh. Adam jednoho dne zahlédne v metru Dianu, ihned se do ní zamiluje a jeho svět se obrátí vzhůru nohama. Ovšem né všechno je tak, jak se na první pohled zdá...
Čte se dobře, příběh zajímavý, ikdyz pro mě prostě v Čechách nereálný. Občas mě vadilo až zbytečně moc přirovnávání v textu. Ale jinak čtení nelituji ...
Tak tuto knihu bych hlavnímu hrdinovi nedoporučoval zařadit do své knihovny.Je to neuvěřitelně spatlané a opět zbytečně nadhodnocené.Alespoň,že si to zařadím do Výzvy 2019.25%.
WOW. Druhá knížka od Pavla Renčína, která se mi dostala do rukou a zdá se mi snad ještě lepší. Byla to jízda, příběh od kterého se nedalo odtrhnout. Hlavní hrdina Adam se zdá jako ňouma, který po sobě nechá šlapat, ale je to opravdu tak? Nemůžu moc napsat, abych nevyzradila to nejdůležitější, proto to tu ukončím slovy : Tleskám! Příběh mě rozsekal, Richard rozesmál a konec překvapil. Děkuji.
Velký plus za náááádhernou češtinu a tipy na knížky, které jsou součástí knihy.
Štítky knihy
thrillery české krimi české detektivky
Autorovy další knížky
| 2015 |  Vězněná |
| 2016 |  Když ti to udělá radost... |
| 2018 | Klub vrahů |
| 2010 | Labyrint |
| 2009 | Beton, kosti a sny |
Kniha Klub vrahů je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 278x |
| Čtenářské výzvě | 28x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 127x |
| Chystám se číst | 140x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 4x |
Popravdě mě knížka moc neoslovila. Musím přiznat, že jsem se docela divila a trochu jsem tápala v ději. Konec vše dokonale vysvětluje a vše jsem pochopila, ale u knížky jsem se opravdu musela nutit , abych ji neodložila. Bohužel mě neoslovil způsob psaní autora , i když téma je opravdu zajímavé. Nejvíc mě oslovil doslov. Opravdu obsahuje spojlery , četla jsem ho nakonec. Takže jsem o překvapení nebyla ochuzena.